Mylouch

Další porce youtubeovského DIY humoru s poctivou kamerou, svižným střihem a velmi obyčejnou režií vypadá jako sice dokončený film ale bez dalších aspirací. "Podávejte své výkony drobné ale skutečné !" 2-3*

Na lehké nadsázce a Quinnově lehce teatrální živelnosti s kulisami amerického buldozerového developingu založená, v letech radikálních revolt v americké společnosti natočená konfrontace s pohodlnou iluzí jednotného, svobodného národa. Naivita, která se spíše než ve filmařině odehrává v počínání názorově rozpolcené etnické skupinky a odkrývá tak v rámci dané vyšší struktury trpkou marnost jednání s historicky oprávněným cílem a má tím silnou obecnou platnost. Ani western, ani hippie, ani nový Hollywood, ale spíše artový film pro evropské publikum se zkušeností konce 60.let. 3-4*

Od rozpačitého začátku se film v soustředěném obrazovém snímání rozjíždí k "nezávislé", přehledně paralelní hře prolínajících se jednání osobitých aktérů, která s uvedením dynamičtějších postav postupně čím dál více přináší prvky humoru a absurdity. 3-4*

Netradičně vystavěné vyprávění bez tradičních hlavních hrdinů, v němž se mísí lásky, touhy, krása, slzy a krev nevidomých v často obtížném subjektivním hledání obsahů pojmů světa "normálních" lidí. Pro konvenčního diváka možná nesnadno sledovatelné i z důvodu odlišné emocionality východní kultury i kultury zrakově postižených. Technicky zajímavý může být hlavně pro profesionály (dokumentárně-) kameramanský přístup, který zpřístupňuje některé situace s umělecky stylizovaným navozením pocitu vnímání člověka se zrakovým handicapem, a v souhře s kreativním střihem, zvukem a minimalistickým hudebním příspěvkem tvoří nosnou formální rovinu filmu.

Vzpomínka, která bude mít pro nefanoušky jazzu naprosto nulovou hodnotu, pro nadšené vyznavače žánru bude hřejivým ohlédnutím za plejádou hvězdných i méně známých osobností, které vytvořily trvalé hodnoty hudební historie.

Zjevná scénáristická inspirace Polanského 48 hodinami včetně castingové paralely Ford-Nesson se stává divákovým dejà vu, ke kterému ho vytrvalá recyklace původních motivů znovu a znovu vrací. Magický pocit cizince ve velkoměstě, erotičnost, vizuální svět i rytmus předlohy tu ustupuje nejistotě identity, akcím a thrillerovému stupňování. Ani zcizování nadrealistickými jevy z rodu deus ex machina není rovnoceným partnerem pro Liamovo herectví. 3-4*

Ocenění i samurajské verze cellisty Louky (Kolja) prozrazuje filmově akademickou slabost pro prostředí na prahu mezi designem a zásvětím. Tradičně vysoká úroveň sebevědomého Takitova vizuálního stylu diváka spolehlivě přitáhne a estetizující emocionalita dodá na vršek dortu třešničku.

Příběh, jehož autoři si práci nekomplikovali a ve stopách Zlodějů kol vytvořili stejně individuální paralelu z jiné sociální skupiny, rovněž s možností zobecnění. Výsledek v neorealistické stylizaci působí se znalostí předchůdce trochu schematicky nebo až občas vypočítavě, ale nenucenému herectví představitele hlavní role a silnému závěru se dá přiznat sdělnost a působivost. 3-4*

Pýcha českého němého. Waldemar Lometzky aus Borek, Giacomo, Angelina, Lea, rekvizity lásky, zločinu, trápení v rukou Osudu. Vedle Švandy dudáka, Účastníků zájezdu a Slunce seno xx jeden z mála českých filmů, jehož námět přesáhne hranice české kotliny. V literární podobě dnes přehlížený romantický příběh, který na plátně Karel Anton rozehrál do překvapivě pestrých (nejen virážovaně barevných) obrazů, z nichž mnohé mají punc tehdejší světovosti, i když pro dnešek: achich ach. 86´

"To by se v Uhrách nestalo !" Historické odvyprávění milostné legendy s televizní výpravou i scénářem, ve štědrém širokoúhlém formátu. Stahlova kamera a silné herecké obsazení určují kvalitu, snaživě odlehčující linie - se Sloupem a Šteklem - tady spíše obtěžuje než by tvořila jindy úspěšnou (Císařův pekař, Švejk, Vok) složku historického žánru. Štaidl neorganicky přispěl "něčím" ve svém zažitém instrumentáři. Televizní (2-)3*