Mylouch

Do seriálových rozměrů rozepsaná historka, která nezapře inspiraci Mužem na radnici a Okresem na severu a která v nových politických poměrech přináší nenápadnou ale důslednou masáž podnikatelsko-živnostnickým duchem jako vystřiženou z politicko-marketingových agitačních projevů předchozích 50 let (bez ohledu na aktuální poměry). Ve výsledné realizaci sled nedůvěryhodných scén, který by bez Veroničina těžiště klesal daleko níž, a to je pořád patrné, že i ona celý projekt bere jako snadný úlovek. "Velké" chvíle hereckého podzimu R.Brzobohatého. Hudba je pak už naprostý žert.

Formální a chcíplý tv dabing dělá z filmu i při účasti oblíbených herců (i když jim to spolu zase tak moc nepasuje) nekoukatelnou a tudíž nehodnotitelnou záležitost

Zpracování historického námětu, který naznačuje autorovo zaujetí tématem a tehdejší existenci televizní dramaturgie (Brno). V hereckých rolích najdeme v nezvykle mladých podobách budoucí zavedené hvězdy televizní zábavy i "zábavy", které tu nemusí nijak šlapat na kterýkoliv z pedálů. Forma vykazuje prvky pro televizi inovativní (každopádně mnohé budoucí pokusy dopadaly katastrofálněji). Možná vrchol Polesného tvorby. I Rašín už spí.

Koneckonců kdo ze scénáristů má co říci v rozsahu 20 hodinových epizod ? Nevzrušivá televizní práce, která přes řemeslné technické zpracování přináší jen nerytmický sled dialogů. Kdeže někdejší sněhy jsou, chudák klasik Filip z dob nesvobody

Záznam, který spíše než stojí padá s výkony zavedených neherců, jimž nepomůže ani snaha o scénáristická a hudební oživení. S invenční a zábavnou verzí bří Formanů z 90.let nesrovnatelné.

ET po česku, který více než na scénář sází na herecké šarže. V žánru dětského filmu tak nacházíme počátek linie žánru, vedoucího od Kamenáků k Babovřeskům.

Delamarreovo Doupě po americku bez parkouru + parafráze Limonádníka, ve které v každém voze sedí bratránci s kakaovými skvrnami velikosti mexického dolaru a místními saloony se prohánějí tornádnické svůdnice - prostě Arizóna, ruty šuty Texas, všichni už jsou v Mexiku. Ve třetině jsem si už říkal, že průpovídkám a obrazům ze směsi světů amerických médií a středních škol vůbec nerozumím, ale v příběhu, který petrifikují jisté herecké výkony a pečlivá kamera (velkolepá panoramata jsou jen efektní berličkou), jsem se po scénáristických zvratech znovu našel a po přiškrcení zvednul hlavu z tříhvězdičkové úrovně o kousek výše. Pozdní expozice vedlejší postavy je z kategorie deux ex machina, ale příběhu rozhýbe trochu unylé tempo. Hudební hučení je pak už jen minimalistickým emotivním příspěvkem, který moc parády nenadělá. Film pro fanoušky 30 minut po půlnoci. 3-4*

Pomalu budovaný příběh, který si 4* dozasloužil filosofujícím poselstvím závěru. Japonský bratranec Godardova Alphavillu, výtvarná práce, využití moderní architektury, yo-yo girl, hudba z japonské diaspory (inspirace pro zemanovského Lišku).

3 in 1: Dokument + film + film o filmu, asi s přehledem nejlepší domácí hraný film za 5 let. Invenční Zelenka, výborný Myšička, originalita, náročná kompozice, chytrost, vtip a přesvědčivé provedení. Hra s filmařinou i s historií, které přes smělé sebevnímání moc Čechů schopno není (a ve specializovaných institucích s politickým zadáním sranda končí úplně). Děti se ale o Mnichovu budou učit odsud, nasypejte jim Lvy do žlabů.

Se snahou o využití filmových prostředků zpracovaný poměrně schematický příběh, který by česká filmová obec byla ochotná vyslat do bojů o hladinové Oskary. Ruská cudnost ovšem velí tomuto kousku bez velkofilmových aspirací vymezit patřičné místo skryté očím pár inchů pod vodou. Škoda ateliérových scén s příliš televizním pojetím.