vyfuk

Barry se rozjel. Akorát trochu zvláštní verzí, kdy nevíme, jakým směrem odbočujeme. Seriál se snaží hrát na humor, ale zdá se, že čím méně se to tvůrci snaží, tím lépe to jde. Zároveň čím více se Barry zaobírá herectvím, tím více to je takové suché a ni neříkající. Hlavně protože Barry hraje prkenně a nijak, že je s podivem, že vůbec se tam tak dlouze udržel. Na samotném konci ale zajímavě zjistíme, že to dává i nějak smysl. Nakonec je vtipné, že epizody, které se zabývají Barryho nitrem. Ty jsou dokonce tak vyhrocené, že ve finále mě zahltila silná spontánní nervozita. Barryho bych po tom všem nebral jako nalezené zlato, ale něco, co určitě bude zajímavé sledovat. Ale bude to dost balancovat mezi pádem a výšinami.

Těžká záležitost. Člověk se spíše divý, že něco takového je i v 21. století možné. Že někdo nedokáže vyřešit popáleniny. Ale co už. Asi extrémním bizárem na tom je, že o pochybení musí informovat deník Sport. Navíc něco, co absolutně rozložilo Rumunsko a dle ohlasů i některé části světa, je v rámci zpracování, tak nezáživný až to bolí. Občas to i trochu přestane připomínat dokument. Bohužel.

Silná záležitost napěchovaná hvězdným obsazením a mrazivým příběhem. Ve formě jakoby divadla a jakoby dosti statického filmu naprosto skvělé. I jenom tímto způsob skvělé a jedinečné. O dramaturgické excelentní práci ani nemluvím.

Když toto už před třemi lety vyšlo, zdálo se to jako něco lepšího. Zároveň však to bylo pominuto, protože už to byl několikátý seriál a nezdálo se to tak kvalitně. A člověk se pomalu nediví. První série se nese dost v gestech nějakých úvodů, postav, které jsou buď zbytečné nebo silně nepříjemné a v nějaké až trochu irelevantní seanci, která působí dost tupě. I tak seriál odsýpá a umí být vlastně i nečekaně vtipný. Trochu záhadou je ten humor v tom, kdy myslím, že druhá epizoda byla prdel od začátku do konce a poté se skrze díly na nějaký humor docela dlouho čeká. I tak se najdou i silné momenty z pozice režie a Hader je v roli nečekaně líbivý a příjemný. I tak je to osvěžující zážitek, který se s druhou sérií zdá být o to více dobrý a důležitý. Co člověka vede k tomu, zda série první samotná by měla nějaký smysl. To se ukáže.

Dekadentní Forrest Gump. Takový dost ulítlý. Vlastně přesný opak toho jaký by Gump vůbec mohl být. Film, který velice jednoduše nadnese ukázky toho jak se asi bude odvíjet. Je to docela psycho. Ale pak to nezačne být narativní psycho jako spíše obecné. Vlastně se dost jednoduše zdá, že to není jeden film jako spíše asi čtyři v jednom. Minimálně. Dost schizofrenické. Režiséři si po Avengers dali něco více autorského a asi jim to svědčí. Věřím, že autor bude nadšen. Film je to dost svérázný a vlastně dost zapamatovatelný. Jenže stejně tak neuvěřitelně nudný. Protože se nikam moc neposouvá a člověk asi není schopný ani nějak říct o čem byl. Byla to silná dekadentní jízda, která se zdála dost zvláštní a taková i zůstala. Těžce uchopitelný film i samotným scénářem, který není nijak dynamický, ani nijak neodsýpá. Hlavním tahounem je opět Holland, který jednoduše ukazuje jak dokonalý je.

Po té, co vyšlo pro někoho asi trochu kontroverzní a fabulativní Years and Years zde náhle máme od tvůrce toto. Něco, co ani tolik není imaginární budoucnost, ale naopak je to výlet do minulosti, který se může opřít o fakta. A ono nám to nabízí docela zajímavou verzi. Jsme v komunitě britských gays v 80. letech a po světě nám řádí smrtící virus, o kterém nikdo nic neví. Jak příhodné, že? Dnes se to zdá být až směšné, ale seriál nám dokáže v celku dobře ukázat, že on se moc nikdo nesmál. A když už, tak to bylo díky rozvernému životu s nadhledem, kteří hrdinové nesli. Obecně vzato je zde opět nabídnuto něco, na co se dnes zapomíná a je to docela i umění, a to nabídnutí příběhu, tak aby byl schůdný a snadno koukatelný. Zde to jde jedna báseň. Trochu trnem asi může být pro někoho excentričnost postav, které mě osobně nijak nevadí, spíše jde o dojem toho, kdy v podstatě hlavní charakter je občas spíše otravný a sobecký skřet než někdo s kým bychom měli soucítit. Ale přesto se tak vlastně daří. I s tím smutným a velice trpkým finále. Jedno je jisté. Rád si počkám na další projekt pana Davise. Nejlépe i v propojení současného nebo minulého režiséra.

Opět trochu jiný soudek. Kupodivu čím více jdu do hlubin Jensenovi tvorby, stává se vlastně opak toho, co bych čekal. Místo toho, aby se mi ukázaly slibné začátky, které dokázaly být více nespoutané a třeba originální, tak to jsou nakonec spíše plytké a nic neříkající seance. Trochu jsem to pocítil už při Adamových jablek, které nakonec i trochu pobavili, ale vlastně mi moc neřekli. Jako kdybych musel číst Bibli. A tady to spíše vypadá jako kdybych musel číst Blikající světla od nějaké dánské básnířky. Chápu to hlavně jako nějaký dojemný příběh spojených outsiderů, kteří se dali dohromady a snažili se vlastně jenom odpoutat a být svobodní. I přes nějaké lehce odlehčené momenty nemohu mluvit o smíchu, což je otázka, jestli tomu tak mělo být. Spíše mi přijde, že král absurdna jako Jensen jde opačným směrem v postupu času vzad. A docela škoda. Přeci jen, tento film tak trochu připomíná v rámci cestou outsiderů právě naprosto geniální a nadpozemské Rytíře spravedlnosti a vlastně i trochu kupodivu Thomsenovo Gutterbee, které alespoň mělo takový odlehčený a vlastně i vtipný drajv.

Když Wanda prvně přišla k nám, byl to úlet. Obecně vzato první díly se nesou ve formě nějakého tajemna a především v celku nepochopení. První díly nám totiž předkládají Wandu a její svět, nicméně problém je, že ono trvá asi pět dílů, než vůbec pochopíte, že to je její svět. A poté když na to dojde, tak je nakonec docela těžké si uvědomit, jak to tvůrci myslí. Je toho docela dost na vstřebání se všemi čarodějnými kejkli. Ve výsledku zde vidím problém v tom, že seriál moc nenabízí ani uvědomění toho, co se děje v nějakém blízkém čase. Sám bych se na seriál po třetím díle vykašlal, protože do onoho momentu nedával smysl. Poté jsem mu na popud dal druhou šanci. Ale pocity jsou smíšené. Nemohu mluvit o tom, že by mě seriál obohatil, ani o tom, že by to byla úplná ztráta času. Oceňuji to, jak si tvůrci chtěli s věcí vyhrát, ale jádro pudla vidím v tom, že musíte zkousnout první polovinu, která je úplně zcestná. Obecně je spíš problém, že toto nám bylo nabídnuto jako nová fáze Marvelu se seriály. Kdyby toto nabídli jako třeba třetí seriál po nějaké sérii trochu fundamentálních seriálů s jasným měřítkem, toto by mohlo působit jako osvěžující wau efekt. Takto to spíše evokuje dojem, že tvůrci ani moc nevěděli, co dělají, přičemž to jasně věděli. Jen ta prezentace byla trochu na nic. A ve výsledku je to ta hlavní škoda. Po Avengers tento seriál trochu naznačuje, že slavné éra Marvelu je pomalu u konce. A teď je otázka jestli jednou s končí s určitou pompou a nebo bude jen křečovitě klepat bačkorama.

Asi to, co Žert v knižní podobě zcela jasně postrádal. I když je kniha skvělá, tak je trochu utahaná. A to si film nemůže dovolit. Proto je v podstatě rychlý, zřetelný a dynamický s veškerou tou ironií a trpkostí. Něco, co se snadno přehlédne a přitom je to asi ta neskutečnější a nejlepší esence knihy, která navíc se dává dohromady s poctivou filmařinou.

Nakonec nečekaně přínosný film. Takový skoro amatérský, ale vlastně plně profi, který nám ukáže punkové počátky, epický vrchol i partyzánský až anarchistický konec celé éry. Z hlediska filmu asi není, co vytknout, protože film skvěle nabídne kompletní genealogii tohoto fenoménu. A ve výsledku v dobré míře vyvážený. K tomu s docela až filmovým hraným odvyprávěním, se začátkem, prostředkem a koncem doslova. Možná asi jedinou zvláštní nevýhodou je to, že pan Táborský jakožto doslova vypravěč má ve filmu skoro nulový prostor a za celý film řekne asi stejně slov jako neznámý maďarský a polský dabér dohromady. Hlavní je, že je zde poselství. Je zde dokument, který velice dobře až bravurně mapuje tuto historii a tento fenomén a pro budoucnost je zde zachovaný. Toho si cením asi nejvíce.