Schlierkamp

Československá televizní komedie podle scénáře A. Berkové o rodině Boučkových, ve které můžeme sledovat počínání mužské části rodiny, zatímco paní Boučková odjede na natáčení amatérského tanečního vystoupení. Třináctiletý Bouček junior (V. Král) se prezentoval velmi neukázněným chováním ve školní budově, čímž pubertálně zakrýval první milostné tužby ke spolužačce (M. Kvasničková). Otec v podání O. Navrátila pracující jako vědecký pracovník ve výzkumném ústavu se ihned po odjezdu své ženy I. Hüttnerové začal věnovat své studentce J. Paulové. Záletné choutky hlavy rodiny se nelíbily jeho synovi, který svým opileckým, výstředním a docela trapným vystoupením v kavárně překazil potenciální milenecké pouto. Herecký výkon Boučka juniora se mi zdál příliš afektovaný, přehrávající a nevtipný, zatímco jeho otec podal svůj standardní kvalitní výkon. V závěru se vrátí paní Boučková s choreografem tanečního sboru, nafoukaným a povýšeným K. Heřmánkem, kterého O. Navrátil po chvíli nekompromisně vyhodí. Záletné pokusy obou manželů jsou tak přerušeny a účty vyrovnány. V malé roli spolužáka V. Krále se objevil R. Hrušínský nejml. Obsah snímku K. Smyczeka se poněkud lišil od očekávání, které nabízel název díla, neboť žádná pánská jízda se nekonala. Ukřičený výkon nesympatického chlapce v pubertě a zoufale málo zábavných scén v nevtipném scénaři tak přineslo další zklamání, a tak toto dílo nemohu hodnotit jinak než podprůměrně.

Československý film natočený podle novely D. Chrobáka, který je odborníky popisován jako příběh o lásce, nenávisti a hledání cesty z osamělosti. Jedná se o vysoce umělecky zaměřené, lyrické dílo odehrávající se v malé horské vesnici (Vlkolínec) na Slovensku, kam se po delší době vrací muž s páskou přes levé oko, občanským jménem se nazývající Martin Lepiš a kterému nikdo neřekne jinak než Drak. Díky retrospektivním scénám se dovídáme, že tento tajemný muž ztvárněný R. Lukavským, byl z nejasných důvodů místními obyvateli zraněn a donucen odejít. Jeho bývalá milenka E. Vašáryová, která se po jeho odchodu provdala za Šimona Jariabka (G. Valach), ho však nepřestala milovat a je pochopitelné, že tato neurovnaná situace bude zdrojem konfliktů mezi oběma muži. Značná část snímku je věnována cestě obou rivalů ke stádu dobytka, které je uvězněno v hořícím lese, jeho vysvobození a návratu zpět na obecní pastviny. Do této výpravy se Drak dobrovolně přihlásil a po jejím úspěšném splnění mu mělo být dovoleno zůstat ve vesnici s ostatními. V této části lyrická složka dosahuje vrcholu, neboť zde převažují záběry na impozantní horskou slovenskou krajinu. Málomluvné herectví obou hlavních postav převážně odráží jejich vnitřní prožitky a představuje mnoho podob od jejich vzájemné spolupráce během výpravy za ztraceným dobytkem až po jejich vzájemnou nevraživost, která vyvrcholila vzteklým Šimonovým šlehnutím biče do Drakovy tváře. Filmová lyrická báseň E. Grečnera se snaží prezentovat uměleckým dojmem, což se po vizuální a zejména po hudební stránce podařilo, nicméně dějová stránka je i díky pomalu plynoucímu ději a nejasným souvislostem v chování jednotlivých postav zmatená, neatraktivní a nudná. Drak sa vracia reprezentuje slovenskou filmovou tvorbu konce 60. let v tak zvané Nové vlně, avšak mezi nejkvalitnější filmy z tohoto období se dle mého názoru řadit nemůže.

Francouzská komedie v hlavní roli s L. de Funesem, představujícího Victora Garniera, majitele obchodu s loveckými potřebami. Ten se rozhodne investovat veškeré finance do dolů v Africe, avšak brzy vyjde najevo, že tato finanční akce skončila fiaskem a přijde o všechny peníze. Se svojí manželkou (Y. Clech), dvěma dcerami a synem (M. Tureau) se pokusí vyloupit banku, která se nacházela přímo proti jejich obchodu a vzít si své peníze zpět. Během příprav a samotné realizace kopání tunelu vedoucího z Garnierova sklepa přímo do bankovního trezoru se přihodí mnoho komických situací vyplývajících z Funesova typického cholerického vystupování. Vzhledem k tomu, že byl tento snímek uveden z neznámých důvodů v češtině až v roce 2009, hlavní postavu, direktivního obchodníka Garniera, namluvil známý imitátor V. Faltus, který se bohužel genialitě pana Filipovského nepřiblížil. Ani dabing ostatních postav nedosahoval kvalit, na něž jsme byli zvyklí v minulosti. Ve vedlejší roli ředitele banky, do níž pan Garnier vložil své peníze, se objevil J. P. Marielle. Tato málo známá komedie J.Giraulta, v níž se skutečně podaří Funesovi prokopat ze svého sklepa do bankovního trezoru, mě poměrně příjemně překvapila, celkový dojem však možná zkazil poněkud překotný a ne zcela jasný závěr.

Československý televizní film natočený podle stejnojmenné detektivní předlohy H. Proškové zabývající se vraždou malíře Štěpána Nováka (M. Macháček). Tento výstředně vystupující a provokativně se chovající umělec pozval do hospody v neznámé zapadlé pohraniční obci své přátele, aby s nimi po letech navázal kontakt a aby jim ukázal nadějnou malířskou tvorbu tamějšího hostinského Šímy (F. Krůta). Během úvodního bujarého večírku se divák může seznámit se všemi postavami, kteří tvořili Novákovo okolí a tento okruh podezřelých představoval manžele Tomanovi (Z. Procházková a V. Bouška), kteří plánovali nelegální přechod státní hranice, dále Novákovu bývalou partnerku, okouzlující Emku (M. Drahokoupilová) s jejím manželem, nudným normovačem Bayerem (V. Ráž) a především jeho přítele malíře Horáce, který se nejvíce zasloužil o vypátrání pachatele a jehož ztvárnil jako vždy noblesní V. Voska. Vyšetřování Novákovy smrti se ujal kriminalista v podání J. Holého, jenž i přes jeho nesporné detektivní nadání nebyl schopen vraha dopadnout, neboť klíč k odhalení pachatele spočíval v neobvyklém Šímově obrazu, který na sebe poutal pozornost především zobrazením měsíce s dýmkou. Právě tento detail natolik zapůsobil na mistra Horáce, že díky svým znalostem výtvarného umění, pochopení Novákova malířského stylu a dedukčnímu uspořádání souvislostí sahající do minulosti odhalil motiv a totožnost pachatele. Ve vedlejších rolích se objevila mladá D. Syslová jakožto Šímova dcera a mladík M. Masopust coby její nápadník, který se ke své milé nechoval zrovna příkladně. Detektivní film Z. Kubečka hodnotím jako mírně nadprůměrnou kriminálku, jejíž hlavní devizy spatřuji v kvalitním hereckém obsazení a také v zajímavě napsaném příběhu, přičemž divák je stěží schopen určit identitu pachatele dříve, než mu to dovolí scénář.

Československý film vyprávějící o bezskrupulózním taxikáři Tomáši Grossovi přivydělávajícímu si ke svému živobytí krádežemi. Jeho neuspořádaný život charakterizuje nabídka jeho bývalé milenky Kamily, do níž je stále zamilován, aby za ní odcestoval do Švýcarska, kam ona emigrovala. Sobecký taxikář tomuto plánu podřídí vše, kvůli finančnímu nedostatku dokonce od své současné milenky Evy (R. Doležalová) vyláká její úspory a své mladší bratry (J. Drbohlav a patnáctiletý V. Dlouhý) přiměje, aby pro něho uloupili vzácnou známku z výstavy poštovního muzea. Hlavní roli sebestředného a bezcharakterního člověka ztvárnil vynikajícím a věrohodným způsobem J. Klem, kterému se jeho útěk za hranice pochopitelně nepovede, neboť sedne na lep převaděči, ještě vychytralejšímu než on sám. Jeho ledový klid při využívání svých blízkých ke svému osobnímu prospěchu byl zarážející. Zaujal mě též moment, kdy tento ohavný člověk přistihne při krádeži knihy, které prodávala jeho půvabná partnerka Eva, mladého zlodějíčka J. Krause, dopadne ho a vrazí mu facku. Snímek P. Schulhofa se vyznačuje postupným zrychlováním tempa v průběhu filmu, který vyvrcholí strhujícím závěrem. Ve vedlejší roli se objevil Z. Ornest, jakožto muž prodávající ukradené předměty do zahraničí, na kterého též dopadlo rameno zákona a atraktivní barmanka M. Drahokoupilová, zřejmě též jedna z bývalých Grossových milenek. Film se zajímavým příběhem natočeným podle skutečných událostí se minimálně od loupeže v poštovním muzeu může pochlubit slušnou kvalitou a zvýšenou mírou dramatičnosti, a díky naprosto přesvědčivému, takřka životnímu hereckému výkonu J. Klema hodnotím nadprůměrně.

Československý film vyprávějící o hudebním skladateli Leoši Janáčkovi (1854-1928). V hlavní roli rodáka z Hukvald se představil L. Munzar a film ho zachycuje už jako známého hudebníka, neboť jeho mládí je ve filmu opomenuto. Snímek se zabývá těžkostmi při zrodu jeho nejslavnější opery Její pastorkyňa, situací během nemoci a úmrtí jeho dcery (V. Žilková) a neuspořádaným rodinným životem s manželkou Zdeňkou (J. Hlaváčová). Ačkoli je snímek J. Jireše velmi poeticky a romanticky zaměřen a zobrazuje pro někoho až příliš dlouhé sekvence z jeho oper, dává tak divákovi nahlédnout do společenského prostředí české hudební scény na počátku 20. století. Ve snímku se objevuje též Janáčkův přítel, světoznámý A. Dvořák (L. Tokoš) a jsou zde zmíněny i počáteční rozpory mezi Janáčkem a hudebním skladatelem a ředitelem Národního divadla K. Kovařovicem (J. Adamíra). Janáček je popisován jako muž obětující maximum své hudbě, jenž v druhé polovině filmu hledá stále častěji a intenzivněji uměleckou inspiraci u mladých žen. Kromě jeho nešťastné manželky J. Hlaváčové se v záletné Janáčkově náruči vystřídala zpěvačka M. Vašáryová, díky jejímuž hlasu se původně opomíjená a kritikou ztrhaná opera Její pastorkyňa dostala do Národního divadla, temperamentní pěvkyně V. Zawadská a nakonec vdaná Z. Adamovská, jež Janáčka v seniorském věku upoutala rozepnutou košilkou. Dvoření postaršího skladatele k mladé a bezstarostně prostomyslné Adamovské vypadalo zpočátku podivně a nedůstojně, obzvláště za přítomnosti jejího manžela prkenného J. Bartošky, a zdálo se, že skončí fatálním fiaskem. Janáček se však na deset let odmlčel a poté překvapivě dosáhl svého cíle, neboť objekt jeho zájmu s ním odjel do Hukvald a inspiroval ho svou přítomností až do konce skladatelova života. Bílá hříva z názvu filmu přesně odpovídá barvě a tvaru skladatelova účesu, přirovnání ke králi zvířat však zůstává přehnané a nejasné. Obávám se, že život a dílo L. Janáčka nenabízí natolik zajímavých situací, aby plně pokryl dvouhodinovou délku tohoto lyricky laděného životopisného díla. Jsem si vědom, že režisér J. Jireš byl mistr na romantická a poetická díla, avšak v tomto případě jeho snaha nepadla na úrodnou půdu, neboť snímek začíná poměrně záhy nudit a docela dlouhé úryvky z jeho oper rozpačitému výsledku také napomohly.

Československá televizní pohádka o líném králi Heřmanovi (J. Holý), který během dne pouze spal a jedl a na kralování mu nezbýval čas. I pozval na zámek všechny vynálezce, aby vymysleli způsob, jak to zařídit, aby měl víc času a tomu, kdo přijde s nejlepším návrhem, slíbil princeznu Hedviku (Z. Jandová) za ženu. Z pozvaných vynálezců ve složení M. Nesvadba, O. Jirák, V. Vydra a J. Císler nejvíce krále přesvědčil poslední jmenovaný, který přišel s revolučním návrhem, aby se dodržoval nový způsob plynutí času a den trval dva dny. To sebou neslo pochopitelně mnoho vtipných momentů a fyzických a biologických komplikací, avšak přesto byl král velmi spokojen a Císlerovi udělil titul velmistr. Oceněný vynálezce však žárlil na místního kováře V. Kratinu, za kterým princezna chodila na návštěvy a aby se nežádoucího rivala zbavil, ustříhl princezně vlasy a všechno narafičil tak, aby podezření padlo na mohutného kováře. U soudního přelíčení, které se konalo v závěru, se však velmistrova vina projevila a vynálezce upadl v královu nemilost. Aby si kovář zasloužil ruku královy dcery, vymyslel hodiny se zvukovým efektem, tedy budík, které jako jediné zaručily prodloužení času a to tak, že král díky dřívějšímu vstávání stihnul všechny své povinnosti. V roli králova služebníka se představil J. Lír a králova komorníka ztvárnil V. Hrubý, který spolu s králem a velmistrem vytvářeli nejvíce komických situací. Překvapivě velmi zábavná pohádka S. Simonové s povedeným a vtipným příběhem mě zaujala a neváhám proto udělit poměrně vysoké hodnocení.

Československý televizní film zabývající se nenaplněnými citovými touhami matky a dcery žijící spolu v jedné chalupě v malé, zapadlé vesnici, jakoby izolované od ostatního světa. Tragický příběh osamělé matky (S. Budínová) je vyjádřen letitým čekáním na to, až se její milenec František odhodlá opustit svou hysterickou ženu a začne nový život po jejím boku. Její dcera Michaela (J. Šulcová), v jejíž postavě se aspoň z počátku zázračně snoubí krása a inteligence a vyčnívá tak svým charakterem vysoko nad ostatní obyvatele obce, nechce opustit svou zoufalou matku a marně hledá lásku ve své rodné vesnici. Prožije milostný románek s místním chlapcem Slávkem (J. Štěpnička), který jako snad jediný stál v tomto směru za úvahu a který se však prezentoval jako totální tupec, po sexuálním aktu přestal mít o mladou dívku zájem a navíc odjel na vojnu. Proměna z inteligentní a sebevědomé dívky na nešťastnou ženu doprošující se o mužovu pozornost a trpělivě čekající na jeho příjezd se nápadně podobá neblahému osudu její matky. Ona dlouhá bílá nit z názvu filmu byla namotaná na vstupní brance ke stavení a představovala tajné znamení, že Michaela nemá chodit domů, neboť zrovna je uvnitř pan František a dělají si s její matkou hezkou chvilku. Ostatní obyvatelé této obce, jsou vykresleni jako směsice podivínů, primitivů a alkoholiků, avšak jejich obsazení je více než zajímavé. Onoho slabého a pokryteckého muže, jenž nenašel odvahu odejít od své ženy A. Hegerlíkové, což mu ovšem nebránilo, aby dělal své milence po několik let plané naděje a trápil ji, neztvárnil nikdo jiný než R. Hrušínský. Dále jsme ve velmi depresivním a syrovém, ale současně poutavém a strhujícím snímku J. Roháče mohli zhlédnout J. Somra coby agresivního primitiva neustále nepříjemně napadající přitažlivou Michaelu, filozoficky naladěného malíře V. Lohniského, sexuálně nevybouřeného úchyla J. Skopečka či alkoholem zničeného starostu J. Moučku. Žen bylo v obci žalostně málo, ve snímku se kromě hlavních hrdinek objevila pouze bláznivé V. Tichánková a A. Kreuzmanová. Od samého začátku bylo jasné, že v tomto dramatu se zřejmě happy end konat nebude, avšak to nebránilo tomu, aby divák sledoval toto umělecké dílo se zatajeným dechem. Je smutné, že kdyby člověk sám nepátral po zajímavých snímcích z minulosti, nikdy by se o takových skvostech jako je tento Roháčův vynikající snímek nedozvěděl.

Československý televizní kriminální film natočený podle povídky W. Irishe, jenž se odehrává převážně ve velkoměstské tančírně. Jedna z tanečnic (E. Steimarová) byla ve svém bytě zavražděna a její kolegyně Sandy (D. Veškrnová) se spolu s policií snaží odhalit totožnost vraha. Prostor pro vyšetřování nebo případné spekulace o původci zločinu nebyl téměř žádný, neboť onen vrah si zašel jako by nic do tanečního podniku a rovnou vyzval k tanci Sandy, která ho podle neklamných znaků zjištěných policií ihned poznala. Nastala velmi dramatická část filmu, kdy psychicky nevyrovnaný vrah, mstící se ženám kvůli nějaké křivdě z minulosti, přes kterou se nedokázal přenést, zamkne Sandy ve svém bytě a dle svého bizarního rituálu s ní tančí na píseň nesoucí jméno tohoto filmu. Díky varující zprávě, kterou Sandy zanechala v tančírně, a výstřelům zraněného strážníka, který se vrahovi a Sandy připletl do cesty, je úkryt pachatel nalezen a útočník zneškodněn. Ve vedlejších rolích se objevila B. Bohdanová jako obstarožní tanečnice Hendersonová neustále popíjející nespecifikovaný alkohol, M. Kopecký jako majitel tanečního podniku starající se pouze o své zisky a dobrou pověst či F. Husák v roli onoho bizarního nepřítele a odhodlaného hubitele mladých tanečnic. V roli vyšetřujícího kriminalisty se objevil J. Kodet, avšak příliš hereckého prostoru mu scénář nenabídl. Mezi muzikanty hrajícími nasládlé a pomalé songy vybízející opuštěné a neatraktivní muže k tanci s půvabnými tanečnicemi se ukázal známý skladatel L. Štaidl nebo známý saxofonista F. Slováček. Netradičně pojatou kriminálku J. Dudka, u níž je nejistota v označení pravého pachatele a klasické vyšetřování podezřelých aspoň z části nahrazena dramatem v závěru, hodnotím právě z těchto důvodů průměrně.

Československá komedie o rodině Janurových, kteří si do svého bytu natrvalo pozvali babičku (Z. Baldová) což před ní prezentovali jako ochranu před samotou a odpočinek na stará kolena. Velmi brzy se však projevil pravý účel její přítomnosti, neboť stará paní měla na starosti celou domácnost, dohled na jejich dvě děti a navíc babiččina pečlivost, ochota a snaha přimknout manžele k těsnějšímu svazku začala rodičům překážet. Rodina ve složení kulturní referent M. Nedbal, zaneprázdněná redaktorka V. Fabiánová a jejich dvě děti, dospívající dcera s nehezkým účesem (J. Tvrzníková) a desetiletý nezbedný syn (J. Kříž), ocenila babiččinu starostlivost a láskyplnou péči až v okamžiku, kdy stará dáma nevydržela nepřetržitý koloběh domácích prací bez jakéhokoli ocenění a opustila rodinu a postavila se na vlastní nohy. Zpočátku se film jeví jako předvídatelné vykořisťující sociální drama s depresivním nádechem, postupně však vystupuje na povrch komediální složka a také babička se ukazuje v ne tolik submisivní pozici, neboť její hrdost převáží nad neomezenou láskou ke své rodině. Zábavnému tónu filmu zdatně napomáhaly uličnické kousky a poznámky malého synka a také bezradnost a chaos v rodině po babiččině odchodu. V dalších rolích téměř neznámé komedie B. Zemana se objevil mladičký R. Jelínek v jedné ze svých prvních rolí jako hráč na trubku a nápadník dcery nebo H. Loubalová jako zpěvačka, mezi níž a panem Janurou propukli dočasně jisté sympatie. Na překvapivě zdařilém snímku oceňuji nahlédnutí do neuspořádaného rodinného souznění zmíněné rodiny s odlehčeným tónem a také vývoj postavy a herecký výkon dobrosrdečné slavné herečky Z. Baldové, pro kterou to byla její předposlední role.