Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (958)

plakát

Králi, já mám nápad (1984) (TV film) 

Československá televizní pohádka o líném králi Heřmanovi (J. Holý), který během dne pouze spal a jedl a na kralování mu nezbýval čas. I pozval na zámek všechny vynálezce, aby vymysleli způsob, jak to zařídit, aby měl víc času a tomu, kdo přijde s nejlepším návrhem, slíbil princeznu Hedviku (Z. Jandová) za ženu. Z pozvaných vynálezců ve složení M. Nesvadba, O. Jirák, V. Vydra a J. Císler nejvíce krále přesvědčil poslední jmenovaný, který přišel s revolučním návrhem, aby se dodržoval nový způsob plynutí času a den trval dva dny. To sebou neslo pochopitelně mnoho vtipných momentů a fyzických a biologických komplikací, avšak přesto byl král velmi spokojen a Císlerovi udělil titul velmistr. Oceněný vynálezce však žárlil na místního kováře V. Kratinu, za kterým princezna chodila na návštěvy a aby se nežádoucího rivala zbavil, ustříhl princezně vlasy a všechno narafičil tak, aby podezření padlo na mohutného kováře. U soudního přelíčení, které se konalo v závěru, se však velmistrova vina projevila a vynálezce upadl v královu nemilost. Aby si kovář zasloužil ruku královy dcery, vymyslel hodiny se zvukovým efektem, tedy budík, které jako jediné zaručily prodloužení času a to tak, že král díky dřívějšímu vstávání stihnul všechny své povinnosti. V roli králova služebníka se představil J. Lír a králova komorníka ztvárnil V. Hrubý, který spolu s králem a velmistrem vytvářeli nejvíce komických situací. Překvapivě velmi zábavná pohádka S. Simonové s povedeným a vtipným příběhem mě zaujala a neváhám proto udělit poměrně vysoké hodnocení.

plakát

Dlouhá bílá nit (1970) (TV film) 

Československý televizní film zabývající se nenaplněnými citovými touhami matky a dcery žijící spolu v jedné chalupě v malé, zapadlé vesnici, jakoby izolované od ostatního světa. Tragický příběh osamělé matky (S. Budínová) je vyjádřen letitým čekáním na to, až se její milenec František odhodlá opustit svou hysterickou ženu a začne nový život po jejím boku. Její dcera Michaela (J. Šulcová), v jejíž postavě se aspoň z počátku zázračně snoubí krása a inteligence a vyčnívá tak svým charakterem vysoko nad ostatní obyvatele obce, nechce opustit svou zoufalou matku a marně hledá lásku ve své rodné vesnici. Prožije milostný románek s místním chlapcem Slávkem (J. Štěpnička), který jako snad jediný stál v tomto směru za úvahu a který se však prezentoval jako totální tupec, po sexuálním aktu přestal mít o mladou dívku zájem a navíc odjel na vojnu. Proměna z inteligentní a sebevědomé dívky na nešťastnou ženu doprošující se o mužovu pozornost a trpělivě čekající na jeho příjezd se nápadně podobá neblahému osudu její matky. Ona dlouhá bílá nit z názvu filmu byla namotaná na vstupní brance ke stavení a představovala tajné znamení, že Michaela nemá chodit domů, neboť zrovna je uvnitř pan František a dělají si s její matkou hezkou chvilku. Ostatní obyvatelé této obce, jsou vykresleni jako směsice podivínů, primitivů a alkoholiků, avšak jejich obsazení je více než zajímavé. Onoho slabého a pokryteckého muže, jenž nenašel odvahu odejít od své ženy A. Hegerlíkové, což mu ovšem nebránilo, aby dělal své milence po několik let plané naděje a trápil ji, neztvárnil nikdo jiný než R. Hrušínský. Dále jsme ve velmi depresivním a syrovém, ale současně poutavém a strhujícím snímku J. Roháče mohli zhlédnout J. Somra coby agresivního primitiva neustále nepříjemně napadající přitažlivou Michaelu, filozoficky naladěného malíře V. Lohniského, sexuálně nevybouřeného úchyla J. Skopečka či alkoholem zničeného starostu J. Moučku. Žen bylo v obci žalostně málo, ve snímku se kromě hlavních hrdinek objevila pouze bláznivé V. Tichánková a A. Kreuzmanová. Od samého začátku bylo jasné, že v tomto dramatu se zřejmě happy end konat nebude, avšak to nebránilo tomu, aby divák sledoval toto umělecké dílo se zatajeným dechem. Je smutné, že kdyby člověk sám nepátral po zajímavých snímcích z minulosti, nikdy by se o takových skvostech jako je tento Roháčův vynikající snímek nedozvěděl.

plakát

Síť na bludičku (1983) (TV film) 

Československý televizní kriminální film natočený podle povídky W. Irishe, jenž se odehrává převážně ve velkoměstské tančírně. Jedna z tanečnic (E. Steimarová) byla ve svém bytě zavražděna a její kolegyně Sandy (D. Veškrnová) se spolu s policií snaží odhalit totožnost vraha. Prostor pro vyšetřování nebo případné spekulace o původci zločinu nebyl téměř žádný, neboť onen vrah si zašel jako by nic do tanečního podniku a rovnou vyzval k tanci Sandy, která ho podle neklamných znaků zjištěných policií ihned poznala. Nastala velmi dramatická část filmu, kdy psychicky nevyrovnaný vrah, mstící se ženám kvůli nějaké křivdě z minulosti, přes kterou se nedokázal přenést, zamkne Sandy ve svém bytě a dle svého bizarního rituálu s ní tančí na píseň nesoucí jméno tohoto filmu. Díky varující zprávě, kterou Sandy zanechala v tančírně, a výstřelům zraněného strážníka, který se vrahovi a Sandy připletl do cesty, je úkryt pachatel nalezen a útočník zneškodněn. Ve vedlejších rolích se objevila B. Bohdanová jako obstarožní tanečnice Hendersonová neustále popíjející nespecifikovaný alkohol, M. Kopecký jako majitel tanečního podniku starající se pouze o své zisky a dobrou pověst či F. Husák v roli onoho bizarního nepřítele a odhodlaného hubitele mladých tanečnic. V roli vyšetřujícího kriminalisty se objevil J. Kodet, avšak příliš hereckého prostoru mu scénář nenabídl. Mezi muzikanty hrajícími nasládlé a pomalé songy vybízející opuštěné a neatraktivní muže k tanci s půvabnými tanečnicemi se ukázal známý skladatel L. Štaidl nebo známý saxofonista F. Slováček. Netradičně pojatou kriminálku J. Dudka, u níž je nejistota v označení pravého pachatele a klasické vyšetřování podezřelých aspoň z části nahrazena dramatem v závěru, hodnotím právě z těchto důvodů průměrně.

plakát

Páté kolo u vozu (1957) 

Československá komedie o rodině Janurových, kteří si do svého bytu natrvalo pozvali babičku (Z. Baldová) což před ní prezentovali jako ochranu před samotou a odpočinek na stará kolena. Velmi brzy se však projevil pravý účel její přítomnosti, neboť stará paní měla na starosti celou domácnost, dohled na jejich dvě děti a navíc babiččina pečlivost, ochota a snaha přimknout manžele k těsnějšímu svazku začala rodičům překážet. Rodina ve složení kulturní referent M. Nedbal, zaneprázdněná redaktorka V. Fabiánová a jejich dvě děti, dospívající dcera s nehezkým účesem (J. Tvrzníková) a desetiletý nezbedný syn (J. Kříž), ocenila babiččinu starostlivost a láskyplnou péči až v okamžiku, kdy stará dáma nevydržela nepřetržitý koloběh domácích prací bez jakéhokoli ocenění a opustila rodinu a postavila se na vlastní nohy. Zpočátku se film jeví jako předvídatelné vykořisťující sociální drama s depresivním nádechem, postupně však vystupuje na povrch komediální složka a také babička se ukazuje v ne tolik submisivní pozici, neboť její hrdost převáží nad neomezenou láskou ke své rodině. Zábavnému tónu filmu zdatně napomáhaly uličnické kousky a poznámky malého synka a také bezradnost a chaos v rodině po babiččině odchodu. V dalších rolích téměř neznámé komedie B. Zemana se objevil mladičký R. Jelínek v jedné ze svých prvních rolí jako hráč na trubku a nápadník dcery nebo H. Loubalová jako zpěvačka, mezi níž a panem Janurou propukli dočasně jisté sympatie. Na překvapivě zdařilém snímku oceňuji nahlédnutí do neuspořádaného rodinného souznění zmíněné rodiny s odlehčeným tónem a také vývoj postavy a herecký výkon dobrosrdečné slavné herečky Z. Baldové, pro kterou to byla její předposlední role.

plakát

Černá sobota (1960) 

Československý kriminální film s prvky film-noir zabývající se odcizením a následnou distribucí metylalkoholu. Dvojice kumpánů Kubíček a Rezek (F. Filipovský a F. Holar), kteří si rádi přihnou, odpustí z cisterny odstavené na železniční stanici označené výstražnou tabulkou upozorňující na jedovatou látku dva demižony této kapaliny a uschovají ji do hostince, jehož je jeden z nich majitelem. Brzy po konzumaci se projeví účinky jedovaté látky a oba muži zaplatí za svou hloupost smrtí. Neobvyklé úmrtí otravou metanolem vyšetřují kriminalisté ve složení kapitán Drahota (impozantní a ledově klidný L. Tokoš) a nadporučík Bláha (Z. Dítě), kterým vydatně vypomáhá zástupce veřejné bezpečnosti na železniční stanici R. Deyl. Vzrušení nastane ve chvíli, kdy se zjistí, že F. Filipovský vědomě daroval láhev s jedem řidiči Janu Valenovi (J. Bek) jedoucímu jako svědek na svatbu svého přítele. Nastalo veliké zděšení, neboť tento nevhodný svatební dar mohl ohrozit mnoho nevinných životů, a okamžitě se začalo pátrat po místu konání svatby a totožnosti ženicha s cílem zabránit otravě. Nenápadný hodinový snímek od M. Hubáčka má poměrně slušnou atmosféru, která vrcholí těsně před koncem a na nebezpečí plynoucí z konzumace metylalkoholu upozorňují i dramatické scény z nemocnice. V zajímavém filmu se ve vedlejších rolích objeví D. Medřická jako Rezkova manželka Věra, kterou pojilo citové pouto k vdovci Valenovi či příslušník bezpečnosti J. Kemr, který dokázal zabránit hromadné otravě na veselce Bekova přítele. Pokud pominu podivný mluvený úvod v socialisticko-dokumentárním stylu, nevidím důvod, proč Černé sobotě neudělit nadprůměrné hodnocení, neboť na mě dobře filmařsky zvládnutý snímek zanechal velmi dobrý dojem.

plakát

Vše pro firmu (1998) (TV film) 

Český dvojdílný televizní film natočený podle předlohy K. Poláčka, v němž je budoucnost rodinné firmy Adolfa Štorkána (J. Somr) v ohrožení, neboť její bezstarostný, nezodpovědný a hýřivý majitel se místo řízení podniku věnuje návštěvám barů a tanečních podniků. Přijíždí majitelův syn Jiří (O. Vetchý), jež se vyznačuje totální pedantickou, šetřivou a asketickou povahou a změny ve firmě jsou ihned k poznání. Komický účinek díla je založen právě na této neobvyklé a převrácené situaci v tradičních rodinných úlohách. V díle K. Smyczeka se vyskytuje snad až příliš mnoho vedlejších postav v nepatrných rolích, čímž může film působit překombinovaně a je některými okrajovými scénami zbytečně natahován, neboť dvě hodiny se mi na tento jednoduchý příběh zdá příliš. V malé roli Štorkánovy příbuzné se ukázala E. Holubová, jež nejdřív nabízí svoji dceru Kamilku (K. Oltová) mladému Jiřímu, který ji rázně odmítne a sám mladou dívku potom přesvědčuje, aby si vzala jeho otce, který se sňatkem rovněž nesouhlasí. Co se týká oné rodinné firmy, absolutně mě nenapadá obor podnikání, kterému se věnovala, a ani ve snímku to nebylo nikterak naznačeno. Součástí firmy byl upovídaný zřízenec Hustoles (P. Nárožný ve slušivém klobouku), sekretářka B. Srncová, účetní P. Brukner a drzý povaleč B. Klepl, jenž byl ihned po Jiřího příchodu nekompromisně vyhozen. Vedlejších postav by se dalo vyjmenovat mnoho, ale žádná z nich mě dokázala natolik zaujmout, abych ji zde uvedl. Navzdory kvalitním hereckým výkonům otce a syna Štorkánových na mě působil tento snímek dosti rozpačitě, neboť komických scén nebylo mnoho a hlavně děj je příliš rozdělován nepodstatnými a neúčelnými scénami a celé to tak nějak šustilo papírem. Naopak překotný závěr spojený s podivnými Jiřího námluvami směrem k sekretářce B. Srncové mě přesvědčil o podprůměrnosti tohoto nezáživného snímku.

plakát

Zahrada (1995) 

Slovenský poetický film popisující příběh mladého muže, jenž se z bratislavského bytu, kde žil se svým otcem, přestěhoval do zpustlého venkovského domu obklopeného zahradou, kde dříve bydlel jeho děd. Mladý, málomluvný Jakub (R. Luknár) hodí za hlavu všechny starosti a užívá si diametrálně odlišného, bezstarostného a nekonzumního života. Aby se oprostil od všech materiálních závazků, vzdá se i svého červeného automobilu Peugeot 205. Snímek je rozdělen na čtrnáct krátkých částí, na jejichž začátku je vždy Jakubovými slovy naznačeno, co se v nich bude odehrávat. Na svažité zahradě poseté jabloněmi, kde se odehrává vše podstatné, se seznamuje s mladou dívkou Helenou (Z. Šulajová), jež je v Jakubově mysli označována jako Panna čarovnica, a téměř ihned mezi nimi propuká citové pouto. Předtím než se ale Jakub odhodlá ucházet o přízeň mladé dívky, musí ukončit svůj milenecký vztah se starší vdanou ženou Terezou (J. Švandová), jež však o svého mladého a urostlého milence nechce přijít. Hysterická Tereza se neváhá přijet na Jakubovu zahradu i se svými dětmi a manželem chtíc dostat svého milence pod tlak, avšak Jakub z této scény elegantně vybruslí, neboť jeho tužby již směřují jinam. V průběhu lyrického snímku M. Šulíka dochází i k nápravě vztahu mezi Jakubem a jeho otcem (M. Labuda), neboť ten se cítí v bytě osamocen, navštíví svého syna v jeho novém bydlišti a je mile překvapen novým způsobem jeho života i jeho mladou láskou. Ve snímku se objevují tajemné až mystické postavy a celý film působí velmi uklidňujícím dojmem s magickým až nadpřirozeným nádechem, k čemuž přispívá i nalezený dědečkův deník, jenž je psán zrcadlově obráceným písmem. Snímek byl oceněn mnoha filmovými cenami a někdo o něm hovoří jako o nejzdařilejším porevolučním slovenském filmu, já bych však byl při hodnocení opatrnější.

plakát

Ves v pohraničí (1948) 

Československý film odehrávající se v létě 1945 a popisuje situaci při osídlování pohraniční vesnice Severov, z níž byli odsunuti původní němečtí obyvatelé. Hlavní postavy reprezentuje rodina pražského zelináře Pavlase, která se nastěhují na opuštěný statek. Postupem času, jak se počet nově příchozích obyvatel Severova zvedá, bylo nutné založit organizace nutné pro funkční chod obce, jako místní samosprávu či předchůdce budoucích družstev. V hlavní roli charakterního otce Pavlase, který byl jako přirozený vůdčí typ na provizorním zasedání v místním hostinci zvolen do čela obce, se představil J. O. Martin, jeho ženu hrála J. Kurandová, B. Záhorský (v jeho 42 letech!) dědečka a čestného syna Josefa ztvárnil R. Hrušínský. Vedlejší, dramatickou linii představovala vražda správce místní pily, kterou spáchal tajemný J. Pivec, jenž poté přebral identitu i funkci mrtvého. Jeho hrdelní zločin, ke kterému přidal i pašování, byl odhalen v závěru, kdy v potyčce s mladým Josefem vyšla najevo jeho pravá totožnost německého příslušníka sborů SS. Zábavnou dvojici trampů, kterým budování nového československého pohraničí a práce s tím spojená nevoněla a vrátili se zpět do Prahy za lehčím životem, představovali K. Effa a L. Lipský. Nově obnovenou důvěru a spolupráci mezi Čechy a Slováky představovala postava slovenského osadníka Hrianka (A. Bagar), jenž byl přizván do užšího vedení obce. Filmařsky velmi dobře zvládnutý snímek J. Krejčíka se natáčel v roce 1948, avšak film rozhodně není prvoplánově budovatelský a negativně poznamenaný nastupujícím režimem. Autor se snažil poukázat na problémy nejen zemědělského rázu, které čekaly na nové osadníky v pohraničních oblastech v dobách, kdy se nová republika teprve stavěla na nohy a to vše je zobrazeno nenásilnou, přirozenou a dostatečně poutavou formou.

plakát

Arctic: Ledové peklo (2018) 

Americké drama o muži, jenž s letadlem havaruje uprostřed nekonečné arktické krajiny. Dánský herec M. Mikkelsen v hlavní roli polárního trosečníka si byl nucen osvojit praktiky polárníků a Eskymáků včetně lovu ryb a snažil se pomocí vysílačky dovolat pomoc. V jednom okamžiku spatří záchranný vrtulník, který však ve sněhové bouři taktéž havaruje. Pilot je během pádu usmrcen, avšak jeho asijské spolucestující se trosečníkovi podařilo zachránit život. V následující části vyvine Mikkelsen nepředstavitelné a obdivuhodné úsilí udržet tuto raněnou ženu v krutých podmínkách naživu, ačkoli při tom ohrozil svůj vlastní život. Zoufalý muž se rozhodne opustit přístřeší, které mu poskytovalo jeho letadlo, a vydat se i se zraněnou ženou mrazivou krajinou do polární stanice, která byla zakreslena v mapě nalezené ve zříceném vrtulníku. Snímek, v němž se téměř nemluví, nabízí neobyčejně zajímavý a strhující pohled na život v polárních pustinách. Pomalé, téměř dokumentární tempo a zpracování jednotlivých příhod na strastiplné cestě zvyšuje autentičnost tohoto výjimečného snímku. Bohužel se mi nepodařilo blíže lokalizovat ono místo, kde ke ztroskotání došlo, z filmu je pouze jasné, že k tomuto neštěstí muselo dojít během letních měsíců, neboť v zimním období by se taková cesta vzhledem k smrtícím arktickým teplotám ani vykonat nedala. (Až později jsem zjistil, že natáčení probíhalo na Islandu, z čehož jsem byl poněkud zklamán, neboť Arktidu si představuji někde v nekonečných severních krajích Ruska či Kanady). Jednoduchý a přímočarý film jedinečným způsobem divákovi přibližuje podmínky v opuštěných polárních končinách, v němž nesobecká touha hlavní postavy po přežití působí velmi impozantně.

plakát

Slečna se špatnou pověstí (1982) (TV film) 

Československý televizní film popisující poměry v socialistickém hotelu, kde se právě chystá velká společenská akce. Vedoucí podniku pan Jozífek (I. Prachař) se snaží vést podnik čestně a mít v účtech pořádek, zatímco jeho manželka K. Slunéčková si ráda přivydělá bokem, v čemž jí ochotně napomáhá protřelý číšník J. Krampol. V předvečer společenské události do podniku nečekaně zavítá inspektor Zmok (J. Langmiler), který je díky své údajné náklonnosti k ženám přezdíván Casanova. Mazaná paní vedoucí se rozhodne nežádoucího inspektora zabavit, aby měla prostor ke svému nezákonnému obohacování na státním majetku. Onu slečnu se špatnou pověstí reprezentuje Alena Smrčková (D. Veškrnová) pracující ve vrátnici, nad níž je pověšen obraz nahé ženy, ve tváři nápadně podobný Aleně a z kterého pramenili všechny smyšlené řeči o její údajné povolnosti. Pomocí důmyslných machinací K. Slunéčkové jsou vysmívaný inspektor Zmok a přehlížená Alena uzavřeni na hotelovém pokoji, kde vyjde najevo pravda o jejich skutečné minulosti a vzniku oněch pomlouvačných historek. Po nadějně podaném začátku však v druhé polovině snímku však dochází k výraznému zpomalení děje, scénář přestává být zajímavý a po roztržce, která se odehraje mezi manžely Jozífkovými kvůli neshodám o hospodaření v podniku, snímek překvapivě bez jakéhokoliv smysluplného závěru končí. Ve vedlejších rolích se objevil L. Pešek, coby dobromyslný důchodce Tlamicha vypomáhající občas ve vrátnici, dále servírka Vlastička (L. Šafářová), jejíž neobvykle naditý výstřih přitahoval mocnou silou všechny její kolegy, snad kromě jejího manžela J. Teplého, který se dostavil na onen večírek a místo své vnadné partnerce se věnoval popíjení alkoholických nápojů. Ne zcela podařený závěr televizního film E. Sokolovského snižuje mé hodnocení na průměrné, přestože začátek snímku vypadal nadějněji.

Ovládací panel
6 bodů