Schlierkamp

Československé drama, v němž můžeme sledovat morální úpadek a zvrácenost hlavního hrdiny nejen během nešťastných dob předmnichovských, ale i mnohem dříve před nimi. V první polovině snímku si morálně zpustlý mladík Tomáš Jakl užívá alkoholových sezení s děvčaty a kamarády (člen SdP M. Kňažko a budoucí emigrant J. Ornest) a zdálo by se, že po výhodném sňatku už nic nebrání jeho cestě vzhůru. Postupně se však objevuje jiná, politická rovina snímku a agresivita Sudetských Němců v pohraničním městečku nabývá stále více na intenzitě. Emil Horváth ml., jenž velmi drobře zvládl svou roli bezcharakterního zhýralce zejména po dramatické stránce a podle dle mého názoru předvedl životní výkon, se až příliš pozdě zorientoval v situaci, kdy se člověk musí rozhodnout na kterou stranu se přidá a octl se bezvýchodné pozici. Jako velmi pozoruhodnou a mnohé vysvětlující shledávám scénu o návštěvě Jakše a jeho ženy u svých rodičů na venkově. Snímek obahuje i typické Svobodovy psychologicky snové, nejednoznačné scény (dvojité úmrtí jeho ženy?) a nejen těmito scénami a zvráceným charakterem a dokonce téměř úplnou totožností (P. Vančíková, R. Brzobohatý, E. Steimarová) hlavních postav je velmi podobný jeho o rok mladšímu dílu Prokletí domu Hajnů. Oproti skvělému psychologickému dílu podle Havlíčkovy předlohy je tento snímek obohacen o pomalu se objevující politický element, a právě proto hodnotím Svět nic neví ještě výš a jako jedno z nejlepších Svobodových děl vůbec.

Švédský dobrodružný příběh podle předlohy A. Lindgrenové o Ronje, dceři loupežnického vůdce Mattise, pohádka bych se toto dílo označit neodvážil. Příběh popisuje zejména dospívání a poznávání života v přírodě mladé dívky spolu jejím kamarádem kudrnatým Dirkem, narozeným ve stejný den vůdci nepřátelské bandy loupežníků Borkovi. Přátelství mezi mladými lidmi tak kontrastuje mezi rivalitou obou band lupičů, vedenými jejich otci. Ve snímku se vyskytuje řada pohádkových bytostí, jako například agresivní ptactvo harpie či zlý a hodní skřítci a celkově je zaměřen na švédskou přírodu v měnící se ročních obdobích. Závěr snímku je takový vskutku nepohádkový a jakoby neukončený. Nezatížen shlédnutím v dětství a postrádajícím tak nostalgické emoce, hodnotím snímek pouze mírně nadprůměrně, ač si uvědomuji jeho silné stránky.

Italský film vyprávějící o osudech rodiny Parondiů sestávající z pěti bratrů a staré matky, jež se přestěhovala z chudého italského jihu do velkoměsta. Děj snímku je zajímavě rozčleněn na jednotlivé epizody s názvy bratrů od nejstaršího po nejmladšího. Snímek se zejména soustředí na osudy bezcharakterního opilce a poté i vraha Simoneho (vynikající R. Salvatori) a přespříliš obětavého úspěšného rohovníka Rocca (A. Delon), jež jsou navzájem propleteny a střetávají se v osobě nestálé a manipulativní ženy Nadii (přesvědčivá A. Girardot). Nevyčnívající a poctivý Ciro na konci mírně zasáhne do příběhu, nejstarší ženatý Vincenzo a nejmladší Luca jsou však už okrajoví. V téměř tříhodinovém snímku není nouze o dlouhé sugestivní milenecké nebo bratrské dialogy či o akční a dramatické scény. Mezi ně lze zařadit nelítostný až barbarský bratrský pěstní souboj čí boxerská utkání Simoneho (od prohraného zápasu proti černochovi, na něhož neměl, začal jeho pád) a Roccova, jenž spíše než prudkostí rány a silou vynikal trpělivostí a houževnatostí. Prestože je délka snímku vskutku značná, dá se říci, že dramatu neškodí, naopak jsou dostatečně vykresleny charaktery jednotlivých postav. Nedá se nezmínit, že v průběhu filmu se opakovaně objevovaly narážky na obrovské rozdíly mezi bohatstvím severní Itálie a chudobou a zaostalostí jižní části poloostrova. Rozhodně se jedná o působivé, poněkud náročnější Viscontiho dílo, jemuž vévodí kontrast mezi dobrotou Roccovou a ničemností jeho bratra Simoneho.

Československá televizní pohádka natočená podle předlohy K. Čapka. Známý příběh vypráví o tom, jak študovaný Lotrando mladší převzal po smrti svého otce jeho loupežnické řemeslo. Neobyčejná úsměvnost snímku je založena na výkonu loupežnické bandy, v níž se nacházely takové osoby jako P. Čepek, V. Sloup či J. Faltýnek. Nejvíce zasloužené pozornosti však na sebe trhával vůdce lupičů Lotrando, v jehož postavě dokázal neuvěřitelný V. Menšík uplatnit všechny své komediální schopnosti. Nerad bych ale zapomněl na jeho loupežnického učeného synka, oblékaného do šatů s volány, jehož velmi sympaticky zahrál M. Stehlík a jeho téměř životní výkon byl taktéž obdivuhodný. Krátké, ale nesmírně vtipné, zejména první půle v loupežnické skrýši byla skvělá, dílo známé pohádkové režisérky L. Koutné si dle mého názoru zaslouží plný počet hvězd.

Československá televizní pohádka, u níž se zaručeně pobaví i dospělý divák. Jednoduchá pohádka o začarovaných polévkách v krčmě u čarodějnice Magi (I. Janžurová se začerněným zubem) a loupežníka Bujóna (R. Hrušínský s nalepenými vousy). Avšak dle mého názoru největší herecké kreace předvedli dvě strašidla Chytrolín a Divobij, oba jejich představitelé O. Havelka a J. Štěpnička mě velmi překvapili svými komickými schopnostmi. Snímek herecky doplňují udatný drvoštěp Filip (P. Zedníček), pohledná Lesanka (J. Boušková) a děda s kouzelným flašinetem (L. Lipský). Autorství této povedené pohádkové komedie patří neznámého režisérovi P. Krausovi, jenž byl na podobné snímky specialista a jehož tvorba by rozhodně stála za přezkoumání. Rovněž mě zaujaly i závěrečné titulky, při nichž se se svým jménem postupně představují všichni herci. Skvělá odpočinková záležitost, jedna z nejveselejších televizních pohádek, dnešní výtvory se s těmito starými díly v nenásilné a přirozené rovině vtipu nemohou srovnávat ani v nejmenším. Vskutku nemám problém ocenit tuto netrapnou taškařici plným počtem.

Český film popisující návrat českého emigranta Josého (J. Abrhám) z Mexika po třiceti letech zpět do vlasti. Snímek může sloužit jako reklama na zimní a předvánoční Prahu, jeho příběh a zpracování však shledávám sotva průměrné. Ústřední linie snímku setkání emigranta s bývalou partnerkou (L. Šafránková) po letech dle mého názoru nesplnila očekávání, navíc snímek je opatřen mnoha nepodstatnými, zbytečně pozornost odvádějícími a plochými odbočkami (úlohu zádumčivého M. Rodena jsem nepochopil, stejně tak výměnu pražského jezulátka). Pokud autorka spatřuje vrchol snímku ve společném večeru obou rodin, tak to se mi zdá na megafilm, jak byl snímek médii prezentován, zoufale málo. Po filmařské stránce režisérka Lenka Kny taktéž nepřesvedčila, neboť ve filmu chybí jakékoliv napětí, vývoj postav se odehrává dle očekávání a závěr se vůbec nepovedl. Jednoznačně zklamání, byť jsem na romantické snímky nikdy nebyl, tento počin hodnotím velmi slabě, mám dojem, že i z Traplových filmů vyzařuje více emocí.

Sovětsko-československo-rumunská pohádka o mladé dívce Martě (T. Aksjuta), jež usilovně hledá svého bratra Máje, jenž byl kvůli své schopnosti cítit a vnímat zlato unesen. Nesmírně mile působící dílo však obsahuje děsivé prvky, při nichž jde vskutku mráz po zádech. V tomto ohledu by se pohádka dala přirovnat k Herzově Devátému srdci či podobným dílům. Pochopitelně nejvíce je v tomto směru výrazné zobrazení středověké morové apokalypsy, se vším, co k tomu patří, včetně jakýchsi obrovitých a bizarních spalovačů mrtvol opatřených dlouhými pařáty. Pohádka odehrávající se v temném středověku nabízí mnoho silných, drsných a ponurých scén, avšak ta s morem je naprosto výjimečně působící záležitost. Moudrý lékař Orlando (A. Mironov) představoval velice zajímavou postavu, jakéhosi ruského Leonarda da Vinci, jenž doprovázel Martu na všech cestách. Z českých herců jsem zaznamenal v nepatrných rolích M. Rosůlkovou a V. Kotvu. Pohádka o putování je zejména k závěru nesmírně emotivně nabitá a krásná moudrá pohádka a navíc cestování po nekonečné Rusi má své kouzlo, jednoznačně se přikláním k nejvyššímu hodnocení, už dlouho mě něco tak nedojalo.

Americká komedie o dvojici popelářů, jejichž nenáročný život je přerušen nalezením mrtvoly místního starosty. V hlavních postavách mužů zaměstnaných v technických službách se představili dva skuteční bratři Ch. Sheen a E. Estevez, pro něhož je tento film zároveň jeho druhým režisérským počinem. Snímek, zpočátku se seriózně tvářící se postupně proměňuje v nepříliš hlubokou taškařici. Nelibě vonící pracovní náplň obou mužů je odsunuta na okraj a do popředí se dostává souboj s mafiánskou organizací znečisťující životní prostředí. Některé nápady nebyly vůbec špatné, například neustálý pohyb s mrtvolou po městě, postava magora Luise, jenž neměl rád policisty či totálně dementní dvojice mafiánských přisluhovačů. Vynechám-li fakt, že nejsem příznivcem fekálního humoru, jenž je zde mnohými nepochopitelně vyzdvihován, hodnotím mnohé jiné gagy (jež se hromadí zejména k závěru) jako mírně řečeno infantilní, mám na mysli nelogické chování postav, Sheenovo tragické nabíjení či proměna všemocného bosse podsvětí na ubohou karikaturu. Přestože toto dílo hodnotím čistě průměrně, musím dodat, že si mě režisér Estevez tímto snímkem nezískal.

Československý film natočený podle povídek J. Haška. Každá ze čtyř povídek má dvacet minut a herci tak mohou v krátkém čase ukázat své umění a je vskutku co sledovat. Jednoznačně jako nejlepší hodnotím první povídku, v níž exceluje F. Smolík v roli dobrotivého knížete. Sledovat jeho kreace při ochutnávání jeho botové polívky, stejně tak i opilého J. Vojtu při servírování bylo skvělé. Druhou a poslední povídku považuji za podobně zábavné dílo, co se týče povídky, v níž vězeň E. Fiala sveřepě bojuje o knedlík za ministraci, jejímu hodnocení značně pomohl pohled na neobvykle rozjařenou inspekční komisi v závěru. Povídka o konkurzu na místního policajta, byla velmi dobrá, kromě tradičně výborného J. Pivce a V. Řepy mě pobavili uchazeči kostelník S. Neumann a pastýř V. Trégl. Trampoty pana Tenkráta mě však nemile překvapily, oproti zbývajícím povídkám u mě neobstojí, aspoň průměrnou úroveň zachraňoval J. Marvan v jeho klasické roli bouřlivého otce rodiny, L. Pešek i R. Hrušínský tentokrát zklamali. Celkově soubor povídek hodnotím velmi dobře, mnoho slavných herců se zde představilo v komické poloze ve vtipných povídkách českého satirika, navíc výjimečně ideologocky imunní snímek z počátku 50. let vždy potěší.

Československý film odehrávající se v léčebně pro obézní osoby a lidi s nadváhou, na jehož scénáři spolupracovali F. R. Čech, P. Novotný a režisér K. Smyczek. Komičnosti snímku přidává i pestrost a vtipnost léčených postav, jež reprezentovaly většinou málo známí herci či dokonce neherci. Výjimku tvořil ředitel tohoto ústavu F. Husák, jenž se během snímku byl nucen přeorientovat na opačný druh léčby, čili na péči o lidi s podvýživou. Velmi povedená postava byl skladník Duchák (M. Štibich), jenž za poplatek bohatě disponoval vším, co hladovějící žaludek ráčí. Milostné duo pacientů, neboli zřetelná náklonnost mezi panem Jaroslavem (vynikající A. Bubeník v životní roli) a paní Růženkou, bylo rovněž povedené, jejímž vrcholem bylo rozepnutí košilky půvabné J. Smutné. Domnívám se, že snímek je dostatečně zábavný, některé scény jsou výborné (louskání jader, hlášky u jídla, zábavné večery), připouštím však, že v závěru snímek slevuje z tempa a ztrácí onu plynulost. Ve snímku se též jako pacientky objevily společně dvě dámy podobné herecké polohy, často se pletoucí, nicméně obě skvělé, a sice G. Wilhelmová a J. Jeselská. Dle mého názoru se jedná o kvalitní komedii a jedno z lepších Smyczkových děl, rozhodně mohu s klidným svědomím doporučit.