jitrnic

Ivan Vojnár je vymírající druh (možná poslední exemplář) česko-slovenské kinematografie, totiž režisér vybavený autorským viděním světa. V tom dnešním se mu nelíbí, ale je dalek kritiky či karikatury, jen jím tak teskně bloumá spolu s náladově přesnými herci (trochu ruší jen seriálové výkony Noska, Polívkové a Pauhofové, to jsou však naštěstí malé role), ze kterých bych nejvíc vyzdvihl čím dál lepší Zdenu Studénkovou. Na Ženy mého muže si těžko kdo za rok dva někdo vzpomene (pokud je vůbec kdo zaregistroval), ale já osobně si čas od času rád dopřeju takovouto očistnou depresivní lázeň.

Ač složen z chatrných jednotlivostí (dialogy, charaktery, herecké výkony, originalita...), film jako celek kupodivu docela funguje a slušně graduje v celkem povedený závěr. Tu a tam se dokonce objeví náznak myšlenky (tím rozhodně nemyslím ty úmorné konstrukty z úvodu), ale rychle zase zaleze. Je to zkrátka solidní thriller na páteční večer, který měl ambice být něčím víc (aspoň je něčím víc než Šifra mistra Leonarda).

Janák je dobrý řemeslník a má na to točit dobré žánrovky. Je však příšerný scénárista a neumí vést herce - dětští herci strašidelně ochotničí a o moc lépe na tom není ani takový David Prachař nebo Matěj Hádek. Pavel Kříž je asi tak čtvrtinu svého pobytu na plátně zábavný, aspoň něco. A ještě chválím hudbu a pěkné exteriéry. Jinak hrůza.

Film na televizní poměry nadprůměrně (nikoliv skvěle) natočený a zahraný, který trpí neoriginalitou námětu (kterak k sobě odcizení členové jedné rodiny našli cestu), scénářem plným nelogičností (chlapík, který pět let nestál na nohou a skoro se nehýbal, najednou vstane z křesla a chodí jako junák), berliček (mystický kurýr Pavel Liška) a lehce nepravděpodobných charakterů (postava Táni Pauhofové především).

Připosraná sázka na jistotu. Místo aby nám Estevez pověděl něco nového, vytáhl z archivu čtyřicet let starý patetický proslov, na něj napentlil několik minipříběhů v drtivé většině s pointou pravící, že rasismus je špatný (případně, že komunismus je špatný, což s otcovskou trpělivostí vysvětlí chytrý americký chlapec blbé a naivní československé novinářce...). Nic tím nezkazíte, poroty budou dál tleskat stále týmž filmům a všechny ty celebritky a jaloví herci (tím samozřejmě nemyslím všechny), které jste do filmu nacpali, Vám budou vděčni, že si mohli zahrát (či se spíš objevili) v něčem, co podle nich obsahuje "silné poselství". Mimochodem na obalu DVD nenajdete mezi herci Wiliama H. Macyho, jednoho z nejvýraznějších představitelů amerického nezávislého filmu (za který se Bobby vydává), který hraje ve filmu důležitou postavu, najdete tam Lindsay Lohan či Demi Moore...

Koho neodradí "herecká" sestava, ten má smůlu a musí se připravit na to, že ho film pravděpodobně úplně odrovná. Kamera, hudba a herecký výkon Jiřího Mádla snesou přísnější měřítko, všechno ostatní je na šíleně amatérské úrovni v čele s hereckými výkony vyjma výše uvedeného. Nejhorší je pak myšlenková úroveň filmu, je strašně banální a zlá. Chci věřit, že to Vorel nemyslel doslova a že to má být legrace na druhou. Karikatura povrchního vnímání světa. Těžko říct.

Některé záběry by se skutečně daly vystříhnout a zarámovat a vznikly by tak pouze lehce kýčovité skvosty, jiné už jsou přespříliš přestylizované a přenádherné. To, co se skrývá pod nimi, je heroizující, lehce fašistická fraška, která vůbec nezná hranic, co se použitého patosu týče - film se zcela obejde bez jediného realistického záběru či neteatrální promluvy. Trochu mě dodatečně uklidnilo, že se nejedná o rekonstrukci historické události, nýbrž o komiksovou adaptaci, přesto se mi vůbec nelíbí agresivní, xenofobní a militaristické vyznění snímku. P.S. Rozhodně sledujte na velkém plátně a určitě ne s českým dabingem

Strašná škoda, že se scénárista neudržel a svoje vyprávění vyšperkoval pointou, která předchozí vynikající podívanou poněkud znehodnocuje. Projdete-li si v duchu předchozí děj ještě jednou, nedává to dohromady příliš smysl. Jinak bych neváhal s plným hodnocením - je to opravdu těžce depresivní psycho, na čemž se kromě bezchybné režie Adriana Lynea (který neděsí diváka bubákama ale potácením se na hranici šílenství) a kamery podílejí fantastičtí herci (i když Elizabeth Peňa tu byla spíše pro ozdobu - moc pěknou ozdobu). Speciálně bych vyzdvihl Pruitta Taylora Vinceho v malé roli hluboce zoufalého Paula. I přes nepovedený závěr mimořádný film.

Po prvních dvaceti minutách jsem se obával pointy "Žena, které se nepovedlo celý život otěhotnět, si představuje svojí dceru a do reality procitne zrovna v letadle plném lidí" roztaženo do devadesáti minut. Ta naštěstí vzala za své hned s "nástupem" mrtvého manžela na scénu a následně příběh nabral dost zajímavé obrátky, kdy podobně jako v Rosemary má dětátko si divák není tak docela jistý, jestli se zbláznila hrdinka nebo všichni okolo, potom však přijde scénáristická klička a film se zvrtne v průměrné béčko s nezbytným happy endem za doprovodu tklivých smyčců (a hláškou něco ve smyslu "Nikdy nepřestala věřit, že jí najde"). Proberete-li si to zpětně, zjistíte, že to dohromady nedává moc smysl, že některé motivy byly nakousnuty a pak kdovíproč jako zbytečné odhozeny (jako třeba ten s předsudky vůči Arabům). A že pokud máte, tak jako já, rádi Jodie Fosterovou, jste ochotni nad tím vším přimhouřit oko. Já osobně bych jen kvůli jejímu inteligentnímu hereckému projevu, na který se mi vždycky tak dobře kouká, snesl tuhle blbost klidně ještě o půlhodinu delší.

Zajímavý námět, nedotažený scénář, skvělí herci, kteří v podstatě nemají co hrát, oslnivé formální zpracování, krásná Emília Vašáryová, moudrý Werich a celkově spíš ustrašeně hřejivá než kousavá alegorie.