Nevka

Stále ještě žiju! A jsem rád, že můj „kino-půst" skončil právě Mariem. Asi by bylo zcestné tvrdit, že Illumination poslalo do světa revoluční animák. Právě naopak. Mario je příběhově průměrnou a přímočarou zábavou, která se nesnaží být něčím „víc". Chce vás hlavně pobavit a... To se mu prostě daří. Člověk se za celou hoďku a půl nestihne ani na chvíli nudit, protože scénář na vás ve zběsilém tempu sype jednu akci za druhou a interakce mezi postavami fungují na jedničku. Jednoduše - ten film nemá vyloženě hluché místo, což je na filmovou krizi ideální lék.

Tak jsem konečně s velkou slávou dohnal první řadu Mandaloriana. Ač musím říct, že je těch 30-40 minut docela příjemnou a ke questům padnoucí délkou, Andor mi přišel o třídu lepší. Zejména proto, že na rozdíl od něj se Mandalorian nemůže opřít o nosnou příběhovou linku, která by ho v klíčových okamžicích podržela a činila lépe uchopitelnějším. Nemám sebemenší problém s tím, že v rámci jednotlivých epizod skáčeme od úkolu k úkolu a děj je v jádru vlastně velmi hloupoučký. Ono to sem totiž tematicky docela pasuje. Jen je to v mých očích přesně tím důvodem, proč v souboji prvních SW řad jednoznačně volím Andor. Zároveň však chápu, proč největší SW fans upřednostňují spíše Manda. Více akce, ras, planet... Atmosféra původních filmů je tady jednoduše mnohem hmatatelnější. Ale jak jste už asi pochopili - to pro mě není klíčové.

Fascinující díl, díky kterému jsem i jako totální SW neznaboh pochopil, že Mimoni jsou vlastně takoví family friendly Jawové. Můj život už nikdy nebude jako dřív...

Před projekcí jsem si říkal, že film takových rozměrů by si zasloužil delší stopáž. A neskutečně jsem se pletl... Zatímco úvod začne velmi příjemnou oťukávačkou v reálném světě, příchodem Kvantové říše jde všechno brutálně z kopce. Asi jsem nečekal nějakou převratnou podívanou, která by měla spasit Marvel, ale tohle bylo moc i na mě. Prvoplánová podívaná, která má sice skvělého Kanga v podání Jonathana Majorse, ale jinak se topí v digibordelu, který by vás sice bavit měl, ale zoufale v tom selhává. Budu upřímný, když řeknu, že poslední 1/3 filmu jsem už vyloženě protrpěl... M.O.D.O.K. je chodící (létající) meme a finále zvládne i z Kanga udělat idiota, kterého omezuje hloupoučký scénář. Upřímně jsem tomu nevěřil, ale tohle je ještě horší než dvojka. Nedostatečně osudové, nedostatečně vtipné. Jinak řečeno - výsledkem je 30x přežvýkané, vyčpělé a neforemné nic. Nerad to říkám, ale Marvel se hroutí. Vyjma třetích Strážců, druhé série Lokiho a trojky Deadpoola už nevěřím absolutně ničemu. Tohle je průser.

Paráda. Jak jsem očekával, znovu se projevila má posedlost, díky níž si nekriticky užiju většinu filmů, které přede mě Shyamalanova chorá mysl předhodí. I když běžně vesele nadávám na to, jak jsou tvůrci leniví a nevysvětlují pozadí událostí, tady mi to je jedno. Opět. Protože když mi klepe na dveře nový počin tohoto šíleného Inda, ztrácím nad sebou kontrolu. A ani k tomu nepotřebuji žádné převratné zvraty, které tady prakticky nenajdete. Neumím si to racionálně vysvětlit, ale prostě se bavím... Knock at the Cabin má přitom myšlenkově nejblíže asi k The Happening, kterému sice v „zábavnosti" konkurovat nedokáže, ale na druhou stranu nestíhá na tak malém prostoru udělat tolik logických bot. Závěr sice může být pro mnohé neuspokojivý a plně to respektuji, ale ano. Já chci další nášup...

Ale jo. V rámci možností jde pořád o celkem obstojnou zábavu (pacifikace Banána je skvělá a Ibrovo cameo taktéž). Problémem však je, že celá Říše středu dost dojíždí na nevýrazného představitele Asterixe a pochybné scénáristické vsuvky, které nemají žádné příběhové opodstatnění (eskapáda v podání Karaoky je naprosto mimo). Největší zážitek tak mám ze solidního dabingu, díky kterému jsem si po většinu filmu představoval Suchánka v roli Asterixe. Bože, ten chlap by byl pro tu roli jako dělaný! Schválně si to zkuste představit...

Tohle je umění. Umění, jehož hlavním posláním je unudit diváka k smrti (nekecám - reálně máte pocit, že je to delší než Babylon a Avatar dohromady). Při snaze nekoukat na hodinky (protože pak se ten čas vleče ještě pomaleji) tak jen zoufale dumám nad tím, proč ten film sakra vznikl. Výsledkem je totiž mdlá a nezajímavá kreatura, která sice čas od času zahrozí fajn atmosférou, ale do půl minuty už se zase plácá na místě... Takže pokud se mě někdo zeptá, proč si před Scandi příště radši přečtu nějaké ty recenze, tohle je přesně ten důvod.

Naprosto famózní záležitost. Ďáblova hodina je vedle Andora jedním z nejlepších seriálů roku 2022. Asi bych tady mohl zbytečně tlachat o tom, jak je to super, ale po přečtení vyčerpávajícího komentáře od Slunečnice jen přikládám >ODKAZ< k povinnému přečtení. Takže jo, těším se na další sérii a neuvěřitelně mě štve, že si ji nemůžu dát hned.

Já tomu vlastně nemám moc co vytknout. Ritchie je šílenec a opět dokazuje, že se jedná o jednoho z nejtalentovanějších filmařů současnosti. Operace Fortune je hlavně díky němu špionážní lahůdkou, která těží z perfektního castingu, srší hravými dialogy a sází na precizně natočenou akci. Samozřejmě, v jádru je to pořád klasický akční film, ale sakra... Pokud by všechny akčnáky vypadaly takhle, bylo by to fajn. P.S.: Jestli jste zatím neměli o existenci Aubrey Plaza ani ponětí, díky tomuhle si ji musíte zákonitě zamilovat (fanoušci Legiona a Scotta Pilgrima moc dobře ví).

Poslední přání je osudovým příběhem, který sází na perfektní animaci, skvělé postavy a svět, který vás prostě baví. V úvodu se sice zbytečně dlouho (avšak naposledy) zpívá, ale dejme tomu. Protože ono začne relativně brzo přituhovat. Velká část jednotlivých témat je totiž celkem dospělá a samotný příběh je příjemně temný a ponurý. Krásně to ilustrují i kapky krve, které pomalu stékají po Kocourově tváři a zlověstné hvízdání blížícího se Vlka... Scénář navíc skvěle pracuje s motivacemi jednotlivých postav, takže až na jednostranně psaného Jacka Hornera každý charakter na plátně dýchá a má co nabídnout. Druhý Kocour tak nádherně buduje myšlenku touhy a očekávání, což následně díky poutavým příběhům postav zručně splétá do pavučiny lidskosti, která ve „velkém finále" hned několikrát nefalšovaně dojme. Na závěr tak už jen cítím povinnost dodat, že i přes přítomnost motivů, které si užijí hlavně dospělí je tady spousta atrakcí i pro ty nejmenší. Jinak řečeno – tohle je film pro všechny věkové kategorie. A vzhledem k tomu, že já si tuhle jízdu opravdu užil, nepřestávám doufat, že to nakonec vydělá. Takže všichni povinně do kina!