gudaulin

Bilance mých setkání s tvorbou Jima Jarmusche není v poslední dekádě právě povzbudivá. Za tři snímky obdržel dohromady pět hvězdiček a jeho nejnovějšímu kousku jsem se raději rovnou vyhnul. Kdysi tomu bývalo jinak a návrat k Mrtvému muži, který mě v 90. letech fascinoval, měl přinést vysvětlení, jestli se změnil on, nebo já. Není to nostalgií, ale znovu jsem Dead Manovi propadl. Pozdní Jimovy tituly mě nudí, ale Mrtvý muž je plný napětí, má neuvěřitelnou atmosféru a přitom není prostý typické Jarmuschovy minimalistické poetiky a existenciálního rozměru Blakeovy cesty do nebytí. Hrdinou antiwesternu není zocelený dobrodruh, ale nesmělý mladík bez znalosti prostředí, který nehledá práci kovboje, nýbrž účetního, a do okolního světa zoufale nezapadá. Jeho útěk před hněvem bohatého průmyslníka ho zavede k indiánovi jménem Nikdo, který díky únosu v dětství a výchově v prostředí bílé civilizace cítí stejné vykořenění a osamělost jako hlavní hrdina. Společně míří k oceánu, čelí najatým vrahům a připravují se přijmout svůj úděl. Jarmuschova režie dává krajině mystický ráz, kamera má místy hypnotický účinek a výsledný dojem umocňuje jednoduchá, ale působivá hudba Neila Younga. Johny Depp je ideálním představitelem hlavní role. Jeho odevzdaný, lehce nepřítomný výraz dokonale zapadá do jarmuschovského světa. Celkový dojem: 90 %.

Ne, že by Tomanovi nešla vytknout řada nedostatků, ale i s vědomím jejich existence se pro mě nakonec ze snímku vyklubalo jedno z nejpříjemnějších setkání s českým filmem posledních let. Historie se těší mému dlouhodobému zájmu, a proto na mě dokonale sedí packův komentář, který si částečně dovolím citovat: "Výborný prequel ke čtvrtému a pátému dílu TV série České století. Čím víc toho víte o událostech prvních poválečných let a vyznáte-li se v osobnostech (vesměs odporných kreaturách) tehdejší vládnoucí garnitury, tím víc si film vychutnáte." Nemám problém s tím, že Trojanovým hrdinou ve skutečnosti není Zdeněk Toman, ale období vzestupu moci komunistické strany, které končí převzetím moci a vytvořením "lidové demokracie". Představitelé režimu pro mě netvoří nějaká anonymní jména, ale konkrétní historické postavy, jejichž činy znám a kterým herci jen dodali tvář. Drobné odchylky od historie Trojanovi tentokrát rád odpustím, protože jeho exkurze do minulosti tentokrát odpovídá dané době, rozhodně nejde o paskvil typu Občanský průkaz. Jestli existuje nějaký kaz, který stojí za zmínku, je to obsazení Jirky Macháčka do hlavní role. Jeho naivní (ne)herectví se hodí do scének divadla Sklep, nikoliv do náročné role tohoto typu, který vyžaduje výrazné charakterní hraní. Pochopitelně nezvládá a působí nepatřičně. Celkový dojem: 75 %.

Excalibur představoval na počátku 80. let pro mou generaci první kontakt se žánrem fantasy a jeho vliv na utváření představ filmových fandů o západní kinematografii byl u nás nepopiratelný a hodně silný. Spolehlivě to lze vystopovat na nostalgických komentářích některých pamětníků. V časech mého mládí bylo zpochybňování kvalit Excaliburu nemyslitelné, píšeme ale rok 2019 a všechno je jinak. Anachronismy ve výzbroji a ošacení mě tentokrát nechávají chladným, jde přece o pohádku a nikoliv o historický příběh. Všudypřítomná topornost, ať už se týká způsobu vyprávění artušovské legendy, divadelních projevů herců v čele s Nigelem Terrym i pohybů komparzu v naleštěných plechových imitacích brnění je ale nepřehlédnutelná a místy opravdu bolestná. Tam, kde chce být snímek okouzlující a mystický, dnes působí kýčovitě a nechtěně směšně. Zubu času odolala hudba a slušný dojem může vyvolat i kamera, ale jinak je jen málo důvodů se k Excaliburu vracet. V rámci žánru ho přesvědčivě překonala nejen zpracování Pána prstenů a Hra o trůny, ale i řada dalších méně známých projektů. Celkový dojem: 55 %. O tom, jak byla Boormanova režie ledabylá, svědčí i scéna, kde dvěma běžícím rytířům v boji trčí z úst zapálené cigarety...

Parazit působí jak vztah s herečkou, která si své role nosí domů. Nikdy nevíte, kdo k vám večer vstoupí do dveří. Ponův snímek začíná jako nefalšovaná komedie, která se čím dál víc prolíná se sociálním dramatem, aby posléze bez varování začal film se svými hrdiny krutě účtovat. Osobně jsem napočítal šest žánrů, se kterými režisér pracuje a zajímavě je mixuje. Kdyby se Pon Džun-ho dokázal vyvarovat východoasijské řezničiny, koketoval bych i s pátou hvězdičkou. Už jsem v minulosti psal, že pokud mám s nějakou světově uznávanou kinematografií zásadní problém, je to právě jihokorejská pro svoji fascinaci násilím a nikdy neselhávající schopností šokovat prazvláštními duševními pochody a prapodivnými činy svých postav. Ponův kousek se tomu z převážné většiny dokázal vyhnout a i když jeho příběh o rozevírání nůžek mezi sociálními vrstvami pevně vězí v místní kultuře, sdělení je globálně srozumitelné. Pon si zaslouží pochvalu za to, že dokáže obratně manévrovat mezi zájmy nejrůznějších skupin divácké obce - je zábavný, originální, provokativní a nebojí se tvrdě ukazovat propastné rozdíly v příležitostech v navenek dobře prosperující a efektivně řízené společnosti. Ne vždycky si s Ponem rozumím, jeho Ledovou archu, kde se pokoušel rovněž o žánrový mix s povrchním poselstvím, považuju za ukázkové selhání, Parazita ale s klidným svědomím můžu doporučit. Dejte té rodince ukázkových loserů ze suterénu šanci, pravděpodobně vás překvapí. Celkový dojem: 85 %.

Pomáda může sloužit jako snadný terč pro estéty, kteří hluboce pohrdají středním proudem a lehkou zábavou, protože přesně tím Pomáda bez všech pochyb je. Je to ale zábava stylová, choreograficky i hudebně na profesionální úrovni a když pominu, že jsem nikdy nenašel cestu k Johnu Travoltovi, i velmi slušně obsazená. Není mnoho muzikálů, které by obstály ve zkoušce časem a Pomádě se to rozhodně daří. Ve své době přitom kritika přijala Pomádu s velkými rozpaky, ale znáte kritiky, ti ve svých kategorických odsudcích často míří vedle. Že může podobný projekt dopadnout nepoměrně hůř, ukáže srovnání s Horečkou sobotní noci, která vznikla v téže době s týmž Johnem Travoltou v hlavní roli. Celkový dojem: 75 %.

Vesmírná stanice 76 není ani sci-fi, ani komedie, ba ani drama. V konečném výsledku je to jen neuvěřitelná nuda a naprosté producentské selhání. Styl 70. let měl projektu především ušetřit peníze, jiný účel to fakticky nemá. Je to zoufale studiové, zoufale impotentní. Herci vlastně nemají co hrát. Není to ani tak špatné, aby to bylo svým způsobem přitažlivé. Ztráta času. Celkový dojem: 10 %.

Umím si představit, že ve zkrácené verzi a pod taktovkou talentovanějšího režiséra by V páse zlomená mohla být jednou ze tří částí skvělého povídkového filmu z období slovenského národního povstání. Vido Horňák ale není ani průměrný režisér, je to nýmand, který umí dokonale zabít dramatický potenciál literární předlohy. Ono to tam nějakým způsobem je stále přítomno, napětí tušíte, ale s tímhle způsobem zpracování je to tlumené a znehodnocené. Povídka by se určitě četla jedním dechem, ale dívat se dlouhé minuty na kráčející muže většinu diváků bavit nebude. Snesitelným dělá snímek vnitřní hlas vypravěče, který zprostředkovává myšlenky odbojářů, ocenil bych, kdyby totéž provedl režisér i s velitelem německé jednotky. Celkový dojem: 40 %.

Nezpochybňuju, že Julia Jentsch je výraznou představitelkou střední generace německých hereček, ani to, že se v seriálu objevilo několik zajímavých tváří nastupující herecké generace, kterou doufám uvidím ve výraznějších německých filmech a seriálech budoucnosti. Problémem ale je tuctová režie a tuctový scénář, které v dnešní vysoké konkurenci nedávají důvod Zmizení upřednostnit. Podobná témata a žánr dnes umí prodat konkurence nepoměrně lépe. Celkový dojem: 45 %.

Formou nic moc, jen mluvící hlavy a něco málo archivních televizních záběrů, ale obsah je fascinující. Devadesátky s divokým kapitalismem, postkomunistickým bordelem, korupcí a selháváním státní správy jako na dlani. Myslel jsem, že tohle se dělo jen v amerických velkoměstech 30. let nebo v Itálii, ale naší slovenští sousedi leckteré světově proslulé zločinecké organizace dokázali trumfnout. Na každý jednotlivý komentovaný kriminální případ a jeho protagonisty by mohl vzniknout skvělý kriminální film nebo seriál, který bychom komentovali stylem "to si zas scénárista popustil uzdu fantazii, skvěle vymyšlené, ale realita života je naštěstí střízlivější". Celkový dojem: 85 %.

Rozkošná miniatura, esence toho, co na Čechovovi zbožňuji, tedy ironie přecházející místy v jízlivost, smysl pro detail, vystižení podstaty problému a nádherné lidské typy. Výsek ruské "lepší" společnosti 19. století jako na dlani. Pivec s Chramostovou famózní, typově dobře obsazený Pešek dělá, co může. Celkový dojem: 90 %.