gudaulin

Je to zvláštní. Trosečník zdánlivě obsahuje všechno, co ho předurčuje k triumfálnímu úspěchu, tedy atraktivní námět, výborné herecké obsazení, velké režisérské jméno, slušný scénář, přiměřeně velký rozpočet a tak bych mohl pokračovat. Přesto to ve výsledku nějak skřípe, cítím určitou nenaplněnost očekávání a čtvrtou hvězdičku se mi dát nechce, jakkoliv je ten film znevýhodněný faktem, že jsem ho viděl v televizi. Na velkém plátně bych se možná přece jen ke čtvrté hvězdičce přiklonil. Přemýšlel jsem, co mi tam přebývá nebo schází, je to částečně určitou melodramatičností, ale pořád jsem nebyl schopný definovat jádro problému. Až mi zrak sklouzl na komentář Marigolda, který přesně popsal to, na co mi scházela slova. Takže tentokrát doporučím hledat myšlenku někde jinde - přesně, jak to Marigold napsal, Trosečník je příliš doslovný, zbytečně rozmáchlý, patetický a přeplácaný. Při vší snaze nestrhne, byť Hanks ze sebe vydává maximum. Celkový dojem: 65 %.

Což o to, na výstavu Camilliiných soch bych zašel rád, životopisný snímek o trpkém údělu umělce, co vybočuje z davu, ale jen potvrzuje, že ten žánr vyžaduje zvláštní přístup, jinak se příběhy potenciálně fascinujících osobností snadno mění v ušlechtilou nudu. A přesně tohle se podle mého přihodilo Nuyttenovu filmu. Pranic nepomáhá ani angažmá půvabné Isabelle Adjani v hlavní roli ani přítomnost slavného Gérarda Depardieu coby jejího protihráče. Jak mám pro Isabelle slabost, tady mi trýznivě pomalé plynutí času ani v nejmenším nezpříjemňovala, jakkoliv její výkon rozhodně není špatný. Jenže to je na vznik velkého filmu málo. Camille Claudelová totiž vypadá jako typický výtvor někoho, kdo je přesvědčený o tom, že vysoké umění musí být přímo úměrné počtu mikrospánků, které nebohý divák při sledování podstoupí. Tohle chtělo nůžky, lepšího scénáristu, originálnější režii, chtělo to zkrátka hrozně moc. Celkový dojem: 25 %.

Battlestar Galactica se objevila v době rozmachu televizní seriálové tvorby, kdy rozpočty jednotlivých projektů dosahovaly násobků toho, oč by mohly štáby žádat před pouhou jedinou dekádou, a je to na jejím vizuálu opravdu znát. Matně si vzpomínám na původní sérii z konce 70. let, která v porovnání s tímhle vypadá opravdu směšně brakovitě. Ten vizuál i úroveň scénáře mě v prvních dílech velice příjemně překvapily až ohromily, takže jsem byl ochoten uvažovat o hodnocení nejvyšším. Jenže jak šel čas, začaly se tam projevovat určité scénáristické nedodělky a v množství dílů se našel slušný balast. Nehledě na to, že jsem s přibývajícím časem začal mít pocit, že Cyloni se pokoušejí do domu podkopat, probourat stěnou nebo seskočit komínem tam, kde by stačilo vzít za kliku a vejít dovnitř. Zkrátka, že vymýšlejí šílené konspirace, nad jejichž logikou není radno příliš dumat tam, kde ve skutečnosti vyčerpaný protivník čeká na ránu z milosti, a postupem doby se z toho čím dál víc stávala společenská hra na téma, který člen posádky, opět v rozporu s logikou, skrývá svoji cylonskou podstatu. Příliš mnoho zrádců a spiknutí na příliš malou komunitu uprchlíků. Celkový dojem za seriál jako celek: 60 %.

Považuju se za levicového liberála, ale první díly Panství Downton mě okouzlily takovou tou starosvětskou konzervativností šlechtického sídla, kde úcta k tradicím a přirozeným autoritám patří k samozřejmostem a po pěti dílech jsem s nadšením nadělil 5*. Jenže následovala druhá série, kde už to šlo z dojmy tak nějak z kopce a třetí sérii jsem už spíš přetrpěl. Při pokusu o sledování 4. série jsem začal pociťovat imunitní reakci organismu a vzdal jsem to. Nejde ani tak o to, že by zrovna v tomhle případě zapracovala obvyklá nemoc seriálů, tedy pokles úrovně scénáristické práce, jako spíš se tady záhy projevilo moje politické přesvědčení a ta konzervativní idylka mě začala neskutečně vytáčet. Ono na té velké ploše se pochopitelně projeví jakýkoliv falešný tón a tady musím souhlasit s Faidrou, s odstupem se mi jeví Panství Downton jako velkoryse natočená telenovela pro snoby. Nesmírně snadno by se dění na obrazovce dalo zparodovat. Když se to vezme kolem a kolem, vždycky mi vrtalo hlavou, jak by vypadal proklínaný a opovrhovaný žánr telenovely, kdyby se natáčel nikoliv tak, jak ho známe z podání českých nebo latinoamerických mýdlových oper, ale pečlivě s kvalitním hereckým obsazením i režií, a v případě Downtonu se mi to vlastně povedlo zjistit. Na první pohled to funguje a člověk se může obdivovat herectví zúčastněných, kráse žen, šlechetnosti mužů a intrikám padouchů, jen přitom nesmí moc kriticky myslet a nad některými činy televizních hrdinů musí decentně přimhouřit oko. Pokud hodnotím seriál jako celek, půjdu na pouhé 2* a 45 % celkového dojmu. Pokud bych hodnotil pouze první sérii, dalo by se uvažovat možná i o 4*.

My máme Obecnou školu a Britové mají Naději a slávu. Opakované zhlédnutí mě utvrdilo v pocitu, že tenhle kousek patří na databázi k nedoceněným. Výborný scénář, skvělá retroatmosféra, skvělé herecké obsazení. Snad jen vyústění mohlo být poněkud efektnější, ale i tak šlo o neobyčejně příjemně strávených 113 minut mého filmového života. Britové jednoduše tenhle mix žánrů ovládají. Celkový dojem: 90 %.

Sex Pistols představují jeden z nejdůležitějších východisek punkového hnutí a hudební legendu, jejich chování, provokování establishmentu texty i sama hudba, to je prostě esence punku a rozjevený škleb Johna Lydona, to je vlastně poznávací znamení punku. Punkový je vlastně i celý film. Rozpustilý, provokativní, nekonvenční, přisprostlý a sebestředný, nabitý spoustou obrazového materiálu i informací, šikovně sestříhaný, působivý a jednoduše dobrý. Skvěle dokáže zasadit hudební produkci a vystupování členů kapely do kontextu doby a ozřejmit sociální a politický rozměr jejich produkce. Tak nějak si představuju hudební dokument. Celkový dojem: 90 %.

Některé filmy mě dokážou vytočit, Kingsmanovi se to naštěstí nepovedlo, jakkoliv mě ten film minul vzdáleností několika parseků. Jednoduše jsem tenhle výsledek dopředu očekával. Kingsman je vlastně James Bond pro teenagery v komediálním podání. Celá série Jamese Bonda jde mimo okruh mých zájmů a teenager už několik dekád nejsem. Není to můj šálek kávy, stejně jako koncert Justina Biebera nebo Katy Perry. Filmový humor na mě z 95 % nefunguje, stejně jako hlášky a v některých případech se při nich přímo ošívám. Akční scény jsou nasnímané děsivým způsobem, příliš rychlé, chaotické a blbé, stejně jako zápletka filmu. Samozřejmě, jedná se o blockbuster, který dokáže nabídnout podívanou a efekty, takže je tam z mého hlediska aspoň určitá satisfakce. No a přítomnost osvědčených špičkových britských herců taky není k zahození, takže za to 2*. Ve srovnání s tímhle výtvorem je třeba Smrtonosná past 4.0 z hlediska scénáře geniální. Kingsman se dá považovat za dokonale, ale opravdu dokonale pubertání film a ta vysoká procenta oblíbenosti jasně říkají, kdo tvoří většinu filmových diváků. Celkový dojem: 35 %. Ano, souhlasím, že v jistém ohledu představuje Kingsman budoucnost filmového průmyslu. Bohužel.

Hodně zdařilé spojení ruské klasiky z pera satirika N. V. Gogola a členů souboru Činoherního klubu z doby jejich největší slávy. Tady člověk pochopí, co znamená dokonale sehraná herecká parta a herecké nasazení. Komedie, která mluví k dnešku, konec konců je o lidských slabostech, které nás doprovází od nepaměti. Hráči se dají považovat za jakýsi předobraz dnešních populárních britských Podfukářů a jiných rafinovaných podvodnických partiček. Celkový dojem: 95 %.

Pokud chce animovaný celovečerák uspět, stalo se v posledních dvou dekádách povinností přijít s námětem pro celou rodinu. Život kočky tenhle trend nenaplňuje, jedná se o snímek orientovaný výhradně na dětské publikum, a tudíž bez přesahu pro dospělý doprovod. Na druhou stranu určitě to není film hloupý, má určitou poetiku, která ho odlišuje od zámořských kousků a má i výtvarně zajímavé provedení. Pro ty, co jim nevadí návrat do dětských let a jsou schopni dívat se očima dětského diváka, to vůbec nemusí být špatná volba. Za mě 3,5, ale tentokrát jsem ochoten přidat, protože evropský animovaný film to nemá v konkurenci disneyovek vůbec jednoduché. Celkový dojem: 70 %.

Viděli jste někdy pálkaře při baseballovém utkání? Mám na mysli moment, kdy soustředěně sleduje pohyb nadhazovače, pečlivě připravuje pálku a rozpočítává každý zlomek sekundy svého rozhodujícího úderu - aby míček svištící děsivou rychlostí umístil přímo ve vašem rozkroku. Takový pocit jsem měl už po několika málo záběrech této hororové podívané, kterou filmoví fanoušci na ČSFD poctili červenou barvou. Nedosti na tom, v následujících minutách to vypadalo, že se pálkař neúspěšným odpalem naštval tak, že s pálkou v ruce přiběhl a zasadil mi řadu bolestivých úderů na těch necitlivějších místech. Pro tohle, co se odehrávalo na televizní obrazovce, nemám slov, tedy slušných slov. Výrazy, které mě napadají, používám obvykle tehdy, když mi spadne kladivo na malíček nebo mně noha sjede do psího lejna. Absence jakékoli logiky u filmových postav. Scénář, který mohl vzniknout snad jen z recese nebo jako krutý žert filmařů na účet obecenstva. Policejní komando, které má být vysláno do nesmírně důležité akce, která zavání obřím průšvihem, tvoří členové, kteří svou debilitou přesahují všechny meze, na ně museli hledat obsazení v celoplanetárním konkurzu. Osazenstvo epidemií zasaženého domu řve, zběsile mlátí rukama a dělá bez výjimky to poslední, co by člověka napadlo při reálném ohrožení. Neustálé pokyny k používání kamer k dokumentování viděného tady postrádají jakoukoli logiku, byť zrovna tohle nevadí, protože logiku tady postrádá prakticky cokoliv. Tenhle otřesný zážitek ovšem navozuje otázku, nakolik jsem byl soudný, když jsem jedničce nadělil 3*. Patrně mě už lehce postihla demence či jsem byl ovlivněný nějakou chemikálií. Takový sešup kvality přece není mezi dvěma díly a prakticky stejným štábem snad ani možný. Celkový dojem: 3x podtržená nula.