gudaulin

Tak já nakonec ty 3* dám, ale jen to jen o chloupek. Předpokládal jsem, že Rok ďábla bude působit mnohem silněji a kompaktněji. Už proto, že jsem svého času učinil dobrou zkušenost se Zelenkovým mystifikačním kvazidokumentem Mňága - Happy End. Přemýšlím, co na mě působí tak rušivě, a nejspíš je to ten celebritální rozměr filmu. Nohavica, Plíhal i Čechomor hrají fakticky sami sebe a objevuje se tam množství skutečných Nohavicových písniček. Ten film se vlastně opírá o popularitu Nohavici a parazituje na jeho skutečných textech. Dobrá mystifikace sice využívá nějakého populárního fenoménu, ale není doslovná. Za velmi dobrý příklad považuju britský snímek The Rutles, který si dělal šoufky z beatlemánie. Rok ďábla sice obsahuje vtipné momenty a zábavné scény, ale řadu pasáží jsem ztrácel o film zájem. A abych se vrátil k tomu celebritálnímu rozměru snímku, ono je docela příznačné, že se v titulcích objevuje Jan Hřebejk nebo Saša Gedeon, kteří se objevili v jediném několikasekundovém záběru a představovali sami sebe. Mimochodem, Nohavica na mě působil tak nějak rušivě, role "herce" mu sedí mnohem hůř než klukům z Čechomoru. Celkový dojem: 50 %.

Velkoryse natočený animovaný velkofilm, který se dá považovat za dokonalou ukázku u nás jen hodně zřídka se vyskytujícího žánru steampunku. Režisér jde až k jeho kořenům a z oblaků páry, ozubených převodů, klikových hřídelí a složitých mechanismů jde až hlava kolem. Vizuálně je to omračující a Steamboyi by určitě mnohem víc slušelo velké plátno než televizní obrazovka. Steamboye v mých očích poněkud shazuje jednoduchý příběh, přemíra patosu, ušlechtilých frází a až moc přímočaře podaný konflikt ziskuchtivosti a militarismu na jedné straně a humanistických ideálů na straně druhé tam, kde bych u postav a jejich konfliktů ocenil víc odstínů šedi. Celkový dojem: 75 %.

Absolutně odmítám tvrzení, že na dvou židlích se sedět nedá. Jednak mám pár známých, kteří nakynuli do té míry, že jim je jedna židle obvykle malá, ale především jsem si to včera v zápalu stolní hry vyzkoušel a ono to kupodivu fungovalo. Jen nevím proč, ale dnes mě pekelně bolí záda. Jakkoliv si myslím, že na dvou židlích se sedět dá, v mezilidských vztazích mám rád jasno a postoji Pierra rozkročeného mezi rodinou a milenkou sice rozumím, ale nemám pro něj pochopení. Formou si snímek zaslouží 3*, jakkoliv stopáž je přetažená a režie nebyla natolik kvalitní, abych ubíhající čas nevnímal. Takže nůžky bych považoval za žádoucí. Daniel Auteuil si zahrál ukázkového slabocha, který mi není ani trochu sympatický, ale ani to není příčinou nízké nadílky hvězdiček. Vadí mi ten zvolený úhel pohledu, který má tendenci Pierra omlouvat, dívá se až příliš na příběh z té jeho strany a zapomíná na ty okolo, především na jeho manželku a děti. Mimochodem, v jednom komentáři se lze dočíst, že jde o tragický vztah nenaplněné lásky - nesouhlasím, naplněná byla z obou stran až po okraj, ba co říkám, spíš to přeteklo. A už vůbec se neztotožňuju s poselstvím filmu. Docela bych si tipnul, že Zabou Breitman má za sebou celkem pestrou vztahovou minulost a pár pomníčků v podobě ztroskotaných manželství... Celkový dojem: 45 %.

Česká kinematografie má svého pana Kopfrkingla a Američané mají Lou Blooma. Podle jednoho českého vědce neúspěšní psychopaté plní věznice, ti úspěšní se stávají šéfy nadnárodních společností, průmyslových konglomerátů a šéfy ctihodných institucí. Lou stojí někde mezi těmito světy. Bez formálního vzdělání, zato s vysokým odhodláním a naprostou absencí morálních zábran a emocí. Na začátku je představen jako absolutní loser, aby se záhy chopil příležitosti a zahájil vlastní byznys v oblasti prodeje videí, na které novináři s etickými zábranami nemají žaludek. Neubráním se srovnání s úspěšným Fincherovým dramatem Zmizelá, které přes nesporné řemeslné kvality režiséra mi přišlo jako poněkud umělé zboží, navíc z oblasti, kde už v minulosti bylo téma značně vytěžené. Zmizelé jsem story nevěřil, Slídil má nepříjemně realistické podhoubí a ani na okamžik nepochybuji, že lidé jako Lou jsou mezi námi a čekají na svou příležitost. Jake Gyllenhaal je spolehlivý herec a odvádí přesně to, co jeho postava vyžaduje. Režie je svižná a kamera dělá divy. Návštěvy kina jsem ani v nejmenším nelitoval. Snad jen scénář se mohl trošku krotit, je znát, že Dan Gilroy chtěl svého antihrdinu vykreslit v co nejodpudivějším světle a ty nástroje, které pro to používá, jsou trošku přímočaré. Na druhou stranu, podobné filmy často sklouzávají k tomu částečně sympatizovat s podobným týpkem, což v tomto případě naštěstí neplatí. Celkový dojem: 90 %.

Od režiséra formátu Costy-Gavrase čekám přece jen víc než od tuctového filmaře a film, za který bych v případě jiného režiséra byl ochoten nadělit slabší 4*, Costu-Gavrasovi nadělím pouhé 3. Ze všeho nejvíc mně totiž jeho Amen připomíná jiné drama slavného režiséra, a to Katyň polského veterána Andrzeje Wajdy. Mimořádně silná látka, snaha prodat co možná nejlepší výsledek, ale na konci něco trošku přebývá, něco trochu schází, specielně v případě dramatu Costy-Gavrase se místy moc mluví a místy plyne snímek příliš pozvolně, v některých případech se neobjevují ve filmu dostatečně charismatické herecké tváře. Zkrátka ve výsledku je to jen průměrné drama, které pozvedává motiv šoy. Z historického hlediska je samozřejmě zajímavé podívat se na angažmá katolické církve za 2. světové války, kde má své světlé, ale i velmi stinné momenty. Genocidě Židů se zabránit nedalo, ale řada věcí se mohla říct odvážněji a především to rozhodující máslo na hlavě má papežský stolec už ze 30. let, kdy dláždil cestičku nacistům k moci tím, že katolické Centrum jako politický jazýček na vahách v podstatě vmanévroval do spolupráce s NSDAP... Celkový dojem: 65 %.

V řadě komentářů se objevuje podivení, resp. kritika závěrečné scény, která (údajně) mění smysl celého filmu a psychologické drama se mění v posledních minutách v rudou agitku. Ti diváci bohužel buď nedokázali pochopit společenský kontext, o který se Tavernier pokouší, nebo mají nedostatky ve znalostech francouzské historie. Snímek má totiž od začátku jasně čitelný názor a Tavernier netočí ani tak psychologické drama, jako spíš společensko-kritické drama, které využívá případ odhaleného sériového vraha ke kritice dobových poměrů a vymezuje se proti pokrytectví a dvojí morálce tzv. lepších vrstev. Od začátku až do konce je tam jasně cítit levicový úhel pohledu, probírá se např. tvz. Dreyfusova aféra, která patřila k nejzásadnějším střetům mezi republikánskou a internacionalistickou levicí a elitářskou nacionalistickou pravicí, která měla jasně antisemitské zabarvení. Ve filmu se dá jasně identifikovat taky antiklerikální tón, objeví se řada scén, které dávají církvi co proto. Z dnešního pohledu je nutné vyzvednout především špičkový výkon Michela Galabru, který ztvárnil psychicky vyšinutého zabijáka s famózní virtuózností. Philippe Noiret jako profesionální kariérista a manipulátor je taky dobrý, ale Galabru ho tentokrát překonal rozdílem až 2 tříd. Zmíněná scéna na závěr mi mimochodem vadila taky, ale jen proto, že je zbytečně přímočará. Totéž se dalo sdělit prostřednictvím nějakého dialogu filmových postav. Nebudu ale kazit hodnocení více než 2hodinovému skvělému filmu kvůli 2minutovému úletu. Celkový dojem: 90 %.

Zajímavý filmový nápad, který bohužel nebyl přetavený do nějaké inteligentní a funkční pointy. Nerozhodnost mužského partnera přerůstá ve stav, kdy se jeho partnerka mění ve spoustu odlišných žen a Andrásovi se tak splní sen spousty mužů mít početný harém . Navzdory tomu, že filmový příběh opravdu nemá nějaké silné vyústění, nijak mě tenhle maďarský kousek neobtěžoval a jako jednorázovka relativně fungoval. Celkový dojem: 50 %.

Almodóvar už ode mě v minulosti párkrát obdržel 4* a bylo by zajímavé tito tituly srovnat se snímkem Vše o mé matce, kde jsem začal Almodóvara a jeho filmový styl mít plné zuby. Filmařinu má nesporně v krvi, jenže co s tím, když jeho film obsahuje spoustu melodramatických zvratů jak z laciné latinoamerické telenovely. Je to teatrální a postavy a jejich jednání jak z jiné planety. Nejsem takový puritán, aby mi vadili transvestité, homosexuálové a prostitutky, jenže do Almodóvarova světa se jiné postavy pomalu ani nedostanou. Navíc to, jak buduje jejich vzájemné vazby, je hodně chtěné. Dvě ženy, které se navzájem nikdy neviděly, si při prvním setkání sdělují velmi intimní a velmi zásadní informace, které by člověk nejspíš rád uchoval v tajnosti a svěřil jen velmi blízkému a důvěryhodnému člověku. Nemůžu si pomoct, ale jakkoliv je Almodóvar daleko kultivovanější v odhalování svých sexuálních libůstek než řekněme Passolini, už mě jeho touhy a celý svět unavuje a dám mu vale. Celkový dojem: 45 %.

Jsou filmy, které dlouho tají i žánr, ve kterém se pohybují, naproti tomu Koufův snímek prozrazuje vše už pouhým názvem. Jde o kriminální komedii, kde skupina kriminálníků touží vyloupit bankovní pobočku v malém městě, jenže špatná souhra i kupa náhod zapříčiní, že loupež se mění pro své aktéry v noční můru. Celkem průhledný scénář ale kupodivu funguje bez problémů a mainstreamový humor nikdy nesklouzává k primitivní řachandě. Slušné herecké obsazení, ničím neurážející režie, film bez kiksů, který sice nebude patřit ke špičkám ve svém žánru, ale ze 3,5 hvězdiček tentokrát zaokrouhluji nahoru. Celkový dojem: 70 %. Mimochodem, o akční žánr, tak, jak je chápán filmovými fanoušky, v žádném případě u Špatně zorganizované loupeže nejde. Tady se zkrátka minulo žánrové zařazení s realitou.

Mamánci a lenoši všeho druhu mohou zajásat, v Oblomovovi naleznou ještě vyšší level všech svých nectností a tím pádem i omluvu pro svoji životní pasivitu. Je smutné i dojemné zároveň dívat se na životní trosku, která 12 let prospí na gauči, převracejíc se ze strany na stranu. Oleg Tabakov hraje sice tradičně na vysoké úrovni, ale přece jen ve věku 44 let mi na Oblomova, kterému je jen mírně přes 30, připadal poněkud přestárlý. Na to, abych dal více než 3*, trpí Oblomov tradiční sovětskou (ruskou) nemocí, tedy neochotou stříhat. Je to rozvláčné, se zbytečnými flashbacky do dětství, které narušují už tak pomalý tok vyprávění. Román jsem nečetl a u filmového zpracování mi chyběla hlubší analýza, z čeho vychází Oblomovův životní postoj. Odhaduji, že Gončarov chtěl obžalovat zároveň i politický systém v Rusku, který určitě k aktivnímu životnímu projevu příliš nevybízel, a nejspíš chtěl i zkritizovat sociální rozvrstvení Ruska. Pokud jste majitelem 350 lidských "duší", máte příjem zaručený a nestimuluje to ke snaze uživit se sám. Za vidění určitě Michalkovův film stojí, je ale nutné obrnit se trpělivostí a přistoupit ke sledování filmu řádně odpočatý. Celkový dojem: 60 %.