gudaulin

Julio Medem má neuvěřitelné štěstí, obvykle mě jeho film zastihne v nějaké výjimečně pozitivní náladě, která mě nutí udělovat větší počet hvězdiček, než by si ten výtvor zasloužil. Chaotická Anička by si podle měřítek, která běžně na kinematografii uplatňuji, zasloužila odpad a já, trapný změkčilec, jsem nadělil jednu, patrně z nemístného konformismu. Milenci ze severního pólu jsou na tom o poznání lépe, opravdu se mi líbí Medemův filmový jazyk i výběr herců, jenže to, jakým způsobem se svými postavami nakládá, všechny ty neuvěřitelné náhody, míjení se, všechny ty konstrukty, které se nakupily ve scénáři, místy sklouzávají do sebeparodie. Ten film neměl být komedií a přece mi na mysli často vyvstaly tituly jako Pytlákova schovanka nebo Limonádový Joe. Tohle se prostě nedá brát vážně a tři hvězdičky jsou spíš za to, čím by ten film mohl být, kdyby Medem nebyl tak sebestředný. Celkový dojem: 50 %.

Nezlobte se, ale v tomhle případě je podle mě pan král úplně nahý a nic na tom nemění ani jeho úžasné sebevědomí a klaka těch, co si potřebují potvrdit svůj intelektuální status. Sbírka festivalových cen je pro mě jen dokladem, že členové festivalových porot jsou leckdy lidé zvláštního ražení...

Na literárním díle Sheridana le Fanu jsem vyrostl a jeho povídková kniha Zelený děs dodnes zaujímá místo v mé knihovně. Konec konců, povídka, která paní Zelenkové sloužila jako východisko jejího scénáře, je součástí téhle knihy. Le Fanu představuje jednoho ze zakladatelů, resp. předchůdců, moderního hororu a jeho mysteriózní povídky plné zlověstné předtuchy vycházející z gotického románu jsou ideální látkou pro filmové zpracování. Eva Sadková se spolehla na osvědčené herce, kteří odvádějí dobrou práci, a televizní zpracování na jejich výkonu také stojí. Výprava je chudičká, ale nijak odstatně dojem z inscenace neshazuje. Zato mám pocit, že režisérka mohla pracovat s překvapením, je až moc doslovná a divák vidí vše dřív, než by bylo záhodno. V povídce vypravěč líčí příběh z pozice hlavního hrdiny, který je předmětem manipulace a do poslední chvíle netuší, do jakého maléru je vmanévrován. Celkový dojem: 70 %.

Hodnocen pouze pilot. Jakékoliv další díly s díky vynechám, protože Vraždy v kruhu představují jen další díl do skládačky seriálové bídy české produkce. Jednoznačně podprůměrná záležitost i v našich malých a nedomrlých podmínkách a kdybych ve chvilce slabosti uvažoval o druhé slabší hvězdičce, motiv horoskopů jako "seriózního" kriminalistického bádání mě rozzuřil do té míry, že jsem v prvním momentu vážně uvažoval o odpadu. Nanejvýš rozpačitý dojem nevylepšuje ani přítomnost osvědčeného Trojana. Tápání České televize zkrátka pokračuje. Celkový dojem: 20 %.

Ano, k výjimečným filmům minulosti bychom měli přistupovat k pietou a s ohledem na éru, ve které daný snímek vznikl, jenže při nejlepší vůli mi Silnější než život nejenže nepřipadá výjimečný, ale naopak jde z mého pohledu o velmi průměrné melodrama se všemi nectnostmi, které daný žánr a poměry ve velkých amerických studiích 50. let přinášely. Zajímavé je téma, ale zpracované je velice konvenčně, s předvídatelným závěrem a ničím nevybočujícími hereckými výkony. Drobnou zajímavostí pro mě byl i Walter Matthau z doby, kdy z něj ještě americká studia neudělala hvězdu a přiměřený herecký typ obsazovaný do určité škatulky. Drogy a závislost na nich byly v americké a světové kinematografii zmapované nepoměrně lépe a realističtěji v pozdějších dekádách. Tenhle film má primát v tom, že byl jeden z prvních, ale to je trochu málo na to, abych dal větší nadílku. Celkový dojem: 40 %.

Polanski stojí v žebříčku mých oblíbených režisérů hodně vysoko a jeho filmu jsem ještě nikdy potřebu dát méně než 3*, ale když si promítnu jeho filmografii, musím přiznat, že 48 hodin v Paříži považuju nikoliv snad nutně za vůbec nejslabší, ale pro mě osobně za nejméně zajímavý snímek z jeho tvůrčí dílny. Problém není v režii, i když zde atmosféru v pravém slova smyslu nenacházím a Polanského virtuóznost spatřuji jen v pár záběrech ze střech domů, ale pořád jde o velmi slušné a v každém případě nadstandardní řemeslo. Problém mám ale se scénářem, který mi přijde tak nějak rutinní, nepřekvapující a řekněme nedotažený. Polanksi scénárista zkrátka nedosahuje úrovně Polanského coby režiséra. Na filmu je nejzajímavější profesionální výkon Harrisona Forda, který je v tomhle druhu thrilleru jako doma a hravě zvládá jak polohu usedlého seriózního měšťáka, tak i chlapa, který skáče po střechách domů a je ochoten riskovat tváří v tvář profesionálním zabijákům. A nesmím zapomenout na půvaby Emmanuelle Seigner, jakkoliv mám pocit, že právě interakce mezi Fordovou postavou a tou její jsou trochu nucené a Polanski chtěl prostě udělat radost své životní partnerce. Celkový dojem: 55 %.

Za sebe můžu říct, že jsem si The Box opravdu užil, a kdyby režisér a scénárista v jedné osobě ještě chvíli počkal s pointou a napětí se stupňovalo, tak by moje spokojenost byla maximální. Zjišťuju, že i hodně slavné filmy často ve svém základu nefungují. Tady mysteriózní atmosféra a všudypřítomné napětí funguje velmi dobře. Vlastně jedinou zásadní výtku bych měl k obsazení Cameron Diaz. Sladká Cameron, nechť se na mě nezlobí, vždycky byla a zůstala jenom typovou herečkou s omezeným hereckým rejstříkem. V takovém typu snímku, jako je The Box, stojí divákův dojem především na hereckých výkonech a chtělo to angažovat někoho z první ligy charakterních hereček. Nevím, třeba se Cameron Diaz podílela na filmu jako spoluproducent nebo produkce požadovala nějakou slavnou tvář, ale každopádně to byl omyl. Celkový dojem: 75 %.

Že Vlčie diery trpí všemi myslitelnými neduhy snímků z konce 40. let, schématismem počínaje, přes černobílé postavy, patetickou hudbu a melodramatickými momenty konče, s tím jsem byl už dopředu srozuměný, že film má blboučký scénář, kdy příběh silně pokulhává a děj skáče kupředu mílovými kroky, to už je horší, a že bude titul, který měl bezpochyby prioritu, mít tak malý rozpočet, a že se bojové scény zvrhnou v naprostou frašku díky tančíkům, které si vypůjčili z dětského pokoje nějakého dítěte z prominentní rodiny, to už se nedá omluvit ničím. Vlčie diery mají nezpochybnitelně propagandistický rozměr, který můžu tolerovat (a je otázka, jestli můžu) u takového kousku, jako je Kachyňův Král Šumavy, pak tady formální kvality filmu k ničemu takovému nevybízejí. To přepálené hodnocení je jednoduše dané nostalgií a vědomím, že jde o film s protifašistickou a národněosvobozeneckou tématikou. Celkový dojem: 25 %.

Komedie o buranských hrdinech vyslaných do vesmíru má místy poněkud buranský humor a nešetří šťavnatými výrazy, na druhou stranu disponuje i řadou slušných gagů a je mile nekorektní, rozpustilá a zábavná. Dánové si střílí mj. i ze svého sociálního státu a národního charakteru. Nejde o nic zásadního, spíš taková odpočinková jednohubka, ale nejde o film, který by byl vyloženě blbý, i když bůhvíjak chytrý taky není. Celkový dojem: 60 %.

Při sledování filmu jsem čím dál tím víc s přibývajícími minutami propadal trudomyslnosti a posléze i nefalšovanému zoufalství, tak ukázkově zatuchlý, zaprděně konzervativní film s nefunkčním scénářem, mizerným střihem, dialogy, které tahají za uši a nanicovatou kamerou se vidí jen výjimečně. Dokoukal jsem jen s vypětím všech sil. Slovo voděnka mě ještě dlouho bude strašit v nepříjemných snech. Pozitivní komentáře částečně vnímám jako zoufalou touhu fandů české kinematografie po žánrovém filmu. Celkový dojem: 25 %.