gudaulin

Černobílý materiál a zvolený hudební doprovod vytváří docela příhodnou temnou atmosféru, která se k Stevensonově literární předloze hodí. Samozřejmě je nutné ocenit přítomnost legend českého herectví Růžkem počínaje a tehdy ještě mladým Kodetem konče. Na druhou stranu za pět padesát se toho moc na obrazovce ukázat nedá a ani režie či scénář mi nepřijdou natolik kvalitní, abych šel na víc než 3 silné hvězdičky. Román patří k základům svého žánru a zasloužil by si novější a výpravnější zpracování, jenže na to bohužel nemáme zdroje a nejspíš ani talenty mezi režiséry. Celkový dojem: 65 %. Záhadný pan Hyde dnes funguje především jako zajímavá ukázka ranných dob české dramatické televizní tvorby.

Standardní a tedy ničím nepřekvapující ryze americký snímek o tom, že když klesnete až ke dnu, vždycky můžete zatnout zuby, znovu se zvednout a jít dál. Je pro něj typické, že skutečně zajímavé, kritické fáze boje se závislostí, kdy se zejména po psychické stránce sahá až na doraz, film pomíjí, resp. odbývá kratičkou scénou na sezení Anonymních alkoholiků. Otis Blake byl kdysi velkou hvězdou country scény, vyprodával velké sály a točil úspěšné desky. Jenže dnes je mu 57, dlouhodobě funguje z podstaty a z někdejší slávy už mnoho nezbývá. A i to málo spíš naštve připomínkou někdejších časů hojnosti. Protože Blake nikdy nemyslel na zadní kolečka, příjmy se rozplynuly v bohémském životním rytmu, poplatcích právníkům a v kapsách exmanželek. Tělo vystavené dlouhodobým účinkům ničivého životního stylu začíná vypovídat službu a motivace dosáhnout nových profesních a životních met je veškerá žádná. V té chvíli se mu do cesty připlete sympatická zajímavá osamělá žena s malým dítětem. Copak se asi stane? Jeff Bridges je spolehlivý herec, kterému tenhle typ rolí padne na tělo a Maggie Gyllenhaal se už od Sekretářky rozvíjí v osobitý nepřehlédnutelný typ herečky, která se vymyká šablonám žánrových filmů. Crazy Heart je lehce nadprůměrná romance s vysoce nadprůměrným obsazením, která vám jako bonbónek naservíruje i pořádnou dávku country muziky. Celkový dojem: 60 %.

Závist a žárlivost dokážou snadno přejít do stavu zahořklosti a osobní ukřivděnosti. Odtud je pak už jen krůček k nenávisti. Guy de Maupassant v povídce o nečekaném dědictví předvádí, jak snadno se může zdánlivě soudržná rodina rozložit pod tíhou dávného tajemství. Karel Roden pak dokazuje, že už na začátku své kariéry představoval zajímavého a charismatického herce s širokým hereckým rejstříkem. Celkový dojem: 65 %.

Jedno se musí přiznat - Marine Vacth je půvabná a vyzařuje z ní " decentně vyzývavá " sexualita, z fleku by mohla být jednou z klasických bond girl minulosti. Na Marine je znát, že pracuje jako fotomodelka, umí dobře pózovat, nabízet se. Na rozdíl od jiných modelek je nesporně schopná podat nějaký herecký výkon, byť limitovaný. Na novou Marion Cotillard to zkrátka nevypadá. Tento typ dívek bývá u filmu hodně využívaný v mládí, v určitém věku obvykle z plátna mizí... Pokud jde o sám film - je zvláštní, že se mi chce opět psát o smyslnosti Marine... Ozon je nesporný profík, ale tenhle film k jeho nejlepším kouskům patřit nebude. Je to nedotažené, povrchní a psychologicky nevěrohodné. Srovnání s tematicky spřízněnou Buňuelovou Kráskou dne se logicky nabízí, Buňuelovi ale šlo evidentně o něco jiného a jeho film byl víc k zamyšlení, Jen 17 svádí možná tak k masturbaci... Ozonovi evidentně šlo o to zaprovokovat námětem nezletilé prostitutky ze spořádané středostavovské rodiny. Ve Francii, stejně jako kdekoliv jinde v západní Evropě je prostituce na nižší úrovni provozovaná obvykle narkomankami a jinou " spodinou", na té vyšší emigrantkami, které nemohou ztratit společenskou prestiž. Holka z lepší rodiny si zatraceně rozmyslí riskovat ztrátu morální integrity, která by mohla mít ničivý dopad na pracovní kariéru a stávající i budoucí rodinu. V Česko to máme jinak a ne náhodou bylo Česko ve své poslední fázi zlaté éry porna před zkázonosným příchodem internetu rájem pornoprůmyslu. Isabelle mě neuráží, ale ani pro ní a její chování nemám omluvu a nehledám složité významy tam, kde s největší pravděpodobností žádné nejsou. Můžete pochopitelně nekonečně dlouho debatovat nad rozervaným dívčím nitrem a hovořit o hluboké sondě do ženské duše, já budu přízemně v Isabelle vidět unuděného eurospratka, skvěle materiálně zabezpečeného, který nikdy díky rodinnému zázemí nepoznal skutečné problémy a tím pádem ani odpovědnost... Vzhedem k tělu Marine zůstávám na třech hvězdičkách, ale bez jakéhokoliv nadšení. Celkový dojem: 50%.

Joss Whedon je nejen v Hollywoodu, ale vlastně na celém světě pojem, co se týče scénáristické originality, srší nápady na všechny strany a když se mu povede něco dotáhnout do konce, je to často událost. A nebo taky ne, protože leckteré nápady dokáže zabít přímo fascinujícím způsobem. Jestli je něco na Chatě v horách opravdu zajímavé, je to právě námět, který spojuje starého dobrého Lovecrafta s moderními teenagerskými vyvražďovačkami a spoustou hororových rekvizit, celé to pak zastřešuje sympatickým nadhledem. Potíž je v tom, že Chata v horách je přeplácaná, nedotažená, osciluje mezi několika žánry, přičemž to, v čem je nejlepší, tzn. komediální poloha, se jako už ostatně tradičně na ČSFD v hlavičce neobjevuje. Drew Goddard nemá režijní zkušenosti a nejspíš ani dostatečný filmový cit na to, aby dal filmu nějakou fazónu, Whedonovy nápady pročesal a především tomu vtisknul atmosféru. Scény, které jsou potenciálně hororové, strach nevyvolávají. Ty, které mohou být napínavé, jsou uspěchané nebo promarněné. Ironické prvky sice fungují, ale mohly by být mnohem účinnější - takovému Samu Raimimu a jeho nejlepším kouskům se to ani nepřibližuje. Nakonec z toho vychází plichta, rozhodně se nedá říct, že by šlo o vyloženou ztrátu času. Na jedno podívání s Chatou v horách nemám nejmenší problém, ale vracet se k ní nebudu. Celkový dojem: 55 %.

Filmografie režiséra Niclouxe zrovna velkou důvěru nevzbuzuje, k jeho nepopiratelným úletům a hříchům patří mj. nezapomenutelná Blanche-královna zbojníků, takže jsem k jeho novému dílku přistupoval s předběžnou opatrností. Naštěstí zbytečně. Jeptiška není vyložený neúspěch. Má dobrou kameru, bez výhrady přijímám i herecké obsazení. Na druhou stranu Nicloux není moc vynalézavý v zobrazení komplexní psychologie svých postav, hlavní hrdinka jednoduše trpí, život v klášteře a jeho postavení ve společnosti je redukováno na zoufalou snahu Suzanne uniknout z klece. Tempo příběhu odpovídá pomalému a stereotypnímu životu v klášteře. Motiv lesbické představené a její touhy po hlavní hrdince směřuje v podání Isabelle Huppert ke karikatuře a troufám si tvrdit, že to Niclouxovým cílem určitě nebylo. Diderotova literární předloha měla v době osvícenectví významnou úlohu v probouzení společenských elit a nastavování požadavků na osobní svobodu rozhodování. Dnes už vedeme jiné zápasy a žijeme jinými problémy, takže mám pocit, že zobrazený svět spoutaný přísnými náboženskými pravidly a založený na striktně náboženském vidění světa bude dnešní generaci vzdálený, nepříjemný a nepochopitelný. A ještě na něco bych neměl zapomenout. Suzanne nikdy nepřestala být příslušnicí šlechty, tedy úzce vymezené privilegované vrstvy. Jak ve filmu zaznělo, chudoba je hrozná a obrovská spousta žen by si tehdy s chutí vyměnila své hladovění a plahočení na poli za ten fešácký pobyt za zdmi. Svoboda byla v 18. století ještě hodně luxusní zboží, pro drtivou většinu populace zcela nedostupné. Náboženský dohled, domluvené sňatky, nesmlouvavá společenská pravidla, poddanství atd. dohromady vytvářely svět, který nebyl o nic vlídnější a svodobnější než ten v klášteře. Celkový dojem: 60 %.

Lidská sexualita je složitá a někdy její projevy nabývají překvapivých podob. Proč by vlastně měla na erotické zážitky rezignovat slepá dáma v letech. Hlína na ploše dvacetiminutového kraťasu dokáže přesvědčit, že k erotické stimulaci bohatě stačí doteky a představivost. Ostatně Švankmajerovi Spiklenci slasti by se starou výtvarnicí vřele souhlasili. Celkový dojem: 60 %.

Což o to, natočené je to profesionálně, s citem a schopností zachytit vnitřní drama protagonistů, na druhé straně to ale působí spíš jako vystřižená část většího filmového celku a člověk tak nějak podvědomě očekává nějakou výraznější zápletku zakončenou údernou pointu. Jako závěrečná absolventská práce na filmové škole by to bylo za 5*, tady dávám střízlivé tři. Celkový dojem: 55 %.

Scénář vlastně jen oprašuje skutečný skandál, který před pár lety rozvířil stojaté vody americké žurnalistiky. Zvídavého redaktora internetového deníku tehdy napadlo jít ve šlépějších úspěšného novináře z prestižního časopisu, který si udělal jméno sérií vtipných a čtivých článků z atraktivního prostředí, a vytěžit z jeho odhalení další materiál. Ke svému překvapení zjistil, že si kolega z branže podle všeho kauzu tak říkajíc "vycucal z prstu". Následující pátrání odhalilo manipulace s fakty a zjevné lži v desítkách dalších případů a otřásl důvěrou v celou novinářskou obec. Snímek nicméně není analytickou sondou do stávajících poměrů v americké žurnalistice a nezamýšlí se ani obecně nad otázkou novinářské etiky. Snaží se jednoduše maximálně vytěžit konkrétní kauzu a natočit příběh o ambiciózním lháři a manipulátorovi, který za fasádou veselého sympaťáka skrývá patologické rysy svého charakteru. Vznikl slušný ale nikoliv výjimečný televizní film o tom, že je fajn důvěřovat, ale čas od času je taky třeba prověřovat. Celkový dojem: 65 %.

Ve filmu se sešly hned tři hvězdy francouzské kinematografie a z celého snímku jsou cítit ambice natočit působivý kriminální thriller v duchu těch nejlepších tradic francouzské filmové kriminálky. Úvod spojený s nástupem nevypočitatelného uprchlého zločince Mickeyho v podání živočišně hrajícího Gérarda Depardieu jakožto příslušníka nové generace galerky nespojené s pravidly starého podsvětí (jsme svědky zbytečné brutální vraždy dvou policistů) je nadějný a vypadá to na návrat k drsné škole 70. let. Jenže brzy se do filmu vloudí falešné tóny sentimentu, podivná psychologie postav a nepřesvědčivá společenská kritika v podání ambiciózního policejního důstojníka a dobrý dojem je ten tam. O chování některých filmových postav mohu prohlásit, že s ním nesouhlasím, tady finálnímu konání Montanda s Depardiem spíš lidsky nerozumím... Celkový dojem: 55 %.