H34D

Vzestup Howarda Hughese je vykreslen naprosto skvěle. Jeho vize, tvrdohlavé odhodlání, konfrontace s okolím, první známky přepracovanosti ústící v krach osobního života a rozvoj (paranoidní) poruchy osobnosti - Scorsese opět vypráví film stylem připomínajícím malování velkolepé fresky. Sám jsem byl nadšen z technických aspektů filmu typu kamera a střih, což jinak zaregistruju jen málokdy, nicméně 163 minut je přeci jen dlouhá doba a Letec rozhodně nelétá na výši celou dobu... 7/10

Gangy New Yorku připomínají spíše něco jako "příběh z povinnosti". Poté co Scorsese tak nádherně namaloval portrét gangsterů druhé poloviny 20. století, očekávalo se, že v Ganzích New Yorku realizuje něco podobného, akorát zasazené do doby o sto let dříve. Výsledek je však velice plytký, výpověď o tehdejší společnosti, či procesech na a za hranicí zákona je minimální, film se soustředí na jakousi podivnou cestu za pomstou, která se po cestě stačí přetransformovat v politickou kampaň. Prostřední část filmu visí pouze na doměnce hlavní postavy, že krále je třeba zabít před co nejširším obecenstvem, děj se tak poněkud uměle natahuje. Ač skvěle natočené, ve velmi pěkně ztvárněném dobovém prostředí, Gangy New Yorku nejsou obsahově nijak výjimečné. 7/10

Uff, skoro čtyři hodiny monotónního hlasu a zbytečně dlouhých ukázek z povětšinou neznámých filmů... Pasáže, které se věnovaly známým filamřům (Griffith, Welles, Wilder, Kubrick atd.) mi určitě něco daly, ale většinu ostatních jmen jsem neznal a jinak božský Marty ve mě nedokázal o tyto filmy vzbudit zájem. Obsahově nemůžu dokumentu nic vytknout, ale jednoduše nebavil mě, tohle nebyla výuka ve stylu školy hrou. Elementy Scorseseho nostalgie a vzpomínání na filmy jeho mládí se na mě, jako diváka, nepřenesly. Navíc dokument se věnuje jen filmům do doby než sám Scorsese začal točit a já se paradoxně těšil, že bude také trochu hodnotit své kolegy (což on přesně přiznal, že nedokáže, resp. nechce). 6/10

V jednom z komentářů na imdb je tato kompilace tří příběhů popsána slovy "the good, the bad and the funny" - těžko napsat cokoli výstižnějšího... Prostřední Coppolova povídka je opravdu špatná. Snobské prostředí, v jeho centru přemoudřelé děcko, zkrátka nic zajímavého, nic neobyčejného. Poslední ovídka Woodyho Allena je opravdu skvělá. Se svým nezaměnitelným humorem v nebeské nadsázce trefně a (dů)vtipně popisuje téma reálnější než by si spousta lidí byla ochotna připustit. Scorseseho povídka, ač přichází jako první, je vrcholem této kompilace. Jedná se o prvotříndě natočenou studii dvou charakterů ve zvráceném a přitom ne až tak nereálném vztahu. Na protagonistech je fascinující, že i přes zjevnou absurditu příběhu, ztělesňují naprosto reálné archetypy skutečných lidí pohybujících se mezi námi... Bohužel. 7/10

Barva peněz a pocit vítězství. Martin Scorsese perfektně chápe, o čem je vrcholový sport, přenáší na plátno touhu jak po penězích, tak po vítězství a neopomene ani zdůraznit, že mezi oběma je podstatny rozdíl. Navíc za nitky tahají charistmatické postavy, postarší zkušený vlk zaučuje talentované mládě, což někdy skončí epickým vítězstvím s balíkem peněz a jindy s hádkou a monoklem. Atmosféra filmu je poměrně nabitá, a to i když nejste zrovna fandové kulečníku, popř. jej neuznáváte jako "sport". Jak jsem naznačil (a jak naznačuje Scorsese) - zde jde především o lidi, jejich touhu a snahu, až poté jde o konkrétní činnost, v níž se snaží být nejlepší. Ani to však neznamená, že bychom se nedočkali řady pěkně natočených šťouchů (a určité procento z vás se může těšit i na šťouchy mezi Newmanem a Cruisem). 8/10

Náhodné seznámení se s krásnou dívkou, spontánní večerní schůzka, pohoda nočního New Yorku a přesto se z této noci vyklube hotová noční můra. Souhra nešťastných náhod dává vzniknout perfektnímu spletenci navzájem propojených událostí, které do hlavního hrdiny zatnou drápy a už ho nepustí. Všudypřítomné absurdity připomínají to nejlepší z tvorby bratrů Coenů, nicméně Scorsese preferuje větší lehkost a nadsázku. Výsledkem je vskutku vynikající, origiální a tedy velice zábavný film, který si ještě někdy rád užiju znova a dost možná zvýším hodnocení... 8/10

První polovina filmu se nikam nežene, ale hlavně, že vůbec někam směřuje (za toto geniální slovní spojení děkuji uživateli TheRaven). Král komedie je zpočátku poměrně vlažný, už už se zdá, že napíná divácká očekávání až za únosnou mez, ale když poté přijde zlom a hlavně vynikající pointa, je hned jasno, oč tu kráčí. Král komedie má veskrze geniální myšlenku, která přesně charakterizuje showbusiness (nejen) v Hollywoodu. Je to tak absurdní, černohumorné a přitom vlastně pravdivé a ani ne tolik přikreslené. Líbí se mi, že režisér nemoralizuje a nepokouší se v závěru o nějakou katarzi spravedlnosti. Ne, ne, tohle je hollywood a ten někdy přeje i šílencům. :) 7/10

Skvělá klasika mého dětství. Dům plný věkově odstupňovaných dětí, někdy důvtipný a někdy schválně trošku natvrdlý otec a skutečná hlava rodiny - matka se společně postarali o všechny možné i nemožné situace, které mohou v domácnosti nastat... A žádná z nich nemohla skončit jinak než s úsměvem na tváři. Při příležitosti 30 letého výročí jsem si připomněl pár dílů a kupodivu humor Billa Cosbyho nijak nápadně nezrezavěl! 7/10

Nejsem příznivec muzikálů a na rovinu přiznám, že posledních 45 minut bylo dost rozvláčněných. Taktéž hudební čísla neměla tak rozvinutou choreografii jako např. Zpívání v dešti, či My Fair Lady, jenže na rozdíl od nich New York, New York na nich není postaven. Většina filmu se věnuje charakterově zajímavé dvojce Liza Minnelli + Robert De Niro, kdy se zejména šílený De Niro postará o spoustu kouzelných a vtipných scén. Celá úvodní část je fantastický De Nirův koncert a to nemusí ani zrovna hrát na saxofon. Hudební čísla jsou pak vložena do filmu nenápadně a osobně jsou mi docela příjemná, protože jazz můžu... Na filmu je také esenciální atmosféra nočního (a zimního) New Yorku. Zkrátka sympatický film. 7/10

Pro dnešní diváky znalé Mafiánů, Casina a vlastně i Gaunerů a Pulp Fiction již Špinavé ulice nemají tolik, co nabídnout. Je třeba trochu fantazie, vcítit se do 70. let, kdy se snad jako protipól k hippies zformovali ostří hoši z ulice. Taky se rádi bavili a pořádně se napili, ale zkuste na ně přijít s nějakou zdrogovanou máničkou a zkopou vás do kulata. Tím ale nechci říct, že by Špinavé ulice byly vyloženě o násilí, právě naopak, Scorsese vykresluje přátelství, resp. určitou formu bratrství, která mezi obyčejnými kluky z ulice vzniká. Máme tady zlodějíčky, nenápadné vandaly, ale i slušné barové kámoše a potomky mafiánských předáků, kteří si mezi těmi barovými bitkami najdou i nějaký ten smysl pro (zločineckou) morálku. Druhá polovina filmu je slabší, najdou se v ní nudná místa, ale jako myšlenkový celek a základ pro budoucí mistrova díla musím tento film ohodnotit na čtyři. :) 7/10