Rimsy

Na snímku zaujme řada nápadů, které se snaží dílo oproti očekávatelné přehlídce mluvících hlav trochu ozvláštnit. Patří sem třeba rámování pomocí příběhu Vinnetoua a Old Shatterhanda a hledání paralel mezi těmito oblíbenými postavami a dlouholetým přátelstvím Oriona s Vladimirem 518. Karlovarské publikum rovněž značně ocenilo nesmlouvavou profesionalitu Saskie Burešové, jejíž archivní záběry dominují úvodní i závěrečné koláži. Tyto zcizovací vtípky někdy vytvářejí zajímavé paralely, jindy zase napomáhají rytmizaci zdlouhavějších pasáží.

Po dlouhých letech příprav se Janu Budařovi podařilo dokončit pohádkový příběh, v němž se postaral téměř o vše. Přestože jej údajně konzultoval i se Zdeňkem Svěrákem, výsledek je velmi rozpačitý a pro publikum všech věkových kategorií spíše nepřehledný.

Stádo lam, prázdná vědra na vodu a úchvatné pouštní scenérie. Bolivijskou náhorní plošinu postihly klimatické změny velmi výrazně, což si místní pastevec na sklonku života odmítá přiznat. Konfrontaci s realitou se však stejně nevyhne. Utama se z festivalů dostává do běžných kin, a přestože nepředkládá výsostně originální příběh, jeho podání je dostatečně atraktivní na to, aby donutilo k zamyšlení i zatvrzelé popírače klimatických změn.

Klopýtání DC nebere konce. Zmatené univerzum nahodile představuje postavy a doufá, že se některá z nich mezi fanoušky uchytí. S Black Adamem to není jiné, rozdíl je však v nemalé star power Dwayna Johnsona, jež by mohla do kina přilákat i komiksem nepolíbené publikum. Výsledek však přesto vypadá jako další ze snaživých, leč bolestně nedotažených DC produktů, které se snaží diváky a divačky zahltit vyprázdněnou akcí.

Petr Václav nerezignoval na sociální témata ani v prostředí italské smetánky 18. století a předkládá starosvětský, zároveň však unikavý životopis o jedné pozapomenuté osobnosti. Výsledkem je zdařilý, i když v řadě ohledů poněkud neuspokojivý snímek. Více zde.

Osudy tří žen se protnou během hrozící globální katastrofy, která všem připomene, co je v životě skutečně důležité a smysluplné. Snímek stojí na chladně dystopické atmosféře a komplexní myšlenky o (nejen) ženském údělu spíše z odstupu nadhazuje, přesto je značně podnětnou a aktuální podívanou. Více zde.

Ženy mohou být silné, úspěšné a vyrovnat se mužům. Právě takové poselství se snaží předat v zámoří velmi dobře hodnocené akční dobrodružství z afrického prostředí Válečnice. Což je sice moc pěkné, bohužel však v dnešní době vcelku banální až zbytečné.

Předvídatelnému a navzdory množství postav přehlednému příběhu z dnešního pohledu trochu škodí nestřídmá, téměř dvouapůlhodinová stopáž. Ta je však především ve druhé polovině vyplněná množstvím stále atraktivního záškodničení, při němž Fairbanks proměněný v sherwoodského zbojníka ve slušivé kamizolce vyvádí akrobatické kousky a dohání zlovolnou vrchnost k šílenství. Herec byl proslulý výbornou fyzičkou, díky níž se obvykle nenechal zastupovat kaskadéry, a krkolomné kreace, jež bychom dnes mohli označit za parkour, bezesporu přispěly k jeho statusu legendy stříbrného plátna.

Zkušený režisér a scenárista Cristian Mungiu servíruje další z morálních dramat v rytmu rumunské nové vlny. Mungiu částečně ustoupil od typických dlouhých záběrů a také se snaží pokrýt více sociálně třaskavých témat. Přestože to není vždy ku prospěchu věci, zajímavou výpověď o evropské společnosti jsme přesto dostali.

Po ultrastylovém úvodu snímek postupně ztrácí tempo, jelikož vrcholí prostřednictvím postav, jimž se do té doby moc nevěnoval. Stále se však z velké většiny jedná o pohlcující zážitek, situující diváka doprostřed nenávistí prosyceného francouzského sídliště. Více zde.