Rimsy

Druhé pokračování 365 dní je tak nudné, trapné a hloupé, že i Slunce, seno, erotika je vedle něj etalonem kvalitní lechtivé zábavy. Více zde.

I díky hrátkám s flashbacky a fantaskní představou paralelního vesmíru, v němž George nikdy neexistoval, působí vyprávění filmu dodnes zcela svěže a 130minutová stopáž rychle utíká. Jistě též kvůli této tvůrčí odvaze se snímek v poválečných kinech velkého úspěchu nedočkal, což podtrhly i rozpačité kritiky. Na svou slávu si musel počkat až do poloviny 70. let, kdy se z něj kvůli propadlým licencím stalo volně šiřitelné dílo – na což televizní stanice zareagovaly stovkami repríz ve vánočním čase. Dnes si už zámořské Vánoce bez Caprovy klasiky nelze ani představit, ale připomenout si tento neustále skvěle fungující a žánry překračující snímek se vyplatí v kteroukoli roční dobu. Více zde.

Neobjevný a občas repetitivní dokument o nejlepším střelci naší reprezentace je příjemnou a funkční podívanou, která atraktivním způsobem zpracovává to nejdůležitější z kariéry Jana Kollera. Více zde.

Svá vrcholná díla z Trilogie pomsty sice Park nepřekonal, přesto dodal poutavý žánrový mix, který strhává diváckou pozornost. Více zde.

Ambiciózní debut mísí kafkovské absurdno s tragikou nezapadajícího jedince a pohnutých proměn režimů. Kvůli nedostatku opěrných bodů však film stále výrazněji ztrácí titulní postavu, což nezachrání ani vtahující audiovizuál. Více zde.

Nejednoznačný, neuspokojující a těžko přístupný. Nový film Davida Cronenberga často balancuje mezi sebereflexivitou a sebeparodičností a často si zřejmě ani sám není jistý, kde se momentálně nachází. Více zde.

Erupce lásky zdatně kombinují autorský pohled na jeden neobyčejný vztah s fascinujícím přírodovědným dokumentem. Více zde.

Očekávaný nášleh od autora Šíleného Maxe se nekoná. Podivná fantasy romance nabízí řadu drobných radostí, rozklíženému celku je však třeba jít naproti až příliš. Více zde.

Z produkčního hlediska velmi kompetentní horor občas připomene i režijní schopnosti Scotta Derricksona, častěji však sklouzává do vyprávěcí řídkosti a slepých uliček. Vzhledem k nedostatku zdařilých hororů v kinech však lze Černý telefon v rámci žánru doporučit. Více zde.

Místy škobrtající či zjednodušující, ve výsledku však sympaticky upřímná studie jednoho vztahu, která dokáže říct to podstatné i bez otravné doslovnosti. Více zde.