Frankie

Vztah mezi umelou inteligenci a clovekem se ve scifi literature relativne casto tematizuje, na platne mame pouze nekolik pribehu. Takto intimni, netelesny ale asi vubec prvni. Bohuzel je to presprilis ambiciozni latka, v jejiz zmeti a hloubce se autori zcasti utopili. Jedna poznamka ke Scarlett. Pokud vam intonace a zabarveni jejiho hlasu nesedi tak jako mne, tak se vcitit do Theodora v tomto bizarnim vztahu bude jeste o level tezsi.

Nejvetsi vitezstvi filmu? To, ze autori nepodlehli svodum zobrazovat explicitne nasili, ale skutecnou brutalitu vetknuli do jednani cloveka. To podstatne se tak deje v okamzicich demonstrace moci, ve chvilich, kdy se svolava "rodinna porada", aby se moc ceremonialni formou prezentovala. Spirala obludneho jednani se roztaci a ukazuje se, jak sebeamoralnejsi ciny mohou mit vysoky potencial jakozto sablony vhodneho jednani, pokud jejimi nositeli je autorita, zde matka od rodiny. Krome vztahove krehkosti je ustrednim mementem snimku skupinova odpoved deti pred soudnim tribunalem na otazku, proc se dopousteli tryzneni Sylvie, kdyz je k tomu nikdo, ani matka, nenutil.

Film o umirani a ceste ke smrti. Hlavne ale povedene svedectvi o lidske dustojnosti a odvaze. Nebyt nekterych skriptarskych lapsu, nedokreslenosti postav a vlastne sablonoviteho naplnovani zanru road movie tak by ta fifth star nezhasla.

Na puvodni nejasny zamer proc jde Fincher do latky jiz jednou (navic nedavno) zfilmovane, ani film vlastne nedokazal odpovedet. Jeho adaptace se nedrzi tak verne predloze jako svedsky original, ale byla by chyba lavky usuzovat ze volny prostor Fincher vyplni nejenom svym vizualnim kaskaderstvim ale i necim navic, zde cimsi patologickym, zvracenym, sondou do temnych zakouti lidskych dusi. Nevsazi ani na vycerpavajici proces patrani, ktery tak pusobive zpracoval v Zodiakovi, zde zbyla jenom lehce modifikovana varianta tehoz, bez povestneho rukopisu a pridane hodnoty. Navic se obavam, ze Fincher jaksi zmekcil a otupil nekterymi rozhodnutimi ty nejlepsi okamziky z puvodniho pramene.

Jedna z nejzbytecneji stravenych hodin a pul. A bohuzel mi to neprislo ani nablble zabavne.

Cekal sem mnoho a byl pripraven na ohromny veci. Dostal sem povrchni selanku, ktera je pruhledna jak cerstve vylesteny okno pred vanocnimi svatky. Postavit film na stretu zemitosti a snobstvi neni zadnym nametovym prulomem a neda se rici, ze by se toho Francouzi zhostili jakkoliv originalne ci alespon tak aby v nekterych pasazich nenudili. Divak tak je o krok, casto i o kroky dale pred samotnym dejem, a nezbyva mu nez cekat na povinne gagy plynouci z nekompatibility svetu, z kterych oba protagoniste pochazeji. Miloucky a svym poslanim i vrchovate sympaticky film, ktery nezaostava ani v technickych ci rezijnich kategoriich. Ucelovost a celkovy pocit zbytecnosti jeho vzniku je bohuzel nezanedbatelny.................. Tak vysokym procentum vdeci snimek i kvuli poslednimu zaberu, ten limitne pridava mozna az 10%.

Tragicky, silny a dechberouci prispevek na tema smrt v modernim svete, ktery se ji snazi zamlcet a verejne zamitnout. Proto je sledovani tak narocne a vycerpavajici, smrt je zde vsudypritomna a zpritomnena v cele nahote. Impozantni emocni tsunami prijde behem sledovani dokumentu hned nekolikrat a nejednoho divaka asi napadne zda ma zapotrebi podstupovat podobne soky. Ano ma, protoze anonymita smrti a konce byti neni to co sbevedomy Zapad potrebuje................. Jedna * dolu, za jistou uzkoprofilovost snimku, autori eticke a moralni dilema eutanazie nahlizeji pouze z pohledu emoci primo zasazenych lidi, na druhou stranu, dopad na divaka tak aspon neni rusen uvahami odborniku, ktere by tu asi pusobily nadbytecne.

Pribeh, co se da shrnout do jedne jedine vety bez toho aby se neco vynechalo. A to se casto nestava. Bez odbocek s ignorovanim fyzikalnich zakonu (starnuti) i opomenutim psychosocialni promeny vnimani stejneho cloveka v ruzne spolecenke roli (milenec-potomek). Film je jenom alternativa, moznost cemu muzem v blizke budoucnosti celit a asi neni ani nametem novych uvah pro psychoanalytiky. Plossi nez by bylo zahodno a nezachrani to ani malebne, staticke, jakoby casove izolovane prostredi. Co se ale tvurcum zdarilo bylo probuzeni odporu s pribyvajicimi minutami, alespon u me pri relativne peclive introspekci vztah druheho Tomyho a matky nedelal dobre. Ne nadarmo je incestni tabu spolecne vsem kulturam napric ticiciletimi a film Luno je dukazem ze toto kulturni naprogramovani je funkcni i u cloveka ultraliberalni doby. :)

Uplne zbytecna adaptace, bez tvurciho vkladu. Po nalade z knihy ani stopy, Gregg se spokojil se zmatenym odvypravenim, ktere s Palahniukovym mistrovstvim prakticky nema co do cineni.

Film bez konceptu a soudržnosti. Příběh neplyne ale fragmentálně se člení do jakýchsi bloků a skečů. K tomu útrpně dlouhá stopaz, tradicne vklineny "hlasky" a podivny buransko-malocesky ucinkovani hercu. Nejtrapnejsi na tomto stoprvnim vylete do komunismu je ale ten nesnesitelny zapach nostalgie, ktery ma byt sice asi zaplasen obusky v podchodu pred koncertem Plastiku, presto ale vyhrava a normalizacni dobu bez naroku a zodpovednosti hali do havu nevinnosti a zlehceneho tematu k nedelnimu obedu s padesatiletymi rodici................................... Uz ani nevim zda dokaze cesky film vykreslit postavu tak aby se neschovaly ve skatulkach, ktere byly vlastni onem rudym letum. Obcansky prukaz mozna nemel ambice tyhle skatulky bourat, ale aspon se mohl pokusit jit svoji neproslapanou cestou. Nesel.