Frankie

Radi si za oceanen v tovarnach na 35 milimetrove sny vypomahaji opulentnimi leteckymi zabery s prefiltrovanymi ramecky. Nekdo v tom spatri omamne, ba snad hypnoticke pluti po neviditelnem krasnu, nekdo to vylozi jako prumyslovy kyc. Barvicky i panoramata, a to osvetleni! Jako freneticky videoklip k pecce od Madonny je Drive forma primo bajecna, kouknout a zapomenout. Za hodinu a pul z toho boli hlava .... Nebo ne, to spis asi to horke zklamani z toho, ze dlouhe pohledy do hlubokych ocich ridicovych se po uvodnim nadseni jaksi silove vycerpaji. Miniaturni zarodek psychopatickyho ja pozorovatelny za stoicky zazatkovanou skorapkou Ryana otrlejsiho divaka privede ke spasne myslence, ze romance, nastartovana uz na 6, nikoliv jak je u hollywoodskych bijaku zvykem na 20-25 strance vypilovaneho scenare, se muze pretransformovat v cosi lahodnejsiho, nez tolikerykrat jiz vykastrovane elektromagneticke napeti muze a zeny. Kdyz se tak (nanejvys prekvapive) zacne opravdu dit, zjisti se vsak ale, ze tu nejde o psycho hru a drama .... tedy DRAMA ale jenom a pouze o kybliky umele krve s kousky masokostni moucky, ktere pry jdou tedka u zakazniku kin velmi na dracku, obzvlast pry, kdyz jsou zabalene v darkovym baleni, barvicky included. Z toho rozhodne boli hlava .... Ale po ruzove ibalginove lentilce sahnete az pri titulcich, a to je Refnova vyhra.

Ve svý podstatě překvapivě konvenční. Ale baví.

Porad jde o rozbredle nechtene sebeparodicke finale jako predchozi part, porad aby se divak emancipovany od knih a vizualniho pozlatka nutil do zirani na platno kdyz ma tu sladkou moznost opustit kino a zatoulat se treba do letem prosluneneho parku. Troufam si ale tvrdit ze Yates vymackava to nejlepsi z cele knihy a tesim se na jeho dalsi potencialni filmy (adaptace Kinga, Al Capone ... ) Co zavani je knizni latka ze ktere cerpa. Obavam se ale, ze odpovedi se pro muj nezajem vzit kteroukoliv knihu Rowlingove do ruky nikdy nedockam............................. Plytkych a komercne opravdu neuprimnych pocinu mame kazdy rok hned nekolik, tenhle je ale pres svuj drtivy divacky uspech az necekane obycejny. Nutno ale rict, ze oproti predchozimu pruseru se aspon trochu srovnal rytmus a pribylo akce, ktera, byt je to smutnym zjistenim, tim ze ubira prostor chvilkama otresnym hercum a usmevnym prupovidkam, vylepsuje zazitek na peknych 60%. Odpocivej v pokoji Voldi, muj hrdino ...

Spotrebni zbozi. Takovy den stary rohlik...

S Aronofskym mam problem. Byt se sebeusilovneji snazi byt hutny a nicim neredeny, pocitu ze na vysoke umeni se tu pouze hraje se nemuzu zbavit. Rekviem svou fyzickou odpudivosti presvedcuje svou spontannosti, dale uz uprimnou "prizemnost" vehementne meni za vyssi tematicky sfery. A jsou vsedni a neuplne. Nebyt opravdu vynikajici Portmanovy a povedene iluzi telesne bolesti (aby taky ne, kdyz tomu reziser sveti svuj umelecky zivot), Aronofsky by po celou dobu filmu svou schematicnosti nepresvedcil ani cleny baletu prazske Státní opery.

Naprumerne zpracovany osud cloveka, z nehoz si spolecnost vychovala zrudu, aby ji posleze z odporem soudila. Pervertovane dite zrazene svym rodicem. Nicmene troufam si tvrdit, ze predevsim zasluhou spickovych vykonu obou predstavitelek alespon nami pochopene.

Zdarile opsani stavu melancholie do filmove podoby. Jaky jiny pocit si muze divak ze salu vlastne odnest? Vycerpavajici socio sonda do prominentni rodiny, opolentnost, obrad, spolecensky kodexy a rity. Nakvasena povrchnost a rozpojeni lakave hrejive hmotne budoucnosti (rodina, nakup pozemku, zivot v dostatku) a niterneho nedefinovatelneho zmatku. A je tu druha pulka filmu, vzhlednuti k obloze, libe osvetlenemu mracnu a vzrusujicimu cizinci. Prohozeni roli, vedoucnost Justine, touha po sounalezitosti a nadeji u Claire. A destrukce, ktera ze vseho v mziku ucini banalni nic, prazdne motto na plakatu, kapku lidske slzy v otravenem mori............................................................................. Zbyvaji nam tedy obrazky a hudba. Trier zestetizoval zanik, ktery (u nej) ma smysl prave jenom na urovni krasy. Znicil defacto zanrovy ocekavani a nenaplnuje konvence katastrofickeho filmu (ani komorniho dramatu). (Spoil) Vedomi blizici katastrofy ve druhe polovine dostava divaka do pasti, svira ho v jeho prirozenem prani po happyendu (muze vubec byt?). Nakonec ale zbyde zmar melancholie, ktera spolehlive zadusi i vzrusujici tajemstvi jamky č. 19.

Thor a celá severska mytologie je tu jenom bohapustou záminkou rozvířit prach Nového Mexika a nakopat při tom hrdinsky do prdele jakési ošklivé emzáky. Branagh se pro nadbytek akce potýká s tragickým nedostatkem prostoru vykreslit jakykoliv charakter. Jako seriál možná, jako delší promo filmeček k akční hře určitě. Jako uspokojivý pokus o propojení fantasy epiky a komorního rodinného dilematu ale filmový Thor rozhodně nefunguje.

Ivan senilni, ci spise presneji nachazi druhou (treti, ctvrtou...) mizu a snazi se fusovat do zanru, ktery je mimo jeho spektrum schopnosti. Nevtipny, vtiravy a zbytecny.

Priklad fimove adaptace, ktera se nejenom vyrovna ale znacne i predci svuj knizni predobraz. Knize samozrejme nelze uprit nebezpecnou ctivost a onu cennenou vlastnost, kdy ji nelze odlozit do pozdnich nocnich hodin, lze ale vycitat zbytecnou rozbredlost, nehodici se komiksovou superschopnou partacku Lisbeth nebo treba dosti fantaskni predstavy o hackerskych moznostech. Ani stylisticke a literarni umeni Larsonna neodpovida jeho medialni proslulosti. Jako zajimavy material se pribeh o jedne davne zahade zmizele divky ale osvedcil vyborne. Film neni naredeny jako kniha, drzi se pouze one zahady a jak problemy casopisu Millenium, tak notne prehnane zpracovana Wennerströmova afera je upozadena. Doslo samozrejme k nekolika nezbytnym zjednodusenim a "strihani", ale filmu to prislo naramne k duhu. Nikterak prulomovy snimek, jeho kvality jsou ale ve vsech myslitelnych ohledech silne nadprumerne.