Vavča

První letošní zásek sezóny je tady. Sice jsem si pořád nezvykl na komickou politiku, dělit díly na dva jen proto, aby se mohlo odvysílat více reklam, ale naštěstí se to kompetentní osoby naučily už řešit tak, aby to člověka nerušilo ve sledování. Han Seok-Joo (Joo Jin-Mo) má slibnou kariéru fotoreportéra dobře rozjetou, dokud se nenachomýtne do případu jednoho doktora a herečky. Padne na úplné dno (nejenom láhve), je nucen vybudovat svůj život znova, i když se k němu původní rodina nezná a nechce ho. Dostane šanci pracovat pro syndikát Sunday, které mu Ji Soo-Hyun (Han Ye-Seul), bývalá novinářka bez iluzí, která skončila v bulváru. Jenže v bulváru, který sakra dobře vydělává a o napínavé případy tam není nouze. Chcete vědět více? Vrhněte se na to. Hlavní herecka dvojka je skvělá, Joo Jin-Mo měl konečně možnost předvést po čase svůj herecký rejstřík. Han Ye-Seul má dospělou, vážnou roli, která jí dokonale sedí, chladná, dokonale kalkulující kariérní šéfka, která však má za fasádou i něco jiného. Vypadá navíc úchvatně ve svých garderobách. Han Seok-Joo musí fotit prominenty při všelijakých nepravostech, pak už je jen otázka, zda si daný viník dohodne s redakcí na finanční náhradě nebo bude hrdinou nové skandálního příběhu. Seriál je velmi dospělý, napínavý, první dva díly nedá vydechnout zasekne do Vás nikoliv háček, ale pořádnou kotvu. Akce, kamera, hudba vše je na vyšší úrovni, než u seriálů bývá zvykem, penězi se tady nešetřilo. Navíc i vedlejší postavy jsou fajn, je tady trocha špičkování i humoru, ale jen trošku, aby to neotravovalo. Romance prakticky absentuje je na minimum. Napínavý příběh, kterému nespadne nikdy řetěz, máme zde sice trochu překombinované finále, ale pořád seriál baví dokonale 14 díly a poslední dva jsou ok. Neobvyklý námět, dobře napsané dialogy, odkazy na korejské popkulturní reálie,

Korea roku 1920 nebylo veselé místo, zejména oblast hraničící s Čínou. Japonské oddíly mají za úkol potlačit odboj, a to všemi prostředky. Dostanete velmi syrový, a možná až zbytečně brutální film, musel bych nastudovat dobové zdroje, to zobrazování Japonců, jako nadlidsky silných, zvrácených, krvežíznivých maniků mě poněkud unavuje. Naštěstí hlavního japonského velitele hraje Kazuki Kitamura, takže to má styl! I jeho pobočník je Japonec, oba mluví japonsky, což dodává filmu něco extra navíc, oproti jiné produkci z Číny. Bojové scény jsou famózní, stejně tak mě dostávají některé kamerové nápady. Je tam i sympatická snaha předvést trochu protiválečného poselství ze strany japonského mladíka (byť domnívám, se že dobově a charakterově, by tehdy nikdo nic takového neřekl). Film dojíždí na určitou prkennost, natvrdlost, spoustu scén bodrých korejských odbojářů bych vykrátil. Naprosto neskutečně mě vytáčela postava Lee Jang-Ha, který su mučednicky strašně přál umřít, pozor SPOILER!!! A ono se to ne a ne splnit, střepiny z granátů, průstřel hrudního koše, ustřelení nohy dělostřeleckým projektilem... Jako tvůrci by si měli vybrat, buď dělám jakž takž realistický spektál, nebo Ramba, obojí dohromady prostě moc dobře nejde. Navíc Japonci jsou tradičně blbí a agresivní, ale já bych chtěl drze poznat dobu 1910-1945 z jejich strany... Ale v češtině se holt asi žádné odborné práce na téma bojové techniky a organizace japonské armády v Koreji 1910-1945 nedočkám, stejně jako podrobností, jak tedy vlastně fungovala ta koloniální správa, jak to ovlivnila éra Taišó. Co měli Japonci za lubem, atd. Prostě témat spoustu a křupani na MMŠT a odborných pracovištích my jistě vysvětlí, že jsou zaneprázdněni za české peníze publikovat do zahraničí a takovými podměrečnými úkoly, jako vzdělání vlastního národy se nemohou zabývat...

Partička sovětských vojáků má v Afghánistánu delikátní úkol, najít generálova syna a zdekovat se s celou motostřeleckou divizí zpátky do Sojuzu. Úkol to rozhodně není snadný, když na obou stranách jsou fanatici a oportunisté. Zachovat si zdravý rozum, najít racionální řešení tak zůstává nad síly všech. Film, který velmi nelichotivě vykresluje sovětské angažmá. A pak že je v Putinově Rusku cenzura...

Taková slabší epizoda jinak geniálního seriálu o třech podvodnících, Masami možná až moc afektovaná proti svému cool výkonu v sérii. Hvězdné obsazení, Kazuki Kitamura skvělý jako ganster ranař, co umí karty, povedený twist, hezké cameo pro Ryoko Hirosue. Ale tak nějak se ukázalo, že třetinu filmu je děj značně na vodě, chybí dynamika více lehkosti a humoru. Přimlouvám se za další sezónu, tento film je lehký nadprůměr.

Ken Ninomija je živel, nová krev japonské scény, dělá si věci po svém. Jeho omračující audiovizuální díla pulzující vlastním životem a energií rozhodně nejsou pro každého. I když bude většina lidí namítat, jak hlavní linie příběhu se pomalu ztrácí, tedy začátek, kdy parta mladých přátel vzpomíná na svoji kamarádku Chiwawu, o níž toho moc neví, tak stejně Vám radím, aby jste na film podívali. Má neuvěřitelný drajv, hypnotické momenty, neuvěřitelně podmanivou atmosféru a některé momenty jsou skutečně magické, jako by jste tam žili. Kdo viděl Millenium Mambo https://www.csfd.cz/film/98400-millennium-mambo/komentare/ ví o čem mluvím. Párty musí jednou skončit a mezitím vedou mladí hrdinové statečný, leč slovy hlavní hrdinky Miki (Mugi Kadokawa) sebevražedný útok na své mládí. Párty, láska, hořkost neustálého sladkého života, odcizení, hledání... Za mě určitě 3,5 hvězy a podívám se na klidně ještě potřetí, je tam tolik co objevovat.

Konečně po delší době japonský film, kdy máte pocit, že sledujete něco výjimečného. Příběh o hypnóze jedné úspěšné OL mě fakt bavil, zejména proto, že hlavní představitelka Ajaka Mijoši je ultimátní kočka (doufám, že se z ní stane velká hvězda filmu, má k tomu vše potřebné, výšku, tvář, tělo, talent). Šizuka se během putování dozví pár věcí o sobě a ostatních, všechny konflikty a problémy jsou vtipně vyřešeny. Film má prostě švih, energii, nápaditost, hudební stránka baví, komedie, kterou běžně neuvidíte.

Další film o finančním žralokovi akciových trhů, tentokrát z Koreje, herecky je film dobře obsazen, příběh sice nepřekvapí, ale je umně udělaný, napínavý, uvidíte pouze hvězdy nižší zářivosti, technicky ani hudebně nevyčuhuje nic nad slušný standard. Jenže to má až příliš klasickou formu rozvíjení děje a herecky tady taky nikdo neohromí, hlavní postavy a tajemný mistr Ticket mají příliš málo prostoru, charaktery nejsou dostatečně prokresleny, dejte si raději Baazaar.

Pro romantické filmy s prvky nadpřirozena mám slabost, ale přiznám se rovnou, nebýt v tom Kasumi Arimura se svojí okouzlující osobností a úsměvem, tak tomu napálím nižší hodnocení. Zatímco hlavní hrdina se syndromem Bruce Willise (musím všechny zachránit, i kdyby mě to mělo zabít), vidí budoucí mrtvé lidi průhledné, tak já viděl do záměrů tvůrců někdy od polovinu filmu. A to je problém, navíc mě hlavní hrdina štval, jeho postava není nic extra, bolestínek se spasitelským komplexem, příběh příjemně plyne, ale nic omračující, závěrečný twist netwist na mě stejně dojem neudělal, jistě je to ve svém ranku lepší, než většina korejských i japonských titulů. Ale já tak nějak pamatuji tituly, které mě dokázaly složit, omráčit, donutit k repríze, koupi DVD. Tohle není ten titul.

Bo Huang patří mezí mé oblíbené herce a tvůrce, tady ovšem šlápl vedle. Film, o kterém propagace tvrdila, že je scifi, je spíše námět na téma krize metzigeneračního soužití, krize středního věku, pokládá si otázku, co je vlastně láska... Nad jedním městem podivné světlo nechává mizet zamilované dvojice, problém je, že to tyto dvojice nejsou ve většině případů manželé. Muži a ženy se tak nečekaně seznamují s pravou tváří svých blízkých. Ani skvostné herecké obsazení mě nedokázalo nějak zaujmout v podivném scénáři, který se složitě převaluje sem a tam, a vlastně žádný podstatný příběh a ni rozřešení nenabízí.

V dnešní hysterické době, kdy se přepisuje historie a bílý muž je příčinou všeho zla, tak představuje Hernán zjevení svým relativně lidským pojetím Cortése, jako chybující, pochybující postavy, která jedná v intencích dobových ideálů. Seriál má maximální snahu být autentický, španělští, mexičtí herci mluvící dobovými jazyky, nádherná výprava, kostýmy, zbraně, Tenočtitlán jako metropole Aztéků je překrásná. Óscaer Jaenada jako Hernán má charisma a zápal pro svoji výpravu, Ishbel Bautista jako Marina působí věrně jako indiánka v konfliktu identit, která je Cortésovým průvodcem a bez ní by těžko něco zmohl. Seriál představuje jednotlivé postavy, jejich minulost. Další stupeň vzhůru směrem k autentičnosti, vtažení diváka do děje představuje precizní OST, Federico Jusid se vážně vytáhl s kombinací orchestrálních, folklórních motivů, které mají evokovat Mexiky. Příběh není žádnou glorifikací, ale relativně střízlivým podaním událostí, které ukazují, že bez Indiánů by si Španělé ani neškrtli. Seriál není trapně agitační, nebo moralizující, nechává děj plynout, nesnaží se lacině démonizovat, jednu nebu druhou stranu. Příběh, který z historie mnozí znají, je však stále napínavý a poutavý, zajímají vás osudy všech postav. Já osobně nemám, co bych sérii vytknul. Ano, historicfká poznámka, zde a bohužel často ani na školách nezazní, že zlato mělo sloužit na osvobození Jeruzaléma, bylo použito nejen na životní styl královského dvora, ale také pro odražení turecké hrozby, která trvala do konce 17. stol., a až o století později, začala Evropa dobývat zpět území zabraná Turky. Takový ten malý, ale podstatný detail, že to zlato nahamtěné Portugalci, Španěly mělo svůj význam!. Bez Portugalska a Španělska jako velmoci novověku by jsme tady brebentili turecky a vypadalo by to tady, no ani nechci domýšlet jak...