Vavča

Emily Blunt se koncem 19. stol. začne seznamovat s krásami života v US a svoje viktoriánské šatičky bude muset brzy vyměnit za praktičtější oděv a zbraně. Seriál zabydlely zajímavé, zvrácené a pokřivené charaktery, na hlavní dvojku je radost pohledět. Lidé trochu znalejší historie budou rychle v obraze a ostatní se brzy dozví, co žene různé hrdiny od násilí k brachiálnímu násilí. Velmi povedený westernový seriál, který dýchá atmosférou divokého západu. Dobře zvolení herci, hudební podkres většinou nenápadný, i ty písňové skladby do toho celkem sedí. Velmi stylový a povedený seriál, který skládá poctu žánru a nic sprostě nekopíruje, nebo nevykrádá.

John Abraham v akčním guilty pleasure, které je sice nadsazené a přehnané, ale baví. Čerpá trošku z geniálního Upgrade, ale nemá jeho rafinovanost. Krásná Jacqueline Fernandez tady má menší roličku, která potěší, pár hudebních čísel tady je, nic extra, ale nepůsobí nijak rušivě. Paralyzovaný voják, který díky suprčipu povstane v superbojovníka je zahrán Abrahamem velmi dobře, záporák je dostatečně slizský a nebezpečný. Úvodní sekvence je relativně realistická, po pomalejší expozici nabírá film čím dál větší obrátky a spěje do napínavého finále. Filmu asi nadržuji, za mě 3,5 hvězdy, uvidíme, co pokračování. Dostal mě závěr, film sponzorovala firma, co vyrábí a plánuje exoskelety pro indickou armádu...

Ze začátku dostanete strach, zda to nebude sebemrskačský dokument ve stylu, co si to ten dobový král dovoluje expandovat, měl držet hubu, chovat ovce a všechno nechat na germánsky mluvících, ambiciózních postavách. Nicméně dialog Přemysl Otokara II. a potulného mnicha Odorika se brzy začne ubírat jinými cestami a daří se mu přiblížit tehdejší dobu, úmysly českého krále a význam, který v dějinách měl, včetně odkazu, který chtěl zanechat a nedošlo k němu (nalezená mince v Izraeli je bomba). Příběh nnicha Odorika z řádu františkánů, takže středověkáři mají stále co objevovat a lépe vysvětlovat historické události. Dokument přes jeho zvláštní dialogovou formu a občasné moderní výklady mohu doporučit. Až se najde ještě více o poslední Přemyslově bitvě a jeho vládě, věřím, že bude na čase vydat novou odbornou monografii, která mu propůjčí právoplatné místo v našich dějinách.

Hongkong i pod čínskou kuratelou chce posouvat hranice možného ve filmu. Ambiciózní scifi bylo v produkci od roku 2017 a Luis Koo je dost možná klíčový muž pro místní filmový průmysl (kdo pravidelně sleduje moje příspěvky a zprávy na FB fóru). Žánr scifi je zde velmi vzácný a film svými efekty, vizuálem může bez problémů konkurovat zahraničí. Premisa příběhu o zabijácké rostlině Pandora, která pohlcuje zemi, je sice silně béčková, ale na rozehrání impresivního sledu atrakcí to stačí. Dystopický look filmu a tísnivá atmosféra přidává napětí, sekvence s roboty výborné, akční scény patřičně na výši. Charaktery jen základně nahozeny a vcelku křečovité pokusy o emoce, nebo nějakou větší hloubku příběhu vycházejí spíše do ztracena. Ale i nad tohle bych se povznesl, Hongkong tlačí bota jinde, pořád nevidím mladou generaci herců, respektive nějaké talenty pro budoucnost, přece jen není normální stále obsazovat lidi, co jsou v byznysu 3-4 dekády! Je potřeba nová krev a atraktivní tváře talenty, nevím, co místní agentury dělají, protože tenhle problém trvá už mnoho let (kdežto v Japonsku, Koreji i Číně můžeme stále vidět nejen nové, ale taky schopné tváře mladé generace). Navzdory mám výhradám, film a schopnosti tvrůců na mě udělaly dojem, 3,5 hvězdy.

Postapo scifi blízké švédské budoucnosti, kdy armáda těžce prohrává, ale jedna mise možná může ještě válku zvrátit... Ve filmu mě zaujalo nejen perfektní technické zpracování, ale především depresivní atmosféra. Postupné rozvinutí hlavního charakteru Caroline, která bojuje ze všech sil, aby dosáhla svého cíle. Akční scény na slušné úrovni, film si postupně buduje napětí, a když jakoby zdánlivě končí znova režisér popožene spřežení a umí připravit vypjaté finále s nádherně poetickou scénu v závěru. Režiséra Adama Berga budu rozhodně sledovat.

Učitel hudby Nitta Masaki (Júto Nakadžima) má 25 let, nehodlá se angažovat v rodinném byznysu soukromé školy, chce jít i přes odpor rodiny sólo. Ve svém novém působišti (soukromá střední škola) potká bývalou přítelkyni bratra (Kósaka Jukino), která byla o chvíli později nalezena mrtvá. Masaki razí svéraznou filozofii, že lidem je třeba říkat, co chtějí slyšet. Sny jsou nebezpečné a drtí člověka svým tlakem, takže je lepší se jim vyhnout a žít snadněji bez nich. Jenže se střetne s mladou studentkou Izumi Sae (Jošikawa Ai), která chce být spisovatelkou, ačkoliv jí matka dělá ze života peklo. Oba se sblíží, ale někdo záměrně sabotuje jejich rašící, zdůrazňuji čistě platonický vztah. Setkají se o 5 let později. Vztah zakázané romance má ztvárnění, které se blíží éře nulté dekády a taky 90.letům. Ty emoce (a jisté nešvary, jako průběžné preview v každém dílu necitlivě po začátku seriálu). Džunai je japonské slovo pro čistou lásku a disonance, je produktem nikoliv citů hlavních hrdinů, ale vytváří ji japonská společnost svými normami a tlakem. Příběh ukazuje důvěrně známé problémy ropzadu rodin a rodinných vztahů. Hlavní hrdina Masaki má sice o 5 let  poté novou ženu Ucui Manami (Manami Higa), vysoký status v elitní realitní firmě, ale to jen povrch se blyští. Firma je prohnilá a síť vztahů toxická. Manami Higa podává geinální výkon v roli manipulující, psychopatické manželky (která by se neztratila ani v románu/filmu Zmizelá). Rozepsisovat o dalších příběhových peripetiích, zda k sobě dvojice najde cestu a za jakou cenu považuji za zbytečné a spoiler. Seriál je to nejen romantický, ale také napínavý, kdy dovede uvěřitelným způsobem dramatizovat a hrotit vztahy, ukazovat praktiky japonského byznysu a různé společenské morésy, které jsou prostě typické, ale také špatné. Seriál tak krizituje jakoby současnou japonskou společnost a některé její praktiky, názory na mezilidské vztahy. Ono se zdánlivě zdá, že série se blíží čínským cenzorním představám, nebo buddhistické karmě, že hříchy a špatné skutky přinesou odplatu a nejednou mi obočí vylétlo nahoru, proboha, co se z té série stane. Ale nemusíte mít strach. Seriál je o tom, jak překonat předsudky, rodinné problémy a vztahy, které vám stojí často v cestě za láskou a vysněnou profesí. Navíc je tady jedna geniální závěrečná scéna na pláži s, kde se pak cítím stejně jako ten písek omývaný vlnami, tak předchozí nejasnosti, napěstí, utrpení odchází pryč v katarzi. Seriál na mě udělal dojem, výtečný dojem, a Vy víte, že na mě něco snadně nezapůsobí. 4,5 * a po repríze uvidíme, co dál. V seriálu se dají vidět zajímavé hlavní i vedlejší postavy, Nakdžima Júto je dlouho ve stínu své kolegyně, ale taky se rozehraje k dobrému výkonu, sérii vládne Manami Higa, naprosto mě překvapil Sató RJúta, který se z nenapádné role stává důležitým charakterem, navíc herce znám z jiných věcí, vždy jsem považoval jeho herecký rejstřík za omezený, zde mě přesvědčil o opaku. Perfektní hudební režie, dva navykové songy, zejména Fate or Destiny by Hey! Say! Jump, instrumentální stopa je natolik kule a srdce rvoucí, že bude separátní recenze. Masaru Jokojama složil úchvatné OST, kde je piano v hlavní roli.Umění v hudbě není složité několika hodinové symfonické orgie (byť čest výjimkám), ale umění je vydolovat emoce a předvést silné motivy, nápady na krátké ploše několika málo minut. A Masaru Jokojama přesně patří do druhé kategorie, jeho styl kompozice fusion s klavírním křídlem v hlavní roli. Pouští se do úchvatných improvizací, někdy ve stylu Chopina a jeho minimalismu, jindy za dynamického jazzu, lehkého rocku, často používá klávesy, různé efekty a zkreslené. On si prostě rozehraje nějaký motiv na klavír, další klidně hodí do kontapunktu a rozjede sólové orgie alá https://www.metal-archives.com/bands/Vitalij_Kuprij/16965 Jindy budu svoje skladby nenápadně z malých motivů, než přejde do vysoké rychlosti, kdy střídá sóla a přidává další vyhrávky. Dělá to vždy tak nečekaně a originálně, že vám spadne brada dolů. Tohle album prostě musím mít.

Masami Nagasawa byla kdysi populární moderátorka zpráva (News 8), jenže provalil se vztah s kolegou, a milá Ena byla přesunuta do brainless páteční večerní show, která slouží jako existence pro nepohodlné a zkrachovalé existence, ratingy tradičně proklatě nízko. Jenže jeden ze zaměstnanců, Takuro Kishimoto (Gordon Maeda) se dostane k případu na smrt odsouzeného muže, který je křivě obviněn z vraždy středoškolačky. Ena i Takuro na případu dělají spolu a zjišťují, jak děsivě funguje japonská policie i justiční systém, společnost obecně (bezpráví a chyby přehlížet, neuznávat je, natož napravit). Součástí problému jsou i média, vzájemné vztahy institucí. Je to rozhodně zajímavé a poutavé pátraní, série má dobře prokreslené charaktery, některé jsou velmi sympatické. Navíc tady hraje charismatický chlapák Rjóhei Suzuki. Ale něco mi v seriálu prostě chybí, více napětí, nebo překvapivosti. Rozhodně nadprůměr, ale v roce 2022 určitě byly i lepší série, jen se k nim musím probojovat...

Británie 90.léta, IRA řádí a parta studentíků má nějaký ten úkol navíc. Posun do roku 2002, Gemma Arterton jako úspěšná právnička Alice Archer narazí na jistého Roberta Hansena (James Norton), prodejce luxusních aut. Nemá cenu prozrazovat děj. Hlavní hrdina je dokonalý manipulátor, který umí bez problémů přesvědčovat a ovládat lidi zaručenými postupy. Jenže Alice je proti. Velice zajímavý snímek přinášející charaktery, které jsou lidem jistě důvěrně známé. Lidé chtějí být součástí lepšího příběhu, než jsou a bohužel za to často platí vysokou cenu, jako by pro ně neexistovala cesta ven, čest výjimkám. Vážný, dospělý film, s poselstvím, minimalistickou hudbou, vynikající herecké výkony. Překvapilo mě, že Netflix si byl ochoten vzít zrovna takový druh příběhu, který určitě není zaručeným hitem a určen masovému publiku.

Gang je opět pohromadě Im Chul Ryeong (Hyeon Bin) je poslán po americké misi do Koreje, aby chytl zrádce strany a zajistil dost humusu pro hrdinný lid KLDR. Byl mu opět přidělen Kang Jin Tae (Yoo Hae Jin), ukáže se pochopitelně i Yoona. Novým přídavkem do party je Daniel Henney, jenž jako americký agent hájí své zájmy, než spojí své síly. Film má proti jedničce více vtipu a povedených vychytávek (geniální cameo střihne Kim Won Hae jako padělatel Sergej), akce je na velmi slušné úrovni. Ale něco tomu proti povedenému předchůdci prostě chybí. Není to tak třeskutě vtipné a správně propojené s akčními scénami jako minule, ta akční vypjatost a vtipná atmosféra jedničky prostě není. Měli nechat na režisérské stoličce původního tvůrce (Seong Hoon Kim). Ale přesto má film velmi povedené a silné momenty (přestřelka v NY, scéna v tanečním klubu), perfektní OST. Za mě 3,5 hvězdy, jeden z divácky nejúspěšnějších filmů minulého roku. Za pokračování bych se nezlobil...

Námořní bitva u ostrůvku Hansan ukazuje válku na moři v celé její kráse. Korejský admirál Yi Sun-sin měl bandu hádajících se a často nespolehlivých podřízených, jeho námořní základně hrozilo zničení, nepřítel měl přesilu, přesto dokázal vymyslet plán jak Japonce porazit. Epický snímek s mohutnou výpravou, perfektně propracovanou námořní bitvou. Film se snaží hodně ukázat reálie nestojí na hereckém obsazení (byť pár herců vyniká, tak vidím spíše minimalistické neokázalé herectví), ale spíše na vtáhnutí do děje, atmosféře. Akceptujte pomalejší tempo a piklení, které se odehrává na začátku, vše má své místo, perfektní vizuální zpracování. Film skutečně reálně vykresluje dobové vojenství, myšlení, Japonci zde nejsou představeni jako neschopní idioti, ale jako přemýšlivý, trpělivý, ale také rychlý a smrtící protivník. Mistrná šachová partie na zemi i na moři, velkofilm, který má minimum patosu, ale velkou dávku napětí a dramatu, nejen akce.