Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krimi

Recenze (1 230)

plakát

Poslední kat (2005) 

Nebylo to zase až tak drastické a za to jsem ráda. Scénář se hodně věnoval soukromému životu pana Pierrepointa, jak jeho profese dopadá na okolí, na něho samotného i na oběti. Ale opravdu to nebylo nic hororového, spíš tedy životopisné a věcnější, není tady přílišný nátlak na diváka, aby se bál, aby se mu obracel žaludek. Jen ve správné míře vše ukázáno tak, aby si každý mohl k tomu ještě přidat svůj názor a pocity. Já se tedy rozhodně nenudila ani chvíli, protože se tam pořád něco dělo a příběh hezky gradoval. Timothy Spall působil poctivým dojmem, že jako "Mistr kat" je oddán svojí profesi, má srdce na pravém místě a úctu k popravovaným, spíš jako takový úředník, který nedává razítka, ale s co největšími ohledy ukončuje životy viníků.

plakát

Můj milý, můj drahý (2009) 

Občas mám problém, když je u filmu jako žánr napsáno Komedie/Drama. Film totiž vidím vždycky buď jako jedno nebo druhé. Ale u tohoto to opravdu sedlo, protože se střídaly momenty, kdy jsem jen pobaveně koukala, co to tam ta naondulovaná blondýna vyvádí a pak nadešly i momenty, kdy to bylo spíš skličující, smutné a plné zmaru. Renée Zellweger je tady už poněkud jiná, nevím, zda tady už nemá ony plastiky, díky nimž se už v dnešní době ani moc sama sobě nepodobá. Jinak ale na tuhle roli pasovala úžasně. Zestárlejší panička, která odejde se svými syny od nevěrného manžela. Jenže její dosavadní profesní praxí je manželka na plný úvazek a nechání se vydržovat. Proto je pro ni důležité najít si někoho jiného, nejlépe velmi movitého, což je v jejím věku obtížnější než kdysi. Ale konec byl celkem fajn, i když místy to ubíhalo až moc pomalým tempem, "svěžejší sestřih" by nebyl na škodu a filmu by mohl dokonale zvýraznit jeho přednosti. Mimo to je ale atmosféra 50. let vykreslená moc hezky a člověk by až nevěřil, jak nový ten film ve skutečnosti je. Přese všechno dobré film bohužel zapadá do průměru, chybí tomu lepší tah na bránu.

plakát

Oui, šéfe! (2012) 

Možná jsem byla tak natěšená, že jsem z filmu pak byla až trochu zklamaná. Námět je zajímavý a prostředí restaurací (navíc těch francouzských) je jako stvořené pro komedie, které můžou pořádně zahřát u srdce a poškádlit naše chuťové pohárky a oči. Ale tady se tak moc nedělo. Ani linka lásky mě moc nenadchla. Možná mi trochu vadilo, jakého ze sebe Michael Youn dělal šaška, až chvílemi působil jako padlý na hlavu, takže jsem mu jeho ambice dostat se do nějaké dobré kuchyně bohužel nevěřila. Ani to nebylo tak vtipné, jak by mohlo.

plakát

Příběh žraloka (2004) 

Fajn animáček, který je roztomilý, zábavný a krásně barevný. Soundtrack byl skoro pokaždé super vybraný. Postavičky jsou zajímavé a je tu i nějaké poslání o čestném jednání, o přijímání lidí takových, jací jsou atd. Jen už jsem asi podobných animáčků viděla víc a nepřišlo mi to něčím extra výjimečné. Příjemné to bylo, ale po tom, co jsem viděla třeba Zootropolis, tak mají tyhle zvířecí animované filmy prostě horší startovní pozice, protože konkurence je příliš vysoká. Přitom věřím, že v době, kdy byl Příběh žraloka v kinech to musela být bomba.

plakát

Sezn@mka (2016) 

Jedinou hvězdu dávám za občas perfektní hlody. Ale jinak to bylo příšerné. Další zástupce filmového bahna českých romantických komedií. Scénář otřesný, tisíckrát ohrané, herci sice dobrá sestava, ale to přehrávání si mohli odpustit. A výprava/stylizace nebo jak to nazvat taky stála za pendrek - na jedné straně se snaží o luxus a na druhé je na té "exotické dovolené" vidět šetření každé koruny.

plakát

SpongeBob ve filmu: Houba na suchu (2015) 

Hrůza a děs. Seriál neznám, ale tohle bylo něco strašného. Ujeté, respektive na hlavu padlé, o logice se tady asi nedá ani zmínit. Taková vymývárna mozku, jak kdyby byli scénáristi permanentně sjetí. A ničemu nepomohlo ani propojení animované verze s reálem, kýč jak bič. Vůbec mi nejde do hlavy, že se Antonio Banderas nechal nabundovat do něčeho takového.

plakát

Lichožrouti (2016) 

Animace bohužel působí zastarale. Nápad oživit potvůrky, které nám schovávají vždycky jednu ponožku z páru je moc fajn, respektive kniha může být moc hezká. Ale jako film je to utahané a příliš rozvláčné. Na jedno zkouknutí je to fajn, ale že by se Lichožrouti stali oblíbeným filmem nějakých dětí, to mi nepřijde. Já už jsem odrostlejší , tudíž mám na pohádky asi větší trpělivost a u mě Lichožrouti nezabodovali, co pak tedy u neposedných dětí. Tenhle film mě docela zamrzel, byla bych ráda za víc povedených českých pohádek.

plakát

Houdini (1953) 

Sice by se dala vytknout spousta věcí, jako trochu odbyté všechny ty triky, zjednodušený děj, kdy jsme se vlastně moc nedozvěděli, co Houdiniho na těch únicích tak fascinovalo nebo jak se k tomu všemu dostal. Ale což. Já tuhle verzi životopisu velkého kouzelníka vidím jako romanci, protože vztah Houdiniho a jeho ženy tady hraje hlavní roli a mně to vyhovovalo, protože vím, že novější verze s Brodym je naopak velice přesná, ale zase chladná. Tady jsem se ráda nechala vtáhnout do starého světa kouzel, do doby, kdy se točily úplně jiné filmy než dnes, taková nostalgie, romantika a pro mě krásný vizuál. Nevím, co to je, ale tyhle staré filmy se mi vzhledově hrozně líbí, možná barvy, nasvícení, nevím. Každopádně Tony Curtis byl ten, kdo celý film táhnul jako kůň dopředu nepřístupným terénem, byl sympatický, charismatický a pokorný. K tomu mu úspěšně sekundovala roztomilá Janet Leigh, s kterou tvořili na plátně dobře fungující pár.

plakát

Zpívej (2016) 

Líbila se mi originální zvířátka, líbil se mi příběh, líbila se mi animace a celé to prostředí umělecké branže, soundtrack je bombový. Určitě to není animáček, který by se mohl rovnat s peckami jako Na vlásku, Shrek apod. ale všechno nemusí mít takové aspirace a stejně to udělá divákovi radost. A mě to určitě bavilo. Bylo to roztomilé, ke každé postavě jsem si mohla vytvořit vztah, protože byly dostatečně přiblížené a popsané a výběr songů byl nehorázně nakažlivý.

plakát

Podfukáři 2 (2016) 

Vůbec to nemělo šmrnc jako jednička. Sestava je stejná, akorát Islu Fisher nahradila Lizzy Caplan. Sice je úplně jiná, ale ne horší, prostě svá a vůbec její postava nenudila. Kámenem úrazu je scénář. Těšila jsem se, že jak mě dostala jednička, tak dvojku ještě víc vytuní, ale nestalo se tak. Než abych žasla nad zvraty, tak jsem byla mírně znechucená podivnými intrikami, kouzla byla přemístěna na vedlejší kolej a ani žádný pořádný závěr se nekonal. Akorát byly o to víc vidět počítačové zásahy.