Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krimi

Recenze (1 230)

plakát

Debbie a její parťačky (2018) 

Holt to není Danny, ale Debbie a její parťačky, které se snaží si trochu přilepšit. Ale já jsem se bavila. Nepřijdu si jako feministka, ale myslím, že kriminálek a zlodějských příběhů o mužích je habaděj a ženy tam jsou spíš do počtu. Líbilo se mi, že když jim šlo o stejný cíl, tak dokázaly ty dámy spojit síly a nakopat jim zadky. Jasně, jde tady hlavně o to, aby všechno a všichni dobře vypadali, ale o to je to zábavnější pro moje oči. Sandru Bullock mám celkem ráda, Cate Blanchett se mi tady líbila děsně, byla správně neotřelá, Rihanna mě hodně překvapila, no a zbytek bandy byly sympaťačky, takže k herečkám nemám půl slova křivého, zajímavá sestava. Výsledký wow efekt nebyl zas až tak zdrcující a nevytvořil mi husí kůži, ale i tak to bylo milé.

plakát

Hadí doupě (2017) 

Nechápu tolik negativity. Od Agathy Christie nemůžete přece čekat nějakou filmovou bombu, která vás posadí na zadek. Její rukopis je celkem jasný a pokud tento film srovnávám s Herculem Poirotem, tak má naprosto dostačující kvalitu. Pro mě to bylo napínavé. I postavy mi sedly. Některé byly nové a neokoukané a některé byly staré dobré - takže záruka dobrého herectví. Velmi oceňuji hudbu, ta byla úžasně mrazivá a atmosféru hezky dokreslovala. I rozvláčnější tempo ve mně jen povzbuzovalo zvědavost, kdo to tedy udělal. Když jdu koukat na film na motivy Agathy Christie, tak dopředu něco očekávám. Pokud jste čekali něco monstrózního, tak jste holt ještě nezkušení diváci jejich detektivek.

plakát

Dej si pohov, kámoši (1993) 

Tohle je tak roztomilá komedie, že i když jsou tam hory sněhu, tak vás to zahřeje u srdce. Dva starší sousedi, dlouholeté pošťuchování a najednou se naproti nim nastěhuje svobodná energická krásná dáma. Díky ní zmizí z jejich ulice nuda a stereotyp, je velkým oživením. A další žabomyší války začínají. Přitom je to ale citlivé a romantické. Takové mile stydlivé.

plakát

(Ne)obyčejný kluk (2017) 

Nic negativního jsem na tom filmu nenašla. Ani to nejmenší. Celé to bylo dojemné, smutné, ale povzbudivé zároveň. Dvakrát jsem byla tak naměkko, že jsem začla slzet. Nepřišlo mi to nijak vlezlé. Naopak všechno plynulo přirozeně. Strašně se mi líbilo, že jsme se o spoustě postav dozvěděli víc a bylo hezké porovnat, jak některé situace můžou z jedného pohledu vypadat jinak než z druhého. Julia Roberts si zahrála maminku toho neobyčejného hocha s grácií. Je to paní herečka. A Owen Wilson je prostě střevo. Stačí, aby našpulil pusu, jak to pořád dělá, a už v ten moment je srandovní. Film to není nijak významný, tak se bojím, že bude dost opomíjený a nedoceněný. Tolik pozitivity a chuti za něco bojovat, něco měnit a za něčím si stát se zase tolik ve filmech nevidí, navíc v takovém hezkém provedení.

plakát

Nit z přízraků (2017) 

Každopádně bylo hezké pozorovat workoholika, který má takové manýry, že ho snese málokdo. Respektive hlavně on snese málokoho. Vadí mu přílišné pohyby u jídla a další pro běžného člověka nevýznamné skutečnosti. Jenže ten film pro mě neměl kouzlo. Nevěřila jsem té dvojici, že se milují. Hlavní hrdinka mě celkem i vytáčela za to, jak se chovala nejen při těch jejích "intrikách/láskuvzbuzujících akcích". Nechápala jsem, co je k sobě tolik táhne. Děj byl unylý. Strašně pomalu se postupovalo dopředu. Dalo by se to dost razantně zkrátit. A bojím se, že na tenhle film velice brzy zapomenu. Nic, co jsem v něm viděla se mnou nepohnulo. Maximálně jsem byla vzteklá za ten absurdní konec.

plakát

Tvář vody (2017) 

Tohle bylo tak ujeté. Režie byla parádní, stylizace nádherná, herci ok, jen hlavní herečka mi příliš nesedla, ale to byl úmysl, aby byla taková šedá myška. No každopádně mám z tohoto filmu převážně negativní pocity. Sice je krásné, že ukázali lásku nelimitovanou vzhledem a vnitřní souznění, ale co je moc, je moc. Vztah s příšerou z hlubin. Jako pardon, ale to jsme někde ve středověku, aby se lidi pářili se zvířaty?! Film začíná nahou hlavní hrdinkou a jejím samoukojováním chtíče. A v podobném duchu se ubíral i zbytek filmu. Chvílemi to vypadalo, že vzala zavděk tímto jakýmsi leguáním chlapíkem, aby si užila, protože je tak strašně zoufalá. Ne, prostě tohle bylo postavené na hlavu a může to být jak chce artové nebo emocionálně "přínosné".

plakát

Z for Zachariah (2015) 

Tak tady si nebudu brát servítky. Naprosto zbytečný film o ničem. Nuda až běda. Takových vyhozených peněz pro nic za nic. Ani jednu postavu jsem si neoblíbila. Robbie Margot mám jinak ráda, ale tady hrála jakousi katolickou puťku. Ejiofor mi přišel divný, strašně mě vytáčel, měl hrozné řeči a vůbec jsem z něj neměla dobrý pocit. a Pine... to bylo tak jasné, k čemu to směřovalo, když se objevil, takový hezoun. Ale o něm jsme se zase moc nedozvěděli, takže taky nebyla možnost si k němu najít cestu. Scénář je tou nejbídnější součástí filmu. Přímočaré, jednoduché, nezáživné, nezajímavé. Na to, že jde o apokalyptickou realitu, tak vůbec nebyla vybudovaná atmosféra, byli nějak moc v pohodě. Ani jednou mi nepřešel mráz po zádech. A konec.... si dělají srandu, ne? Takový velký filmový prd už jsem dlouho neviděla. A kde sakryš vzali v názvu toho Zachariáše? Nejsem věřící a myslím, že i většině ostatních ne/věřících toho moc neřekne.

plakát

Čarodějovy hodiny (2018) 

Pro mě fajn kinozážitek. Je mi jasné, že tohle nedosáhne slávy Harryho Pottera, Narnie nebo Hobita. Ale mně se ani nezdá, že by tento film měl takové ambice. Moc příjemně se na to koukalo. Kouzla ve filmech mám moc ráda. Tady je to okořeněné strašidelným tikotem kdesi ukrytých hodin, krásně stylizovaný dům, kde jsem pohledem hltala každé zákoutí, protože moje hlava nebere, jak může někdo dát dohromady tak rozličné a zajímavé dekorace. Prostě dům plný čarodějných pitominek, které lákaly moji dětskou duši. Takže se nedivím, že ani našemu malému hrdinovi to nedalo a dům prozkoumával. Celé je to posazené do 50., možná 60. let, což všemu dodává šmrnc. Navíc krásné barvičky, kostýmy velmi povedené. Poutavé, ale přitom "běžné ohozy". Jacka Blacka jsem se trochu obávala, ale svoji mimiku udržel na uzdě a nepitvořil se až přespříliš (jen trochu mi nesedla to zvláštní mimino, počítač tu smrděl na míle daleko). Cate Blanchett byla klasicky úžasná. Scénář sice není megamonstrozně promyšlený, ale zrovna nějaký průšvih se taky nekonal.

plakát

Billy Madison (1995) 

Uhozeně pitomoučké. Ale kupodivu se na to dalo dívat celkem v pohodě. Nehledejte ale v tomto filmu hlubší smysl, žádný nemá. Je to jednohubka, která nenadchne, ale ani neurazí. Se Sandlerem už jsem viděla mnohem lepší filmy, ale holt vždycky není posvícení. Tohle je film prostě o blbečkovi, který možná není tak hloupý, ale rozhodně se tak chová. Myslím, že filmoví kritici si na tom v době premiéry museli smlsnout. Je to prostě nevýrazná a velmi průměrná komedie. Oči mi to neutrhlo, ale mé divácké srdce nezaplesalo.

plakát

Drákula: Neznámá legenda (2014) 

Nějak to bylo málo upírské :D ne že bych to vyloženě potřebovala, ale tak nějak to čekám u filmu, který se jmenuje Drákula: Neznámá legenda. Drákulovin tam bylo trochu málo. Přišlo mi to všechno tak nějak na oko. Celé to zachraňuje herecké obsazení, ale Evansovi prostě toho Vlada Napichovače nevěřím. K těm pár záběrům na nabodnuté množství těl na kůl neodpovídá Evansův kukuč smutného štěněte nakříženého s naondulovaným metrosexuálem. A vizuálně to bylo chudičké. Sice tady čtu, že rozpočet byl 70mil. USD, jenže takový digitální facelift film prostě jen tak nezamaskuje a rozhodně mu takový přehršel počítačové práce nebyl ku prospěchu.