Facerr

Chvilkama mi to připomínalo I spit on your grave. I když to bylo o nějaký ten level výš.  I tak ale docela ok brutál nápady, bez kterých se takový filmy neobejdou.

Skoro jsem si okousal nějaký ten nehet. Parádní napínák s minimálním rozpočtem. Přesto z toho páni filmaři vyždímali co šlo. Jako bonus uspořádali na závěr hafanovi i bezva hostinu. Hlavní hrdinka dobře vybraná ... a moc šikovná.

Ta trochu Matrix, tak trochu Počátek. Ve všech směrech sice slabší, ale mě to ba. Myšlenka reinkarnace mi vůbec nepřišla tak blbá, jak by se mohlo zdát. Mohla být trochu propracovanější, ale klub nenáročného diváka, s přihlédnutím k obstojné akci, za 4 hvězdy.

Do gatí si necvrnknete, ale hororový nádech to má. Nakonec si uvědomíte jak málo stačí k tomu udělat docela obstojný horůrek.

Výborná čarodějnická jízda. Nechybí nechuťárny, lekačky, atmosféra, pointa, která vás napadá už dopředu, ale přeci jen vás nechává na pochybách. Navíc geniální finále. Tady se povedlo úplně všechno.

Výborně vystavený napínák, který vás nechává na pospas očekávání a odmítání. Celou dobu přitom brnká na strunu nejistoty v tom, jestli se děj vyústí ve variantu A, nebo B. Nakonec to dopadne asi tak, jak člověk očekával, ale - a to je asi to nejdůležitější - jak to dokonale filmaři podali i tak překvapí. Muzika, výkony, atmo, originalita - všechno tady hraje jak má.

Dvacátá léta byla v Hollywoodu prostě jedna velká orgie. Vylíčit je co nejprostopášnějším způsobem byla možná hlavní myšlenka filmu a Margot k tomu byla vybraná dokonale. Roztříštěnost do několika charakterů celý chaos stylově doplňovala a vůbec to přitom nevadilo. Vtipné, kuriózní, i vlastně docela napínavé momenty pomáhaly k tomu, že 189 minut stopáže uteklo jedna dvě. Hollywoodský Babylon splnil, co měl. Šokoval a ukázal, co je to styl - i když možná ne takový, jak by člověk na první dobrou čekal.

Hned vedle Black widow jedna z nejslabších marvelovek. Jediný, co tomu prospělo, byly akční bojové pasáže. Těch ale bylo celkem pomálu.

Slabota. Přímočarost vyšinuté fanatičky, ani občasný píchánek to nevytrhnou.

Moje vlkodlačí prokletí tkví v tom, že když se přede mnou objeví nový film s vlkodlakem, vždycky srovnávám s krály žánru Americkým vlkodlakem v Londýně, nebo Nocí krvavých vlků. I když šlo o starší kousky, pořád se ji máloco vyrovná. Ani v tomhle případě se husí kůže nekonala ... a to ani náznakem. Norský Troll byl o třídu výš.