Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (429)

plakát

Žlutý kufřík (1970) 

Sovětské filmy, a především sovětské komedie, mají ten problém, že mají nelogicky poskládaný scénář, což jim ubírá na vtipnosti a realističnosti. Tohle však není ten případ. Je to krásná komedie, která potěší děti i dospělé. Podle toho, co jsem zjistil, byl tento film nadabován do češtiny a, tak jako mnoho dalších sovětských filmů, leží patrně kdesi v archívu pod nánosy prachu. 100%

plakát

Zlodějské strašidlo (1974) 

Filmy pro děti Švédové natočit opravdu umí a Dundeklumpen! není žádná výjimka. Jedná se o snínek částečně hraný a částečně animovaný, přičemž drtivá většina postav je vytvořena pomocí animace, na scéně se objevují pouze čtyři lidské postavy - jedna z nich spí a druhá se tam objeví asi na půl minuty. Zbývají tak otec se synem, kteří honí strašidlo, jež si říká Dunderklumpen. To totiž ukradlo chlapcovy hračky, aby mělo společnost. Zároveň se tam objevuje jakési jednooké stvoření, které se neustále snaží Dunderklumpenovi ukrást nějakou truhlu. Nemůžu říct, že by mě bůhvíjak zaujal ten jalový příběh. Na druhou stranu to bylo slušně zahrané a výborně zanimované a navíc se i zde Švédové chlubí svou krásnou přírodou. Film doprovázejí jednoduché písničky, které jsou dětským divákům jako šité na míru. Jiným lidem bych tento film asi nedoporučil, ani já bych se na něj nedíval podruhé - té naivity je tam i na můj vkus příliš. Bohužel vzhledem k tomu, že tento film je patrně k dostání pouze s anglickými titulky, není možné tento film pouštět i českým dětem. 70%

plakát

Jattáman (2009) 

Takaši Miike je hračička. Tímhle filmem to jen potvrzuje, neboť dívákům se z té hry s barvami protáčejí oči. Nevadí, že to celé dohromady působí (asi záměrně) dost amatérsky. Celý film je navc napěchován dějem tak, že se u toho divák nenudí. Kdybych se chtěl pitvat ve scénáři (jakože nechci), musel bych najít spoustu chyb. Když hledáte film, u kterého se chcete odreagovat, Yatterman je správná volba. 70%

plakát

Barnens ö (1980) 

Sidzej má pravdu, z tohohle snímku by měli američtí (nejen) konzervativní diváci dlouhodobé poruchy spánku. Navíc jsem se dočetl, že tenhle snímek je v některých zemích zakázán, nedivil bych se, kdyby tomu tak bylo i v zemi neomezených možností. Ono se není čemu divit, pohled na ztopořený penis jedenáctiletého holátka bychom asi jinde než v dětském pornu nenašli. Ale nevnímejte to špatně, záběry na penis netrvají dohormady déle než dvacet sekund. To by pedofilům k uspokojení asi nestačilo. Čím je tenhle snímek ještě vyjímečný? Především svoji křišťálovou čistotou, svobodomyslností a přirozeností, kterými ukazuje letní prázdniny jednoho na pohled obyčejného kluka, jenž si chce co nejdéle užít čistotu dětství, která je zde reprezentována především absencí tělesného ochlupení, než zabřehne do bahna světa dospělých. Tento svět zde představuje chlapcova matka, nesympatický a vtíravý otčím, osazenstvo výtvarného ateliéru, dívky, do nichž se zamilovává, a různé osoby pochybného původu a charakteru. Prázdninový příběh je odvyprávěn tak, že s chlapcem soucítíte, spolu s ním cítíte vztek na zkaženost okolo, spolu s ním se bojíte hrůzostrašných filmů v televizi, spolu s ním překonáváte rekordy v Guinessově knize rekordů. K tomu navíc hraje fantastická Jarreho hudba, ani jsem v takovou nedoufal, když jsem si poslechl některá alba tohoto skladatele, která mě svou lineárností spíše nudila. Pollak zkrátka natočil film, na který se nezapomíná. Dnes by to totiž nikdo nenatočil, spolky na ochranu dětí mají silné hlasy a žádný normální člověk se nechce pouštět do sporů s těmito tlupami paviánů, které se neštítí v rámci svého sebezvidětelňování využívat i soudů. 100%

plakát

Útěk (1978) 

SIce mě překvapuje místní nízké hodnocení, ale už jsem si tu na občasný výskyt nenormálně hodnocených snímků zvykl, tudíž mě místní škarohlídská banda těžko rozhodí. Tenhle pytel smíchu může smělem konkurovat komediím, které natočil Richard s Veberem a Zidim. Ono to ani o moc hůř vlastně nejde, když je Richard ve formě, Lanoux a veterán Bussieres taktéž a Oury předvádí precizní režii na základě svého klasicky skvělého scénáře. Navíc mě velmi potěšila krásná vietnamská přítelkyně zločince Lanouxe. Při sledování tohoto filmíku můžete v klidu roztřást bránici a přestat myslet na každodenní starosti. To nebývá ani u komedií samozřejmostí. 100%

plakát

La Journée de la jupe (2008) 

Vítejte na jednom ze zábavných předměstí Paříže. Zde se Vám může přihodit opravdu cokoliv, Vaše auto může skončit převrácené na střeše, na hlavě Vám může přistát kámen a Vaše manželka či dcera se nemusí vrátit večer domů, protože někteří z místních gentlemanů s ženami jednají výhradně v boxerských rukavicích a mají problém je rozlišit od nafukovacích panen. A být učitelem je v těchto místech opravdu těžké řemeslo, střelnou zbraň by tam povinně měl mít každý kantor a ne, že někomu náhodně vypadne z batohu. Film dokonale zobrazuje obtížnou vzdělavatelost většiny mladých francouzských muslimů, kteří se vždy, když se jim něco nelíbí, začnou ohánět diskriminací a respektem, a zbabělost mnohých Francouzů (v tomto případě ředitele školy a jednoho z učitelů), kteří v rámci politické korektnosti kritizují svoji kolegyni za nošení sukně, jež prý muslimy provokuje a uráží. Nelze proto chápat hlavní hrdinku jako blázna na práškách, samotné prostředí na té škole je totiž šílené a zvrácené. Isabelle Adjani, která zde ještě vypadá jako pohledná žena ve středních letech a ne jako přebotoxovaná bárbína, hraje vlastně tak trochu sebe samu. A hraje opravdu skvěle. Potěší i výkony studentů a ostatních postav, které jsou také velmi přesvědčivé. Snímek přesto nepovažuji za úplně dokonalý. Závěr filmu se totiž moc nepovedl, je plný patosu a klišé. To snímek vůbec neměl zapotřebí, stejně jako závěrečný lacině sladkobolný song, jenž je jediným hudebním doprovodem k filmu. 85%

plakát

Meyer aus Berlin (1919) 

Je až s podivem, že jako herec Lubitsch ve svých filmech později neúčinkoval. Lubitsch herec zde předčil Lubitsche scénáristu, protože se zde nejedná o nic originálního, ten příbeh je naprosto všední. Přesto však můžete čekat záchvaty smíchu, až uvidíte našeho hrdinu v kožených kalhotách v akci. 80%

plakát

Delete ai ren (2014) 

Musím říct, že takhle kvalitní romantickou komedii jsem od tohoto snímku, zdánlivě vypadajícího jako filmeček pro velmi nenáročné diváky, ani nečekal. Ano, začátek není skutečně nic moc, všichni dost přehrávají a navíc vizuál vypadá tak naleštěně, že to vypadá, jako kdyby v sobě skrýval vakuum. Ale nenechte se mýlit! Poté, co životem zkoušený mladík, který je šikanován na pracovišti a má velmi volnomyšlenkářskou matku, gamblerskou sestru a podivnou přítelkyni, získává schopnost vymazat nepříjemné lidi a nahradit je příjemnými, začíná film zajímat i trochu náročnější díváky, jako jsem například já. Nakonec však náš chlapec zjišťuje, že ti nepříjemní lidé byli také k něčemu dobří... Film má originální zápletku a ještě originálnější rozuzlení, jelikož je do něj zapojena moderní technika. Konec je sice celkem předvídatelný, ale film si mě díky své originalitě naprosto získal, a proto se těším, až si pustím další filmy z dílny Patricka Konga. 85%

plakát

Ukradená vzducholoď (1966) 

Je to krásně natočeno, to se musí nechat. Jenže příběh, ve kterém parta kluků vezme vzducholoď, obletí s ní půlku světa a ztroskotá s ní na ostrově, by sotva vystačil na středněmetrážní film. A tak tu vidíme spoustu nepotřebných postav (námořníci, zločinci, rodiče chlapců apod.), které navíc dostávají spoustu prostoru, díky čemuž tento film nabobtnal na téměř hodinu a půl. Škoda, ta výtvarná stránka je opravdu nádherná. 60%

plakát

Svedená a opuštěná (1964) 

Rodinná čest nezná slitování, někdy řve, někdy jen potichu šeptá, pomlouvá, zabíjí, má ráda lidský smutek, rozšiřuje strach, vidí chyby na druhých, nezná lásku, uzavírá se sama do sebe a netrpí výčitkami svědomí. Mnohde stále ještě hraje velkou roli a všude je velmi nebezpečná. Tento film je vlastně celý jen o ní. Naštěstí toto téma nepojal Germi tak vážně a okořenil ho nevelkým množstvím humoru. Zvlášť postava bezzubého chudobného barona je vyloženě legrační. Ono všechny postavy jsou zajímavé a navíc dobře zahrané, ale většina z nich nevyloudí na divákových rtech ani náznak úsměvu. Na SIcílii to zkrátka takhle chodilo a možná ještě stále chodí. Co takhle zpracovat toto téma v některé z muslimských zemí, kde je situace velmi podobná, ne-li horší? Odváží se k tomu někdo, nebo se všichni bojí nálepky "islamofob"? 95%