Omnibus

„Chudoba cti netratí, na grilu cos škvíří, vše se ve zlé obrátí, příjdou čtyři štíři.“ Citlivé rodinné drama, vypečené a pikantně okořeněné aneb s puberťáky jsou starosti. Ví to rodiče vegetariáni, ti normální i kanibalští čističi, kteří původně jedli jen bezďáky a socky, což je sice chvályhodné, ale zaprasí to chuťové pohárky a zkazí žaludek. OKÉNKO KARAVANU: [][] Brýlatý ňouma „na zbraně nevěřím“ Keith, který vypadá, že neumí do pěti vidláků napočítat, submisivní puťka Kathleen, ulíznutý „nikdy taťku neposlouchám“ Jeffrey a sympaťanda Amy, jediná „jedlá“ postava. [][] Zato dva buranští vidláci umí napočítat jen do jedné, nad Amy sliní jak Pavlovův pes a kromě choutek mají i brokovnici. Též parádní twist, dědka se srdcem na dlani, Juli Ann vyzbrojenou manželem zlobrem a lesbickou sestřičku Savannah s lukem, řečenou Krejž holou! Kvalitní psychopati i zábava. Jen při výstřelu iniciativního blbce Faustka remcala, že Kaplan je vůl. Není, to já vůl v úvodu říkal: „Fajn žabka, ta ať přežije.“

„Sek sem se semtexem.“ Protřepat, nemíchat tentokrát nezachraňuje svět, ale jen svou kůži a politickou kariéru. Před lety si umyl ruce od krve, celý kýbl Solviny na to padl, a zakopal válečnou sekeru i zbylý semtex (GPS si zapsal). Teď je z něj mírotvorce, usmiřující protestanty s katolíky, což je práce pro vraha. Navíc se mu zbláznila spící buňka, rakovina násilí znovu bují a ke všemu jakási zakrslá žlutá opice opruzuje: „Prozraď jméno!“ Jo jo, Jackie Chenovi sice už vržou klouby, ale pořád umí kopat jak mula. Na Hennsseyho si vyskakuje, jak péro z gauče, háže mu vidle do politických pletich a chlapcům z IRA na záchodech odpaluje bomby pod prdelí, aby poznali jaké to je. Nepolapitelný Quan se plíží kanály Ulsteru i bažinami v lesích, jako Rambo straží pasti s kůly a při rvačce sám zbouchá šest urostlých na jednu hromadu. Zmlácení teroristi pak na něj volají posily, 100 chlapů [nekecám, čas 57:20] a já konečně pochopil, že nekoukám na thriller, ale na akční komedii. Škoda. POLITICKÉ OKÉNKO: [][] Až film zkouknou v Buckinghamském paláci, objednají z Číny kontejner důchodců a ti jim Belfast i Dublin vyčistí od IRA dočista do čista. A v Ulsteru konečně zavládne mír. [][] God Save the King!

„Otrávená voda? Času na to škoda.“ L.A chcípá žízní, protože nějaký dobytek flusnul do přehrady. Zajímavý námět, to se snad ani zprasit nedá? Ale dá... Rekhi začal zčerstva. Dva mantáci se řítí autem, hystericky na sebe řvou, obraz se divoce klepe... a do toho vypravěč unylým hlasem pronáší hluboká moudra. To nevymyslíš. DEMENTNÍ OKÉNKO: [][] Zach se fakt povedl. V pekelné výhni nosí pleteného kulicha, neb bezmozkovi se stejně nemá co přehřát, a šílí strachem z dehydratace a z toho, že u pisoáru si bude vyklepávat akorát písek. V hubě má zaseklou gramodesku: „Vodu, vodu, vodu...“ Jules Winfield by ucedil: „Já tě varuju, ty šmejde, řekni to svý „water“ ještě jednou...“ Jenže šmejd nepřestal a já mu to někde u 150 vody přestal počítat. „Vodu, vodu...“ Úžasná slovní zásoba. Rekhi asi nikdy neslyšel o džusu, minerálce, pivu, pitu, limonádách, ledovém čaji. [][] Já ale u filmu žízeň nedostal, jen bolehlav a děsnou chuť zatáhnout Rekhiho do sklepa, na pár galonů waterboargingu. Co dialog to perla, příšerná orientální hudba a na ni se vrtí „hezká pandžábská děvčata.“ Brr. Jedna hvězda za vyzenovaného Vikrama a židovskou hubeňourku bez košer podprdy, která přicházela s nabídkou kvalitního hlídání krámu a na Indech ji zajímalo, jak dlouhé mají... vlasy pod turbanem. Vikrame, ukaž!

„In vino veritas, in vagina satanas.“ Mlaďounká křehounká panna musela přijet až z Ameriky, neb v Itálii světice už dávno došly. Cecílie pohříchu umí jen anglicky, italsky neumí ani meknout a latinsky ani Zdrávas Maria, ale to prý v italském klášteře vůbec nevadí. Teď jí po nagelovaném bříšku šmejdí sonda, Cecílie úkosem kouká na OKÉNKO UTRAZVUKU [][] a nestačí se divit. Ψ Kde udělali soudruzi z Vatikánu chybu? Ψ K čemu mají v klášteře (!) gynekologickou kozu a porodní kleště? Ψ A odkud se vzal plod v lůně střeženém panenskou blánou, pevnou jak víra v neposkvrněné početí? Déjà vu, stejná záhada jak před 2000 lety! [][] Klášterní hospic byl zajímavý, tzv. dead friendly. Rozverné jeptišky věšely prostěradla na šňůry i na sebe navzájem, dávaly si high five a přestávky na cígo a při paliativní péči se tak chichotaly, až se umírající řádové sestry za břicha popadaly. Otec Tedeschi a kardinál Merola naopak pečovali o hororové diváky, mučili hubatou novicku a vyřezávali jí zlolajný jazyk. Jedna útlocitná jeptiška z té podívané omdlela a vypadla z okna. Zbylé sestry uzavíraly sázky. Porodí jejich chovná světice spasitele? Bude to loztomiloušký andílek? Nebo se, nedejbože, do jesliček narodí zadkem napřed? Názory se různily a tak došlo i na topení těhulky, škrcení kardinála růžencem a umlácení porodní báby tupým krucifixem. Při havarijní situaci ve sklepě, kde praskla voda a začaly stahy, se otec Tedeschi zaradoval a vzrušením mu začaly hořet tváře. Doslova. Ocenil jsem dobrou práci Cecílie s rezavým hřebem z Kristovy dlaně a krátký proces s pupeční šňůrou. Překousla ji jak hada! A hned se shýbla pro placatý kámen. Amen. Čtyři betlémské hvězdy rozsvěcuji.

„Z okénka auta zadek trčí, bahňák je v šoku, zlobně vrčí.“ Aby taky ne, před chvílí se probudil z tisícileté hibernace v rašelině. A místo přivítání a slušného pozdravu na něj  zvlčilá irská mládež z OKÉNKA AUTA: [][] vystrkuje prdel... [][] A asi na diváky, kteří se nechali nalákat na Vinnie Jonese. Zádumčivý pán z půlnočního metra svírající koženou brašnu vs. věčně dehydrovaný bahňák jsou taky jediné dva důvody proč si nechat zasvinit obývák černým bahnem. Zbytek postav ať si Foley strčí do... Může i do močálu. Hodně hluboko. Zakrslá ředitelka zeměkoule, nedopečená irská buchta, odbarvená a vypatlaná, submisivní taxikář (!), se kterým se dá orat, a sličný archeolog honibrk, který prý umí rozdělat oheň třením klacku o klacek, ale nakonec je rád za sirky. Naši zbloudilí pak soutěží, kdo z nich nese větší trauma (zív...) a kdo umí rychleji pajdat po lese a tudíž rychleji vběhne bahňákovi do rány. Do kroku jim vesele mečí dudy a hraje rozverná country, to aby se v noci na blatech moc nebáli. Viděno dvakrát, bohužel, protože před 10 lety jsem komentář nenapsal. Velká chyba.

„Zálesačka v lese, těžké trauma nese.“ Filozof nevstoupí dvakrát do stejné řeky, zkušený zálesák dvakrát do stejného medvědího lejna. Zasmušilá Lennon není ani jedno. Hned za druhým pařezem na mýtině zabloudí tak kvalitně, že už se do konce filmu nezorientuje ani ve vlastním stanu, natož v terénu či v divočině své traumatizované mysli. Rangerka ztracená v lese je ovšem pěkné faux pas. Ta bobříka odvahy za ocas nečapne, ani nevystopuje bájného drevokocůra, který kdysi odvlekl její sestřičku do špajzu v bažině. RANGERSKÉ OKÉNKO: [][] Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ϫ̊  Kdo se sám ztrácí, nemá hledat ztracené. Ϫ̊  Kdo je kráva zapomnětlivá, má si všechno psát! Ϫ̊  Vzít náhradní tužkovky. Přibalit do báglu trauma. Ϫ̊  Roli toaleťáku a dva klacky (o jeden se dřepící ranger opírá, druhým odhání vlky). Zobnout prášky na hlavu. A nezapomenout... se bát. [][] Bohužel, o Lennon se bát nešlo, byla mi sympatická asi jako před týdnem přejetá ondatra a její bloudění bez buzoly mimo realitu mě sralo. Dtto kamera imrvére otáčená vzhůru nohama a samoúčelné „artové“ vifikundace, viz mršina laně v rakvi. Škoda, přitom prérijnímu hororovému větru jsem hvízdnul silné tři.

„Mládež vlčí zuby cení, vlídné slovo neocení. Kudy tudy na ně? Rozdáme jim zbraně!“ Aneb škola hrou. Vidět Kitanovu výuku Jan Amos Komenský, zešikmily by se mu z toho oči. Ostatně i pohled do dnešních škamen je tristní. Napravo zmetek, nalevo neřád, akorát támhle vzadu vidím výjimku, tam sedí dva zmetci vedle sebe. Učitelka Součková se nepřítomně usmívá, stírá inkoust z tváře a odchází směr ústav. Igor Hnízdo půjčuje Kitanovi svou rákosku a vrhací nůž. OKÉNKO KABINETU: [][] Co znamená BR, vyryté do školních lavic? ≈ Metodu inkluzivní výuky ombudsmanky Šabatové. ≈ Budižkničemy respektovat. Bigendery rozmazlovat. Bosorky rozčesávat. Blázny rozhoupávat. Balíky rozesadit. ≈ A co na to učitel Kitano? Blbce rozstřílet. Burany rozdupat. Blbouny rozkuchat! [][] Ze zachyceného taháku: Ideální zbraň pro pacifistu? Megafon. Co rozhodně nedělat s pistolí v ruce? Nevykecávat se! Co nedělat v křoví? Nelomozit a nešustit. Ani větvemi ani s pannou. A na co nezapomínat? Na Obojek na krku a na to, že snaha o spolupráci nedává smysl, protože vyhrát může jen jeden. Fukasaku.

„Řež  žiletkou do hrudi, ať tě stáří nenudí.“ Španělští hijo de puta viejos jsou ještě svraštělejší a olezlejší než němečtí Starci nebo já, a to už je co říct. Navíc jsou i zpocení jak dveře od chlíva, neb umírající nemocná příroda vypnula klimatizaci a v tropických vedrech se geronti pečou jak kuřata v troubě a už pouští šťávu. V parcích opadává na troud uschlé listí a po chodnících poskakují zubní protézy, jak z balkonů opadávají sebevrazi 80+, kteří za sebou ani nezavřou okno, takže výheň z ulice proudí do bytů na už tak přehřáté pozůstalé. Hodně dusný film. Je čas otevřít RODINNÉ OKÉNKO: [][] V pokojíčku si vnučka užívá sluchové halucinace, výhružný šepot starců a stařen. [] V kuchyni její táta dle návodu dlabe svému Otci koryto a netuší, že vedle v cimře dědek taky něco dlabe... díru do své hrudi. [] V koupelně macecha štítivě vyklepává stařečkovy slipy, tzv trusničky a jako Hamlet si mumlá: „Bít či nebít? Dědka po hřbetu.“ [] Všeobecnou pohodu ruší jen divné zvuky z předsíně, jak sousedi kopou do dveří a buší na ně kostnatými pěstmi, jak hluchý do vrat. [] Rodinka nedbá, sesednou se k večeři, dědeček dřevěnou lžící bryndá šlichtu z korýtka a všem radostně oznamuje: „Zítra vás všechny zabiju!“ A dodává: „Nemyslete si, vy pazdráti, že kvůli Alzheimerovi na to zapomenu, udělal jsem si na kapesníku uzel, hele!“ [][] Scéna se žiletkou zaujala. Už nikdy nebudu sousedovi říkat: „Ty jsi důchodce na baterky.“ Vizionářský film a chmurné vyhlídky, jak se i nad naší přestárlou společností budou stahovat mračna apokalyptické bouře. Čím zaplašit depresi? Vyrazím s Raúlem Cerezo na výlet, naložíme tři ženský... Hm, nějak mi ujelo pero. Faustka mi kouká přes rameno a povídá „Dneska to máš dlouhý, jak čekání na důchod.“ A já na to: „Kuš, babo, nebo ti zase schovám zuby!“

„Pod peřinu dívka vklouzla, v lese temném, plném kouzla.“ Prý surrealistické, absurdní, bizarní? Ale kdeže. Normálka, to vše se stává i u nás, stačí se rozhlédnout. OKÉNKO POEZIE: [][] Můj koloušku v rozpuku, hledáš citu záruku? Láska tvá divoká pod ledem zamrzne, střelená, pohřbená, víckrát si nevrzne. [] Listonoš s tajemstvím u ohně sedí, na lůžku světice, na supa hledí. [] Myslivečku zelený, nebudeš můj milený, spermie máš lenivé a myšlenky plesnivé. Čí parohy otloukáš, když se lesem potloukáš? [] Myslivečku zelený, zastřelíš mi... černého? [][] A nyní se položme se na otázky, jak řezník na hajnou. Který holandský úchyl sázel ten vojensky seřazený les? Který dobytek v něm vykopal znásilňovací jámu? Kam dal mysliveček oči [sic!], že si spletl divoženku s kňourem? Nebylo černému líp v kleci, než na svobodě a kolik svěcené vody spotřebuje vodní dělo omnibusu při rozhánění pánbíčkářek? A kdo to vábí za smrkem, že by tajnosnubná Agnes? Či snad na diváky vystrkuje prdel sám Warmerdam?

„Cizí zadky jsou můj chleba, vypucuju co je třeba.“ Pochvala vydumnici: „vychutnávať každučký okamih každodenného života“ je samozřejmě skvělé a plaší to existenciální úzkost. Jen bych to radši dělal v zahradnictví, hnojením kopretin a fialek. Bohužel, soukromý život Hirajamy i veřejný toaletní život v Tokiu byl zklamáním, prost jakýchkoli problémů i hloubky. Jen taková běžná tělesná sanita, bez očisty zahnojených duší. KONFORMISTICKÉ OKÉNKO: [][] Aby se objektivní vlk nažral, subjektivní koza zůstala celá a má dobrá pověst neposkvrněná, uděluji tři hvězdy, místo zamýšlených dvou. Snad kvůli tomu nebudu za sráče [sic!] a nějaká na csfd registrovaná hajzlbabča o mě nepřerazí koště. [][] Ovšem kouká se na to dobře a tolik záběrů Tokia neuvidíte ani v Tokiu! Perfect document pro (ne)náročné vyzenované single-diváky, kteří nevyžadují zápletku a vlastně ani žádný děj. Dále viz koment kiddo.