Davson

Prometheus nevyužil ani zlomek ze svého potenciálu. K čemu je výborné výtvarné řešení, když se všichni vědci chovají jako hysteričtí idioti bez pudu sebezáchovy a celý film jsou strašně iritující? Film nadhodí velké otázky ohledně samotné existence lidstva, ale záhy to pohřbí záplavou WTF scén, nesmyslů, nelogičností a vyloženě primitivním koncem. I poslední Indiana Jones, což je přiznaný brak a pulp, měl inteligentnější a sofistikovanější pointu. Noomi Rapace na zabití. Hudba slabá a kýčovitá. Podvod na divákovi. Mám pocit, jako kdyby nikdo z produkce konečný sestřih neviděl v kuse, protože jinak snad není možné, že tohle vypustili do kin. Nejsmutnější mi ale přijde fakt, že Scott natočil prequel k Vetřelci, ale na svůj vlastní film není schopen smysluplně navázat. Děsím se toho, že natočí prequel k Blade Runneru.

Filmová lahůdka, kterou jsem plně docenil asi až po druhém zhlédnutí. Mistrovská režie Davida Cronenberga s citem pro detail, skvěle vybudovaná atmosféra odvrácené strany Londýna a výborné uveřitelné herecké výkony v čele s Mortensenem, jehož ztotožnění s podstavou je dokonalé.

Hezké detaily a hezké úvodní titulky v dobře zahraném a dobře natočeném, ale nemastném a chladném filmu, kterému by slušelo mnohem lepší prokreslení postav a vztahu hlavní dvojice. Jinými slovy, více emocí, méně příběhu, který se snaží ohromovat 'velkými a šokujícími' zvraty, ale místo toho ve mně spíš opakovaně vyvolával otázku "A to jako myslí vážně?". (Nejvíc mě pobavilo: "Všechny oběti měly starozákonní jména." - "Takže to byly židovky!" A ten závěr... darmo mluvit.) Pokračování ať natočí Favreau nebo podobný McG, Finchera je na tohle škoda.

Napadají mě dvě možnosti, jak přistupovat k tomuto filmu: A) Tarr se svou stylistikou už dosáhl svého uměleckého vrcholu a dál nemá co zajímavého říct, recykluje se, jede na autopilota. Turínský kůň je film bez atmosféry, vnitřního napětí a bez hypnotických vycizelovaných obrazů, jak tomu bylo v Satanském tangu nebo Werckmeisterových harmoniích. Snad jen ty oči koně jsou krásně smutné, ale zbytek jsou jen vyprázdněné obrazy. Jinými slovy, jezení brambory je prostě jezení brambory a není na tom nic zajímavého, tečka. Možná dobře, že to má být poslední Tarrův počin, obávám se, že další filmy by byly zhola zbytečné (ostatně, mě přijde zbytečný už tenhle). B) Tarr si ze sebe a svého publiku dělá srandu. Když člověk hledí dlouhé minuty na každodenní opakující se činnosti a pak přijde replika typu: "Červotoči přestali vrtat. Slyším je vrtat 58 let a teď přestali," tak těžko ubrání myšlence, že to celé je ve skutečnosti svérázný režisérův žertík. Coby absurdní komedie lepší než coby regulérní umění, ale zas taková prča to opravdu není.

Amatérská pinku taškařice, která funguje asi tak 20 minut, než tomu dojde dech. Ale je dost možné, že aplikováním psychotropních drog před projekcí či během ní s kvalita zážitku zvyšuje. Já byl, bohužel, zcela při smyslech.

Docela těžce stravitelné a špatně uchopitelné i na Dumonta, jeho dva předchozí filmy mě oslovily podstatně víc, tohle bylo trochu na jiné vlně. Přesto není sporu, že Dumont je jeden z nejzajímavějších tvůrců současného art filmu. Něco jako Glauber Rocha - stojí za to ztrácet čas s jejich filmy a přemýšlet o nich, i když sledování může být chvílemi ne zrovna příjemné :)

Schizofrenie mezi akční peckovačkou (reprezentovanou Katem) a parodií (Chudnofsky a jeho směšná posedlost nahánět hrůzu). Oslím můstek je občas hláškující, ale jinak nesympatický mamlas Reid. Každá z postav ústředního tria přišla z jiného filmového světa a Diaz je tu jen do počtu. Jednou vidět a zapomenout, od Gondryho by člověk čekal víc. Kick-Ass kicks Green Hornet's ass!

Bylo to nějaké krátké...:/

Svým způsobem zajímavý až bizarně svůdný film, který si i přes nesporné filmařské chyby, nezaslouží až tak negativní hodnocení. Nemyslím si, že by se jednalo o nebezpečný a morálně odsouzení hodný film, je jen hodně naivní. Můžu jen souhlasit s Marigoldem, jedná se o hodně odvážný pokus skloubit folklór a muzikálový žánr ve stylu socialistického realismu - je to šílené, ale zároveň přitažlivé. Řekl bych, že stále lepší než nudné normalizační fláky :)

Při sledování jsem si vzpomněl na Parkův opus Sympathy for Mr. Vengeance a v jistém smyslu mi ty filmy přišly podobné, akorát, že I Saw the Devil není zdaleka tak myšlenkově hluboký, postavy nejsou tak propracované, příběh je přímočarý, stopáž přepálená, konec je nesmyslný, akorát Kimův film je hodně brutální, až je to často zbytečné (jak ti Korejci dokáží přežít tolik úderů kladivem do hlavy, to fakt nechápu:)). Je mi jasné, že to srovnání není zrovna dvakrát fér a oba filmy jsou v mnohém odlišné, ale to na výtkách napsaných výše nic nemění. Navíc ta logika některých scén... raději mlčet :) Raději investujte svůj čas do Parkova filmu, když člověk neuvidí tohle, nic se nestane.