Davson

Nejvíc "hardcore art", jaký jsem doposud viděl, a abych řekl pravdu, nevím, jak se k tomu mám postavit. Tohle bylo už opravdu trochu moc. Nicméně s jistým odstupem času minimálně pociťuji respekt vůči režisérovi už jen za odvahu natočit takhle dlouhý a víc než náročný film a nalézám ve filmu jistou (snad) promyšlenou strukturu. Kdyby nic jiného, alespoň nad tím stále přemýšlím, což se spoustě jiných filmů říct nedá.

Nudně, nezajímavě a "jakožeumělecky" zrežírovaný film, který sází vše pouze na jednu kartu a to na závažnost tématu, o kterém vypovídá. Výsledek podle toho taky vypadá. Postavy jsou prakticky nevykresleny, jsou to jen panáci s nasazenými ustaranými tvářemi a právě záběry na vystrašené a bezmocné tváře dětí, matek a starců je jediný režisérův prostředek k vyvolávání emocí. Jsou to však emoce navýsost umělé, velice laciné a k divákovi podlé. Takové filmy ze mě dělají cynika.

Je to debilní, nelogická historka o krvežíznivém divočákovi velikosti nosorožce. Co však tento brak povyšuje nad ostatní podobnou produkci je zejména výborná kamera Deana Semlera, který velice zajímavě pracoval s osvětlením a barvami a skvěle využil prostředí, ve kterém se film odehrává (prašná australské poušť, klokaní jatka, doupě bratří Bakerových atd.), čímž snímek získal unikátní atmosféru.

Romantická pohádka balancující na hraně kýče, nicméně Jordan svou citlivou a umírněnou režii dokázal příběh ukočírovat a i těch pár slabších momentů mu odpustíme. A navíc Alicja Bachleda má moc hezké nožky :)

Film bez živých postav, bez motivů, bez emocí, bez vztahů, naprosto o ničem. Favreau je fušer, který vyhodil 200 mega na přetaženou banalitu, kde všechno stojí a padá jen na tom, zda Downey procedí nějakou cool hlášku. Čirá ukázka debility současných hollywoodských produktů, kde se všechno hrotí na co největší efektnost.

Boardinghouse české kinematografie... (Upřímně řečeno, nechápu, jak mohl někdo najít nějaké pozitivum. Napadá mě asi 658 důvodů, proč je tento film ultimátní sračka, ale nechce se mi psát elaborát na takovou zbytečnost)

Za tu hudbu bych Jamese Hornera nejraději uškrtil, protože si těžko dokážu představit soundtrack tak zoufale neoriginální, fádní, nudný a s přibývajícími minutami stále otravnější až rušivý. Děsný hudební paskvil. A ta závěrečné píseň tomu nasadila korunu.

Šíleně patetické, naivní, nepravděpodobné (proboha, ten konec je vtip?) s naprosto plochými, neplastickými, nevěrohodnými postavami, které pouze reprezentují nějaký politický názor a tyto názory pak ventilují v nudných, kožených diskuzích. A k tomu to "umělecké" pojetí - všechny ty slow-motiony, černobílé retrospektivní záběry, "osudová" hudba a záběry na moře (!) bez nějakého hlubšího opodstatnění. Když k tomu připočtu ultrahumanistické poselství ("Pochopil jsem, že nenávist není řešením!"), těžko hledám film, který by tak okázale dával najevo svou uměleckost. A přitom je Kult hákového kříže jen povrchní záležitost, která se nezmůže na hlubší zářez a otravuje svým moralizováním.

Intelektuální porno? Ale kdeže, naopak film čistě iracionální a emocionální, bez vzletných slov či hlubokých myšlenek. Prostě 100% art a je jen na vás, zda ho přijmete, nebo zavrhnete. Já tedy přijímám, velice působivý film.

Proč je Háma načesaný jako zfetovaný Dean? Kotvald ještě žije? A co to bylo za lidi, co tam účinkovali? Odkud vyhrabali ty hadry a z jakého jsou století? A ta porota byla jako k čemu? Co jsem to vůbec viděl? A jak je možné, že tohleto natáčí a vysílá veřejnoprávní televize?