Davson

Průměrný, poněkud mělký western, který by si zasloužil mnohem lepší prokreslení postav a jejich motivací. Peckův Mackenna i Sharifův Colorado měly náběh do zájímavějších a hodnověrnějších charakterů, bohužel obě postavy nakonec zůstaly černobílé a ploché a to samé by se dalo říct i o ostatních. Vysvětlující vypravěčův komentář jenom otravoval, logika dostala zabrat a tak zůstaly jenom krásné záběry na přírodní scenerie a dobrý střih (nejlepší scéna je hned úvodní přestřelka). Celkově je to však přeceňovaná záležitost, na které se hold negativně podepsal zub času. Mezi klasickými westerny se rozhodně najde mnohem víc zajímavějších a lepších kousků.

Spasojevic vymýšlí kraviny a myslí si, že tím utáhne celý film. Nemá moc cenu hýkat nad tím, že Srpski film je technicky na tom mnohem lépe než třeba tvorba Eliho Rotha, ve výsledku to vyjde nastejno. Film postrádá logiku, věrohodnost a celkový smysl. Soudě podle spousty exaltovaných komentářů koukám, že některým lidem stačí pořádná brutalita, já osobně od plnohodnotného filmu očekávám přeci jen trochu víc. Drastických a nechutných videí a fotek je plný internet, tak k čemu ten humbuk?

Koho by napadlo, že mix komedie, sociálního dramatu a romantického melodramatu, kde jedna z ústředních postav je Eric Cantona rozdávající lidová moudra ve francouzštině, nejenže může fungovat, ale dokonce to může být i dobrý film?

Výprava, stylizace, mizanscéna, kostýmy apod. jsou na výborné úrovni a celkově je to zcela jistě dobrý film, akorát, že mě to minulo o několik kilometrů a vůbec nic mě na tom nezaujalo. Bohužel, takový už je úděl podobných snímků.

Čtyřhodinový nezávislý film Mariana Llináse byl natočen zcela mimo hlavní argentinskou produkci, nebyl podpořen ani státními institucemi, což se bohužel projevilo na formě. Většinu času posloucháme hlas vypravěče (respektive čteme titulky) a obrazy jsou zde spíše pro ilustraci, i když by se toho spousta dala vyjádřit čistě filmovými prostředky. Stručně řečeno, smrdí to literaturou na sto honů. Je to docela škoda, protože jinak jsou všechny tři příběhy velice dobře strukturované, odvyprávěné a zajímavé po celou dobu. Na jednu stranu chápu, že se jedná o jistý druh experimentu a že jednoudše nebyly finance, na druhou stranu bych uvítal více filmové řeči. Prozatím nesmělý palec nahoru, pro příště by bylo fajn, kdyby měl Llinás více pěnez a měl možnost naplno ukázat, co v něm jen.

Čisté opojení totálním filmem! Chci to vidět znovu, třeba po jednotlivých kapitolách a hezky si to vychutnávat.

Pokus o komplexní pohled na srbský národ a jeho nedávné dějiny dle mého názoru trochu dojel na svou šíři, rozmáchlost a ambice a ve výsledku to i přes nepopiratelné kvality a působivost některých scén zdaleka není Kusturicův nejlepší film.

Přesně ten typ filmů, ze kterých se mi dělá nevolno. Pan Nikdo se okázale prezentuje jako obrovské velkolepé umění s hlubokým myšlenkovým podtextem a přitom je jen šíleně povrchní, naprosto banální a uboze manýristický se spoustou pastelových barev, otravně líbivým soundtrackem a polopatickým doslovným koncem. O nestoudném vykrádání jiných filmů ani nemluvě (linie s Annou je celá obšlehnutá z Milenců ze severního pólu, fingování Nemových sebevražd zase z Harolda a Maude). Postmoderní sajrajt, jehož tvůrci byli buď na drogách, nebo neví, co je to střídmost a neumí se krotit. Van Dormaelovi bych za trest nařídil tisíckrát napsat na tabuli: "Film je jen bílé plátno!"

Režisér Xavier Beauvois využil skutečnou událost, k níž došlo v roce 1996 v Alžírsku ke stvoření filmové úvahy na téma víry a přístupu k ní a (ne)možnosti vzájemné koexistence lidí s jinou náboženskou příslušností. Citlivá režie a velice působivý film, jeden z nejlepších artových počinů tohoto roku. (P.S.: Koukám, že opět se našlo pár jedinců, kteří nejsou schopni překousnout náboženské téma filmu. Možná by se měli vrátit zpátky k něčemu, jako je Šifra mistra Leonarda.)

Soudní linie je jednoduchá a fádní, animované ztvárnění básně vypadá hodně lacině jako nějaké intro průměrné videohry (ve srovnání třeba s animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho z Pink Floyd: The Wall je to vyloženě průser), ale aspoň rozhovor s Ginsbergem a výjevy z jeho života jsou celkem zajímavé a zručně natočené. Což ovšem není mnoho, a tak i přes upřímnou snahu o originalitu zůstává Epsteinův a Friedmanův film pouze jeden z dalších průměrných amerických nezávislých filmů.