troufalka

Důzkaz toho, že Oldřich Kaiser byl neprávem zaškatulkován jako výhradně komediální herec. Zde v charakterní roli mladého herce, ktešrý chce prosadit Shakepearovu hru Romeo a Julie. Sám famózně ztvární mladého Romea a umírajícího herce. Potulní herci ve skvělém podání Martina Růžka, Jany Hlaváčové, Radoslava Brzoobohatého a Jiřiny Štěpničkové.

Prolínání dvou hereckých generacích. Prvorepubliková generace zastupená Růženou Šlemrovou, Vlastou Burianem a Hanou Vítovou a nová poválečná v osobě Aleny Vránové, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Sováka a Stelly Zázvorkové. Přechodový prvek tvoří Václav Trégl, který hrál jak před válkou, tak i po válce. Ještě zajímavější je propojení Františkem Filipovským, který hrál jak za první republiky, tak i po válce a po revoluci. Je tu stále patrný vzor první republiky, nejde o uvědomělou agitku, příběh se snaží stavět na lidských osudech. Zápletka je natolik jednoduchá a naivní, že se nedá mluvit o komedii. Poslední hlavní hole v životě Vlasty Buriana. Z historického hlediska zajímavý kousek pro zdokumentování českosloveské kinematografie.

Antika oděná do působivé animace. Ocenila jsem propracované pozadí a detaily. Odysseus v literární úpravě od Kamila Pixy.

Blbec je ten, kdo si k večeři pustí tento film. Pokud se chcete královsky pobavit, běžte na Blbce do divadla, nebo si pusťe francouzský film s vynikajícím scénářem Francise Vebera. Tak jako je každý dobrý skutek po zásluze potrestán je každý dobrý film zmršen americkým remake. Bohužel.

Nedokoukáno.

"Jen s ohledem na Tvé někdejší záslužné špatnosti bude Ti prominuto!"

Opět jeden z rádoby rodinných filmů poodle stokrát omletého scénáře se spoustou nesmyslů a nelogičností.

Já to nedala. Nežiju Amerikou natolik, aby mě to bavilo.

"Keď človek kradne v štátnom, nesmie křičať."                                                                                                                             Tvůrců se povedlo kouzlo nechtěného. Chtěli natočit film zašpiněný všední realitou a povedl se jim unikát. Vytvořili osobitý příběh s neherci v hlavních rolích s nefalšovaou atmosférou šedesátých let. Odkrývá nejistotu mladé lásky, ze strany Bely vyjevené, ze strany Fajola opětované, ale velice zdrženlivé. Pomalu ubývající slunce, které pozorují oba ze střechy se stává symbolem pro ubývající jas v šedé skutečnosti, ztrátu snů a ideálů, polapení do sítě zase nesvobodu, spoutanost. Symboly života v nesvobodě i hledání v dospívání. Rozpory mezi dětmi a rodiči i mezi dospělými navzájem je demonstrován v obou rodinách. Usmiřujícími prvky a jakýmsi pomyslným vyvážením se stavá starší generace - jednoruký rybář s manželkou nebo Belin deduško s rozvážnou moudrostí.                                                                                                                        Rozdělení děje do dvou rozdílných prostředí - města a vesnice- přínáší další kontrast. Bela zůstává ve městě, Fajolo odjíždí na brigádu. V osamocení se stává sdílnějším, a píše dopis. Oba se snaží zahnat samotu společností někoho jiného. Fajolův návrat do města znamená konfrontaci s proměnou, odkrývá nepříjemné pravdy. Nic už není jako předtím. Vyschlá zátoka Dunaje, smrt rybáře... Příběh je podávaný velice decentně, nabízí obrazy každodennosti, ovšem nasnímavé s úžasným vkusem, dialogy jsou spíše minimalistické, obsah musí divák vyčíst sám. Pod zdánlivou netečností se objevuje citlivost. Hudební doprovod si vystačí s jednoduchým opakujícím se motivem, reprodukovanou hubou z rádia a ruchy běžného života. Klenot slovenské kinematografie. Každý z nás by měl mít svého rybáře s pontonem, svoji střechu se zatměním slunce a svoji Bezďanku se zázračnou vodou.

"Vypadá neobyčejně bestiálně." "Neobyčejně pěkně bestiálně! "                                                                                                 V jednom blíže nejmenovaném evropském městě agentura nejmenované podmocnosti a zdánlivě obyčejný předmět denní potřeby s neobyčejně pěkně bestiální agentkou a jedním policejním ratlíkem. :o)                             (5.6.2014)                                                                                                                                                                                                                        Nový dodatek:                                                                                                                                                                                       Podívat se kdykoliv na agenta W4C je takovým malým pohlazením a rozvibrováním bránice. Dobré na tom je, že se člověk řehce, ať už bondovky nakoukané má nebo nikdy žádnou neviděl. To je i můj případ, když sjem viděla Foustku v akci poprvé, neměla jsme ani zdání o hereckcýh výkonec Seana Coneryho ani o tajných zbraních agenta 007. A v tom spočívá právě krása této parodie - je pěkná sama o sobě. Ale musím přiznat, že nedávné shlédnutí takřka všech bondovek tento zážitek jen a jen umocní. Ta krása spočívá právě v jemné ironii a zároveň eleganci, kdy tvůrci zapojí do akce hned všechny světové agenty a proti nim postaví prostého účetního, kterému vetknou do ruky příručku Agentem snadno a rychle. K tomu se přidají nezničitelné boty a všestranný budík, který upoutá svým robusním designem. Vorlíčkův humor je prováděný přesně bez hnutí tváře, je postavený nejen na absudních situacích a přesným hereckých provedením, ale i v drobných detailech. Nebojí se nadsázky a nadsazuje opravdu hodně, stejně jako kontrastů, které ovšem mnohem víc ocení informování diváci, kteří znají agentské filmy. Vyladění atmosféry je dokonalé, i k nenápadným vedlejším rolím si vybírá skvělé interperty, což se potvrzuje u barové zpěvačky v podání nedoceněné Judity Čeřovské. Divák se tak může kochat několikanásobně, jak absurdním příběhem, tak i jeho provedením s dobovými skvosty.                                                                                                                                                                                               (7.2.2019)