troufalka

Nemám ráda násilí ani v životě ani v knize ani na plátně. Nechce se mi k tomuto filmu nic rozepisovat, alespoň dnes ne. Zastávám názor, že jakýkoliv misionář nebo chcete-li bílý učitel bezi domorodci byl měl první tři roky mlčet a naslouchat. Protože chce-li sdělit nesdělitelné, měl by vědět, komu to chce sdělit. Hodně konfliktům by se předešlo.

Film o týpkovi, kterého bych nechtěla mít za manžela, rozhodně bych s ním nechtěla čekat dítě, nechtěla bych být jeho podřízenou ani nadřízenou a zcela určitě bych nechtěla vedle něj sedět v autě jako spolujezdec. Nápad natočit film jako rozhovory vedené během jízdy v autě je dobrý, i když možnosti kamery nejsou veliké. Základem úspěchu je scénář a výkon hlavního (a vlastně jediného) protagonisty. Nemohu říct, že by bylo oboje špatné, jen mě Noční jízda prostě nezaujala.

Poslední díly Arzenálu mě příliš nezaujal, působil na mě příliš roztříštěně.

"Kde jsi byl, když jsem si ničila život?"                                                                                                                                            I když je Lone Scherfig vyčítáno, že sáhla vedle, myslím si, že ve své podstatě je romantička a ve svých předchozích filmech to dostatečně předvedla. Nezdá se mi, že by šlo o nějaký lehkovážný přehmat. Po této předloze sáhla naprosto cíleně a s přesvědčením. I když jde nepopratelně po líbivosti, několik věcí se jí nedá upřít. Umí pracovat s herci. Obsazení přesně odpovídá povaze postav, dokázala nás přenést do 60. let a její přenos byl velice přesvědčivý. Zřejmě vystihla polohu, která se většině diváků líbí. Své hodnocení neměním, film není ani přelomový ani geniální, je jen profesně dobře odvedený.

Woody Allenovi se povedlo, že jsem měla nějakých 90 minut dojem, že je New York krásné romantické město. Bavila jsem se takříkajíc proti své vůli.

Na jednu stranu celkem napínavá detektivka ovšem suše naservírovaná bez omáčky a tím i hůře stravitelná. Anděl blažené smrti nebo Muž na útěku mě bavily o poznání víc. Spíš mě zajímá, z jakého důvodu se podobné filmy točily. Aby ukázaly schopnost Státní bezpečnosti?

Nic nového pod sluncem - televizní inscenace v 80. letech nahrazovala divadelní představení, nejinak je tomu zde. Kamera zabírá herce čelně nebo z poloprofilu, místo střihu je pouze přihlížení kamery do polodetailu s následným vrácením se do polocelku, zvuk je studiový bez hudebního podkresu. Jakkoliv je téma zajímavé, provedení je bohužel velice strohé. Pavol Haspra byl bez pochyby skvělým divadelním seřisérem, mrzí mě, že jsem nemohla na jeho představení zajít do divadla. Na televizní obrazovce bohužel ničím nevyniká - tedy z mého pohledu.

Detektivní pátrání po zmizelých rodinných příslušnících a kamarádech přinese své ovoce. Ať už byl člověk jakýkoliv, zanechal po sobě stopu.

Po předchozích filmech s Julií Delpy jsem byla zvědavá na kousek, který sama režírovala a psala k němu scénář. Ale popravdě jsem byla velice zklamaná. Film mě ani nepotěšil ani nepobavil.

Příjemné odlehčení. Film, u kterého nemusíte nastavovat jazyk a hodnotit výkony herců.