troufalka

Dánsko! Islande!! Kde jste byli?!!

Pestré barvy, rozverná dechová muzika, veselá budovatelská nálada, naivní příběh. Další z budovatelských filmů zaměřený na šťastné zítřky socialistické mládeže a oslavu pracujícího lidu tentokráte spartakiádou.

Jedinečná kombinace - skvělý scénář Jana Lukeše podle deníků Pavla Juráčka v režii Martina Šulíka s magickou kamerou Martina Štrby, podkresleno muzikou Luboše Fišera. Není třeba psát víc.

Facinující člověk, který mi šířkou svých zájmů a systemačností hodně připomíná mého tatínka a strýce.

Předloha: Willi Heinrich, Obsazení: Monika Madras Claire Paul Verhoeven (D) Ihr Vater Jimmy Powell John Baako Joachim Mock Fred Fehringer Peter Paul Sein Vater Günther Neutze Chumley Harry Wolff Sam Winters Rainer Basedow MP-Soldat Norbert Kappen Lieutenant Horne Edith Heerdegen Frau Fehringer

Krátká filmová povídka o tom, kolik radosti a strastí se dá prožít v jedné telefonní budce. A také o tom, že zdánliví rivalové se mohou stát i velkými přáteli, i když se třeba nikdy neviděli.

Rozporuplné pocity. Napřed ukázky chrámu v jeho plné kráse, pak úvahy nad tím, zda zachovat či nezachovat, neustálle kladená otázka JAK? Dál už vidíme jen sbíječky, buldozery, náklaďáky. Na jedné straně úctyhodný výkon, na druhé se srdce svírá, když sleduji, jak je v rámci přesunu ničeno to, co mělo být uchováno. S pomocí animace je znázorněo, jak bude přesun vypadat. Pěkný dobový dokument, který ukazuje nejen technickou stránku, ale oslavu lidské práce. :o)

scénař František Langr

"Nemusíš říkat všechno co si mysíš!" "Aha! To mě nenapadlo!"                                                                                  Krásný absurdní humor, který mi přesně padl do noty. Vychytaná erotická scéna!

"Jestli ještě jednou na mě zvedneš prst a nebo cokoliv jinýho, tak ti ho narvu do prdele i s tou tvou kropenkou, je ti to jasný?!"                                                                                                                                                                                    Musím přiznat, že si mnu ruce! Detetivky jsou můj oblíbený žánr. A tady tleskám!! Příběh je logický, nejsou v něm žádné nesmysly, postavy jsou živé, mluví současnou řečí, neplácají. Venkovský buran se chová a mluví jako primitiv, kterýmu jede mozek na pivo, akademici se vyjadřují jako na úrovni, vyšetující mezi sebou kommunikují přirozeně. Netuším, kdo psal dialogy, zda Petr Jarchovský nebo Michal Sýkora, každopádně jsou napsané trefně Velké sympatie si zjískala hlavní vyšetřující Klára Melíšková. Případ se rozkývá postupně, každý díl je samostatně uzavřenou kapitolou, navazují plynule. Poslední díl shledávám jako mírně slabší. Příslib byl větší než rozuzlení, pecka nakonec se bohužel nekonala. I tak lepší průměr. Bavila jsem se.