troufalka

Miluju kočky i výrazné originální osobnosti. V dokumentu jsem našla oboje.

Viděna německá verze na ORF2.

Kdysi jsem si myslela, že loutkové filmy jsou jen pro děti ... Už dávno vím, že to neplatí. Skvostný kus, který by měli dávat častěji.

Ne ne ne!

Já si nemůžu pomoct, mě se to na rozdíl od mnohých zde líbilo. Přiznám se, že jsem trochu čekala průser, ale ten se naštěstí nekonal. Topinka vždycky trochu vyčníval, nápad udělat z vedlejší postavy hlavní byl odvážný, ale vyšel. Aspoň tady v první díle. Sice mi pořád leze na nervy ta spisovná mluva, která k postavám moc nepasuje, ale jako celek to fungovalo. Jsem zvědavá na další díly.

Příběh, který citově nevydírá, protože dojemný opravdu je. A měl by zůstat jako otevřená rána v nás všech.

POZOR, VĚDOMÝ SPOILER!! Komentář je podrobnější rozbor, který částečně vyzrazuje děj. Další čtení na vlastní nebezpečí!!                                                                                                                                                                                            Příběh je postavený na jednoduché a otřepané zápletce, která je u prvorepublikových filmů běžná - totiž záměně osob a ztrátě paměti, aby toho nebylo málo, je to dokonce u dvou ústředních postav. Jistá naivita a přímočarost (včetně očekávaného rozuzlení) se nese celou komedií. Příběh má několik nelogických míst, které nejsou (záměrně?) objasněny. Nedovídáme se, proč měl u sebe pilot osobní medailonek Mirka kvůli kterému došlo k záměně. Scéna ve vlaku s předáním pasů, kdy dochází k záměně, působí víc komicky než věrohodně. Není jasné, proč Anči nakonec na záměnu přistoupí, když jí jednoznačně odmítá. Ale ponechám stranou věrohodnost a budu ve více věnovat filmu samotnému.                                           Filmová hudba je použita jen sporadicky jako podkres jednotlivých scén. Kamera zabírá výhradně polocelek a či polodetail, detail se objevuje vzácně - vlastně jen v případech kreslených obrázků či titulků. Textové detaily jsou vždy dvojjazyčné česko-německé, včetně telegramu. Záběry jsou většinou dlouhé, prostřihy jsou logické bez flasbacků. Úsměvná je studiová iluze Indie i nabývání paměti před kamerou v jediném záběru.                                                                                          Duo Pištěk Nedošínská si zahráli hašteřící manžele už několikrát, tentokrát nebyly dialogy tak nápadité jako v jiných kusech. Postava Věry Ferbasové Anči Bártová není z počátku vyloženě komediální, to se změní až příchodem jejího fiktvního chotě. Film není vyložený zabřichopopadák, ale působí ve své naivitě úsměvně a pohodově. Myslím si, že plně odpovídá vkusu prvorebublikového publika, což podpovídá tehdejší návštěvnosti kin, výzraznější přesah pro současnost nevnímám. Osobně jsem vděčná za reálie v zadní projekci přijízdě autem, můžeme pozorovat roubenky, dřevěné sloupy elektrického vedení, starou benzínovou pumpu CAROIL TORPEDO, bílé patníky podél cest. Kdo je na pochybách, jak se tehdy přenášely rychlé zprávy, když neexistoval internet, může být klidný - tisk spolehlivě plnil funkci veřejné drbny. Myslí si, že hlavní zápletka mohla být vyuýžita mnohem efektněji, kdy u obou maželů skutečně došlo u ztráty paměti a oba si mysleli, že jsou skutečnými manželi. Vladimír Slavínský natočil v roce 1937 celkem čtyři celovečerní filmy, tři komedie a jedno drama, ve všech hrála hlavní roli Věra Ferbasová. Když uvážíme, že jedna premiéra proběhla začátkem srpna, druhá koncem září, další skoro o měsíc později v říjnu a poslední v druhé polovině prosince 1937, zhruba začínáme tušit, kolik prostoru na filmování bylo. Ve srovnání s dneškem obdivuhodné.                                                                                              Drobné postřehy na okraj:                                                                                                                                                                 Zadní projekce za jednoucím autem má střih, zatímco přední scéna pokračuje pynule.                                                               Anči vystupuje z téhož vagonu, ze kterého později vystupuje i Mirko.

Proti gustu žádný dišputát. Moje krevní skupina to není.

Nechce se mi rozebírat děj (třeba někdy časem). Venkovské drama s nadčasovým přesahem.

Václav Kubásek má na svém kontěslušnou řádku filmů, některé z nich jsou nadprůměrné, pár je jich podpůměrných ale většina se pohybuje v pásnu "neurazí, nenadchne". Nemyslím si, že by byl vyloženě špatným režisérem, má zvládnutý výběr i vedení herců, mezi jeho filmy se najdou i zajímavá témata. I když se na pár výjimek (Železný dědek) neřadí ke známým a často hraným kusům, mají v sobě jakousi dobráckou rozvernost. Mořská panna je postavená na výkonu hlavních postav, ty jsou provedený opravdu profesionálně. Vedleší role jsou obsazený také dobře obsazeny, ale žádná z nich divákům neutkví v paměti. Film je příjemnou komedií bez větších filozofických nebo morálních témat, byť je v sobě obsahuje.