P1tr

Zvláštní tónový hybrid, od které jsem čekal něco úplně jiného. Vzhledem k tvůrčí minulosti režiséra se logicky dal očekávat čistě komediální pohled na zvolené období, ovšem snímek mě vyvedl z omylu, když střídal komické momenty s těmi naprosto vážnými, které mnohdy dosahovaly nečekaně realistické brutality a syrovosti. Na papíře to může znít jakožto zajímavá a odvážná kombinace, ale při samotném shlédnutí to na mě bohužel nefungovalo a naopak to působilo rušivě, obzvláště když ani jedna složka nefunguje na 100% a humor tu je překvapivě nevýrazný a nemá takovou sílu, jako v minulých projektech Iannucciho. Jde jistě o zajímavý a netradiční snímek, který je dosti jiný, než jsem očekával a nakonec slouží více jako v rámci možností akurátní zobrazení Stalinovského/poStalinovského Ruska, než jako extrémně vtipná satira, což je z mého pohledu škoda.

Další z řady seriálů z USA, které k nám doputovaly v 90. letech a které se dodnes v mé hlavě vezou na velké vlně nostalgie. Nutno říci, že i po několika letech je Herkules stále koukatelnou zábavou, která sice spadá do kategorie "guilty pleasure", ale stále dokáže pobavit a překvapí dobrými produkčními hodnotami, na kterých jsou sice 90. léta znát, ale překvapivě seriál nezestárl tolik, jak bych čekal.

Dodnes si pamatuji jak oslňujícím zážitkem bylo vidět Herkula v kině, kdy se tuším jednalo o první 2D animovaný film, který jsem měl možnost vidět na velkém plátně. Disneyovský pohled na tradiční legendu nezklamal po příběhové, ani vizuální stránce a některé momenty a postavy mi utkvěli v paměti dodnes. Jedná se o jeden z těch vzácných případů, kdy film nestárně a kvalitám a vzpomínkám dostojí i po letech.

Pobřežní hlídku jsem si nikdy neužíval tolik, jako Chandler s Joeyim v Přátelích, ale i tak jsem jí jakožto dítě sledoval jakožto zajímavou přehlídku napínavých případů zasazených do zajímavého, slunného prostředí. Po letech a pár shlédnutých dílech už samozřejmě tento béčkový seriál vnímám zcela jinak, ale určité kouzlo díky dětským létům mu rozhodně upřít nelze.

Jeden z mnoha teenagerských filmových tripů, kterých byla jeden čas komediální scéna plná. Eurotrip kvalitou any stylem humoru nijak nevybočuje z řady a v našich končinách zaujme především přehnaným zobrazením Slovenska u kterého jsem si nebyl jistý, zda se jedná o přehnanou srandu, či tradiční Americkou nevědomost a ignoranci. Ať už tak nebo tak, zrovna tahle část dost pobavila a povedených momentů se v průběhu najde více.

V Cannes neprávem hejtovaný snímek, který mohl být vzhledem k vybranému tématu jistě lepší a propracovanější, ovšem v žádném případě se nejedná o velikou tragédii, ba naopak. Děj se odehrává ve dvou rovinách, kdy překvapivě flashbacky do života McConaugheyho postavy jsou zajímavější a vtáhnou více, nežli část v lese sebevrahů, ve kterém bohužel občas dojde na nepochopitelné výjevy a některé momenty dokonce vzbuzují nechtěný smích. Pak ale přijde jeden srdcervoucí monolog, který vše obrátí a a čím blíže ke konci snímek spěje, tím více chytne za srdce a na konci dojme takovým způsobem, jak se mi u filmu již dlouho nestalo. Pokud by excelenci poslední třetiny dokázal snímek aplikovat po celou stopáž, jednalo by se o mistrovské dílo, nicméně i v současné podobě se jedná o povedený film, který překvapivě nehraje na city až tak lacině, jak jsem očekával.

Poměrně netradiční "Oscarovka", která je přisprostlá, s ujetým příběhem a cool natočená a k látce inspirované skutečnými událostmi přistupuje velmi mainstreamově a svižně, což se potvrzuje zejména v první polovině snímku, kdy je tempo opravdu vražedné a příběh se žene vpřed závratnou rychlostí. Následně v druhé půlce dění zpomalí, ovšem nikdy do takové míry, že by šlo o nudu, neboť skutečný příběh je natolik neuvěřitelný, že se nestačíte divit, čeho všeho a jakým způsobem dokáží divní lidé dosáhnout. Kromě povedené režie si zaslouží pochvalu herci, zejména titulní Margot Robbie, ze které je v každém záběru cítit stejné nezdravé sebevědomí, kterým oplývala také titulní hrdinka. Od tohoto příběhu jsem si příliš nesliboval a nakonec jsem toho dostal hodně.

Willyho jen těžce hodnotit spravedlivě, neboť v mém dětství snímek téměř neopustil videopřehrávač a rotoval v něm pořád dokola. Od dětství jsem film neviděl celý, pouze útržky, nicméně i z těch kousků bylo zřejmé, že se v rámci rodinného žánru jedná o nadprůměrné dílo, které získává plusové body začleněním kosatky jakožto netradičního přítele, čímž získává na atraktivitě a z tohoto prvku těží téměř maximum.

Zpočátku divoká filmová jízda, která neskutečně baví a která by byla velice dobrým filmem, pokud by tento nastavený kurz udržela a nesnažila se nabídnout hlubší rozměr o který dle mého divák, který se na základě ukázek a premisy rozhodne na film podívat totiž nestojí a snaha náhlednout více do duše hlavního hrdiny a odhalit jeho závažné problémy a racionálně vysvětlit jeho chování film zabrzdí a posune ho do zcela jiné a depresivnější roviny, která vzhledem k ujetému začátku působí nepatřičně a najednou se zdá, jakoby se odehrával odlišný snímek. Ačkoliv se tedy na první pohled jedná o šílenou jízdu a komedii, měli tvůrci větši ambice, což se cení, jen je škoda, že tentokrát to nevyšlo a nevznikl příliš dobrý výsledek.

Duncan Jones poprvé zklamal a netrefil se zcela do mého vkusu. Mute je zvláštní produkt u kterého lze těžce hádat o co tvůrcovi šlo, neboť snímek se evidentně snaží divákům něco sdělit, ale těžko říci co a tak zůstává pouze pátrání hlavní postavy, které se až podezřele snadno žene vpřed až do cíle. Mute zaujme hereckými výkony, kdy především Paul Rudd exceluje ve všech svých scénách a očím lebedí také povedený vizuál světa blízké budoucnosti. Se zbytkem filmu už je to poněkud složitější. Snímek nabízí několik potenciálně silných emocionálních momentů i příběhových zvratů, které jsou zabity a umírněny nešikovnou dramaturgií, kdy se tyto chvíle stanou jakoby nic a zničehonic a tak jim chybí potřebná údernost, což podtrhuje také divná a často nepasující hudba. Tyto chyby jsou zásadní, ovšem i přesto má Mute své kouzlo, kdy v mnoha scénách nabídne zajímavé zprostředkování fungování svého světa, či postavy vedou zajímavý a hloubavý dialog, což alespoň na chvílí vrátí děj na správnou kolej a ačkoliv na ní snímek nikdy nezůstane příliš dlouho, nedá se mu upřít dobrý záměr, který dokáže kvality vytáhnout alespoň do vod lepšího průměru.