animaxis

Rozhodně jeden z nejdivnější filmů, který jsem v životě viděl. A místy se mi to překvapivě docela dost líbilo. Jinak bych ale spíše řekl, že skoro ani nemá cenu film komentovat, protože ho podle mě stejně každý pochopí trochu jinak. Za mě můžu říct, že v prvních dvou třetinách jsem se bavil a v poslední třetině mi film připadal spíš vážný. Vlastně se mi ale líbil i závěr, který jsem ani nečekal. Film má rozhodně zajímavou myšlenku a podle mě ani neuškodí, když ho člověk uvidí, i když to rozhodně není pro každého.

Tak tento film si budu pamatovat asi ještě hodně dlouho! Docela jsem se na něj i těšil, i když jsem si dal hodně na čas. Důležité je asi zmínit, že film se odehrává v podstatě jen na jednom malém místě (když nepočítáte jízdu v dostavníku), ale to je na tom právě skvělé. Na tom místě se totiž sejde pár lidí, kteří rozhodně nejsou žádní svatí a vzájemně se akorát podezírají. Navíc jsou od okolního světa izolování sněhovou vánicí, která zuří venku. A do toho všeho sepsal Tarantino skvěle vymyšlené dialogy, ale hlavně si tu dobře pohrál s různými situacemi. Dost z nich mi přišlo napínavých a každopádně byly taky dost dobře natočené. Myslím, že když je film jen o skupince lidí uzavřených na jednom místě, záleží hodně na dobrém scénáři, kameře, hudbě, hercích atd., protože bez toho by z toho dost možné vznikla jen hodně nudná záležitost. No a tady jsem se nenudil snad ani na vteřinu. Celý film mi utekl tak rychle, že když mi po asi 150 minutách došlo, že se blíží konec, chtěl jsem, aby byl film ještě delší. I když nakonec jsem vlastně rád, že vypadá tak jak vypadá. Herci tu odvedli skvělou práci a vlastně všichni se mi tu dost líbili. Celkově se mi film hodně líbil a na mém hodnocení to tedy bude znát!

Iluzionista je podle mě opravdu povedený film, který mi přišel natočený vlastně docela originálním způsobem. Je vidět, že kameraman si musel vyhrát s filtrem a ve většině filmu to působý dobře. Nejvíce mě tu asi zaujaly herecké výkony, které tu jsou na vysoké úrovni zejména ze strany Edwarda Nortona. Samotný děj filmu se mi hodně líbil a nakonec jsem z něho měl docela silný filmový zážitek. Na konci vyjde najevo opravdu zajímavá myšlenka, která žážitek z celého filmu vlastně jen umocňuje.

Soul Eater řadím do skupinky mých nejoblíbenější anime a zároveň je to jedno z mých prvních "dospělejších" anime. Čím jen začít? První díly mě rozhodně zaujaly svým potrhlým humorem, smyslem pro detaily (které jsou takové pološílené) a akcí. První tří díly vlastně fungují jako takový úvod a poté teprve začíná hlavní děj. Ten se rozjíždí rychle, ale zároveň nikam přehnaně nespěchá. Všechno tu ubíhalo jak mělo, já se každým dílem bavil ať už byl vtipný nebo vážnější a vůbec se mi líbilo postupné prozkoumávání podivného světa Soul Eater, který zajímavě kombinuje reálný svět s tím svým vlastním. Za vyloženě skvělou a možná nejlepší část děje považuji díly, který se odehrávají ve sklepení Shibusenu. Přestože jich není moc, jsou dost temné, akční a dochází tu i některým vývojům postav. Na tuhle část vzpomínám už dlouho a z paměti mi jen tak nezmizí. Už jen to je dobrý důvod, proč se k tomuto anime vracet. Poté mi děj pořád přišel dobrý a i když se možná do konce objevilo pár dílů, které bych označil za méně zajímavé, rozhodně jich bylo pomálu a hlavní děj mě vlastně bavil pořád. Ještě musím říct, že mě vyloženě rozesmála část odehrávající se v Čechách. Jsem téměř poctěn, že tam si autoři snad nejvíce pohráli právě s onou kombinací reálného světa s tím svým pološíleným (je ironické, že hlavním záporákem je tu někdo, kdo rozšiřuje právě své šílenství). Závěr mi možná přišel trochu slabší a úplně v závěru maličko uspěchaný, ale aspoň si můžu některé věci domyslet. Nejvíce mě asi bavilo sledovat podivný vztah mezi Steinem a Medusou, (SPOILER!!!) postupný vývoj postavy Crony a její vztah k Mace a vlastně i pár dalších postav, které mě tu zaujaly a že jich nebylo zrovna málo (třeba Death the Kid, Shinigami, Death Scythe, Mifune, vlastně i Marie...). Nakonec bych tedy řekl, že Soul Eater je dobře vymyšlené jak v humorných (některé hlášky si rozhodně budu pamatovat) tak vážných. Hudba tu funguje jako skvělý doprovod a dost se mi tu líbily i všechny openingy a endingy (hlavně oba op a poslední en). Pokud tedy strávíte onu dávku šílenství, toto anime se vám nejspíše zalíbí!

Mně osobně se tento díl líbíl ještě víc než první. Vlastně ihned navazuje na první díl a netrvá dlouho a začíná nový, ještě krvavější a ještě zajímavější děj. Hned zezačátku mně zaujala Ashley Laurence, která je prostě dobrou herečkou a rozhodně už si ji nebudu pamatovat jen z nevinného Beetlejuice. Tento film je rozhodně dost drsný (místy je to opravdu dost výstižné slovo), ale zároveň se tu více odhaluje podstata oné "jiné dimenze". To jsem vůbec nečekal a rozhodně mě to mile překvapilo. Vlastně tu v ní strávíme skoro většinu filmu. Co se týče Cenobitů, tak ty jsem měl nejradši už v prvním díle. Tady dostávají ještě více prostoru a jsou ještě působivější. A rozhodně mě taky překvapila závěrečná scéna s nimi. Musím říct, že to jsem opravdu nečekal a vlastně je to asi moje oblíbená část filmu, i přestože... ale nebudu spoilerovat. Dále mě opět zaujala hudba Christophera Younga, která je v tomto díle také o úroveň výš, nebo aspoň mně to tak přišlo. Nakonec bych řekl, že minimálně první dva díly Hellraisera (nevím, jestli vůbec chci pokračovat) jsou dost oroginální a drsné horory, které bych rozhodně doporučil každému fanouškovi hororu. Pokud je to ovšem nutné, když už teď je to klasika.

Nosferatu: Fantom noci je novým provedením především původního Nosferatu z roku 1922. Sice už jsou v tomto filmu použity jména z knihy Drákula, ale děj je tu podobný spíše Symfonii hororu než samotné knize. Tuto verzi jsem nyní viděl poprvé a musím říct, že se mi líbila. Jen už musím říct, že Drákulu i Nosferatu dělím na dvě poloviny. Na cestu a pobyt v Transilvánii a na ten zbytek. Transilvánie se mi v tomto provedení velmi líbila. Hlavně tu byla působivě natočená krajina a záběry na pomalu tmavnoucí oblohu tak trochu náháněly pocit strachu. Samotný Drákula tu na mě v prvních vteřinách sice moc děsivě nepůsobil, ale hned od scény s říznutím mi už začal nahánět podivný strach. Osobně mě tedy děsil hlavně jeho dech při téměř každé jeho činnosti. Film začíná být od návratu domů hodně ponurý a morová rána, která zde následně vypukává působí docela dost depresivně, což se o původním Nosferatu moc říct nedá. Tady je opravdu vidět všechna zkáza a utrpení moru a to tu není vlastně ukázáno ani jedno postižené tělo. Herecké výkony tu jsou dost slušné a vlastně můžu říct, že se mi tu líbíl každý herec v hlavnější roli. Docela mě překvapil konec filmu, který mi ale přišel originální a zajímavý. Plný počet nedávám jen proto, že postupná ponurost už tu na mě začala působit až moc negativně.

Hellraiser rozhodně patří mezi těch pár hororů, které mám opravdu v oblibě. Má velmi temnou atmosféru a opravdu z něj jde pocit jako by se ve filmu jako takovém pohybovaly jisté temné síly. Koncept filmu (a tedy i povídky) je zajímavý a děsivý zároveň. Představa pekla je tu hrůzostrašná a působí o to hůře, když film dává přes postavu Franka najevo, že pro něj a pro jemu podobné je to ale zároveň nebe/potěšení. Dále je tu sympatická mladá hrdinka, velmi dobře zobrazení Cenobité a skvělá hudba. Před prvním zhlédnutím jsem čekal klasický béčkový film z osmdesátek, který se nejspíš ani nebude brát vážně. Hellraiser se ale vážně bere. A právem.

Po pár letech se v Underworld vracíme k hlavnímu ději v přítomnosti a já jsem nakonec docela rád, že Underworld pokračuje. Je vidět, že toto filmové universum ještě má co nabídnout a dokonce mi tento díl přišel jako fajn pokračování. Stylově se to pořád podobá všem předchozím dílům (takže očekávejte tmu), ale taky mi přišlo, že studio do tohoto dílu investovalo víc peněz. Místy už mi to skoro ani nepřipadalo jako béčko, ale jako slabší áčkový film. Ale to je možná jen mé mylné zdání. Po dějové stránce se mi film líbíl a musím říct, že se toto universum vyvíjí docela zajímavě. Nové postavy se mi tu docela líbily a o žádné nemůžu říct, že by byla k ničemu. Co se týče scénáře, tak ten byl očividně napsaný jednoduše, ale to se už od Underworldu dá čekat. Celý film tedy dost rychle odsýpá a tady mi to ani nevadilo. Občas jsem se jen zastavoval u některých dialogů, protože některé mi tu přišly i docela dobře napsané (i když pořád nic hlubokého) a pak se tu čas od času objevila hláška, která mi přišla neskutečně debilní. Na to jsem nenarazil ani při minulých dílech. Nakonec ale můžu říct, že se mi film líbil a jsem teď dost zvědavý na pátý díl. Doufám, že se z toho vyklube aspoň trochu dobrý film.

Tak tohle je poprvé, co se mi na hororové komedii líbila jak horová tak i komediální stránka (a to se mi obvykle hororové komedie nelíbí vůbec). Hlavně se mi líbí ten nápad vlkodlaka v Londýně jako takový. Ano, sice to už bylo částečně v původním Wolfmanovi, ale tady je to na úplně jiné úrovni a také jinak myšleno. Začátek filmu vytvoří atmosféru tajemna, kterou mám v těchto filmech vždycky tak rád. Dále děj pokračuje svou docela originální cestou a i když je koncept docela jednoduchý, autoři si s filmem dost vyhráli, ale to prostě musíte nejdříve vidět. Dále mě zaujaly masky, které působili celkem realisticky a není divu, že kvůli nim založili filmovou cenu speciálně za ně. Herci tu jsou dobří, ale žádn extra výkony tu od nich ani třeba nejsou. Můžu říct, že film je pro mně hodně milým překvapením.

Po dvou dílech série následuje prequel, který má sledovat jak začal onen věčný boj mezi upíry a lycany. V prvním díle bylo na události tohoto filmu dost odkazů, zatímco ve druhém díle tuto část "krvelačné" historie nikdo neřešil. Musím ale říct, že jsem vcelku rád, že natočili i tento prequel. Opět se sice jedná o béčkový film, ale přece jen je to tu dost slylově temné, kostými a kulisy se povedly a dokonce i ta krajina vypadá hezky, když už nám ji na pár vteřin ukáží i za denního světla (sledovat děj pro změnu ze strany lycanů má asi svoje výhody). Příběhu jako takvému bych vytkl hlavně jednu věc: uspěchanost. Myslím, že kdyby byl film třeba o půl hodiny delší, dalo by se z něj vyždímat víc. Ani si nemyslím, že by to bylo o to nudnější, spíš že by se sem vešlo víc dobrých scén. Uspěchaná je tu hlavně romance mezi Lucianem a Soňou. Když už je to hlavně o nich dvou, tak sem mohli dát všechno a ne jen úplný konec jejich vztahu. Dále se tu mohli trochu rozvíjet dialogy, rozšířit divákovu znalost upíří historie (kam šla Amélie, vládl po ději tohoto dílu Marcus?) a na konci by neškodilo ani víc soubojů s meči. Na druhou stranu, film ve mě pořád vzbuzuje dojem, že ho můžu brát aspoň trochu vážně (což se dvojce tolik nepodařilo) a stylově jakoby trochu navazoval na první díl, což je znát třeba i ze soundtracku, který mě docela potěšil. Dále bych vyzdvihl kratičkou scénu, kdy spolu na meče bojují Lucian a Viktor. Ta byla podle mě choreograficky vymyšlená dost dobře a právě tu bych rád viděl i delší. Dále bych mohl říct, že herecky se mi tu líbila taková hlavní trojice Mitry, Nightyho a Sheena. Ty podle mě své role zahráli skoro až na úrovni áčkového filmu. Nakonec můžu říct, že se mi film docela líbil a jsem zvědavý na pokračování v "budoucnosti".