animaxis

Chtěl jsem se přesvědčit, jestli je Revenant opravdu tak dobrý, jak mnozí říkají, a po zhlédnutí musím říct že ano. Tento film mi přinesl silný kinematigrafický zážitek a celé dvě a půl hodiny jeho délky jsem se plně soustředil na dění na obrazovce. Celou dobu se tu odehrávají samé (alespoň na mě) silně působivé scény, které se navíc všechny odehrávají v nebezpečném a přesto krásném prostředí zmrzlé divočiny. Film mi vůbec nepřipadal tak pomalý jak tu někteří píší, naopak si myslím, že se tam pořád děje něco zajímavého. I kdyby se tam snad ale chvílema nic zajímavého nedělo, prostě se jen můžeme dívat na tu přírodu okolo. Utrpení hlavní postavy na mě působilo opravdu drsně a musím říct, že sledovat jeho cestu bylo něco opravdu neobvyklého a skvělého. Docela chápu, proč za tuto roli dostal DiCaprio oscara, je ale nutné říct, že ve filmu jsem nenarazil na nikoho, kdo by skvěle nehrál. Ano, kromě hlavní postavy se tu ty ostatní tolik ani neobjevují, ale když už tu jsou (třeba jen na pár záběrů), tak také působí dost reálně. Filmový štáb se pro tento film nejspíš dost nadřel a je to vidět. Práce s kamerou ve filmu je profesionální a skoro až svým způsobem romantická zároveň (je-li to podle vás vůbec možné) a je tu dost záběrů, které jsou opravdu působivé. A to ani nemluvím o pár scénách, kdy byl opravdu dlouhý záběr třeba při bojových scénách atd. U filmu jsem se taky dost zamýšlel nad chováním různých postav, takže film nejspíš stojí za to i po psychologické stránce. Za mě plný počet!

U tohoto hororu mě ihned zaujala velmi dobře budovaná atmosféra. Zároveň bych ale řekl, že to není takový klasický typ hororu, kdy začátek filmu je nejméně děsivý a postupně se atmosféra zhušťuje. Když se na to podívám zpětně, tak ve filmu není ani jeden odlehčený moment. Celou hodinu a půl víte, že se tu děje něco nepřirozeného a neustále čekáte kdy se to plně projeví. Velmi tomu přispívá prostředí, ve kterém se celý film odehrává. Právě díky tomu máte pořád pocit, že nebezpečí je přímo u vás. Příspívá tomu ale i třeba práce s kamerou, která vás tu místy nechá napínat, co hrozivého odhalí v dalším záběru, nebo hudba, která tu umí vyvolat pocit děsu. Velmi dobře tu byli vybráni herci, kteří své role zahráli dokonale přesvědčivě a nikomu tu nemůžu nic vytknout. Navíc to, že se vyjadřovali velmi přesně jako tehdejší evengelisti, přidávalo na autentičnosti. A ani není divu, vzhledem k tomu, kde se tvůrci filmu inspirovali. Celý film na mě působil správně hororově a konec jsem si popravdě vyloženě vychutnal.

Na začátek bych mohl poznamenat, že film bych nejspíš doporučil lidem, kteří si chtějí dát pauzu od filmů velkých akčních blockbasterových filmů a tak podobně. Melancholia je rozhodně svým způsobem originální film, který se jen tak nevidí. Teď se ale přesuňme k filmu jako takovému. Hned nazačátku je jakési "umělecké intro", které na mě možná i kvůli své délce působilo spíše kýčovitě, ale zase jsem si řekl "Režisér to tak chtěl, režisér to tak má". Dále následuje první část filmu, která se věnuje mladší ze dvou sester a která je docela zajímavá na sledování. Celkově se tady neděje nic důležitého pro děj jako takový, ale něco se mi tu přesto hodně líbilo. Režisér/scénárista tu vlastně skvěle dokázal nastínit vztahy mezi postavami. V podstatě během jedné hodiny se dozvíme vše důležité o životě i většiny vedlejších postav. To mi přijde jako dobře promyšlený tah. Ano, u sposty filmů bych to rozhodně nepoužil , ale tady to zafungovalo opravdu dobře. Druhá polovina se věnuje hlavně starší sestře, i když zároveň i celé její rodině. Vše je tu ale sledováno z jejího pohledu. Ve druhé polovině filmu už tzv. "jde do tuhého", protože na Zemi se řítí možné nebezpečí fatálních následků. A tady právě maximálně dává smysl i první část. Jelikož už všechny postavy ve druhé polovině známe, je mnohem zajímavější sledovat jejich krátký psychologický vývoj, který je vystaven právě oné blížící se hrozbě. Herci navíc své role odehrávají dobře (Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg tu podle mě hrají snad nejlépe, což je vlastně ideální) a film také dýchá svou vlastní atmosférou. Zaujalo mě třeba jen to, že ke konci filmu je ono nebezpečí i slyšet, skoro jakoby samo dýchalo. A myslím, že samotný závěr by mohl v člověku i něco zanechat, ale tomu už se tu kvůli jeho vyzrazení věnovat nechci. Hodnocení dávám sice možná slabší, než by jste po přečtení mojí "chvály" čekali, ale z individuálního hlediska mi film přece jen tolik nesedl. Vím, že jsem film viděl poprvé před čtyřmi lety a tehdy se mi zalíbil víc. Bude to možná i tím, že jsem na tak jedinečné filmy nebyl tolik zvyklý a teď už vím, že spousta jiných originálních filmů se mi líbilo o dost víc. Jak jsem ale zmínil, psychologie postav je v tomto filmu vystižena z poměrně neobvyklých důvodů velmi dobře a za to Lars von Trier zaslouží pochvalu.

Dopředu jsem od filmu očekával jen velmi málo a nemůžu říct, že bych dostal něco jiného. Hlavním problémem tu podle mě je scénář. Většinu filmu tu totiž sledujeme postavy, které by svým způsobem mohly být i docela zajímavé, ale scénář jim to prostě neumožňuje. Nakonec tedy vypadají spíše ploše, i když alespoň tři hlavní postavy se mohly předvést víc. Samotná hlavní postava mi moc sympatická nebyla. Asi to mohlo být i horší, ale po celý film se prostě nestalo nic, čím bych si k ní vytvořil vztah. O to víc mě mrzí, že Michael Fassbender byl za tuto roli tak rád, a přitom byly jeho herecké výkony dost omezovány právě scénářem. Ostatní postavy jsem si tu taky neoblíbil a to je také škoda. Co se týče děje jako takového, tak ano, pohybujeme se tu v prostředí Absterga a pomocí Animu (prej Animusu :D) i v minulosti. Ve filmu je jeden specifický důvod, proč se musí hlavní postava přenášet do minulosti, ale ten je jen takový povrchní. Na mě to působilo tak, že se tu do minulosti cestuje jen kvůli akčním scénám, které se mi ve většině případech ani moc nelíbily. Něco, co by se dalo nazvat amocemi, tu u mě vyvolal jeden souboj, ale ani ten nebyl nijak silný. A když už jsme u akčních scén... Když natáčíte film, ve kterém se určitě bude zabíjet (tady dokonce ve velkém), tak proč tam zároveň dáváte cenzuru kvůli krvi?! Tady to totiž působí dost kontraproduktivně a mně osobně to už na začátku docela dost vadilo. A navíc tu jsou momenty (hlavně jeden na konci), kdy je ta krev opravdu nutná pro dramatizaci situace a ona tam prostě není. Jako ano, krev se tu občas mihla, ale asi tak... tři kapky a dvě malé kaluže? Celá zápletka filmu mi přišla dost jednoduchá a ani vyvrcholení filmu se mi nelíbilo (popravdě bylo skoro úsměvné). Před koncem přišla scéna, která se mi vlastně dost líbila, ale to jak ten film skončil to zabilo. A to doslova! Ale abych nepsal jen o negativech. Atmosféra jako taková je tu zajímavá. V přítomnosti se skutečně cítíte úplně jinak než v minulosti a to je dobře. Zajímavá mi tu přišla i práce s barvami. Hudba byla místy celkem povedená, jen ten scénář prostě film drží dole. A to je škoda, protože režisér, herci i skladatel byli sami za sebe dobří, jen ten scénář to prostě moc nevyužil. Ve výsledku jsem ale rád, že jsem si na film zašel, protože zase tak špatné to taky nebylo.

Hned na začátek musím říct, že letošní pohádka není tak špatná jako bylo těch pár předchozích. Poslední dvě jsem vyloženě ani sledovat nemohl, ale o to víc mě nakonec překvapilo, že u této jsem vydržel až do konce. První polovina byla docela dobrá. Vtipy aspoň podle mě většinou nebyly trapné (už jen to je jistý úspěch) a skoro se mi zdálo, že si film z klasických českých pohádek dělá spíš srandu. Taky jsem si všímal, že v první polovině se film jakoby snažil mít ducha výpravných fantasy typu her Dungeons and Dragons. Dokonce bych řekl, že jsem napočítal jednu větu z Pána prstenů ("To nepoznáš trpaslíka?!"). Od druhé poloviny však všechno mé původní nadšení upadlo, protože děj začal být jaksi bez nápadu a jak mě to v první polovině zaujalo, tak mě to ve druhé omrzelo. Závěr mi přišel jako fraška, ale tak aspoň oceňuji první polovinu. Herecké výkony byly místy nic moc, ale třeba takový Vaculík si svou roli vyloženě užíval. Špatný nebyl ani Jan Komínek v hlavní roli. Jiří Korn mi tu naopak přišel dost špatný, ale to bude spíš scénářem. Ostatních herců jsem si vlastně zase tolik nevšímal, protože scénář jim stejně moc prostoru nedával. Taky bych mohl říct, že vizuální efekty tu vypadaly úplně jako z Avatara v porovnání s předloňskou pohádkou "Duch nad zlato" (to hrozný zelený plátno si pamatuji dodnes).

I podle mě je tento film spíš hororem než pohádkou. Po pár scénách je poznat, že sice jde o českou verzi Krásky a zvířete, ale oproti předloze se tato verze zaměřuje spíš na dobře vytvořenou atmosféru hrůzy. Už jen to, že většinu filmu je všude buď hustá mlha nebo tma dodává filmu tu pravou atmosféru a musím říct, že režisér Juraj Herz si tu s ní pohrál jako málokdo v našich končinách. Prostředí je tu správně ponuré a kostými perfektní. Už jen sochy tu působí mrazivě, ale když se objevil pravý netvor tak jsem skoro až jásal z toho jak dobře vypadá. Herecké výkony tu jsou dobré a hudba dobře navodí atmosféru, i když se většinu film jen opakuje dokola a dokola. Jediné, co mi tu místy vadilo, byl střih. Hlavně zezačátku je vidět, že film je uspěchaný a že se nejspíš dost scén muselo vystřihnout. To naštěstí ve výsledku moc nevadí, ale výsledek možná mohl být ještě lepší, kdyby byl film o těch pár scén delší. Jinak je ale Panna a netvor působivý film, který většinu diváků rozhodně nenechá klidnými.

Už jen myšlenka úmístit do viktoriánského Londýna všechny postavy tehdejších knižních hororů a nějak k nim vytvořit smysluplný děj mi přišla skvělá. Dokonce jsem si před zhlédnutím pilotního dílu myslel, že něco tak dobře znějícího snad ani nemůže vyjít, že mě to prostě zklame. O to jsem byl nadšenější, když se seriál hned v pilotu rozjede a je z něj jasně cítil tma, špína, mystika... a vůbec viktoriánské horory. Hned zezačátku jsem si zamiloval postavu Vanessy Ives (podle mě zatím nejlepší a nejprocítenější role Evy Green!), která zaujme už jen tím, že je na všechny hodná a přitom tu ve všech sériích trpí jako největší mučednice. Ostatní postavy jsou tu vymyšleny skvěle, ať už právě ty knižní (Dorian Gray, Frankenstein a jeho výtvor, Wolfman), tak i ty napsané čistě pro tento seriál. Herecké výkony tu jsou ucházející a v některých případech si dovoluji říct výtečné. Prostředí tu u mě fungovalo všemi deseti a opravdu děkuji tvůrcům, že tu nic nepokazili a očividně si na tom dali záležet. Docela se mi i líbilo, že když už dojde na krev, tak se jí tu rozhodně nešetří (hlavně ve 3. sérii). U hororových příběhů tohoto typu je krev prostě nutností, nebudeme si nic nalhávat. Také se mi dost líbilo, že s každou novou sérií jdeme více do hloubky většiny (ne-li všech) místních postav. To mi akorát připomíná, že hned po Vanesse jsem měl nejraději Johna Clara, jehož osudy mi také přišly velmi dojemné. Ještě bych asi měl napsat o mojí nadšenosti, když jsem se v prvním díle 3. série dozvěděl, kdo bude jejím záporákem. Popravdě zrovna na něj jsem netrpělivě čekal už od pilotního dílu a nakonec musím říct, že mě nezklamal, i když jsem čekal něco úplně jiného. Navíc myšlenka, že zrovna on je bratrem Lucifera... Prostě mi to k němu sedlo, když nad tím tak přemýšlím. Co se týče samotného konce seriálu, tak mi přišel velmi povedený a myslím, že přišel ve správnou chvíli. Ani moc brzy, ani přehnaně pozdě. V posledním záběru mi navíc ukápla slza, což se mi myslím u žádného hraného seriálu snad ještě v životě nestalo. Jelikož tento seriál komentuji už dva týdny poté, co jsem ho zhlédl, musím říct, že postavy z něj mi už teď chybí, ale to byla asi i myšlenka toho konce. Popravdě se asi cítím podobně jako jistých pár postav na konci onoho posledního dílu a takový dojem ze seriálu mi přijde až fascinující. Takže nakonec bych řekl, že za samotný vznik Penny Dreadful (a že je ta myšlenka už hodně stará) jsem velmi rád, že se mi celý seriál hodně líbil a něco ve mě zanechal.

Své dojmy z filmu bych mohl vyjádřit lehce. Nefunguval u mě ani jako horor, ani jako komedie. Nevím, jestli vůbec měl mít nějakou myšlenku ("obrovké poučení" na konci), každopádně ta tu vůbec nevyzní. Myšlenka Krampuse jako takového mi přijde dobrá, jenže se mi absolutně nehodila do prostředí všeamerickýho nezajímavýho předměstí. Ostatně si myslím, že kdyby se příběh odehrával s podobným scénářem tak o 100-200 let dříve, líbilo by se mi to dost možná mnohem víc. Herci ve filmu jsou totálně nesympatičtí (možná až na vnuka a americkou německy mluvící babču), i když to byl možná i účel. Hudba se v podstatě skládá z motivů vánočních koled, akorát v jiném tempu (jak důmyslné, že). Co bych ale vychválil by byl asi kostým Krampuse (jeho směšných přívrženců ani náhodou). Závěr filmu mi přišel zajímavý, ale tím myslím doslova jen posledních asi 20 vteřin. Podtrženo sečteno, film na mě zapůsobil jako trošku lepší blbost.

Rogue One rozhodně není takový typ Star Wars filmu, na který jsme zvyklí. V jeho příběhu sledujeme osudy obyčejných lidí, kteří nemají víceméně nic společného se "Sílou", a tudíž stojí proti hrozbě rostoucího Impéria sami, jen se svou odvahou a dovednostmi. Celý film má také trochu "špinavější" atmosféru a snad poprvé ve Star Wars je zde opravdu vidět ta válka jako taková. Mezi hlavními postavami, které mi byly docela sympatické, se navíc během filmu řeší různá morální dilemata o tom, kdy jsou špatné věci činěné ve jménu dobra ještě dobré a kdy už jsou opravdu špatné. Hlavní postavy filmu tedy nejsou typičtí hollywoodští hrdinové, ale vlastně obyčejní lidé, kteří jsou postaveni před zásadní volbu, kterou mohou také odmítnout. Do toho všeho tu ale cestujeme po několika různých planetách, které se mi vizuálně opravdu líbily svou různorodostí, jsou tu surovější akční scény, a popravdě moje zatím nejoblíbenější letecká bitva ve Star Wars. Herecké výkony tu jsou dobré, některé se mi líbily více, jiné méně. Nejvíce bych asi pochválil představitele Jyn, Krennica, Chirruta a Gallena. Hudba mi přišla v pořádku, místy měla dokonce velmi líbivé motivy a přiznávám, že klasická hudba od Johnna Williamse by se do atmosféry tohoto dílu stejně nehodila. A samozřejmě bych taky chtěl zmínit, že Darth Vader tu má tak skvělou krátkou scénu, že snad nikdy nezapomenu můj dojem z ní, když jsem seděl v kině.

V první řadě je asi nutno říct, že Underworld je podle mě zajímavá série, která má svou vlastní docela dobře vymyšlenou mytologii, ale že se zároveň jakoby nikdy nebrala příliš vážně. Já mám ale celou sérii celkem rád a tak jsem si na Blood Wars zašel do kina. Bohužel i tak mně ale nový Underworld trochu zklamal. Čekal jsem sice, že nepůjde o nic duchaplného, ale tohle už byl průměr, i když jsem se na to díval jako na béčko. Děj by mohl být zajímavý. Na jedné straně máme stále hrdé aristokratické upíry, na druhé nově organizované, přesto divoké lykany a mezi tím vším stíhanou Selene. Film ale všechny dějové posuny podává celkem nezajímavě a za doprovodu nejhorších hereckých výkonů v sérii (čest výjimkám). A ano, děj se tu skutečně určitým směrem posouvá, ale jsem si jistý, že v rukou schopnějších scénáristů mohl mít úplně jiný rozsah. Teď aspoň doufám, že poslední šestý díl bude důstojným ukončením série, který si Underworld podle mě zaslouží.