MickeyStuma

Rasový konzervatismus v nejvyšší profesionální sportovní lize? O tom hodně vědí i současní čeští fotbaloví fanoušci, že? Příběh tohoto snímku se však odehrává v roce 1946 a to v oblasti profesionální baseballové ligy v USA. Jedná se o biografický film o prvním afroamerickým hráči v Major League Baseball Jackie Robinsonovi, který i přes silnou podporu majitele brooklynského baseballového týmu Dodgers musí čelit naprostému nezájmu a nepochopení jak spoluhráčů z týmu, tak i silným rasistickým útokům z okolí. To, co však musí snést během zápasů, by nechtěl zažít nikdo. Jeden až žasne, jak dokázal udržet nervy na uzdě. I když k nervovému výbuchu mnohokrát chybělo málo. Snímek tedy podle skutečných událostí, což jako obvykle dokazují autentické fotografie na konci filmu, který tak se námětem řadí mezi obdobné snímky pojednávající o dané rasové problematice. Je to ale také především sportovní film, jen dávající najevo dobu, kdy byla prolomena rasová bariéra ve sportu. Jen v Americe fanoušci baseballu vědí, co v této sportovní oblasti znamená číslo 42. A po zhlédnutí tohoto snímku už to víme i my. Celý snímek je natočen tak, že se věci ukazují tak, jak asi mohli vypadat a v žádném případě se nepřiklání k žádné straně bariéry. Ona neutralita je na takovém snímku nejdůležitější, protože se tak vymaňuje od politického zájmu a propagandy. Scénář je tudíž napsán dobře, děj se odvíjí krásně plynule a kromě dramatických okamžiků si divák užije i onu sportovní atmosféru. Zkrátka a dobře, jedná se o strhující sportovní drama, které v žádném případě naprosto v ničem nenechá na pochybách. Ano, někdo by mohl snímek považovat za neformální, který v podstatě nic neznamená. Proto ta počáteční zmínka o fotbalových fanoušcích u nás v Česku. To však nic nemění na věci, že se jedná o skvělý sportovní film s kritikou své doby, jaký tady dlouho nebyl.

Jako zaměstnanec aukční síně požádáte svou dívku o ruku, čímž následně zjistíte, že pochází z mafiánské rodiny, která toho následně využije pro praní špinavých peněz. Jak byste s takovou situací naložili? Romantická komedie se zajímavými zvraty, avšak ne úplně tlačící na pilu v humoru. Satira? Karikatura? Parodie? Od všeho trochu. "Malá laskavost, malá lež a jsi jejich!" Gina takto varuje Michaela, který vzápětí pozná, jak pravdivá slova to byla. Že jde v podstatě o gangsterský příběh tvůrci diváka upozorňují docela fikaně. Jakmile se ve scéně z baru objeví tvář Joela Viterelliho, každému znalci gangsterských filmů musí být okamžitě vše jasné. Snímek se bere vážně i s odstupem humorně a v tom je právě asi ten největší problém. Stala se tím tak docela těžkopádní záležitost vedoucí diváka k nerozhodnosti, jak k takovému snímku má přistupovat. Satirických scén je víc než dost, ale vyloženě k pobavení poskrovnu málo. Snímek tak spíše vyvolává jednoduchý odpočinkový dojem, při kterém se nemusí nijak složitě přemýšlet. Po vcelku úspěšném snímku 'Notting Hill' (1999) bylo u Hugha Granta očekáváno něco podobného, však chyba lávky. Jiný film, jiný koncept zábavné atmosféry, rovná se spíše zklamání z daného diváckého očekávání. Ale třeba snímek časem uzraje. Kdo ví.

Skupinka žoldáků jdoucí někam a bojující proti někomu. Takový je základ akčních videoher, při kterých si hráč v podstatě vybírá jen toho nepřítele. A takové náměty jsou samozřejmě přitažlivé pro filmové zpracování. To je případ i série videoher pod názvem 'Resident Evil', kterému například mimo jiné konkuruje třeba videohra 'DOOM', která se později filmového zpracování dočkala také. Zombie je od dob uvedení snímku 'Noc živých mrtvých' (1968) stále tvůrci přitahován a tak stále vznikají nové snímky a samozřejmě i videohry. Ty však dostávají jiný koncept a to převážně z oblasti sci-fi, což vytváří zcela jiný druh zábavy. 'Resident Evil s tímto stál velice úspěšný a tak by byl snad i div, kdyby se toho filmoví tvůrci nechytli. Jenomže převést videohru do filmové podoby, aby to mělo hlavně nějaký smysl plný děj, není jen tak. Spousta tvůrců si už na tom vylámal zuby. Pro vytvoření tohoto snímku šili tvůrci svým způsobem trochu od lesa. Použili známé motivy pro ulehčení situace, čímž se koncept vývoje děje stál krapet předvídatelný, a tak divák alespoň čeká, co se kdy a jak stane. Takže tu máme skupinku ozbrojených lidiček snažící se dostat odněkud někam, čímž se setkávají s nejrůznějšími útoky a nástrahami. Vznikl tak akční sci-fi horor nemající zábrany před ničím a před nikým. Těžko posoudit, jestli film lépe unese divák neznalý videoherní předlohu a nebo přímo hráč videohry. Jako celek je to trošku těžkopádné pro porozumění podstaty věci a právě oné je smysluplnosti. Takže je vlastně potřeba během sledování naprosto vypnout mozek a užívat si každou dramatickou chvilku plnou nebezpečí číhající ze všech stran. Místama je to bez atmosféry, místama hodně akční, místama až moc rychlé, výstava zase až moc nesourodé. Atmosféra příchodu hlavního monstra je však uspokojivá. Videoherní zárodek je zkratka hodně znát, což je na druhou stranu zase dobře. Alespoň je znatelné odkud vítr vane a s čím má divák tu čest.

V osmdesátých letech se po filmové sci-fi stránce stále někam cestovalo. Buď do nitra počítače 'Tron' (1982), nebo třeba do vnitra živého organismu 'Vnitřní vesmír' (1987). V tomto snímku se dospívající hrdina příběhu Alex, svým způsobem dle vlastní fantazie, dostane do světa počítačové hry. Ano, dle vlastní fantazie. Alex v jedné videohře o vesmírné bitvě vytvoří nový rekord a vlivem toho je povolán do vesmírné bitvy skutečné. Sci-fi příběh pro fanoušky videoher dnes již s nostalgickým nádechem, avšak po technické stránce naprosto úžasným. Dnes vizuální stránka hodně připomene současnou videohru 'Cyberpunk 2077'. Příběh samozřejmě vyniká ohromnou naivitou, ale právě v tom je ta síla. Je to útěk od reality, jaký se nikomu ani nezdálo. V době uvedení snímku v kinech snad nebylo hráče videoher, který by nechtěl být na místě Alexe. Vizuální triky byly vytvořeny v počítači a na to, že se tak dělo počátkem osmdesátých let, ani dnes neztratily na svém kouzlu. I masky nejrůznějších mimozemských tvorů jsou povedené. Tvůrci si také krásně pohráli s osvětlením a hrou barev, takže každé filmové okénko je doslova a do písmene pastva pro oči. Takže pozor na to, jakou videohru kdo zrovna hraje. Třeba se v jiné části vesmíru videoherní událost odehrává ve skutečnosti. Pokud bude hráč dobrý, může se tam ocitnout jako nejlepší bojovník.

Dolph Lundgren a další jeho akční thriller, tentokrát používající námět sedm let starého remakového počinu Sylvestra Stallona 'Sejměte Cartera' (2000). Indiánská rezervace jako centrum dění nebyla pro změnu špatná volba. Hlavní postava Ryder s tváří právě Dolpha Lundgren svou jízdou na motorce připomíná i jiného hrdinu, a tím není nikdo jiný, než Reno Raines z televizního seriálu 'Odpadlík' (1992-97). Stejně jako on přijede, zjistí nekalosti, sjedná pořádek a zase odjede. Ryder však také navíc všude kudy chodí jako kazatel trousí úryvky z bible. nakonec to už prozrazuje originální název snímku který v českém překladu zní jako 'Misionář'. No, nejrůznějších inspirovaných motivů zdá se být tady více než by si kdo všiml. Dolph Lundgren stojí také nejen za scénářem, ale opět se posadil na režijní stoličku. Už počtvrté. A výsledkem je vcelku solidní film, kupodivu však bez výrazných akčních scén. To však neznamená, že tu nejsou ani scény vyloženě brutální. Místy se samozřejmě najdou i nějaká ta hluchá místa, což je škoda, a divákovi znajícího výše zmíněného Cartera, se od samého začátku bude celý příběh zdát každou minutou ve všem předvídatelný. Dolph celý koncept pojal v moderním westernovém kabátě, opět se známými motivy. Tichý silný hrdina, posmívající se darebáci, vystrašení a bezmocní vesničané. Jen místo typických Mexičanů jsou použiti indiáni. Natáčení snímku údajně stálo kolem 4 milionů dolarů a jen z prodeje DVD přinesl zisk 20 milionů. Pro nás další akční thriller bez bázně a hany, pro Dolpha vcelku úspěšný počin.

Obchodování s lidmi je problém, který je často přehlížen. Není to něco, co se děje jen v jiných zemích. Někdy se to děje přímo před námi a otázkou je, jestli se s tím dá něco dělat. Tento snímek se zdá být námětem jen další v řadě, ale kupodivu za tím stojí něco jiného. Pod jednoduchým příběhem poukazuje na tuto danou skutečnost, aby v závěru ještě před závěrečnými titulkami uvedlo výzvu. Každý se někdy setkal na ulici s prostitutkou. Zamyslel se někdo na jejím osudem? Opravdu tuto profesi dělá z vlastní vůle? Příběh snímku končí tak jak končí. Motivací nás všech. Pro americké diváky je v závěru zveřejněna webová stránka www.pricelessmovement.com s informacemi kde co a jak. Jestlipak něco takového existuje v EU? Příběh tedy vypráví o mladém vdovci, kterému navíc byla odejmutá péče o svou vlastní dcerku, který vezme práci jako řidič kamionu. Když jednoho dne náhodně zjistí obsah nákladů, změní mu to život. Nejedná se o akční film, nejedná se ani o napínavý thriller. Je to jen obyčejná moralizující vyprávěnka mající za cíl oslovit diváka a přesvědčit ho o vážností skutku, jako je obchod s lidmi, a přesvědčit ho, že i on může obětem pomoci. Snímek samozřejmě vyznívá svou průměrností, navíc s neobvyklým artovým soundtrackem, ale jako taková moralizující prezentace právě s onou výzvou je vkusný a dobře odvedený.

Když se vysloví název snímku 'Něco na té Mary je' určitě se najde málo lidí, kteří nebudou znát scénu se speciálním gelem na vlasy či už od pohledu bolestivou scénu z toalety se zipem u kalhot. Právě tímto se snímek řadí mezi počáteční teenagerovské komedie s takzvaným fekálním humorem, neboť průkopový startovní film tohoto komediálního žánru odstartoval až následující rok snímkem 'American Pie' (1999). Pro Cameron Diaz a Bena Stillera to však znamenalo věhlasný úspěch, byť už oba měli několik snímků na kontě. Někdo inicializuje snímek s laciným humorem, s čímž by se dalo místy i souhlasit, ale záměr diváka pobavit se vyplnil. Jsou tu také vtípky hodné grotesky, crazy a dalších vymožeností komediálního žánru, takže všeho dost. A k tomu samozřejmě romantická šablona. Příběh dobře začne, přívětivě pokračuje, ale nějak divně skončí. Toho si však málokdo, přes kanonádovou palbu bláznivin, všimne. Celkový koncept funguje, takže koho pobaví zmíněný gel na vlasy, bude se bavit celý film. Bohatý děj, k tomu občas hloupý humor, jen tak na pobavení to postačí.

Problematické dospívání v rámci rodinného dramatu a k tomu hrůza a napětí ze strany podivné čarodějnice. Tak by se dal shrnout hororový thriller na poli čarodějnických filmů, který svým nadšením moc neuspokojí, ale v rámci zmíněného napětí a přesvědčivých vizuálních efektů zaujmout může. Čarodějnice je inspirovaná indiánskými folklorem, což předpokládá něco nového, ale tak jednoduché to zase není. Maska lebky s rohy je skutečně málo na nějakou tu originalitu, neboť chování čarodějnice je jinak klasicky stereotypní. Po dějové stránce problematika dospívajícího jedince a jeho vztah s otcem také nic nového nepřináší. Vizuální efekty v kombinaci tzv. staré trikové školy a novodobé CGI jsou nadmíru povedené, takže je vidět, že si na tom tvůrci dali dost záležet. Dějový vývoj s veškerými zvraty však ale kupodivu může diváka upoutat do sedačky. Tvůrci jako by si byli stereotypností námětu vědomi a tak se snažili celý koncept navnadit hrůznou atmosférou s překvapujícími momenty. A to se jim daří. Je vidět, že když se se známým námětem patřičně pohraje, vyobrazí se aspekty, které fanoušky hororového žánru nadchnou. I přesto před usednutím k tomuto snímku je potřeba nic významného či výjimečného neočekávat. O to víc se film dá užít.

První společný komediální film francouzské kapely Les Charlots, ve kterém ukázali v čem tkví jejich síla. Snímek je směskou situačního humoru a grotesky, takže nejen že tu není o různé skopičiny nouze, ale po dialogové stránce je to i značně užvaněné. Pouze jeden nich už měl jednu filmovou zkušenost a tím je Luis Rego, který se ve stejném roce ukázal už ve snímku s Pierrem Richardem 'Roztržitý' (1970). Na dnešní dobu je filmová prvotina Les Charlots až moc rychlá a značně v oněch skopičinách přepálená. I když záleží jak kdo z diváků přistupuje ke groteskám, neboť svým způsobem o nic jiného nejde. V kariéře Les Charlots to každopádně ukázalo nový tvůrčí směr, který z počátku byl skutečně úspěšný a i u nás populární. Škoda zubu času, který tento počin tak zákeřně hlodá a hlodá.

Postapokalyptické sci-fi s filozofickou poetikou, takže nic pro běžného diváka. Naprostý minimalismus postav dává šanci smysluplnému vývoji děje a po filmové stránce krásných vizuálních efektů. Stejně jako většina takových snímků se zabývá myšlenkou zničené Země moralizačně připomínající přecivilizovaný svět a budoucí technologií jasně kriticky vyjadřující typickou lidskou aroganci. Není od věci připomenout, že příběh si režisér Joseph Kosinski, který debutoval snímkem ´TRON: Legacy 3D´ (2010), napsal sám a neš si ho zfilmoval, vyšel jako 17stránový komiks. https://www.therpf.com/forums/media/oblivion-comic-book-cover.9135/full?d=1542137407 Je tedy na diskuzi, jestli se dá snímek považovat za film komiksový, nebo ne. Někdo tvrdí, že chce Kosinski svými futuristickými koncepty, stejně jako kdysi Stanley Kubrick, očividně předvídat skutečnou budoucnost. Dokonce se i drží jeho nechvalným perfekcionismem. Bude mu tedy za padesát let také připisován vizionářský aspekt podobný jeho zmíněnému předchůdci? Snímek je prostě nádherný a po všech stránkách působivý. I když je fakt, že ucelenou domnělost k respektu daného díla kazí nemálo známé scény z mnoha starších sci-fi snímků. Jestli to byl záměr je těžké posoudit, každopádně v rámci děje plně fungují. Ne, tohle není nic pro komerčního diváka. Tady se u toho musí občas i zapřemýšlet, což popcornoví diváci neradi dělají.