MickeyStuma

Thrillerová atmosféra v ponorce stoupla ve své dramatizaci na maximum. Amy jde o život a světe div se, v zoufalství a beznaději nevzpomíná na svou dcerku, ale připomíná si lesbický vztah s Vigilií. Tak takováhle  propaganda LGBT… je už skutečně přes čáru. Ve vnitrozemí se odhalí politické sounáležitosti s daným případem a tak, jak jeto podané, to zní až uvěřitelně. Konec samozřejmě dopadne dle očekávání, ale propaganda LGBT prostě nezahálí. Srdcervoucí lesbická rozprava na ulici mezi Amy a Virginií a  k tomu ještě homosexuální překvapení na konec. Jeden ze členů posádky v ponorce má jako tečku za vším moralizační monolog, ve kterém také projeví svou homosexualitu a to k policejnímu parťákovi Virginie, kterému se mírně zakalí oči dojetím. Tak tohle tu teprve nemuselo být. Takže závěrečná část se tímto řadí mezi absolutní dno. Čeho je moc, toho je příliš a čeho je příliš, to už je k nesnesení.

V ponorce jde do tuhého. Ve vnitrozemí dochází k dalšímu odhalení. Dramatizace tedy opět stoupla.. To však narušuje další nesmyslná retrospektiva, která tu snad slouží k umělému natahování stopáže. Dozvíme se, že má Amy dcerku. Skutečně důležitá informace v předposlední části minisérie. Lesbický vztah mezi Amy a Vigilií je připomenut. Co kdyby divák zapomněl, že? Atmosféra dokonalá, ale opět body dolů stahuje retrospektiva.

Krapet uvolnění v napětí, ale na zajímavosti to neubírá. Naopak. Nové zjištění, nové skutky, nové odhalení. Obě dějové linky se nejen vzájemně doplňují, ale vytváří až dojem, jakoby mezi sebou soutěžili, kdo toho odhalí víc. Po divácké stránce tak toho víme víc, než hlavní postavy obou linek.

Atmosféra nabírá na obrátkách. Napětí stoupá, dochází k vážnějším konfliktům, o zvraty opět není nouze a všichni se dostávají do ne zrovna nebezpečí.  Dobrá je i retrospektiva k prohloubení charakteru postavy, které se to týká. Konec druhého dílů končí událostí vyvolávající další otázky.

První část se rozjela dobře. Sotva to začne, už je dechberoucí dramatická scéna. Započne detektivní případ v netradičním prostředí, kde nechybí přísnost, státní a námořní zájmy, z toho plynoucí počáteční intriky a rozehrávající se dvě dějové linky mající společný cíl. Atmosféra svěží, tempem tak akorát a děj příběhu, ve kterém se stále něco děje. Celkově tedy na televizní projekt vcelku fascinující, takže úkol touto první částí přilákat diváky se jistojistě podařilo.

Marlon Brando, Jane Fonda, Robert Redford a Robert Duval v lidském příběhu, na konci zanechávající podivnou pachuť nad společností. Společností sice své doby, ale do dnešních dnů v podstatě nezměněné. Hlavní postavou je nějaký Bubber, jehož útěk z vězení vlivem různých okolností ovlivní obyvatele malého městečka, z kterého pochází. Snímek se sice jmenuje 'Štvanice’, avšak nejedná se o pronásledování a honbě uprchlíka, jako třeba ve snímku z roku 1993 'Uprchlík’. Tady příběh sleduje dění v onom městečku, názorové střety jednotlivců a vůbec jejich postavení k Bubberovi. A tak máme možnost sledovat jinak poklidné městečko pomalu se měnící v chaos. Ke střetu samozřejmě dojde a jak to dopadne je vrcholem celého dění. Žádnému z herců nelze nic vytknout. Výsostné drama svým umem dotáhli k dokonalosti. Atmosféra prvotřídní, i když se na dnešní dobu může zdát snímek pomalý. V rámci dramatizace a zmíněných hereckých výkonech však klasického diváka osloví. Příběh v sobě nese hlavně moralizační podtext, který vede k zamyšlení. Nic není jak vypadá a nic nevypadá jak se jeví. V opačném případě je skutečně k tragédii velice blízko. Snímek tedy kromě filmového odpočinkového zážitku přináší i určitou myšlenku. Po shlédnutí už pak záleží jen na divákovi, jestli si z toho něco vezme.

Byť se snímek zdá být jen značně jednoduchou zábavnou road movie, opak je pravdou. Šikovně v sobě skrývá filosofii života a osobního přesvědčení. Převážně jsou obsažené interpretace o promiskuitním sexu, drogách a o snaze být tím, kým jsme a nenechat se ovlivnit ostatními. Životní překážky jsou něco, co se někdy překonává lehce, někdy hůře, někdy i za pomoci svého vlastního důvtipu a sebelhostejnosti. Matka si vezme drogu jenom proto, aby se mohla setkat se svým zdrogovaným synem? Jasně, zní to divně, ale to se nejdříve musí vidět scéna o tom pojednávající a potom dělat soudy a moralizovat o daném skutku. A je tady toho více. Avšak pozor, snímek rozhodně nesklouzává k lecjaké moralizaci. Proto divák uvidí jen to, co vidět chce. někdo se bude jen bavit, někdo si z toho něco vezme k zamyšlení. Nízkorozpočtový filmový projekt a ani to není znát. V tomto udělal scenárista Bob Gale poctivý kus filmové práce. Tento snímek je od něj první režijní počin a také poslední, což je evidentně škoda.

Odin, Thor a Loki poněkud jinak. Zapomeňme na Marvel, tohle je skutečné severské fantasy se vším všudy. Stejně jako ve snímku od Marvelu ´Thor: Ragnarok´ (2017) je potřeba odvrátit konec světa - Ragnarok, avšak tady to máme v hluboce temném zpracování. Snímek je hranou verzí animovaného filmu ´Valhalla´ (1986), a byť je hraná verze hodně temná, vlivem dětských hlavních hrdinů je určen spíše pro starší děti, než pro širší publikum. Děj je prost brutality a naopak je v popředí obyčejný přirozený humor a smířlivější nadhled. Avšak i tak je severská mytologie zachována. Tento dánský projekt je tedy dle místních zvyklostí daleko syrovější a v rámci fantasy daleko přirozenější, než pojetí americké komiksové zábavy. Tohle srovnání je prostě neodvratitelné, neb Marvel z toho udělal úplně něco jiného, než jak je známo v severských zemích. A dánští tvůrci si na tom dali hodně záležet. Natáčelo se v Norsku, Švédsku, Dánsku a na Islandu a o zbytek se postarali kouzelníci s CGI. A výsledek je prostě tak úžasný, že ani není znát nižší rozpočet. Zdánlivým problémem je poněkud rychlejší tempo ve vývoji děje. Není divu, neboť to nemá tolik prostoru, jako trilogie ´Pán prstenu´(2001-03), takže větší plynulost prostě nebyla možná. Tím také není dán patřičný prostor určitým postavám, které by si to jistojistě zasloužily. Je  zkrátka potřeba se zbavit rozmazlenosti nastaveného schématu právě od dob Pána prstenu, neboť  ne každý fantasy film bude stejně takový. Snímek je po vizuální stránce rozhodně povedený, jen je potřeba krapet odpustit právě ty scenáristické nedostatky. Nejlepší dánská fantasy za několik posledních let? Tak to jistojistě ano.

The Asylum neusíná na vavřínech a dál nás zásobuje podivnostmi, ve kterých platí,. že se fantazii meze nekladou. Plakát ke snímku sice opět láká na asylumácky populární žraloky, ale těch vodních zvířat je tu více. Děj se odehrává v akváriu a námětově je použita klasická šablona. Nezdařil se vědecký experiment, načež se zvířata proměnila v zombie. A začnou se dít věci. Celé se to tedy odehrává ve stísněných prostorách akvária, kde skupina lidí prchá tam a zpět za pronásledování zombie potvor. A to je vše. Na Asylum, jak se sluší a patří, není potřeba hledat nějakou logiku. Žádná tu není. Podivné chování veškerého osazenstva už jen doplňuje filmovou hrůzu spíše z diváckého charakteru. Režisér Asylumu Glenn Miller se tak vlastně vrátil ke svým předchozím snímkům ´Zoombies´ (2016) a ´Zoombies 2´ (2019), ve kterých šlo o to samé, jen v jiném prostředí. Shlédnutelné to je, pokud bude mít divák vypito alespoň polovinu flašky rumu. Potom mu už bude během sledování všechno jedno.

Ruský válečný film poukazující na další hrdinskou událost v době blokády Leningradu. Tím byla stavba Šlisselburgské železniční tratě a následně tajné převážení proviantu a zbraní. To všechno bez ohledu na fakt, že bylo dané místo neustále v dostřelu německého dělostřelectva. Snímek je poměrně zdařilý v plynulosti, jednoduchosti, dramatizaci a emočních sekvencích. Kazí to jen poněkud krkolomný scénář, hlavně co se týče logiky. Například pod dělostřeleckou palbou byla už stavba tratě. A to se německá armáda na víc nezmohla? Lidí sice bylo na stavbě jak mravenců v mraveništi a  trať rozhodně nebyla postavena za den, takže co bránilo německé armádě, aby stavbu nějakou jednotkou přepadlo, když dělostřelecké ostřelování nepřinášelo výsledky? To a mnoho dalšího se bohužel nedozvíme. A další věc. Sice je jiná doba, ale tvrdý stalinismus by určitě vynechán být neměl. Ani soudružské oslovování se nijak nepoužívá. A oslovování nadřízeného důstojníka pouhým slovem ´veliteli´ v sovětské armádě? No, to snad ne? A ve scéně, kde se objeví členové NKVD dožadující se vagónu se zbraněmi bez ohledu na dětské oběti, je už skutečně pohádka. Kdyby se Stalin dozvěděl, že se zmohli jen na výhrůžky a nikoho pro výstrahu po neuposlechnutí rozkazu nezastřelili, okamžitě by vydal rozkaz k jejich popravě. Sice se nejedná úplně o věrný historický film, ale takovéto věci by prostě i tak měly být zachovány. Přidaná romance je už jen vlivem současné filmové módy. Romance prostě chybět nesmí. Po technické stránce je jinak snímek opravdu chvályhodný. Hollywoodský styl je v tom znát hodně. Pro Rusko další snímek o Velké vlastenecké válce, pro nás obyčejný válečný film, který sice nezklame, ale nad zmíněnou logikou raději nepřemýšlet.