JASON_X

Můj nejoblíbenější replikant v roli na tělo, tedy coby nevypočitatelný psychopat Shell se zlověstným pohledem. A nelze mu nefandit, protože proti němu stojí párek mimořádně odpudivých měšťáků. Flundrovitá panička Rebeka, s duchoprázdným pohledem a bez špetky hereckého talentu, a její nesympatický židovský hazbend s myším obličejem. Samozřejmě že to dopadne tak, jak to v Hollywoodu dopadnout musí, ale i jinak jsem chvílemi docela trpěl. Třeba pokaždé, když se Rebeka pokoušela Shella naoko svádět a když on jí furt meldoval jak jí miluje, to byly fakt těžkotonážní trapárny. A celý závěr se mi zdál takový nějaký narychlo spíchnutý, popravdě takový dost blbý, hlavně co se jednání Shella týče. No jo, ale kdyby se filmy točily podle zákonů logiky, tak třeba tenhle by vůbec nevzniknul, že jo. Takže neremcám, je to holt VHSkový videobéčko z kraje devadesátek.

Ani tragické výkony zúčastněných "herců" a "hereček" mi nezabránily v kvalitním diváckém zážitku. Exploaťák jak má být, žádné dlouhé nudné předehry, žádná velká psychologizace postav, žádné vysvětlování střelcovy motivace, prostě sadistický psychopat v hejkalovi, výstřel za výstřelem a postupné přibývání zářezů na sniperově pažbě. Film jednoduchý, přímočarý, za pár babek, se záživnou atmoškou, s několika roztomilými brutalitkami a s jednou takřka meditativní scénou s vlkem (nebo snad velkým kojotem?). A nadmíru mě potěšil závěr. Víc japonských režisérských zběsilců do Hollywoodu, sím.

Tedy tou dějovou zkratkou, kterou se zdrogovaná dívčina ocitla z ulice rovnou v márnici, si to scénárista s rejžou hodně ulehčili, by mě zajímalo, jak by se s takovou nebetyčnou hovadinou popasovali beze zkratky. A i jinak je scénář k Play Dead nadprůměrně retardovaný i v rámci jeho žánru, těch absurdit a pitomostí je v něm tolik, že by to vydalo na delší traktát. A Chloe, s tím jejím skautským dobrosrdečným ciferníkem třídní šprtny, že by se tahala s pouličním gangstanegrem a že by pro svého vypatlaného bratra riskovala kejhák tak blbým způsobem a že by se z ní nakonec ještě vyklubala taková chladnokrevná a drsná bitch?? Ho hó, tak to leda v hodně béčkovým bijáku. Ale co, nebudu lhát že mě to nebavilo... Bavilo! Ve všední den po práci naprosto pohodový a zábavný večerníček. A za finále s tekutým dusíkem musím zaokrouhlit nahoru, nedá se svítit.

Po tom všem humbuku okolo jsem tedy čekal větší odvaz. Inu že je něco hitem v US není moc vypovídající informace. Na můj vkus málo odvážné, málo morbidní, málo krvavé, málo "úchylné", příliš středoproudové, to třeba takový Chucky je trochu jiná liga. Trikově je ovšem Megan zmáknutá perfektně. A je to moc pěkná panenka, mít podobu o pár let starší, mohla by se vyrábět i jako "hračka" pro dospělé pány.

V tom filmu je strašlivá spousta nelogických až absurdních momentů, režie je místy nešikovná, kamera v podzemí asi dvakrát třikrát předvádí podivné rušivé cuky, postavy nejsou příliš přesvědčivé... Ale nemůžu si pomoct, je to přesně ten druh pokleslého lobotomizovaného krváku, jaký miluju. Když jsem přemýšlel jestli tři nebo čtyři hvězdy, bral jsem v potaz hlavně filmové klady, kterými jsou třeba: vivisekční vyjímání orgánů, dvě hezké holky (i když blondýna v červených šatech toho moc nepředvede) a hlavně obludné nelidské monstrum Jodi, v civilu víc než dvoumetrový svalnatý chlap přeoperovaný na ženskou; tahle bestie by v nějakém úchylném béčku hravě utáhla hlavní roli, tak snad ještě dostane šanci, vždyť podobné anomálie jsou dneska v módě.

Tohle určitě nebyl levný film, jeho výprava i triky jsou prvotřídní, interiéry i exteriéry z blízkobudoucího světa jsou podařené a vizuálně působivé. O to víc zamrzí, že příběh je plný nízkého melodramatického patosu i hereckého šaškování některých postav, jak je bohužel ve východoasijských filmech obvyklé. Mrzí mě ten promrhaný velký tvůrčí potenciál a tolik wonů na tak slabé sentimentální scífko, které mi do pár dnů beze stopy vyšumí z hlavy. A ještě do hlavní role obsadit tak nevzhlednou ženskou. Tedy teď myslím tu zrůdně opižlanou doktorku-dceru, ne vojandu-matku, ta byla náhodou chic. Škoda, že se scénář radši víc nezaměřil na onu dějovou větev, ve které měla sloužit jako předloha pro real sex doll.

Stárnoucí chlapi se zhusta rajcují směšnými fantaziemi, ve kterých se do nich zabouchnou mladé krásné holky. A stárnoucí ženské se zase opájejí romantickými fantaziemi o vysokých, svalnatých a dokonale empatických džinech, jako třeba zjevně pí autorka literární předlohy (personifikovaná charmantní a nestárnoucí Tildou). Dokud děj zůstával v orientu a vyprávěl příběhy a la 1000 a jedna noc, potud jsem neměl námitek a náramně si ho užíval, moc hezká podívaná. Ale od té doby, co se profesorka s údajně vyvanulými tužbami náhle změnila v tokající slepičku s vlhkýma očima, šel příběh postupně do kopru. A londýnské finále už působilo málem jako retardovaná červená knihovna a agitka na multikulturalismus a ekologii. A taky mi pilo krev, že při scénách ze současnosti s velkým počtem zúčastněných lidí (přednášky, letiště), měl každý druhý na hubě stylovou roušku. Takže to asi zároveň měla být agitka pro přizdisráče na nošení roušek. Poslední třetina filmu tak předchozí dvě třetiny nekompromisně zařízla, škoda.

Začátek je luxusní, skoro jako scéna ze Sin City. A pak přijdou parádní úvodní titulky. A pak... světe div se, ono to je skvělé i dál! Vizuálně podmanivé, temně romantické, novogotické, snové, halucinační, poeovsky pochmurné a já nevím jaké ještě. Jistě, taky povrchně líbivé a místy možná teatrálně exaltované, ale zároveň přesně takovým stylem, jaký mám rád, tenhle způsob animace i filmařské řeči shledávám dokonalým. Ale jak jsem se tak kochal těmi dekadentně krásnými i krásně depresivními zásvětními výjevy, a přitom si sem tam odskakoval k toustovači, nějak mi unikl obsah metafyzického poznání Charlieho Bakera v závěru... tedy bylo-li vlastně vůbec nějaké. Mám pocit, že tenhle film bych si měl brzy zopáknout, prozatím zaokrouhluju samozřejmě nahoru, +90%.

Sice fiktivní postavy (občas s jemnou podobností se skutečnými) i fiktivní příběh (na pozadí skutečných událostí), ale dobová realita se slovenským tvůrcům povedla zachytit skvěle. A hlavně se nebáli podívat se bez růžových brýlí do zákulisí onoho sametového listopadového pseudorevolučního divadýlka, což by u nás v Česku mohlo leckomu zavánět téměř svatokrádeží. Až na jánošíkovsko-mirkodušínovského mukla-karatistu mě bavily všechny hlavní postavy, které byly mnohdy i nadprůměrně dobře zahrané (třeba vulgární kurvoidní maskérka, vskutku impozantní svině). A mimochodem když jsem ke konci slyšel několik desítek nekonečných vteřin blekotat jistého od reality odtrženého slavného pozérského "humanistu", naplival bych si nejradši do xichtu za to, že jsem toho šaška tenkrát v blbých nácti nosil na placce.

Scénárista Tony Burgess není Anthony Burgess a tohle není thriller ani horror, ale užvaněná pseudointelektuální ptákovina. Jako by nestačilo, že se "thriller" o šíření smrtícího viru celý odehrává v rozhlasovém studiu, ona ještě navíc musí značnou část děje tvořit slovní onanie jednoho otravně sebestředného a hlavně k smrti nudného kašpara (a to mám prosím McHattieho hodně rád). Někdy před polovinou filmu to sice vypadá, že se začíná blýskat na lepší horrorové časy, ale tahle naděje pohasne dřív než se pořádně rozhoří a poslední třetina filmu, vyplněná nesnesitelným surreálným plkáním, už pro mě byla jen čirým diváckým utrpením (a kdybych tvrdil něco jiného, třeba abych se jevil víc oduševnělým nebo aspoň nekonformním, byla by to ode mne pouhá dětinská póza).