JASON_X

Zprvu to vypadalo na nějakou infantilnitu 'o myších a lidech', aby se to postupně rozjelo v něco mnohem vážnějšího, pravověrnějšího, zkrátka matrixovštějšího. Kdybych jako fanoušek Matrixu toužil vzdát mu hold nějakým amatérským kraťasem, umím si představit, že bych natočil něco podobného, jen asi bez těch úvodních myší (i když skvělá reklama na vločky!). A ovšem kdybych byl ještě navíc tak technicky a tvůrcovsky zdatný, jako jsou bezpochyby autoři Kaydary. A pak by mě tedy určitě mrzelo, že se tu můj počin spokojeně nekoupe hluboko v červených číslech, kam podle mne patří. A souhlasím s Rominatorem - proč se vlastně mydlil Kaydara s Neem?

Nikdy nezapomenu, jak dlouho jsem si bláhově myslel, že v Osiridově letu hrají skuteční herci! Důvod - měl jsem staženou zrnitou verzi z TV na VHSce a pouštěl si ji na mé staré nekvalitní bedně. A mojí tehdy věčně ožralé mysli ono Anima- jaksi nedocvaklo. Že jde o animák jsem zjistil až po letech, v době internetové (která u mně začala mnohem později než všude okolo), po stažení kvalitní verze. Díky tedy Matrixu za internet!

Další exemplář z početné množiny jemu příbuzných a podobných filmů, u kterých vždycky tápu, pro jaké publikum jsou vlastně určeny - pro děti je příliš drsný, pro dospělé příliš infantilní. Ale dospělí milovníci pohádek si určitě přijdou na své. Já na novém Kongovi nejvíc oceňuju jeho vizuál, ale z jeho příběhu ani herců nijak nadprůměrně unešený nejsem. Nejhezčí a nejpůsobovější scéna: Kong vztekle likvidující letku vrtulníků.

Hned zkraje filmu mě napadlo, že podle téhle Scarlett by se mohla vyrábět nějaká fakt hodně sexy loutka. Mám teď na mysli takové ty speciální figuríny pro osamělé bohaté pány, kterým se říká Real Dolls, jsou z nejmodernějšího silikonu, se třemi věrnými tělesnými otvory, polohovatelné, s pokročilými hi-tech funkcemi jako mluvení, vzdychání, mrkání, hýbání jazykem a na netu se prodávají za tisíce doláčů. Pořád jsem se rozhodoval, jestli si začnu šetřit na nějakou prsatou árijskou blondýnu nebo radši na subtilní šikmookou Asiatku, ale teď už mám jasno - nechci žádnou jinou sexpannu než takovou, která by vypadala přesně jako Scarlett v tomhle filmu, se stejným účesem a ve stejném trikotu. Takže jestli někdo z vás Scarlett znáte osobně a budete s ní teď někdy mluvit, vyřiďte jí prosímvás, ať urychleně prodá všechna autorská práva na svůj ciferník i figuru nějaké zavedené specializované firmě, která ony fajnové umělé kočky vyrábí a já pak do ní hned v prosinci půjdu, až zaberu třináctý plat. Jinak film je to vizuálně strhující, trochu melancholický, meditativní i akční, s pěknými bladerunnerovskými kulisami jakési futuristické japonské betonové megapole. A možná přijde i Takeši. Zároveň je to ovšem šablonovitá, slaboduchá a povrchní slátaninka s nadměrnou porcí pathosu, pseudohumanistických žvástů a uslzených pohledů. I přemíra digitalizace je vyloženě na škodu (tohle zkrátka není Blade Runner) a milá Scarlett Major Motoko se ze sexy androidky postupně a potupně změní na jakousi variantu lobotomizované reprodrozdy z Hunger Games. Ale kromě Aliena Covenanta jsem už dlouho neviděl žádné uspokojivé velkofilmové scífko, takže slabší čtyři.

No vida, tak jsem díky jednomu průměrnému kanadskému béčku zase o něco chytřejší - vím už, co to je 'syndrom mizejícího dvojčete'. V odborné literatuře jsou jeho symptomy ovšem popisovány mnohem fádněji - žádné halušky, žádná okna, žádná schíza, žádné vraždění... A to je škoda, svět by mohl být o dost zajímavější, kdyby v sobě aspoň pár procent lidí nosilo nějakou nevyzpytatelnou cizopasnou entitu, která by nad nimi čas od času přebírala vládu... Ale i když třeba vraždička v metru nebo svlékání se z kůže jsou hodně hezké scény, vsadil bych se, ža za týden za dva si už z obsahu filmu nebudu skoro nic pamatovat. A to je vlastně dobře, protože na tak tragicky směšného kuřbuřta, jakého režie obsadila do role Mollyina přítele, je nejlepší co nejrychleji zapomenout. Zato milá Helen se ve své psychologicky i herecky náročné dvojroli snaží seč může, třeba si jí teď někdo všimne a obsadí ji do několika epizod nějakého dementního seriálu pro týnejdžry.

Typicky východoasijsky dadaistická bejkárna na důkladné propláchnutí mozku, vůbec nemá cenu se jakkoliv snažit přemýšlet nad jejím stylem nebo smyslem, prostě buď těm šikmookým cvokům rozumíte, nebo ne. A taky záleží na tom, jakou máte momentálně náladu. No, já bych zrovna dneska radši viděl třeba nějakýho Tarkovskýho nebo Nolana, takže si tu čtvrtou nechám kdyžtak na příště. P.S.: Japonská spoluúčast je zjevná, protože takovéhle ztřeštěné kousky většinou vyrábějí právě Japonci.

Při sledování filmu je velkou výhodou hlava sežehnutá červencovým Sluncem s otupělým mozkem vařeným natvrdo. Protože jinak hrozí lehká až středně těžká nuda. Unylé tempo filmu je unylé způsobem, který mě nebavil, i když pomalé filmy já rád. Navíc je unylá i hlavní herečka. Několik scén je sice nadprůměrně pěkných, třeba ta s povislou tváří před zrcadlem, nebo pár dalších roztomilých halucinací, ale bohužel film jako celek je celkem o ničem, slabá zápletka, televizně působící scény, roztříštěné tempo... A naprosto nepodobající se malá (ca 12let) a dospělá Claire.

Opakuje se hodně častý model leckterých horrorových béček - slibný rozjezd s typově výraznými a osobitými herci, pohledným vizuálnem a atraktivní zápletkou, zatímco v druhé polovině zavládne herecká mizérie a scénáristická bezradnost a nenápaditost, to vše jen chabě maskováno levnými digitálními triky, z čehož vyplyne divácká znuděnost až otrávenost a nakonec zbydou jen matné nostalgické vzpomínky na počáteční zvědavost a přitažlivou noirovou atmosféru. Tedy já osobně dávám přednost opačnému postupu - nenápadný rozjezd a gradující finále. Slabé tři.

"Mám natočit nějakou melodramatickou srágoru pro mentály, nebo radši akční a vizuálně přitažlivé 'videoherní' scífko?" váhal a přemítal asi jednoho dne rejža. A pak se rozhodl, že z těchhle dvou nesourodých žánrů stvoří hybrida a bude to vyřešeno. Ale ne, nic nevyřešil, jen zplodil podivnou zrůdnost, která pokročilé scifisty otráví svou středoproudovou zasviněností, zatímco sjížděči patetických dojáků budou zase rozmrzelí z toho všeho střílení a scifizování. Ale dojmy mám z filmu spíš pozitivní, neskákavá "Ich-kamera" mi na rozdíl od skákavých eFeFek nevadí a baví mě, líbily se mi triky (věž, drony) i výprava, a tak nad slaboduchou zápletkou se spoustou nelogických pitomostí smířlivě hmouřím oči. A to podstatné na závěr - francouzsko-asijská míšenka Berenika je fakt krásná kočka, jen ten její projev mě většinu času spíš nechtěně bavil, než přesvědčoval. Holka se zjevně snažila hrát jako o život, jako snad v nějakém Shakespearovi nebo v čem, a přitom se zároveň neustále tvářila tak snaživě a profesionálně sexy, že ve výsledku ze všeho nejvíc připomínala nějakou profiflundru z pornáčů, která si zkouší hrát na herečku. Méně holt někdy bývá více.

Celovečerák s patinou televizní inscenace a se scénářem a triky na úrovni průměrného dílu nějakého softhorrorového seriálu, ale coby fanoušek levných, divných a nestandardních filmů jsem nakonec vcelku spokojený. Protivný koktavý retard je více než dostatečně vyvážený spoustou příjemně bizarních a halucinačních momentů, evidentně nestárnoucí Meyer & Flanery jsou oba sympaťáci (i když jejich postavy trochu pitomé), zápletka se schizofrenií zajímavá (i když neoriginální), ale o třetí hvězdě mě definitivně přesvědčila až scéna s vyfouknutím mozku z hlavy po vzoru vyfouknutí žloutku z velikonoční kraslice. Jeden z nejnekomerčnějších a divácky nejnevstřícnějších horrorů za posledních x měsíců, jaký jsem viděl.