Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 689)

plakát

Edge of the World (2021) 

Nečekejte klasický kolonialistický dobrodružák, a nebudete možná potom zklamaní. Jedná se o dobrodružák notně stylizovaný, vyváženě multikulturní, s důrazem na obrazy, dialogy, na vztahy mezi postavami, i jejich kostýmy a účesy... Zprvu to vypadalo, že půjde o cosi na způsob telenovelického Sandokana z časů mého dětství. Ale nakonec se to nečekaně (a příjemně) zvrtlo kamsi směrem ke Coppolovi a Malickovi. A líbilo se mi to a skvěle jsem si to užil! A víte, co mi během sledování docvaklo? No přece "Brooke, bílý rádža ze Sarawaku"... No to byl přece ten hlavní záporák ze Sandokana! Ale zdejší Brooke je (až na exaltované finále) vyobrazený jako humanista, romantický idealista, odpůrce násilí, snílek s duší básníka, zasněný pozorovatel, obdivovatel přírody, člověk měkký, slabý, nerozhodný, prostě žádný gauner jako v Sandokanovi, ani rázný vládce jako nejspíš ve skutečnosti.

plakát

AKA (2023) 

Hm, taková pěkná špionážně gangsterská krimi to bývala mohla být, temná, syrová, nebýt ovšem toho jejího pokoutně podsunutého ideologického poselství sluníčkářskou produkcí. Na mě ovšem působilo spíš opačně - při finále s patetickou zpovědí ublíženého dobráka Moktara jsem nevěděl, jestli se mám spíš cynicky smát a nebo zvracet. Akce za pět, zápletka a pointa sotva za jednu. Ale co se takhle příště vybodnout na politikaření a moralizování, a obsadit hlavní role nějakého akčního řežebného bijáku postavami brutálního Adama a nějaké novodobé brutální Nikity? Mohla by ji hrát klidně Adamova odbarvená kámoška-agentka, fajn typka, která bohužel nedostala moc prostoru.

plakát

Day Zero (2022) 

Dvoumetrový pokérovaný svalovec Emon, xichtem trochu připomínající mladého Fanánka, bývalý člen amerických commandos, rube v tomhle šťavnatém filipínském fláku zombíky napravo i nalevo. Rukama, nohama, nožem, sekerou, bouchačkami, nebo vším co mu přijde pod ruku. Až potud spokojenost a omšelé kulisy filipínského lapáku a posléze činžáku vytvářejí vhodné rubací prostředí. Ale rejžovi šlo bohužel i o nějaký ten přesah. A tak film obsahuje ještě i složku lyrickou (Emon moc moc miluje svou ženu, dcerku i svého subtilního vězeňského kamaráda), ale hlavně složku progresivně korektní - jeho malá dcerka je totiž hluchoněmá, což už začíná být klišé jako prase. Ale nic teď tedy už nebrání tomu, aby se film mohl letos směle ucházet o nominaci na zahraničního Oscara.

plakát

Vřískot 6 (2023) 

Moje fatální náklonnost k vyvražďovačkám je sice jedna věc, ale druhá věc je i nechuť k podobným užvaněným sebeparodiím a teatrálnímu přehrávání aktérů. Tedy stejné neduhy, jako u posledního (loňského) dílu. A taky vesměs stejné (a tedy bezduché a nesympatické) postavy. A hlavně kvůli nim nejdu o hvězdu výš, i když bych rád a i když jsem o tom uvažoval, stejně jako minule. Je v tom ovšem několik dobrých scén i detailů a za ztrátu času šestý Scream rozhodně nepovažuju.

plakát

John Wick: Kapitola 4 (2023) 

S každým dalším dílem téhle slabomyslné série, s její až na půdu trapnou "mytologií", dějem i dialogy, se víc a víc divím, kolika lidem z mého okruhu přátel a známých se tyhle pozérské šaškárny s prkenným Reevesem líbí. Ale jo, proč ne, já taky žeru všelijaké mozkovýplachy. Ale tady jsem při některých scénách fakt trpěl jako zvíře. Řežby jsou sice rádoby brutální a syrové, ale já si při nich všímal hlavně jejich totálně retardované choreografie a Reevesovy nemotornosti. A ta úchylná stopáž... A taky mám obavy, že u "pouhé" tetralogie nezůstane, protože závěr je nejistý. A tak jediným pro mě zapamatováníhodným gagem z celého filmu zůstane jedna scéna z Tokia: sexy Japonka v černé kůži se sápe vzhůru po nohou a posléze po zádech do schodů plazícího se tlusťocha, používajíc nože v rukou coby cepíny, rozkošné (37.20 WEBRip).

plakát

Misantrop (2023) 

Tohle by bývala mohla být prvotřídní pětihvězdová psychologická kriminálka. Ale jsem už otrávený ba znechucený z toho, jak všemožní "pokrokářští" užiteční idioti křečovitě cpou do svých filmů angažované zápletky, protože se to od nich jaksi očekává (od jiných užitečných idiotů). V tomhle případě to jsou opět obligátní gejové a obligátní bělošský rasismus. Stává se z toho už protivné a trapné klišé, ale "filové" budou jistě radostně tleskat pacičkami. Jinak je to ovšem záživná přímočará kriminálka, noirová, neveselá až těžkomyslná, s neokoukanými pohledy na Montreal, se zajímavými a osobitými postavami (a to i včetně oněch povinných gejů), s výrazným hlavním záporákem, se skvělou a uvěřitelnou Shailene v hlavní roli a s docela překvapivým finále, kvůli kterému taky nakonec zaokrouhluju nahoru.

plakát

The Covenant (2023) 

Pokud se vám taky už od začátku nějak nezdál ten Afghánistán s asfaltkami, podezřele upravenými cestami, neafghánskými domy a vegetací připomínající vám dovolené ve Středomoří, pak jste měli recht - točeno ve Španělsku. A s takovými na první pohled nedůvěryhodnými exteriéry se působivost filmu rapidně snižuje. To sakra tvůrci nemohli najít nějaké věrohodnější lokace mimo Evropu? Plus kýčovitě patetický a nevěrohodný příběh s nevěrohodným Gyllenhaalem k tomu rovná se průměrné válečné melodrámko. A že na jednoho mrtvého Amíka připadnou ca dva tucty zabitých tálibů, nebo že letecká pomoc z nebes (a la deus ex machina) přichází přesně v momentu, kdy dojde střelivo a tálibové jsou jen pár kroků od vás, tak to už u tohohle druhu filmů ani nepřekvapí. Příště si zase radši pustím nějakou tu pohádku o přízracích, upírech, nebo zombiích, než o hraní si na vojáčky.

plakát

La niña de la comunión (2023) 

Co z toho, že v hlavní roli hraje hezká holka, když je to zároveň vypatlaná husa, stejně jako její kámoška, stejně jako jsou vypatlaní všichni jejich vrstevníci i všichni dospělí včetně jejich rodičů, kteří buď neustále hystericky řvou, nebo něco zakazujou, nebo lžou, nebo jsou to svině... Prostě taková neradostná sonda do neradostného života ve španělském (pardon, vlastně katalánském) maloměstském prdelákově 80.let, tak trochu i sociální drama... A jako by vší té beznadějné nudy a splínu nebylo okolo dost, ještě do toho ze záhrobí vstoupí pomstychtivé strašidlo, které vás dohání k sebevraždě. A ve finále si s vámi diváky rejža jako nádavkem parádně vytře zadek. Takže neváhejte a jděte do toho, zase tak úplně špatnej film to náhodou není a oproti příbuzným filmům ze zámoří je to příjemná změna.

plakát

Sound of Silence (2023) 

Nějakým talošům se zjevně líbila zápleka z Quiet Place, tak ji trochu obšlehli, galaktické příšery nahradili přízraky, sehnali do hlavní role jednu pěknou holku, která se nestydí chodit v body tílku bez podprdy a navíc zvládne speak english, no a na světě je docela ucházející duchařský horror. A mohl být ještě lepší, tedy horrorovitější, kdyby  poslední ca půlhodina nebyla stále slabší a slabší, a to až ke slabému konci. Ale první půle je parádní a už jenom ten fakt, že jsem při několika scénách pocítil příjemný úlek okořeněný lehkým zamrazením, hází film jednoznačně do slušného nadprůměru. Silné tři.

plakát

Sisu (2022) 

Prej "...nelze přeložit"... No řekl bych, že "sisu" jsou přeneseně česky "koule", soudě podle průběhu děje. Protože tenhle zlatokop je měl určitě jako tenisáky. Bohužel nejlepší munici vystříleli tvůrci už v traileru a zbytek děje žádné další převratné gagy nepřináší... No vlastně jeden jo - někoho pod vodou podříznout a pak mu ještě proříznutým hrtanem vydejchávat vzduch z plic, tak to jsem dosud nikde jinde neviděl. Ale není to jen stylizovaná, přehnaně brutální a iracionální řežba, je tam i spousta úchvatných širokoúhlých záběrů tundry, ždibec severské zádumčivosti, nebo i něco historických informací (třebá já jsem dodnes o tzv. "laponské válce" nevěděl nic). Ale abych aspoň chvilku uvažoval o maximálním hodnocení, nesměl by pojízdný babinec nedobrovolných souložnic připomínat pojízdné obludárium, "kostěj" Aatami by nesměl být tolik nesmrtelný a hlavně by ve filmu Němci museli šprechtit německy a Finové finsky, a ne všichni anglicky, to mi vadilo ze všeho nejvíc.