JASON_X

Slabší než jednička. Je to sice dobře udělané, občas i trochu vtipné, ale strašlivě hloupé, trpěl jsem u toho jako zvíře. Trapně teatrální irčanství a drsňáctví "svatých" bratrů (které by se snad dalo uvěřit Reedusovi, ale určitě ne Flanerymu, kterého stále vidím jako toho mladého panického neochlupeného hezounka v roli mladého Indiany Jonese), trapné submisivní šaškování "uzenáče" Collinse (chvílemi jsem se za něho až styděl), vrcholně trapná postava agentky FBI (tedy ta filmová, jinak Julie Benz má postavu i ciferník samozřejmě maňifik), trapná snaha o cool image vatikánské svaté stolice, prostě třeskutá blbina, jejíž smysl moc nechápu. Tarantinovi rozumím, tomuhle ne.

Očekával jsem samozřejmě naivní pohádku, ale ne hloupou, sentimentální a zideologizovanou pohádku. Nacionálně socialistický blábol made in China s ohavně polopatickou a infantilní snahou o výchovně vlastenecké působení na čínskou mládež. A ani kung-fu si v něm divák mnoho neužije. Ve srovnání se Zradou a pomstou z roku 1986 totální propadák a velké zklamání, třetí hvězda je jen a pouze za pěknou vizuální stránku.

Samozřejmě Zradu a pomstu nehodnotím jako dospělý, ale jako kluk ze základky, který tuhle euforickou záležitost viděl kdysi dávno v letním kině na venkově u babi a dědy a byl to pro něj jeden z vrcholů jeho dvouměsíčních prázdnin. U všech bohů, jak já jsem tenhle film kdysi žral! Možná ta nejlepší věc, která k nám za komoušů ze spřátelené Kitáje dorazila. Po dlouhých letech, po zhlédnutí jakéhosi extrémně mizerného VHSRipu, cítím sice trochu rozčarování, ale některé scény ve mně stále vyvolávají příjemné mrazení. I přes svůj věk nadprůměrně pohledný a povedený kung-fu film se zevrubnou přehlídkou několika "zvířecích" stylů. Hlavně figury (myslím bojový figury) přítomných ženských mě dodnes berou, mám pro kung-fu baby slabost.

Soft thriller z telefonní budky s dvojníkem Sagvana Tofiho (Phone Booth) jsem kdysi přežil bez úhony, a tak mě nevyděsila ani extrémně komorní a minimalistická one man show jednoho chlápka, vykecávajícího se hoďku dvacet za volantem do mobilu. Šel jsem tedy zvědavě do toho a nelituju, i když namísto filmu by Lockemu stačil (a možná i více seděl) formát rozhlasové hry. Nevěřil bych, že film s téměř nulovou epickou stránkou mě zaujme natolik, že ho dám bez přerušení na jeden zátah, aniž bych si od něho odskakoval na hajzl nebo do ledničky, a to je pro něj myslím hodně dobré doporučení. Proletářská dějová (vlastně hovorová) linie s tématikou lití betonu byla kouzelná a já se slzou v oku zavzpomínal na reálně socialistické zhovadilosti z pera sračkopsavce Dietla, jako třeba Okres na severu. Uslzeného pathosu bylo v závěru filmu na můj vkus sice příliš, ale dalo se to vydržet, kufr mi to neobrátilo. Slušná scénáristická práce a velké herecké sólo pro Thomase Hardyho plus pár hlasů v telefonu. Jen mě štve, že nevím, jak nakonec dopadlo to lití betonu. Ale parta polských betonářských fachmanů si s ním doufám poradila na jedničku.

Skvělá pecka, téměř srovnatelná s jinými skvělými peckami, jako třeba Pulp Fiction, Natural Born Killers, nebo True Romance. Dlouho jsem si to skvěle užíval a hýkal rozkoší, až jsem ale najednou prozřel, že ony moje nejasné pocity odkazů na všelijaké jiné filmy jsou opravdu záměrné (namátkou už zmiňovaní P.F. a N.B.K., nebo Leon), no a to mě tak trochu zklamalo, protože tím film sám sebe dobrovolně staví (a naprosto bezdůvodně) do druhé linie. Proč si probůh film nemohl jet svojí vlastní lajnu? Myslím, že na ni bohatě měl. Ale pokoukání je to znamenité, gangsterky stříknuté nadsázkou a černou komedií já rád. Z herců mě nejvíc dostal Willem Dafoe, v tak ujeté roli jsem ho naposledy viděl v Lynchově Wild At Heart.

(Tak trochu spoiler, jestli s tím máte problém, tak to nečtěte.) Standardně dobrý a odpočinkový, i když nikterak originální film. Začátek s působivými výjevy z rodinné zabijačky je skvostný a na pět (zbožný dédy ví, co je pro vás nejlepší, vy nevděční haranti!) Pak se nám po x letech krátce představí hlavní geroj, ufňukaný metrosexuální srábek, který urychleně šoupne svou bigotní šílenou krávu-matku do pakárny a zvědavě vyráží po stopách své pravé, ještě šílenější rodiny. Až potud stále dobré a v diváckém očekávání. Ale poté, co se na scéně objeví jedna pozérská, afektovaná, samolibá, trapná, zkrátka extrémně nanervylezoucí husa, jde celý biják sakumprdum do kopru. Fakt nechci vypadat jako misogyn, jímž nejsem, ale scény s touhle typkou jsem musel stopovat a dávat je na několikrát, protože najednou bych je prostě nevydejchal; hezká holka, ale v příšerné roli. Ale konec už je zase slušný, rituální křest nemluvněte krví se mi líbil, synkretický kult pošahanců Conroyových taky, fantasmagorické finále je nadprůměrně... fantasmagorické (v dobrém i zlém), takže při Džýzysovi, Usirovi, i všech ostatních egyptských bozích, nakonec dávám tři, ať nežeru. Jen jedna technická poznámka - jak tam ti dva nemrtví, posedlí, převtělení, ten černý a bílý, teatrálně "zápolili" ve stodole s tím břevnem kříže, tak z toho jsem fakt dostal osypky. Takovýhle klacíky hážu v práci na multikáru jednou rukou, a to jsou z dubu, vy kašpaři.

Seversky syrový, temně poetický, jinotajný až mysteriózní thriller, s typicky severskými introvertními výrazovými prostředky a vůči průměrnému divákovi tedy krajně "unfriendly", a tak to mám rád. Ale pokouší-li se někdo točit film s působivým obrazem a artovým ocasem, neměl by dopustit, aby ho nějaký ocas kameraman snímal z ramene; na citlivého a artumilovného jedince to totiž může působit značně rušivě. A leckterý neurvalý dřevorubec pak při jeho sledování použije množinu nepublikovatelných výrazů, souvisejících převážně s mužskými i ženskými genitály, nebo s finálními produkty trávicí soustavy.

No jo, tak jsem zase jednou mimo průměr... Holt prostší jedinec, jako jsem třeba já, si u takového bijáku užívá srandy kopec a nechápe zdejší škarohlídství... Tenhle orgasmický a mile lobotomizovaný akčňák že je tu v modrých číslech?! Jděte se všichni bodnout, vy trojkaři a nižší, co byste sakra chtěli? Vždyť je to snad ještě lepší než dvojka, už dlouho jsem se u filmu tak kvalitně, poklesle a přízemně nepobavil. Nápad zkombinovat týpky ze staré školy s týpky z té nové se myslím povedl, nevadilo mi to, protože jsem ty jejich xichty stejně neznal... "Takže náš plán je teda vykopnout dveře a začít je kropit? Jo, to by byl dobrý plán, být 1985..." Krása, no... i když v tomhle případě pravda trochu laciná... Nicméně film je nabušený výbornou akcí, vtipem, nadsázkou, hláškami a skvělými herci. Z nových tváří asi nejvíc zabodoval špatňák Mel Gibson, ale dobrý byl i Mr. CIA Harrison Ford (Kostelník Willis ať zdechne ve vlastních hovnech, jestli mu prý čtyři mega v amerických byly za účast málo), i roztomile šaškující gumový prcek Banderas. Rozsračkování gangu somálských negrů bylo samozřejmě fajn, ale hlavní třešínkou na dortu je velkolepé finále z oné proklaté díry jménem Asmánistán, který při střetu se správnými řízky (a jednou roštěnkou) z Postradatelných přijde o celou svou armádu a všechny tři tanky. Díky Slyi, udělal jsi mi radost.

Nejlepší found footage horror, jaký jsem kdy viděl, lepší než REC, lepší než Blair Witch. Všechny ty avizované ceny, které tvůrci posbírali, jsou zasloužené. Tenhle film je tak skvěle udělaný, že jsem u něho spokojeně předl jako přežraný lev. Scénář, efekty, masky, exteriéry (Cinque Terre) - vše za jedna (tedy za pět). Jediné slabší místečko filmu je zmalovaná afektovaná čůza v roli upírky, která je hodně nevěrohodná; ale dá se těch pár okamžiků vydržet. Vydatná porce pokleslé zábavy pro všechny milovníky béček. A dokonce i s morálním poselstvím - uvědomělí upíři totiž s oblibou vyssávají sadistické prcačkáře.

Hustě atmosférický komorní thriller ze soudní síně, kterému nemám co vytknout, ale na pět se mi přece jenom nezdá... Nicméně: Skvěle vypointovaný scénář, dobrá kamera, žánrově vhodná hudba a hlavně samozřejmě parádní herecký duel v podání starého zlověstného opičáka Hopkinse a mladého, okázale arogantního floutka Gosslinga. A navíc ozdobený dvěma krásnými dámami (Davidtz a Pike). A po celou dobu jsem čekal nějaké ukrutně geniální a převratné finále, které mě posadí na zadek. Což o to, finále bylo, i převratné, ale těšil jsem se zkrátka ještě na něco víc...