JASON_X

Ponurých divnofilmů o "setkání třetího druhu" je fůra a já jich určitě viděl jen zlomek, ale tenhle považuju za hodně povedený a částečně určitě srovnatelný třeba s peckami jako The Thing, Species, nebo s jistými díly X-Files. Jedná se samozřejmě o stoprocentní čistokrevné béčko s béčkovým příběhem i béčkovou logikou, což ovšem (samozřejmě) vnímám jako plus! I audiovizuálně jde o silný nadprůměr - skvělá kamera, skvělé obrazy, skvělá zvuková stopa, dobří herci (tedy aspoň ti mužští) a hezky udělaní emzáčtí slizouni. No, podle jejich neohrabané fyziognomie i animálních projevů sice moc nechápu, jak by tahle rasa byla schopná stvořit teleportační portály, vyspělou biotechnologii a podobný vyfikundace, ale kdo by to řešil, když je to "jen" relaxační béčko, že jo.

Ne že bych se nechal oblbnout Nietzschem a Mozartem, abych v Headgame viděl něco víc, než jen poloamatérský a vcelku neoriginální nízkorozpočťák, ale mám zkrátka radši menšiny než mainstream, a proto přidávám hvězdu navíc. Myslím filmový menšiny. Takže příliš neřeším tuctovou zápletku, levný triky, fádní výpravu a celkový televizní look, ale naopak oceňuju třeba slušně (v rámci žánru) vykreslenou většinu postav, pár zajímavých neznámých herců, dobrou hudbu (kromě té Mozartovy) a nečekaně rozkošatělý závěr, který mě potěšil. Kdybych ale chtěl rýpat, nejjednodušší by asi bylo jízlivě se otřít o poněkud neobvykle rychlé zhojení se čelních stop po kameře.

Mámí a dédý, novorozené bejby a zlý démon baštící nemluvňata, tedy nihil novi... Ale co začíná jako nudná a stokrát provařená horrorovolovina určená mentálním retardům nebo vykojeným ženským na mateřské, končí jako psychologizující drama ve stylu antických tragédií. První polovina za jednu, konec za čtyři, ta laktační psychóza je halt prevít. Na tenhle námět se dal napsat mnohem lepší scénář a natočit mnohem lepší film, škoda. Mimochodem nic bych nedal za to, že herečku na hlavní ženskou roli vybrali kvůli tomu, jak šíleně umí třeštit a kulit oči. Její grimasy byly neskutečně zábavné (i když asi nechtěně).

Příjemně plynoucí záležitost v kanadský fránině. Je mi sympatický, že partička intošů se domluví a natočí nekomerční nízkorozpočtovou zombiárnu namísto toho, aby točila třeba nějakou rádoby duchaplnou vztahovou konverzačku, nebo podobnou onanii. Po celou dobu jsem byl zvědavý na to, co se z toho nakonec vyvrbí; dlouho jsem to tipoval na emzáky, protože proč by ty mátohy neustále hypnotizovaly ty haldy šrotu v poli, kdyby to nebyly nějaký přijímače nebo vysílače nebo co. Ovšem nakonec se to celé vyvrbilo v poněkud surrealisticky nebo symbolisticky jebnutý art, což mě trochu zklamalo. A nevím teda jak vy, ale já bych si při úprku o kejhák před zatraceně rychlejma krvežíznivejma bestiema určitě neuvázal na hřbet akordeon.

Čím kratší film, tím míň se toho na něm dá podělat, tím snažší je udržet ho ve svižném tempu a tím i diváka v pozornosti a napětí. Měl bych se asi začít víc zajímat o kraťasy. Postupně houstnoucí a dobře vygradovaná atmosféra, skvělá hlavní herečka a příjemná lekačka s bubákem. Sice žádná výjimečná originalita, ale jako předkrm před nějakým celovečerákem vynikající.

Trochu neladící kombinace. Na jedné straně bezpočet velenádherných horských scenérií, závratných pohledů ze skalních stěn nebo fascinujících ukázek všemožného sportovního umění a odvahy. Na straně druhé pak poněkud rušivé prvky v podobě nepříliš šťastně zvoleného hudebního doprovodu (energická a hlasitá klasická hudba) a jalového, rádoby poetického komentáře. Druhá Baraka se sice nekoná, ovšem i tak silný zážitek. Bez zbytečného tlachání a s jemnější muzikou by to bylo za plný počet.

Strohé, mořsky skalnaté exteriéry, mysteriózní atmosféra a poutavý příběh, odehrávající se v zajímavé době počátku 20. století. Evokace románů Julese Verna, nebo fantastických povídek H. G. Wellse. Ale přiznám se, že smysl toho všeho mi poněkud unikl. Jako vědecko-fantastické vyprávění je to slabé, protože bez odpovědí a vlastně i bez otázek na původ a způsob života oné tajemné obojživelné rasy, horror to taky není, takže ve finále jde vlastně jen o poněkud plytkou, i když líbivou pseudohumanistickou fantastiku. Ale rozhodně nelituju ztraceného času a ke zkouknutí doporučuju, minimálně zoofilové, nebo nejrůznější xenofilové si mohou přijít na své.

Ne nadarmo se říká, že poturčenec horší Turka. A tak stejně jako Brit Ritchie nedávno ryze hollywoodsky zprznil šaškem Downem Juniorem Doyleova Holmese, zprznil teď jiný Brit Branagh podobným způsobem Christiina Poirota. A to jednak sám sebou, tedy svým teatrálním přehráváním a nesympatickou tlamou, druhak svým popkulturním a multikulturním pojetím slavné knižní předlohy. Ještě bych snad zkousnul trapné entrée z protektorátního Jeruzaléma, křečovitě devótní vložku "Mohammed, my friend!" z Cařihradu, desítky metrů vysoký železniční most z dřevěných trámů ("wow!"), nebo patetický a po hollywoodsku vygradovaný závěr. Ale propašovat do lůna Orient Expresu třicátých let pravdoláskařského negerského doktora píglujícího bílou volnomyšlenkářku, je opravdu hnus. Nezbývá teď než doufat, že Branagh pojde dřív, než ještě stačí zprasit mou oblíbenou Smrt na Nilu, k čemuž se očividně chystá. S odporem a opovržením hážu jednu zimomřivou hvězdičku za asketickou Pénelopu, stále charmantní Michelle, dobře namaskovaného Johnnyho a nějaké ty kýčovitě pěkné pohledy na města a krajinky.

V komentáři k šestému Chuckymu píšu nepochopitelně cosi o 'sympatické Dourifově dcerce', zatímco teď jsem se celou dobu ošíval a vrčel "džýzys, ta má ale chudák ukrutnou držku, celej táta...". Ale jinak opět naprostá spokojenost, Manciniho styl se mi líbí a v žánru "současný soft horror" ční sedmé Child's Play vysoko nad průměrem. Oceňuju stále devadesátkově loutkového Chuckyho namísto nějakých digitálních blivajzů. Jen příště prosím víc sadistických brutalitek a jadrnější slovník.

Hodně slušná oddechovka pro milovníky pokleslého braku; jak si tak matně vybavuju celou sérii, tak určitě jeden z těch povedenějších Hellraiserů. Děj má zjednodušeně řečeno dvě složky - první je videobéčkový krimithriller, ve kterém policie vyšetřuje vraždy neznámého sériového vraha. Ovšem podstatnější je složka druhá, kterou bych pracovně nazval třeba jako 'fakt hustej bizár'. Při závěrečných scénách s Pinheadem a andělicí s fluidem pornoherečky jsem uvažoval i o čtvrté, ale počkám radši až na případnou druhou projekci. Nemá smysl se rozepisovat, kdo máš oči k vidění, viď. Silné tři.