JASON_X

Bohužel mi zase nezbývá než škatulkovat, protože lepší charakteristika než "lynchovina" mě u February opravdu nenapadá... A co že má tedy s Lynchem společného? Pomalý, bizarní, spíš surreálný než horrorový děj, zneklidňující až zlověstnou hudbu, málomluvné, prapodivné a absurdní dialogy... No takže snad není divu, že mi film svou atmosférou neustále připomínal Lost Highway, nebo Mulholland Drive. Pointa už je sice nelynchovská a horrorově všední, zato podaná nevšedním způsobem. Nádherný film, ponurý, skličující, těžkomyslný, tedy přesně takový, jaké mám rád. Lahůdkový zážitek!

Film z deštivého Portlandu, ze kterého si za týden nebudu nejspíš pamatovat už zhola nic, ale který mi příjemně zpříjemnil příjemnou večeři, a to se počítá. V rámci thrillerového žánru lehký nadprůměr, i když scénář byl chvilkami trochu nenápaditý a potenciálu námětu (smrtelná tortura on-line) nevyužil na sto procent. Ale samotný závěr byl zábavný (fandění u monitoru na policejní stanici), hlavní hrdinka pěkná (máma "nového" Supermana), a záporák měl vhodně šílený výraz.

Blue Ruin mě dostal stejně mocně, jako režisérův pozdější Green Room (který jsem ovšem viděl jako první, a proto oba filmy komentuju jaksi "obráceně"). Ale tentokrát žádná nadsázka, žádný černý humor, žádná "zábavnost", zato pochmurné a tíživé drama v Shakepearovském stylu. Reálie všedního jižanského venkova a typově naprosto obyčejní, tedy uvěřitelní herci, dohromady tvoří hodně působivou kombinaci. Sice ne úplně všechny scény mi ve filmu stoprocentně sedly, něco bych jistě natočil (nebo nechal zahrát) jinak, ale kdo jsem já, že jo... 90%, silný divácký zážitek.

(Extended Ultimate Edition) Mám hodně rád Batmana, Superman mi nevadí (nebo aspoň jeho moderní verze), ale tenhle chaotický filmový kočkopes mě příliš nenadchl. Trochu kostrbatý scénář bych ještě zkousnul, ale skákavou ruční kameru v některých scénách už ani omylem. Další body dolů za ubohého superpadoucha s holčičím vláskem i hláskem, za celkovou nezáživnost, a za už opravdu únavné klišé, kdy při soubojích mezi nějakými supersiláky střídavě jeden druhého stále někam háže. Tahle šablonovitá banalita mě u Snydera zamrzela. Plusy: Docela slušný Affleckův Batman (i když Bale je samozřejmě lepší), zajímavý Ironsův Alfred, překvapivé zjištění, že Holly Hunter má vypracovanější muskulaturu než leckterý dřevorubec, a asi nejlepší scéna z celého filmu - krátká vize z budoucího postapo světa s postapo Batmanem a superzlým Supermanem. Takový film bych si dal líbit, ale tahle limonáda...

Není to tedy zrovna druh filmového čaje, který obvykle popíjím, ale viděl jsem ho před pár lety s přítelkou a vzpomněl si teď na něj. Zamilovaná je totiž mezi českými filmy taková bílá vrána a díky svému obsahu je těžko zapomenutelná. Je s podivem, že se v tehdejší Československé televizi odvážili vyrobit "seriózní" film o tak ožehavém tématu, jakým je "láska" nezletilé dívky k jejímu učiteli, když všelijaké pedofilní skandály často a s oblibou plní stránky médií. Možná ale, že na to právě ve dvaadevadesátém byla ta nejvhodnější doba, protože pár let předtím u cenzorů, a pár let potom u rady ČT, by tohle už asi v televizi neprošlo. A určitě hrálo roli i to, že režie se chopila žena, která dokázala celý příběh natočit bez jakýchkoliv náznaků čehokoliv "nezdravého". Nechci na filmu kritizovat to, co je lehce (a lacině) kritizovatelné, třeba naivní děj, strojené dialogy, nebo herecký výkon představitelky Anežky, zkrátka je to televizní inscenace ČST. Naopak vyzdvihnu zajímavé téma, krásnou atmosféru omšelé (tehdy ještě) podzimní Prahy i babiččina bytu, a hlavně nádhernou Bachovu hudbu, která skvěle sedí k podzimu v pražských omšelých barokních zahradách... Čtvrtá hvězda za neobvyklost.

Punks not dead! Nebo spíš punks are dead. Prostě no future. Nejdřív se zdálo, že u tohohle neškodného komorního filmečku jen nostalgicky vzpomenu na začátek devadesátek, kdy se spolu punkeři a skinheadi pravidelně kočkovali na punkových koncertech. Ale netrvalo dlouho a rozjela se trochu tvrdší hra - nože, mačety, brokárny, zabijáčtí čoklové... A červené tkaničky už nenosí jenom red skins. Poměrně drsná jízda, žádný soucit s postavami, ale přitom lehkost, hravost a nadsázka, skoro jako kdyby zoufalec Tarantino znovu našel svoje ztracené koule, trochu se inspiroval minimalistickou skandinávskou školou, a natočil po čase zase jeden nekomplikovaný, neužvaněný, přímočaře řežebný biják. V momentálním nadšení tedy tímto pasuju Green Room na nejlepší netarantinovskou tarantinovku od Kill Bill. P.S.: A děsně žeru Imogen Poots.

Těžké hodnocení. Film začíná vcelku uspokojivě, jako průměrný tříhvězdový mozkovýplach s omletou zápletkou, s jednou sympatickou a zajímavou holkou a s jedním arogantním pitomcem, kterého máte od první chvíle chuť mlátit do hlavy paličkou na maso (samozřejmě tou kovovou stranou). Postupně ale děj klesá víc a víc ke dnu scénáristického šílenství a demence, no a když už je opravdu nejhůř a vy si říkáte "no odpad! tomu nedám jen proto, protože už jsem viděl/-a ještě větší sračky", tak vám tvůrci naservírují vcelku dobrou pointu, která předešlé scénáristické peklo rázem vrhne do trochu jiného světla... No ale to už je pozdě, protože vaše divácké utrpení je ještě čerstvé, vy rezignovaně čumíte na titulky jako bluma a říkáte si: "Stála mi ta předchozí hoďka něco za to?" No, mně tedy ani ne.

Nezlobte se na mě, ale tenhle film je nestydatá fikce, protože v dnešní Indii je přece zhola nemožný, aby samotná ženská (jedno jestli bílá nebo hnědá) rajzovala sama vlakem kdoví kam, aniž by ji cestou (nebo už po cestě na nádr) hromadně neznásilnila tlupa pologramotných špinavých Indiánů se zuby zkaženými od žvýkání betelu. To ví snad každej zdělanej člověk, kterej čte zprávy ze světa. Ani jinak mě zpočátku film příliš nenadchl. Že to bude trochu srajda o mamince a dětičkách jsem čekal, ale lákala mě srajda indická, respektive srajda z Indie. A z tohohle hlediska jsem si příliš neužil, protože většinu scén mohl rejža natočit i někde na svojí haciendě ve Španělích, nebo ve čtvrtích starého Palerma s cikánskými statisty, či s běženci z Bangladéše. A ještě k tomu v hlavní roli opruzuje nevýrazná bezvýrazná máma kovbojíčka Carla z Walking Dead, která vypadá a hraje jako nepodařený klon Demi Mooreové, která sama vypadá a hraje jako nepodařený klon někoho jiného. Ale líbilo se mi několik dobrých lekaček (hlavně ta s pomalovaným pánem u vody), a příjemně mě překvapil celý nečekaně morbidní závěr. Takže nakonec hodně slušné tři.

Tentokrát jasných pět hvězd, asi zatím nejlepší řada, tlachání nebylo tolik, respektive tolik mi nevadilo, neboť děj se konečně pohnul a začal někam směřovat, a vypadá to, že sedmá řada by mohla být poslední (jak doufám). Oblíbené scény: Třeba nahatá Daenerys vycházející z plamenů, Jaime beroucí schody na bílém hřebci (nebo kobyle?), malá špinavá bloncka, která jako terminátorka pronásledovala Aryu ulicemi Braavosu, a v neposlední řadě temná bohyně Cersei konečně na královském trůnu. Sakra, a teď zase rok čekat...

Příjemná vzpomínka na knížky Agathy Christie, které jsem v dětství náruživě hltal. A pomalým tempem brilantně natočená. Film z doby, ve které se ještě nešetřilo na bohaté výpravě, pečlivé kameře, ani na délce stopáže. Příběh je také pozoruhodný a rozuzlení originální, protože vrahem je tentokrát... ale nechte se překvapit. A znalci knižní předlohy si jistě aspoň vychutnají rozkošný retro vizuál. Z hvězdného hereckého ansámblu se mi svým výkonem nejvíc líbili Perkins, Bacall, Connery a Redgrave. Jedinou vážnější výtku mám ke ztvárnění postavy Hercula Poirota. Jednak jsem si ho takhle nikdy nepředstavoval (výtka subjektivní), druhak ho Finney příliš přehrává, zbytečně moc šaškuje a fyzicky se pitvoří a netvoří, jako kdyby chvílemi hrál spíš nějakou Poirotovu retardovanou karikaturu (výtka myslím objektivní). Ale v momentech, kdy zvyšuje hlas, zpřísňuje výraz a pohled jeho modrých očí nabývá na síle, bleskla mi pro něj hlavou role přímo na tělo: Ano, tenhle herec by býval svého času mohl být naprosto dokonalý a přesvědčivý Adolf Hitler!