JASON_X

Bessonův režijní styl zrovna dvakrát nemusím, ale tenhle film mě hodně hodně baví. Vizuálně působivá a líbivá akční sci-fi se skvělou výpravou a trikovými efekty. No tedy vlastně líbivá, až na jedinou velkou (ale naprosto fatální) slabinu, kterou je transsexuál Miloš aka Mila Jovović v jedné z hlavních rolí. To, že tahle extrémně ošklivá chlapice udělala kariéru v modelingu i u filmu a je navíc velkou částí tupě stádní veřejnosti vnímána jako hezká, názorně dokazuje všeobecnou absenci estetického vkusu v naší současné zdegenerované společnosti. Pardon, musel jsem si ulevit, protože ta nestvůra mi úplně kazí sledování tohohle jinak skvělého filmu. Ale hodnocení kvůli ní snižovat nechci. Bruce Willis je standardně dobrý, ovšem naprosto vynikající výkon podává Chris Tucker. Moje oblíbená scéna je operní sekvence s Divou; je hudebně i vizuálně krásná a příjemně fantasmagorická.

Na další díl série se opět dalo koukat, na Milu Jovović se opět koukat nedalo. A opět musím říct, že bych dal čtyři, kdyby tam nehrála, ale to už se zase opakuju, vždyť je to pořád dokola... Nechápu, jak může chlap, který je přeoperovaný (navíc špatně) na ženskou, udělat kariéru coby model a herec. V jedné scéně na začátku byla dokonce skoro nahá, z čehož jsem se málem pozvracel. A také z její přeslazené a sentimentální role náhradní matky roztomilého hluchoněmého andílka, fujtajxl. Na tyhle slizce patetické imbecility jsem opravdu alergický. Aspoň že ta ošklivá hybrida dostala ke konci pořádnou nakládačku. Ale potěšil mě návrat třímetrového sekerokladivouna, dokonce dvojitý, i když tak dobré jako v minulém dílu už to nebylo. A potěšil mě i návrat starých známých postav, hlavně Michelle Rodriguez, také dvojité. A jsem zvědavý na další díl.

Když přemýšlím, co bych tomuhle skvostnému kousku od Coenů mohl vytknout, napadá mě jen přehrávající McDormand. Je pravda, že její postava obtěžkané, selsky mazané venkovské policajtky, mi většinou lezla na nervy. Ale vyvažuje ji přesvědčivý Macy coby slabošský a zbabělý hajzlík, jako vždy skvělý Buscemi, k popukání úchylně zábavný Stormare, výborný scénář, cool (doslova) exteriéry i atmosféra a záživná zábava od první do poslední minuty. A samozřejmě nezapomenutelná scéna se štěpkovačem.

Výborný temný thriller od Coenů, pomalý, od začátku s hustou atmosférou, který by býval mohl být přesně mým šálkem čaje, kdyby se ovšem všechny jeho postavy nechovaly jako mentálně retardované, jen aby se to hodilo do scénáře... Vrah-profesionál na místě činu nechá ledabyle vajgl i se zapalovačem, potom to tam celé ochmatá další expert, včetně vražedné zbraně a i dál se po zbytek filmu chová jako naprostý idiot... A další a další. A jelikož tomu absurdnímu jednání schází nadsázka a tváří se to celé naopak příliš vážně, lezlo mi to spíš kapánek na nervy, než abych se u toho bavil. Ale M.Emmet Walsh je coby bezskrupulózní a mimořádně slizké soukromé očko naprosto vynikající. A pak přijde skvostná poslední scéna a já musím dát aspoň za čtyři.

Obrazově strhující a syrové drama z předkolumbovské Střední Ameriky. Křesťanský fundamentalista a žádný velký intelektuál Mel Gibson v něm s diváky hraje stejně prostinkou hru, jako předtím v afektované a naivně černobílé pohádce o Jéžíškovi. Tentokrát se mu však jeho dílo vizuálně natolik vyvedlo, že dávám nadšeně plný počet. A přehlížím tu hloupou tendenčnost v zobrazování tmářského pohanství a jiné mínusy. Jistě, pohanství s lidskými oběťmi bylo nepochybně tmářské a kruté, neméně než jakékoliv jiné vraždění ve jménu jediné pravé víry nebo jediného pravého Boha. Jak nám to třeba nedlouho poté předvedou například španělští conqistasdoři. Ale atmosféru měl film opravdu silnou, to musím uznat. A dostalo mě třeba i to mravenčí sešívání kůže!

Brilantní Polańskiho horrorová klasika, která ani po letech nepůsobí příliš zastarale nebo hloupě (což se o většině starých filmů bohužel říct nedá). Satanistická sekta sevře do svých spárů mladičkou submisivní katolickou ženušku, aby se stala matkou jejich mesiáše. Mia Farrow coby nastávající maminka malého čertíka podává skvělý výkon. Celý film má vynikající zlověstnou atmosféru, stupňovanou až do trochu nečekaného finále. A mně se to finále docela zamlouvalo.

Kdysi poprvé jsem tuhle torturovou jednohubku zkouknul tak nějak se zvědavostí a bez protestů a zase na ní rychle zapomněl. Podruhé už jsem ale docela dost trpěl nejen extrémně příšernou kamerou, ale i dějovou hloupostí - tak dementní postavy s tak dementním jednáním se totiž hned tak v nějakém béčku nevidí. Možná, že kdybych měl taky implantovanou nějakou nádobku na stresové látky, tak jí během sledování naplním... Radši bych ale ony nádobky implantoval tvůrcům filmu. Pak bych chytil toho třaslavého retarda který držel kameru, a řádil na něm s kleštěma, letlampou a pajsrem tak dlouho, až by z něj vytekly všechny užitečné chemikálie (a nakonec bych ho nechal zhebnout, aby už svými třaslavými pazourami nemohl zmrvit žádný další film). Potom bych to samé provedl s mentálem který psal dialogy, tedy asi se scénáristou. No a kdyby to nestačilo a bylo ještě málo těch vzácných chemikálií, pokračoval bych od režiséra až po klapku. Jedna hvězda za tři hodně pěkné baby, vlastně i s volavkou čtyři (tedy všechny kromě ukňourané těhule).

Sci-fi pohádka pro děti do 15ti let. Provedení spíš televizní, než filmové a místy spíš jako ze sedmdesátých než z devadesátých let. Neusnul jsem sice u toho, ale parkrát jsem to přerušil kvůli lákavějšímu hraní hry na mobilu a podruhé bych si to už nepustil. A McDowell nijak nezaválel, taky nemohl, s takovým scénářem...

Celkem koukatelné, už jen kvůli mým oblíbeným borgům (a jejich sličné královně). Tentokrát spíš pro starší děti, než pro mladší, bylo to o poznání temnější a dospělejší, než předchozí díl. Ale tu trapnou postavičku vědce-rockera si tvůrci mohli odpustit.

Další Star Treková pohádka pro děti a mládež. Některé telenovelické dialogy byly vskutku děsivé, vše navíc podbarveno úlisně slizkou cajdákovitou hudbou. Picardův flirt s přepudrovanou, zmalovanou a vyčesanou emzáckou duchovní vůdkyní jehovisticky idealistické planetární kolonie byl kulervoucí. A opět zpracování některých scén takovým způsobem, jako by se to točilo o dvě dekády dříve, anebo coby TV inscenace. Po relativně zdařilé dvojce nechápu. Ale jako film před spaním, když nemáte žádný jiný zrovna po ruce a máte smířlivou náladu, to celkem lze.