Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (515)

plakát

Sucho (2024) 

Slámův um je tam stále cítit, protože umí vystihnout atmosféru vesnice a nevypadá to jako Vinaři, či dokáže poměrně překvapit tím, že vnímá aktuální problémy světa ale každý film je vidět, že se mu ty scénáře rozpadají pod rukama. Sucho je dost nestálé. Má to záměrně komické postavy jako Polívka a jeho nechutně se projevující stařec na vozíku a Daniel, jehož nejednoznačný zdejší vládce půdy, touží hlavně po synově objetí, pak celkem vážnou linku kolem farmy naturálních Borové a Pechláta a do toho všeho je tam vsazena polokomická romance dvou aktivistů, kteří jsou taky velmi motivačně a chováním rozervaní a nelze si na ně udělat názor a to jen přispívá, že spíše působí nesnesitelně. Nemá to konsistentní tempo, mnoho načrtnutých motivů a rozhodnutí postav není dostatečně rozpracováno a občas bylo docela nevěrohodné, ale má to jakousi nepříjemnou atmosféru s dunivou ale trošku motivem oldschool hudbou a tradičně dobrou kameru Diviše Marka. Vzpomínky na lepší filmy Bohdana Slámy tu jsou, potěší, že jeho film se snaží něco říct, co dneska by nikdo neměl považovat za malichernost, jen je to nedopečené a dramaticky rozpadlé. 50%

plakát

Zóna zájmu (2023) 

Glazer servíruje opravdu mimořádně nervydrásající podívanou. Je to pomalá podívaná velmi, extrémním způsobem znepokojující. Jednak věcmi co nevidíme a i věcmi, které vidíme a to předvším, co se odehrává v domě za zdmi tábora v Osvětimi. Mráz šel po zádech, neboť režisér ani za mák film neboostuje. Naopak se snaží divákovi naservírovat chlad s jakým se Rudolf Höss prochází po své zahradě, třeba i jako anděl apokalypsy v bílém, pokřikující děti a jeho pyšná žena představuje své matce krásy své zahrady a co vybudovala díky tisícům zplynovaným lidem. Zrůdnost hlavních postav se neprojevuje nijak moc okázale. Naopak je to umírněné a tiše cynické, kdy se pak již i dozvíme jak Hössr to plynování baví a jak by nejraději zplynoval celou párty Nacistů. Statická kamera a znepokojivé zvuky pouze dotváří neklid, který mě celým filmem provázel. Byla to síla. Jen až moc pomalá a divácky nepřívětivá. 80%

plakát

Franta mimozemšťan (2024) odpad!

Rudolf Havlík se ve své nové taškařici pokouší skoro až o satiru na aktualní témata a dělá to svým tradičním upatlaným stylem a humorem velmi nevtpným o EU, Brně, české malosti a vesnické výstřednosti. Havlík by možná i měl na nějaký timing vtipů, jsou tu i náznaky chemie mezi herci, takže by mu to třeba i šlo. Jenže to snad ani sam režisér nema zapotřebí. On z toho chce hlavně vydolovat úspěch od těch lidiček, co chodí na podobné typy filmů dvakrát ročně do kina. Franta mimozemšťan je ale dvakrát tak ubožejší než předchozí Prezidentka, a na stejné vlně s Po čem muži touží. Tady není prostě nic. 10%

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Velká přepálená slabota. To je tak když někdo jako Vaughn dostane volnost od někoho jako Apple. Celou dobu jsem se u toho nedokázal bavit. Celé je to šíleně scénaristicky nezvládnuté až běda. Vtipné to je jen v málo okamžicích. Akce nejprve začne jako v Bullet Train ale hůř, aby pak v nápaditosti klesala ještě níže. Další film kompletně před zeleným plátnem a dodané triky jsou celkem hrůza. Je to prostě na takového věhlasného režiséra jako Matthew Vaughn až nečekaně mimo. Nejdřív hodí Dallas Howard do role podivné puťky a potom si tam na závěr hraje na maminovskou verzi Jessicy Chastain (všiml jste si někdy jak jsou si tyhle dvě podobné?), je to sice záměr, ale ani v tom záměru to nepůsobí věrohodně. Herci navíc bohužel také nejsou nějaká záruka a jistota. Howardová s Rockwellem sice ujdou, ale nic převratného se nekoná. A kdo jde do kina na Cavilla, Cenu a Dua Lipu bude teda hoooodně zklamaný. Hudba je cool, ale co více dávat k dobru, to opravdu nevím. Trošku mě mrzí, že je to jen z dalších hollywoodských marnotratných počinů. 40%

plakát

Chudáčci (2023) 

Zábavné, poučné, bohužel nakonec doslovné, tedy v rámci art filmu. Chudáčci je film o ženách a jejich pozici ve společnosti. Emma Stone hrající Bellu, jež se protlouká patriarchátem, je neuvěřitelná, vlastně nejlepší výkon posledních několika let, neboť je to výkon s takovým rozsahem, který snad nikdo nemá. Bella stvořená Bohem, jehož hraje Wilem Dafoe, jež nápadně připomíná Frankensteina, se uvádí do děje jako naivní děvče, které něco prožilo a teď chce poznat svět. A čím více se o něm učí a orientuje v něm, tím více si uvědomuje, jak chce žít. Lanthimos si zde opět hraje s bizarností, která je zasazena do výtvarně neuvěřitelného prostředí, v němž kouzlí neuveřitelná kamera Robbieho Ryana a až na to, že v poslední čtvrtině filmu si už ani tak chytrý tvůrce jako v Hollywoodu etablovaný Řek nemůže pomoct a tak nějak to pomalejšímu divákovi ještě dopoví přímo z plátna, o čem to celé bylo. Na jednu stranu asi pochopitelně. Strach z toho, že to bude celé chápáno jako podivná komedie plná erotiky byl silnější. Ostatně již nyní si představuji zde adorované uživatele csfd s verbální ekvilibristikou jak dávají odpad. Na druhou stranu je to jedna z věcí, která mi celkem vadí, podceňování diváka, to je snad ještě horší, bodejť u filmů, které jsou v ranku uměleckého filmu. Ano, dá se namítnout, že oproti Barbie říká feministické věci sofistikovaněji, jenže Barbie se jako art film netváří, naopak to předkládá pro masové publikum, takže proto i rozdíl v hodnocení a pohled na doslovnost. Chudáčci, ať chceme, nebo ne, nejsou většinový film. Nicméně nebudu to brát až tak moc vážně, neboť je to velice dobrý a zábavný film, kterých v podobném ranku poslední dobou velmi chvályhodně přibývá. Jen houšť a jsem velmi zvědavý na další film této party Kind of Kindness, jež snad bude již brzy. 80%

plakát

Karlos (2024) 

Z mého pohledu velmi nezvládnutý dokument plný bizarního materiálu, se kterým si nedovedl poradit ani Samir ani Šafránek. Ta účast Barletty je pro mě dvojnásob zklamání. Citím v tom hrozný zmatek. Člověk se nedozví vůbec nic, jen že Rittig je Vémolův adoptivní otec, Karel Gott jeho Bůh a ženy s plastikami vnad jeho múzy. Jako ta možnost, že by to bylo hlubší je lákavá, ale o to tady nikdo nestál. Že to duní a je to sestříhaný cool z toho nedělá dobrý dokument. 20%

plakát

Ferrari (2023) 

Myslím, že Michael Mann připravil pro fanoušky lehké zklamání, protože to nepřipomíná ani z rychlíku např. Le Mans 66. V mnoha chvílích to hraničí až s artovým pojetím, to mohutné držení kamery na obličeji Enza Ferrariho a Laury to jen dokumentuje, ta Messerschmidtova kamera je extratřída, to jak s ní pohybuje je fantastické. Některé scény jsou až šokující a nekompromisní. Po režijní stránce je to naprosto dokonalý snímek, Adam Driver hraje Ferrariho odevzdaně a oscaropudně (Nee tak okatě jako Bradley Cooper, ofc). Scénář ale asi zasloužil nějakou lepší péči, docela bych to uvítal ještě dramatičtejší, protože všechny scény, které mají v sobě drama jsou mimořádně silné a znovu jen potvrzují Mannův inscenační um (scény z hrobky Dina, scény Driver x Cruz, opera). Osud Enza Ferrariho by vydal na minisérii samozřejmě, ale každopádně s tímto pojetím také vcelku spokojenost a palec nahoru. 75%

plakát

Wonka (2023) 

Nádherná adaptace klasického příběhu Roalda Dahla, plná originálních nápadů, písní a krásných dialogů. Chalamet v hlavní roli Willyho Wonky je fantastický, řekl bych, že si vzal něco z obou předešlých představitelů, trocha z Deppa, více z Wildera, ale především je svůj a je nezpochybnitelná hvězda současného Hollywoodu, na něm především vystavuje Paul King svou vizi, která je zrealizováná do detailu precizně. Opět tu mám jednu scénu, jež si budu pamatovat navždy s žirafou, plameňáky a nočním létáním s trsem bálonků. Jeden velký úsměv. 80%

plakát

Aristokratka ve varu (2024) 

Opravdu koňská dávka nevkusu již podruhé. Vejdělek se snaží opravdu vytěžit vtip z každé odjištěné pušky, generace Z, body shamingu, Lišky a Helenky Vondráčkové. Je to opravdová lahoda, na které se scénáristicky podílel Petr Zelenka. Jako ani bych se nedivil, kdyby to přišlo moc i běžnému divákovi Vejdělkových opusů, přitom se to snaží tvářit tak nevinně a starosvětsky pohádkově, ale je to jenom velká zoufalost a bída českého národa v jednom filmu, jen o něco naleštěnější než ten hrůzný Teambuilding s melodiemi z hudební banky a hereckými výkony za hranicí teatrálnosti. 20%

plakát

Jedeme na teambuilding (2023) odpad!

Esence toho nejhoršího z českých porevolučních komedií, má to zběsile idiotský děj, nevtipné postavy s nevtipnými dialogy, spousta trapných stereotypních vtipů a do toho všeho se pak zjeví Michal David. Bylo mi z toho filmu celkem nevolno. Úvodní vzkaz tvůrců, že se neztotožňují s dějem a jeho postavami mi pak přišel skutečně nejabsurdnější. Na druhou stranu zase aspoň řekli, že jim jde hlavně o smích hloupých díváků a jejich money, a že se povedlo jak jsem slyšel. Bohužel ten způsob je fakt přízemní a nechutný. Navíc velmi špatně a levně natočený s klasickými herci těchto filmů. Tak co tu máme dále? Že by Aristokratka? 10%