ForGump

Noo dlouho jsem se v kině necítil tak trapně. Snad naposled u nějaké české romantické komedie. Nakonec ovšem překvapivě to ještě stačí na 2 hvězdy za tu zajímavou girl power, nicméně obsaženou v mimořádně dementním filmu, nezajímavém, bohapustě nefungujícím se spoustou digitálního bordelu, který je mimochodem ještě místy dost nezvládnutý a má ještě bizarnější momenty typu masožravé kočky polykají členy posádky vesmírného plavidla za zvuků písně Memory od Barbry Streisandové, nebo muzikálové podivné číslo z podivné planety s podivným princem. Bohužel to nemá na čistou demenci letošního Ant Mana a už vůbec ne na Strážce Galaxie, spíš to je celé jen únavné a už okoukané jedno velké klišé. 30%

Kenneth Branagh se snažil mermomocí rozpohybovat toto divadelní představení a udělat z něj trochu akční podívanou. Z mého pohledu se mu to nepodařilo úplně dokonat. I velký dům má své limity, a byť jimi kamera létá hezky, působilo to už moc sterilně. Pozitivní je, že to nemá dlouhou stopáž, ale už po dvou dílech celkem vyčpívající a za mě nepříliš záživné. Což o to, je to natočené pěkně, kameraman si pohrával s úhly moc libě, pro mě je to hlavní klad celého filmu. Herci tentokrát nestojí moc za řeč, zdaleka nejzájímavě hrál ten papouš a Tinu Fey si sem Brannagh nasadil čistě z kalkulu. Člověk ani vlastně nepoznal v hudbě Hildur Guanadottir. Prostě celé bez chuti a zápachu. 50%

Martin Scorsese je pán v letech a má tak výsostné postavení v Hollywoodu, že mu prostě všichni ty peníze dají a nechají ho se takzvaně rozšoupnout. Mám k němu úctu, a to velkou, myslím, že je to opravdu skvělý režisér. Nicméně tak jako mám velkou úctu k PTA, kdy mě jeho poslední filmy nechávají již dosti chladným, tak se stejně tak jedná i o minimálně poslední dva Martyho filmy pro streamovací platformy. Dopadlo to minimálně podobně jako s Irčanem. Zabijáci rozkvetlého měsíce je obrovsky zajímavá látka, jež v sobě skrývá velké drama z indiánské rezervace a po penězích dychtivých běloších. Ve Scorseseho podání se z toho stal ale 206 minut dlouhý extrémně problematický tvar, kde už se obavám, že mistr vykrádá i sám sebe. Celý film je totiž natáčen jako Mafiáni střižení atmosférou Kunduna a Mlčení a lehoučce lajznutý Skrytou Identitou. Dostáváme se do kultury silně proloženou náboženstvím, jde o náhled velice zajímavý, jenže k tomu je tu více jak polovina absolutně hloupých postav, chovajících se jako v Departed a pod jejich chladnokrevné vraždění Indiánů a těch co s nimi žijí drhne stále stejná kytarovo-bubnová melodie jako v Departed od Howarda Shore a je to k uzoufání. Scorsese sem vložil svůj nezpochybnitelný smysl pro humor, který ale působí krajně trapně a celkem i nepatřičně. Nebojte, není tu nic moc excentrického jako Nicholson, tím nejzazším bodem teatrálnosti je tak možná asi 5 minutové cameo Brendona Frasera, který jako by ještě nepřistál z Velryby na zem. Tato stylistická forma je podtržena závěrečným divadelním vystoupením, které nám dodá informace, jenž se staly po událostech, tedy jak postavy dopadly i z úst pana režiséra, jehož zjevení mě šokovalo stejně jako Václav Havel v Odcházení, kdy to působí už trošku moc cynicky. Takto se celý film zcizuje po 3 a půl hodiny a bylo to mírně k nevydržení. Navíc nelíbilo se mi ani, jak se tady nakládalo s postavami a jejich chováním. Ten problém je nakonec i v tom, že to možná paradoxně mělo být ještě delší, v mnoha chvílích to působí zkratkovitě. A co naplat ani herci to nezvrátí. DiCaprio mi tady přišel zdaleka nejztracenejsi od dob Titanicu a nejvíc přehrávající. Nicméně velmi solidní byl De Niro a když dostala příležitost tak především Lily Gladstone měla mojí pozornost, velmi minimalistickým herectvím to dokázala alespoň trochu zvednout. Tím posledním kladem je opět Prietova kamera, která celému filmu rozhodně vládne. Jak si tak uvědomuji, pusobí má slova hůře než jsem zamýšlel. Ono to není tak, že je to podprůměr, na to tady máme jiné adepty, jen mi prostě Scorsese vůbec neumožnil si k tomu dílu najít nějakou cestu. 50%

S Pavlíčkovými filmy to mám opravdu zvláštní. Na jednu stranu mě dokáží překvapit tím, jak úchvatný mají scénář a dialogy, na druhou stranu ale působí jako taková hrátka, která nemá jasnou dramaturgii a mírně se bortí do sebe. Samozřejmě nechci tady nikoho natírat, ale už je to poněkolikáté, kdy vidím u filmu jméno dramaturga ČT Sedláčka a opět je z toho mírné neuspokojení. Zajímavé, ale je jasné, že nejvíce zodpovědní jsou za výsledek oba režiséři, kteří to na tom place někam smeřovali. Námět je vlastně zajímavý, trošku inspirovaný Venclíkovým Nezvaným hostem, který tehdy tedy mířil k sovětské okupaci, nicméně to propojení s ním i v nějakých narážkách na totalitu mi přišel na rozum ihned. Tady se díky mamince hlavní mužské postavy dostáváme k tématům osamění a okupování abstraktnímu a konkrétnímu apod. Celý film způsobuje jakýsi tísnivý pocit na hrudi, komedie je to jen v nějakých drobnostech, jinak je to spíše drama s prvky absurdnosti. Cítil jsem se při něm jako letos při Beau is Afraid, kde to bylo dotaženo ad absurdum a se vztahem s matkou to pracovalo o dost lépe. Přišla v noci se ale nějakým hlubším ponorům vyhýbá a závěrem se nijak pregnantně neuzavře. Film působí extrémně zvláštním způsobem jako sofistikovaný mnohokrát opakovaný vtip o tchyních. Nadprůměr to ale tradičně vytahují herci, kteří jsou dobře vedení, byť necedím extázi, pak již zmíněné naturalistické dialogy z každodenního života a pak výborná hudba Aid Kida a kamera. Nicméně trošku se mi zdá, že Pavlíček, byť tady režíruje ve dvojici, by měl nechat své věci nechat režírovat a pravděpodobně i dramaturgovat vždy někým jiným. Tudíž opět se u nás jedná o dílo, které není směšné, jen stejně jako u Úsvitu, to je tvar problematický. 60%

Úsvit ve mně nakonec zanechává rozpaky. Začátkem si mě získal až čím více se blížil konec, tak mě postupně ztrácel. Tématem absolutně mimo jakékoliv jiné filmy. Až se trochu bojím, zda si Chlupáček se Šifrou pro zbytek své kariéry nenasadili laťku odvážnosti až příliš vysoko. Potenciál toho filmu být absolutně nejsilnější ubírá fakt, že ač je to statečné o něčem takovém točit, tak film nakonec působí ve svém provedení značně přízemně a neodvážně. A je to škoda, neboť režijní zdatnost Chlupáčkovi nechybí, s kameramanem Doubou, vytváří dechberoucí a nervydrásající scény a atmosféru 30.let, v nichž nacházíme hrdiny zalité optimismem pro roky přiští, které jak víme budou fatálně odlišné. Douba v tomto filmu neopouští detaily na tváře herců, v tomto případě se kochá tváří Elišky Křenkové, jež podává asi nejlepší výkon kariéry a pomáhá si zajímavými kamerovými úhly, z nichž snímá Borárosovo architektonické opus magnum. Jenže co naplat, ač možná ve mně film uzraje, tak tomu chybělo mrazení v zádech, které nastupovalo v první polovině filmu, kde pro mě vše graduje scénou v ordinaci. To co je potom už mi nepřišlo tak dobré. V jednu chvíli si nejsme jistí motivací postav, byť všechny jsou v určitém zmatení, ale i tak mi to nezpůsobilo věrohodně a i s postavou Heleny začináte ztrácet kontakt až se vám film nějak odcizí celý. Nicméně problémem CSFD je, že nedává možnost něčeho mezi 3 a 4 hvězdami, tudíž nezbývá nic jiného než nakonec Úsvit odlišit od ostatních 4*. Ten film je totiž tak extrémně jiný a jsem vlastně nadšený, že vzniklo něco takového, že ho nebudu řadit k průměru. Jen musím konstatovat, že je pro mě více než problematický. 70%

Bude asi potřeba podniknout revizi filmů Jana Hřebejka a Petra Jarchovského v celkovém měřítku, neboť po mnoha letech jsem si znovu pustil Horem pádem a jsem z toho velmi trpký, protože už mi z dnešního pohledu ten film přijde jako extrémně špatný, hrůzně jednoduchý a vykonstruovaný. Především v něm nacházím absolutní bezmoc. Postavy jsou skoro všechny neuvěřitelně strašné a podivné karikatury dělající podivné věci, a byť se Hřebejk společně s kameramanem Malířem snaží vytvořit zajímavou atmosféru, kde kamerové filtry snímají tu pražskou atmosféru se zajímavou Březinovou hudbou podmanivě, tak jako celek je to tedy až divně vyznívající. Celý (ne)příběh rámcuje jakýsi český fenomén rasismu a xenofobie, který je tak nějak zaobalen do drobných prvoplánových a laciných vtipů. Trošku bych dokonce nacházel paralely k asi 5 let staré Národní třídě od Štěpána Altrichtera, tedy schopného tvůrce, jenž tak nějak nezvládnul ukočírovat scénář. V tomto případě Petr Jarchovský narazil na limity své hloubky, kdy zůstává bezpečně na povrchu a je přesně řečeno, že v Pelíšcích jsme mu to byli schopni odpustit, tady těžko. Horem pádem je ve výsledku jakýsi hybrid mezi filmem Jedna ruka netleská (postavy typu Macháček, Liška, nebo Daniel), poetikou bratrů Coenů (takové miniFargo a Bratříčku, kde jsi) a ničím. Snaha o nějaké velké hádkové scény jako ze severského dogmatu hrubě nepasují do toho celku. Byl to tedy dost náraz do zdi. 30%

Říkal jsem si, že to je na čtyři, ale záverečná vlaková patálie mě jen utvrdila v tom, že se to vlastně příliš neliší od Fast and Furious a to i v některých navštívených lokacích (ano letos již podruhé se hroutil Řím a záporák z minulosti také nastoupil). Tady alespoň měl scénarista a režisér v jedné osobě krev v mozku při vymýšlení okolní zápletky a navíc prostě to většinou nepůsobí nechtěně vtipně ale celkem promyšleně, a to například i kamerově i hudebně, navíc i herci jsou celkem super, hlavně tedy Hayley Atwell v roli zlodějky a podvodnice je čupr. Takže jsem smířlivější, nicméně co do vtipu například Bullet Train to má také daleko, byť se Cruise celkem snaží, ale bohužel je na něm akorát zoufale vidět jak nevtipný člověk to ve skutečnosti musí být, do Brada Pitta mu holt leccos chybí. Ale jo slušné, druhý díl si dám též s chutí a s radostí vypnu všechny své myslící orgány na těle. 60%

Velmi silný film a tradičně audiovizuální potěcha pro duši cinefila, ale zároven je velmi ukecaný, kdy ve velké kadenci padají složité a rychlé souvětí a to je na 180 minut přeci jen moc. Jinak ale je co chválit, rozhodně bych se nebál za to dát Nolanovi Oscara za režii, protože to je v kooperaci s tou Hoytemovou kamerou tak labužnické až zrak přechází. Úchvatná hra se světlem, barvami, úžasné kamerové úhly a práce s detailem. A Gorransonova hudba je něco z čeho mi ještě teď jde mráz po zádech. Nádhera. Herectví snad ani nejde zmínit, Murphy je v Nolanově filmografii vždy úžasný a jeho položení do hlavní role, rozervaného vědce patří společně s Jokerem Heatha Ledgera k vrcholům všech filmů 21. Století, trošku mi to připomnělo tou věrohodnoství a totálním herectvím Joaqiuna Phoenixe. Rozhodně pro mě je Oppenheimer po Tenetu opět pozvednutí Nolanova jména, neboť jsem se již dost bál. Tady je to zase návrat zpátky ke kvalitám jako byl Dunkirk, se kterým to má pro mě leccos společného. Velký palec nahoru. 90% ad. 12.11. Viděl jsem Oppenheimera v kině v různých verzích 4x, takže byť vše výše platí, musím dát nakonec 5*, protože ten film je prostě mistrovský a ty vady mi prostě to nezkazí.

Zprvu si odbudu to, co asi bude vadit lecckomu nejvíc, ano v některých chvílích to bylo i na mě příliš doslovné tlačení na kritickou maskulinní/feministickou pilu, a to i přesto, že s posláním filmu nemám sebemenší problém, právě naopak. A to je tak to jediné co mohu Barbie vytknout. Ten film je totiž přesně vyvážený, je to vtipné a zároveň i dojemné, což teda jen a jen potvrzuje, jakými geniálními tvůrci jsou Greta Gerwig a Noah Baumbach. Smutek se mi mísil s radostí a v mnoha chvílích až husí kůži a na závěr i s leskem v očích. Oceňuji, že ve WB se odvážili na takto megaodvážný a vlastně v moderní hollywoodské kinematogragii neortodoxní satirický film nastavující zrcadlo současnému světu, vložit tolik prostředků a je dobře, že je dali Gretě Gerwig, která si sestavila tým lidí, kteří tento nelehký úkol vyprodukovali a dovedla opět herce k až nadlidským výkonům. Tedy ať už kamera Rodriga Prieta a hudba a herecky mimořádní Margot Robbie a Ryan Gosling a ve správné komické poloze nastaveným Willu Ferrellovi a Kate McKinnon. Je to vlastně film, který napohled svou kampaní a všemi gify, memy a dalšími doprovodnými drobnostmi, navozuje jakýsi dojem třeskuté, cukrkandlové zábavy, která ale leckoho může nepříjemně překvapit a vlastně si tak (až trošku elitářsky) říkám, zda je vůbec možné chtít od masového publika pobrat to množství narážek a dalších maličkostí. A bojím se, že právě vlivem tohoto proma budou mít všichni ostatní problém na to jít. Barbie má neuvěřitelně invenční a mimořádně chytrý scénář, který je dle mého pocitu převeden na plátno mistrovsky a s hravostí. Masterpiece. 90%

Musím samozřejmě uznat, že to je zase prostě další z výbušných a dementních podívaných. Jenomže se asi opakuju pokaždé. Strážci Galaxie mají Jamese Gunna, tvůrce, který umí do těchto filmů vnést lidskost a zvířeckost, a přesto být i celkem vtipný. V rozlučce bojují Guardians za záchranu Rocketa proti černošskému dickheadovi celkem podobnému v chování Adolfu Hitlerovi. A právě zápletka kolem našeho oblíbeného Mývala nadchne nejvíce a táhne se celým filmem. A i díky tomu je poslední dobrodružství hrdinů okolo Star-lorda Quilla příjemné a v nekterých momentech až dojemné. James Gunn je totiž maník, kterého by chtěl asi každý aby mu točil a psal filmy a jeho tvorba se prostě vždy vymkne a patří k tomu nejlepšímu v rámci daných frančíz. Jestli to tak bude i u nového zaměstnavatele, tedy DC Comics je otázka, ale pokud bych měl vybrat člověka, jenž může nakopnout topící se značku tak právě Gunn a na jeho Supermana jsem zvědavý. Právě Marvel může tomuto chlapíkovi vděčit za hodně, protože i poslední Strážci Galaxie jsou o dost lepší než zbytek tvorby producentského týmu Kevina Feiga, co bude s Marvelem dál kdo ví, protože jeho prestiž upadá. Snad naleznout nějaké nové takhle kreativní lidi. Takže last goodbye to je velmi zdařilé a hlavně v této sérii kvalitou konsistentní. 70%