ForGump

Vlastně by to bylo no problem, kdyby některé věci nevypadaly jako vycucané z prstu a scénář by dostal trochu větší péči. Poselství tam nějaké také je, peklo vlastně absolutně suprové podle Bočanovském vzoru, včetně Vydrova úředníka a celého pekelného úřadu s odděleními. Herci OK, byť jsem si vědom toho, že kreace dvojice Sokol - Lábus působí někdy až přehnaně teatrálně (a tím vlastně zakrývají to, že tahle pohádka by nemohla kandidovat na tu nejvtipnější). Jinak neuvěřitelný cit tvůrců pro výběr ústřední dvojice (resp. čtveřice), co do typu postav. Nejlepší přítel = Janákem kvalitně natočený průměr. 50%

Superjednoduchý film. I ty ovšem patří do filmového spektra. Jenže né každý je dobře natočen a zahrán. A stlejda Rudla a Fábera nemohly mít lepší představitele. 70%

Film, o kterém stojí za to přemýšlet. Myslím, který je potřeba vidět minimálně dvakrát. Jeho základní myšlenka je vlastně svým způsobem prostá - je to o lidské blbosti, egoismu a schopnosti sebereflexe, zároveň o manipulaci. Rozhodně se dá říct na první zhlédnutí, že Kvarteto není tak vtipné jako Díra u Hanušovic, ta měla veliké množství osobitých figur a vtipných situací, zde dlužno vyzdvihnout barmana Šamana Jiřího Schmitzera (opravdu po otci zdědil výrazný minimalismus), jehož role rozsahem nevelká, ale vždy absolutně rozbije nastolenou situaci nějakou filosofickou myšlenkou. Díra ale byla jakási moderní zpráva o stavu českých zapadákovů, Kvarteto zase na druhou stranu má ono sdělení a je ještě více meditativní. Rozhodně stojí za nějakou hlubokou analýzu. Každopádně ten nenapodobitelný rukopis a humor Dejvického divadla tu rozhodně nechybí (trochu v menší míře), Krobotův režijní styl je stejný jako v Díře u Hanušovic, film se plíží a pomalu ubíhá, velice pravděpodobně slabší jedinci nebudou mít tu trpělivost u některých dlouhých a napohled zbytečných záběrů. 60%

Zajímavá esence předválečné veselohry. Má to své momenty, u kterých se nelze nesmát. Sympatické hlavní hrdiny, především Anna Fialová je více než skvělá. Přichází ovšem to obligátní ALE. V některých chvílích si s námi Jarchovský s Hřebejkem hrají a myslí si, že v záchvatu smíchu přelezeme přes ty obrovské výpadky v ději a dialogové doslovnostní berličky. Pánové, říkám, že tak hloupý divák není. Přesto je na místě, potvrdit to výsostné postavení Nápadníka na místo 1 ze všech tří filmů. Ovšem globálně zhodnotit celý šestihodinový! snímek, tak už to tak lichotivé nebude. Tedy nerad to píši, i přes tento nejlepší třetí snímek, ale autorská dvojice J+H se dostalo do bubliny svého úspěchu, a teď jen otázka, čím se z toho opět vykroutí. A myslím, že by měla být velice opatrná v příští volbě, protože i diváci už podle čísel návštěvnosti nejsou příliš spokojeni. Nápadník, ale každopádně za 40%

Jsem bezmezně přesvědčen o tom, že další adaptaci nejlegendárnější knihy Agathy Christie není zapotřebí dělat. Jenže Kenneth Branagh má jiný názor. A nakonec je to dobře. Příběh svým vizuálním stylem, svižným tempem a kooperací i s exteriéry zpřístupnil mladší generaci. Měl k dispozici obsazení snů a samotný Hercule Poirot v podání jeho samotného se mi libíl už jen tím gigafousem. Každopádně nedoporučuji starším, kteří pamatují ať už Finneyho nebo Sucheta. 70%

Někdo by si řekl, že Český slavík nemůže svoji laťku bizarnosti posadit ještě níže. A hle, on může. Na pódiu se střídaly výlevy z Dantova pekla a očistce se Sokolovou těžce nezvládnutou improvizaci, kdy tu běžela bezdůvodně smečka psů, tu sám moderátor visel ve vzduchu, opět bezdůvodně, a tu si Lucie Bílá svou tradiční spravedlivou láskou a pravdou postěžovala, jak v těžké době žijeme. Na závěr se vystřihl pro pamětníky opravdu obraz leta nevídaný. Vedle sebe se postavili Karel Gott a Marta Kubišová, tedy ten který v roce 1977 hlásil loajalitu k režimu svým podpisem Anticharty a projevem v Divadle hudby, v němž odsoudil právě lidi jako Kubišová, která celých dvacet normalizačních let protrpěla nemožností dělání své profese. Samozřejmě podobný obraz, již byl k vidění při listopadových dnech, kdy oba slavnostně zpívali hymnu, na počest revoluce. Kubišová, jíž patří hluboká poklona za její pěveckou kariéru, poté zazpívala Modlitbu pro Martu, což vypadalo jako nějaký metaforický obraz. Komunisty deptaná zpěvačka, která končí s vystupováním, zpívá těm v hledišti, kde sedí totalitní hvězdy 80. let jako Michal David nebo Karel Vágner, svou poslední a nejsymboličtější píseň. ---------- Opět se objevil Ortel, tentokrát nepřítomen, ale přítomen v bizarním vtipu Tomáše Matonohy převlečeného za dalajlámu, jemuž ten samý sál, který vloni skupině tleskal, ocenil skoro bouřlivě. Nejlepším vtipem nakonec Sokol sám sebe zachránil, a to, když píseň, stále a dokola se zjevující skupiny Mirai, předělal na Když nemůžeš, tak si přidej! jako útěchu pro obézní lidi. Každopádně tohle každoroční divadlo už není potřeba dále rozebírat, jednoduše absolutní zhůvěřilost, kde se shromažďují lidé, jejichž aktuální vliv v hudební sféře velice opadá. Jenom nezbývá nic jiného než kroutit hlavou a to je tak všechno.. a možná věřit, že Luděk Staněk ve čtvrtek přinese glosu, z řádu nezapomenutelných. NEHODNOTITELNÉ

Nová Marvel série, která začala Iron Manem v roce 2008, mi až do letoška unikala. Upřímně ani mě nelákala, neboť komiksové filmy vesměs považuji za Rychle a zběsile fantasy průmyslu, tedy na jedno brdo a absurdní. Až v roce 2017 jsem se dostal na projekci Thora: Ragnarok. Dostalo se mi prozření. Ve dvou hodinách smršť hlášek s prvky slapstick, která je nudná pouze ve chvílích, kdy se snaží být vážná. Uvolněnost, pohodička, to se mi líbilo absolutně nejvíc, Ruffalův Hulk, tupoš z kamene, Damonovo cameo a stylová Cate Blanchett, a tak dále. Marvel Universe mě tedy dnešními dny zajímá a doufám, že tenhle Thor není jen náhoda. Pokud by se všechno marvelovské odehrávalo tímto způsobem, tak rozhodně souhlasím. Tyhle filmy musí především bavit a to nekonečně, jinak nemají žádný zvláštní význam. 80%

Tak tak, slušná zábava. A spíš než horor, tak college komedie s pár lekačkami s dobrou herečkou v hlavní roli. 60%

Tolik Vás to nezasáhne ani nešokuje, tedy pokud jste někdy viděli nahé lidi. A ten celkový vývoj postavy Maggie Gylenhaal nakonec vlastně prochází tou jasnou cestičkou od začátku divákovi nutně zřejmou, bez nějakého odklonu, pokud odhlédnu od toho románku s ''obyčmužem'', který se nějak zvlášť nerozvinul víc. Trochu více by se spíš mělo pracovat s onou legalizací pornografie z hlediska právního, takový hlubší politický vhled, ale slovy klasika ''BUDIŽ'' , Deuce se dá s klidem doporučit jako neškodný exkurz do zaplivaného New Yorku 70. let, ale místo 8 epizod by stálo za to natočit jeden film, max. dva 60%

Paskvil paskvilovitý, v němž Macháček teatrálně šaškuje, aby následně vplul do vážné části role, kterou v mnoha ohledech hraje hůře než Sokol, postavy mluví jako knihy, navíc odříkávají různé modifikace hlášek z Pelíšků, což by nebyl vesměs problém, ale působí to strašlivě násilné až člověka mrazí studem, nechybí ani tradiční štědrovečerní scéna, která je kratší, ale především spousta věcí nedává smysl a také se divák jen spoře orientuje v časoprostoru. Schválně nezmiňuji konec, který to celé jen dorazil, nehledě na dvě groteskové scény, jejichž výskyt působí jaksi nepatřičně. Kroutím hlavou již podruhé a bohužel se obávám, že ne naposled. 10%