Zagros

Do třetice všeho… skvělého. Znovu platí mé předchozí komentáře k prvním dvěma dílům. Jen doplním, že skvělá je celá trilogie a dech jí nedochází ani v posledním díle. Výrazně k tomu přispělo skotské prostředí a tajuplný hrad, což mě bavilo velmi. Režisér André Hunebelle si trilogií Fantomas stvořil své životní dílo. Filmy s Fantomasem jsou jedny z mála, kde vystupuje Louis de Funès a přitom si pro sebe „neukradne“ celý film. :-) Jean Marais mu zdatně sekunduje a pěkná tvářička Mylène Demongeotové se k nim hodí a nic nekazí. Hlavní postavou je ale Fantomas a je jen dobře, že si udržuje své tajemno celou trilogii. Francouzi zkrátka opět dokázali, že v šedesátých letech byli absolutní filmovou velmocí, čtyřikrát bravo.

Ke druhému dílu bych prakticky mohl okopírovat komentář od prvního filmu. Platí vše dříve napsané. Opět mě skvěle bavil v mládí a baví mě stále i v dospělosti. Je až s podivem, že vůbec neklesla kvalita filmu, jak to bývá u druhých dílů obvyklé. Řemeslně stále stejně dobré, příběhově napínavé, humor na odlehčení správně dávkovaný… zkrátka další čtyři velké hvězdy mé oblíbené francouzské trilogii.

Jako dítě jsem film Fantomas miloval. Bylo to pro mě napínavé, akční a dobrodružné a byl to jeden z prvních filmů, který jsem mohl sledovat dlouho do noci s našima. :-) Jako dospělý jej mám také velmi rád. Jasně, už mě to nenapne tak, jako když jsem byl malý, ale pro změnu se přidala ještě dobrá komediální stránka, kterou jsem předtím moc nevnímal. Film se mi ani na další a další setkání nepřejedl a mám ho rád pořád. Asi nemám potřebu chválit jednotlivé složky filmu zvlášť, v mládí jsem to stejně ani neřešil. Fantomas pro mě byl parádně fungující svět, který mě dokázal úplně vtáhnout a já si jej skvěle užil a užívám i jako dospělý.

Od Jana Prušinovského se mi vcelku líbil Okresní přebor a hodně Most! Proto jsem si rád pustil i jeho další seriál s vykřičníkem - Dobré ráno, Brno! Musím se přiznat, že jsem byl ze začátku rozčarovaný, kam až klesl… psí hovno v kabelce, vyřezávání hemeroidů, sraní jedné z hlavních postav na kapotu auta. Do toho neustálé trapně a lacině působící vtipy, jak každý s každým chrápe. Navíc postavy byly spíš karikaturami. Rosnička jako typická krásná blbka apod. Po prvních dvou dílech jsem měl co dělat, abych se na to nevysral (když zůstanu vyjadřováním naladěn na seriál). Naštěstí postupně podobného kanálového humoru ubylo a přibylo několik zábavných věcí. Zejména bych pochválil, že si Česká televize dokázala udělat srandu sama ze sebe a že to vůbec pustila do vysílání. Je jasné, že jde o obrovskou nadsázku, nicméně i tak to pro někoho může být přes čáru. Hodně zábavná byla „tvorba“ samotného pořadu, zejména při různých problémech. Tady se ukázala především postava Jana Kolaříka, který to táhne nejen jako postava, ale i herecky. Poslední dva díly byly výborné, přesto celkové hodnocení po příšerném začátku dokázaly vytáhnout jen na slabší tři hvězdy.

Sidney Lumet vtrhl na velká plátna filmem Dvanáct rozhněvaných mužů, čímž si vydobyl uznání. Mimo něj natočil také skvělé filmy jako Zastavárník, Serpico, Televizní společnost a další. Proto jsem moc neváhal a chutí si pustil další jeho chválený film – Pahorek. Námět je prostý - kárné vojenské zařízení v poušti plné „ulejváků“, zlodějů, dezertérů a rebelů pod dohledem drsného seržanta Wilsona, který rád tlačí všechny až na samotný okraj sil. Až tehdy se totiž dle něj ukáže, jestli se člověk zlomí, či vydrží a stane se konečně „pořádným“ chlapem a vojákem. Výtečně napsaný a obsazený mix postav (černoch, tlusťoch, násilník, rebel, citlivka) dává prostor k mnoha různým interakcím. Ten je také dobře využit, a když se k nim přidá nesmlouvavý seržant Wilson (perfektní Harry Andrews, zastínil i výborného Seana Conneryho) a podlý seržant Robert, je o zajímavé a silné momenty postaráno. Vyzvedl bych i kameru! Rychlé prostřihy, pohledy z očí do očí, podhledy… to vše jen násobí hutnou atmosféru. Při mnohonásobném zdolávání pahorku budete společně s trestanci trpět. Sidney Lumet opět nezklamal, po právu mu posílám čtyři hvězdy.

Ani nevím, kde jsem k tomuto filmu přišel. Pustil jsem si jej bez jakéhokoli očekávání a vědomosti o čem to bude. Dostalo se mi překvapivě zábavného výletu na Ibizu do světa DJs a jejich velké nepřetržité párty. Teda jen než dojde k jedné neočekávané komplikaci a hlavní postava a hvězda Frankie Wilde (parádní výkon Paula Kaye!) ohluchne, což je pro jeho povolání vcelku problém. To není prozrazení zápletky, ale spíš námět, který se dá vyčíst z hodně prozrazujícího obsahu. Hlavní postava je zejména zpočátku hodně protivný DJ a pařmen, který je většinu času mimo a dělá jeden psí kus za druhým. Když ale přistoupíte na jeho vidění světa, dokážete se skvěle pobavit. Film si vybral velmi zajímavý formát. Jde o jakýsi pseudodokument, který vypovídá o fiktivní postavě. Nebo lépe napsáno, ta postava je spíše složena z několika reálných DJs a vhodně zdramatizovaná pro film, i když na Ibize se dějí věci, které dramatizaci nepotřebují. Každopádně to působí na jednu stranu velmi reálně, zvlášť když se ve filmu objeví i takové hvězdy jako Tiesto, Paul van Dyk, Carl Cox a další. Na druhou stranu je to skvělá zábava, protože tvůrci se rozhodně vážně neberou a hlavní hrdina a jeho okolí to dostává místy pěkně sežrat. Režisér Michael Dowse dohromady dokázal umíchat zábavný a uvěřitelný koktejl. Ten byl navíc podpořený velmi vhodnou hudbou. Hned druhý den jsem si pustil soundtrack a u jeho poslechu jsem se usmíval, když jsem si vybavoval scény z filmu… čtyři velké hvězdy.

Od Iana McEwana jsem něco málo četl a bavilo mě to. Především hloubka psychologie jeho postav, kterou dokázal vždy skvěle popsat, byla obdivuhodná a vtahující. Ať už postavy řešily nějaké banality, či extrémní situace, vždy bylo zajímavé pozorovat jejich vnitřní svět a vývoj. Proč se tak rozepisuju u knih autora předlohy? Protože to stejné mi přišlo jako hlavní plus filmu Betonová zahrada, který je další filmovou adaptací jeho knihy. Námět silného příběhu je dostatečně známý: čtyři sourozenci ve věku zhruba deset až dvacet let zatají smrt svých rodičů, aby je nesebrala sociálka. Téma jako stvořené pro ponoření se do psychologie postav. Režisér Andrew Birkin stvořil komorní snímek o pár postavách s velmi dusnou atmosférou jednoho horkého léta. Počasí je spalující, situace někde mezi beznadějnou a zoufalou a čtyři mladí hrdinou se s tím vyrovnávají každý po svém. Herecké výkony jsou přesvědčivé a vůbec celý snímek na mě působí hodně autenticky. Je to další z řady filmů, na kterém lze ocenit kvalitu všech složek, fungující celek a přesto z něj nebudete mít dobrý pocit.

Podruhé jsem si dal film od Luchina Viscontiho a podruhé mě moc nebavil. Po Smrti v Benátkách jsem zkusil Vášeň, která se odehrávala… opět v Benátkách. :-) Vášeň byla sice divácky přístupnější, přesto mě vtáhnout nedokázala a většinu doby jsem se nudil. Jde o banální milostný příběh italské hraběnky a rakouského důstojníka v době obléhání Benátek rakouským vojskem. Ono obléhání slouží spíše jen jako podkres. Samotného boje se divák dočká až v závěru filmu a prakticky s hlavním dějem nesouvisí. Z mého pohledu je toho až trestuhodně nevyužito a celý film tak zůstává „jen“ nenápaditou romanťárnou s výtečnou barevnou výpravou. To, že byli každý z nepřátelského tábora, vlastně také nehrálo moc roli. Bohužel ani v romantické lince to na mě moc nefungovalo. Vášeň se rozhodně nedostavila. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická. Byla znuděnou šlechtičnou se starším manželem a hledala rozptýlení jinde. Rakouský důstojník mi byl nesympatický ještě více. Sukničkář a prospěchář, který vždy myslel jen na sebe. Válka a všechny milenky byly na vedlejší koleji. Jeho manipulace s hraběnkou byly jak z naivního milostného románu a ona mu to stále naivně baštila. Navíc herecké výkony byly slabé. Místy až divadelní přehrávání emocí mi bylo proti srsti. S Luchinem Viscontim jsem ještě neskončil, ale doufám, že to do třetice bude mnohem lepší.

Vysoko v horách pro mě bylo slušnou, nicméně nevýraznou kriminálkou. Po nějaké době na ni nejspíše zapomenu. Klasický příběh o propuštěném gangsterovi, který hned po propuštění začne plánovat další akce, se snažili tvůrci okořenit romantickou linkou. Ta se moc nepovedla a byla velmi naivní jako všechny postavy a jejich chování. Opravdu stačí pár pohledů do očí a už se zkušený starší gangster chce ženit? Moc to nefungovalo, stejně jako občasné snahy o odlehčení. Jen to zbytečně vytrhávalo z napětí již tak nepříliš originálního příběhu. Slabší tři hvězdy a ta třetí je jen za tradičně skvělého Humphreyho Bogarata… tohle byl ale jeho nejslabší film.

Původně měla Zázračná planeta jednu řadu. Když přibyly další dvě řady, spojili to místní admini do celku. Zrovna píšu komentář ke druhé řadě, tak ho dám rovnou sem. Většinou totiž nehodnotím jednotlivé díly a série seriálů, ale beru je jako celky. Teď už k samotnému seriálu... Tenhle seriál se nedá hodnotit jako tradiční filmy a seriály. Nicméně to mi nebrání mu dát maximální hodnocení. :-) Je jednoduše kouzelný a dokonalý jako příroda a naše zázračná planeta sama. Navazující komentář po druhé sérii... Po deseti letech se tvůrci původní Zázračné planety odhodlali k pokračování, které dopadlo opět skvěle. Znovu je to výtečná práce po všech stránkách a nedovedu si to překvapit lépe. Tentokrát jsme se dívali s dětmi a moc se nám to líbilo všem. Mimo tradičně perfektní záběry přírody to bylo i překvapivě zábavné a poučné. Tance plameňáků vás rozesmějí, cestování tučňáků za potravou vás dojme, opice ve městě vás pobaví… Mimo to se dozvíte i spoustu věcí, které zaručeně nevíte. Třeba to, kdo v centru měst loví a žere holuby. :-) Zcela po právu náleží i druhé sérii Zázračné planety maximální hodnocení. Už teď se všichni doma těšíme na třetí řadu.