Zagros

Stovky bobrů jsou moderní poctou starým groteskám (Chaplin, Keaton), jsou rovněž gejzírem nápadité originality a tvůrčí imaginace, která se v běžné produkci vidí málokdy. Je velká škoda, že se podobným dílům nedostává větší pozornosti. Sám jsem film viděl jen díky Virtuálnímu RETRO KINU (jako už mnohokrát, opět děkuji). Film by jistě uspěl u většiny diváků. Rozhodně není nepřístupný. Možná někoho odradí černobílá kamera, ta se ovšem ke groteskám a filmu samotnému hodí. Asi se lidé jednoduše jen pohodlně vezou s mainstreamem a film se k nim nedostane. Sám jej rád dál doporučím. K maximálnímu hodnocení něco chybělo, občas tomu docházel dech a zkrácení by určitě pomohlo. Sami jsme sledování dvakrát přerušili, vždy jsme se k němu ale rádi vrátili. Původně jsem uvažoval o hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Vzhledem k velké originalitě a výtečné nápaditosti tvůrců, jsou nakonec ty čtyři hvězdy zasloužené.

Páni v cylindrech na mě působili jako typická meziválečná naivní romantická komedie a vlastně jsou ukázkovým zástupcem daného období a žánru romantických komediálních muzikálů. Také Fred Astaire hraje jako vždycky. Herec je sice průměrný, ale role je mu psaná na tělo a moc to nevadí. Když přijde na taneční a stepařská vystoupeni je naopak excelentní. Jeho čísla byla velmi nápaditá a občas i vtipná. To se moc nedá říct o zbytku filmu, ten bohužel nepřekročí průměrný kousek ze stejného žánru. Dialogy nerozesmějí moc často, příběh je naivní romantika a zbytek postav rozhodně nepodává strhující herecké výkony. Pro fanoušky Freda Astaira, starých muzikálů a stepařských čísel to může být o hvězdu lepší. Osobně se mi více líbil jeho film Krásnější než sen. Z Pánů v cylindrech přebral vše dobré, přidal výraznější krásku a také postavu staršího otce (vynikající Adolphe Menjou), který dokázal svými komentáři z nadhledu dodat více vtipu a zábavy. Proto doporučím raději ten.

Podobné filmy mám rád, většinou se mi trefí do vkusu a já si u nich užiju pohodový večer. Americké romantické komedie z první poloviny dvacátého století mají své kouzlo. První, co z nich vždy cítím, je bezstarostnost. Doba byla těžká, tak co se budeme babrat ve složitostech, tím hlavním je diváka pobavit. Najmeme pokud možno ty největší hvězdy (to se tady opravdu podařilo), napíšeme jim sympatické postavy (to se naopak nepodařilo vůbec), dáme jim do úst pohotové a vtipné dialogy (tady to bylo tak na půl, pohotoví jsou všichni až až, ale vtipní jenom občas) a celé to zabalíme do lehkého a komediálního příběhu (to splněno bylo). Bohužel právě nesympatické postavy byly největším kamenem úrazu. Všechny byly sebestředné a ostatní vždy jen pohotově dokázaly odpálkovat. Záchvaty upřímnosti (a lepšího vtipu) se dostavily vždy jen s potřebným množstvím alkoholu. Také dialogy mi přišly až moc umělé a někdy zbytečně rychlé. Občas se zkrátka zaměňuje rychlost za inteligenci, což je škoda. Například prozření namyšlené hlavní postavy v podobě Katharine Hepburnové vyznělo jen slabě a do ztracena. Přesto se Příběh z Filadelfie dá označit za lehkou a pohodovou komedii… slabší tři hvězdy. Možná někomu sedne více.

Po více než roce jsem se dostal k pokračování československého seriálu Sňatky z rozumu. Tvůrcům seriálu to ale trvalo osmnáct let. :-) Zlá krev dějově navazuje tam, kde Sňatky z rozumu skončily. Zavádí nás do Prahy (a Vídně) do roku 1881 a pokračuje zhruba následujícími deseti lety. Opět se setkáváme s rodinami, Bornů a Nedobylů a jejich okolí. Jsem velmi rád, že se zachovalo původní výborné obsazení. K nim se postupně přidala další generace postav i herců. Znovu jde o skvělé herecké výkony, dobré dialogy a především o výtečný dějepisný exkurz do naší ne moc známé historie, kdy Češi bojovali proti rakouskému mocnářství o uznání některých svých práv. Oceňuji pohled z obou stran naší tehdejší společnosti. Bohatí obchodníci jsou neustále ve střetu s dělnictvem, ať už je politická situace jakákoli. To je zobrazeno velmi dobře. Tentokrát mi nevadila ani postava vypravěče, který občas v podobě Martina Růžka vstoupil do děje. Paradoxně pro mě byla největší překážka barevná kamera, na kterou jsem si musel několik dílů zvykat.

Vladimír Michálek jako režisér umí, což prokázal například u filmů Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala a Babí léto. Jako svou prvotinu si v roce 1994 ale zvolil nesmírně těžkou látku na zfilmování. Jako motiv si vybral nedokončený román Franze Kafky Nezvěstný. Jeho snaha vyšla z mého pohledu tak napůl. Atmosféra byla výtečná, čemuž pomohly spíše divadelní kulisy a interiéry. Obsazení bylo dobré a herecké výkony slušné. I ten Martin Dejdar to nakonec zvládl, i když jsem o něm nejvíc pochyboval. Vcelku to bylo ale takové neslané nemastné. Kafka není moc „filmový“ spisovatel. Pokud jej máte rádi, je rozhodně lepší ke čtení. V něm si člověk vždy najde tu svou vrstvu, která mu nejvíce vyhovuje a nemusí brát tu jednu konkrétní od tvůrců filmu. Taky mi k celému filmu nesedla hudba. Ač mám Lucii rád a její písničky se mi velmi líbí, sem se to vůbec nehodilo. Jako režisérskou prvotinu a vzhledem k náročnosti předlohy, to hodnotím za slabší tři hvězdy.

Balancování na pomezí černé komedie a psychothrilleru se musí sakra umět. Milan Šteindler je fajn komediant, ale jako režisér mě nikdy nepřesvědčil. Ani v Perníkové věži to nezvládl. Díky Janu Dolanskému funguje občas alespoň ta komediální stránka. Pár scén je skvělých, povětšinou jde o hodně slabý průměr. Dramatická (možná myšleno detektivní) rovina nefunguje vůbec. Je to asi originální film o drogách, nicméně ta originalita šla mimo mě… slabé dvě hvězdy.

Taková odlehčená a nevýrazná komediální rychlovka o jednom dni pražského taxikáře. Je to spíše TV film, jako takový by si ode mě vysloužil tři hvězdy. Když se prezentuje a srovnává s „opravdovými“ filmy, je to jen za hvězdy dvě. Ona to totiž není ani kdoví jaká zábava. Opravdu vtipných momentů moc není a nahoru to táhne především Viktor Preiss. Jan Dolanský to taky zvládá, ale jeho postava vyčůraného floutka mě spíš štvala.

Vzhůru do oblak má klasickou Pixarovskou animaci a krásné nosné myšlenka spíše pro dospělé publikum. Jak se vypořádat se smrtí manželky, se kterou jste strávili celý spokojený život? Jak se nenechat odstěhovat do domova důchodců? Jak se vyrovnat se stářím a blížícím se koncem? Jak komunikovat s mládím? Na animák jsou to nebývale dospělé myšlenky a námět. Bohužel to kazí klasické mustry animáků. Stále stejné vtipy, stále stejné výrazy a chování postav, zvířat i věcí. :-) Což film strhává opět do průměru. Přesto jde o zajímavý kousek a stojí za vidění. Pro někoho může dospělejší vyznění přebít klasický animovaný mustr pro děti, nebo se mu to jednoduše líbí a bude to za více hvězd.

Další pokus od Míráků se vrací formátem do sKORO NA mizině. Jde o krátké díly krátkého seriálu. Dohromady jde asi o dvě hodiny a je potřeba říct, že tenhle formát Mírákům jde a vyhovuje. Tematicky už to není příběh ze života, ale černá komedie o majitelích krematoria. Nevím, kde si vzali více inspirace. Zda u Spalovače mrtvol, či Addamsovy rodiny, každopádně dokázali vytvořit svůj malý svébytný seriálový svět, který funguje povětšinou velmi dobře. Osobně se mi líbí černý humor, který dokáže testovat divákovy hranice a tady se to děje ve velkém. Kremace na Slevomatu, prohlídky krematoria, pařba v obřadní síni, focení s mrtvolami apod. Někoho to může popouzet, což docela chápu. Lehce mi vadilo až moc vulgarismů. Nadávky mi jinak nevadí, ale je lepší jedna přesně zacílená, než je používat často, pak se v tom zbytečně ztrácí i ten humor. Taky mi přišla slabší „milostná“ linka. Marie Anna Kupcová s Robinem Ferrem byli o dost slabší (možná to bylo jejich slabšími postavami) než ústřední dvojka Albert s Ladou, ti si to dávali perfektně a bavili nás neustále. Původně jsem dal tři hvězdy. Nicméně, když Krematorium srovnám se seriálem Dobré ráno, Brno!, musím jít na čtyři. Technicky se s ním totiž může zdařile rovnat a jednoduše mě bavilo více. Čtvrtou hvězdu dám i jako ocenění toho, že má Albert Čuba odvahu, to hodit zadarmo na youtube. Přeji mu, ať na tom vydělá.

Žánr sci-fi mě vždy bavil a to napříč všemi médii. Proto vždy uvítám nový sci-fi přírůstek ve filmovém světě. Ex Machina byl dalším z nich. Ač jde v podstatě o mainstreamový kousek, tak rozhodně nejde po vyšlapané cestě akce, efektů, mimozemšťanů, konce světa a jeho záchraně v poslední chvíli. :-) Jde spíše o komorní drama, kde jsou tím hlavním dialogy a hlubokomyslná zamyšlení postav a samotných diváků. Děj se točí okolo interakce s umělou bytostí (chcete-li s robotem) Avou, kdy má hlavní hrdina za úkol „jen“ s ní komunikovat. Postupem času zjišťuje, že se sám stává součástí experimentu a komorní drama se mění v psychothriller. Což bych si osobně i odpustil. Napětí lze vyvolat i zajímavým dialogem, nosnou myšlenkou a není potřeba vyvolávat strach ze ztráty kontroly a strach z neznámého. Kvůli tomu dávám jen lehce nadprůměrné tři hvězdy. Každopádně obsazení se povedlo a zejména Alicia Vikander zahrála Avu skvěle. Film vznikl již v roce 2014 a dnes po deseti letech je možná aktuálnější než tehdy. Nyní je téma umělé inteligence všude kolem nás. Samostatně myslící umělé bytosti jsou sice ještě sci-fi, ale na jak dlouho? Bude zajímavé sledovat, jak to bude pokračovat.