Zagros

Na snímek Tobruk jsem se hodně těšil. Moc válečných filmů se zastoupením našich vojáků nemáme a tohle připomenutí si všichni z nich jistě zaslouží. Bohužel jsem byl spíše zklamán. K dobru lze připočíst atraktivní lokalitu a dobrý vizuál. Průměrné je pak obsazení a herecké výkony. Co se nepovedlo vůbec je scénář a slabý "příběh" a ve snímku chybí také detailnější vykreslení postav, přiblížení jejich povah, nálad a motivací. Těžko dokáže oslovit film, ve kterém jsou postavy k nimž nic necítíte, a který nedokáže napnout. Už pár dnů po filmu jsem si nedokázal téměř nic vybavit a to je špatně.

Muzikály rozhodně nejsou můj šálek čaje, ale občas (tak jednou do roka) si nějaký pustím a snažím se vybírat ty nejlepší. Chicago je jedním z nejlépe hodnocených muzikálů po roce 2000, a proto jsem si jej vybral. Kupodivu dokázal film udržet mou pozornost až do konce, což se u muzikálů stává zřídka. Musím pochválit režii a scénář, kdy se tentokrát nebily hudební výstupy s dějem, ba naopak vše spolu dohromady fungovalo. Výprava, choreografie a herecké výkony byly také velmi slušné. Možná bych dokonce řekl, že se mi film líbil, ale dát za tohle šest Oscarů? To mi přijde jako hodně velký úlet a to nebyl až tak slabý rok, sám dám tři hvězdy a to je tak akorát.

Jestliže jsem za krále žánru parodií označil Bláznivou střelu a Žhavé výstřely 2, tak Připoutejte se, prosím" je už jen běžná žánrovka, která se dvěma uvedeným nevyrovná. Paroduje jiné prostředí (katastrofické filmy), což se mu vzhledem k často opakujícím se schématům a klišé v těchto filmech daří docela dobře, ale už to není ta parádní zábava. Občas zvítězí trapnost nad vtipem. Pro mě je tento snímek jen průměrnou parodií, ke které se nepotřebuji vracet.

Tady jednoznačně zvítězil obsah nad formou. K formě bych mohl ledacos vytýkat, ale nějak se mi nechce. Nechám to jen u toho, že je z toho vidět, že Havel je především dramatik. Divadelní hra, kterou jsem neviděl, může být ještě lepší. Nicméně za obsah se můžu jen poklonit. Film beru především jako dokonalou ukázku toho, jak se ohlédnout za svým životem politika a prezidenta a bilancovat s patřičnou dávkou humoru. Navíc prvky absurdního divadla k tomu sednou výborně. Taková sebereflexe se často nevidí a pan prezident Havel opět jen potvrdil, proč jsem jej měl rád. Jeho následníci, ješita a buran, mu nesahají ani po kotníky... bohužel.

Výborný námět a další z možností, jak se alespoň částečně vyrovnat se stále skrytými a potlačovanými traumaty z války v Jugoslávii. Přivést na jedno místo Slovince, Chorvata, Bosňana, Srba, Muslima a Ustašovce a začít rozebírat, co dělali a jak se o toho cítili. Mimochodem za tu otázku, která by zazněla po tom, co jsem se přiznal, že jsem někoho ve válce zastřelil, bych toho terapeuta zastřelil na místě taky a nebo bych mu minimálně jednu ubalil. Velmi se mi líbil i poměrně ostrý kontrast "banálních" dialogů večer nad skleničkou rakije a těch ve scénkách při odpoledních sezeních. Silné momenty se daly najít v obou rovinách. Pokud se o téma zajímáte, rozhodně se mrkněte, jasné odpovědi nedostanete, ale spoustu podnětů k přemýšlení rozhodně ano. Ani zhruba dvacet let po válce v Jugoslávii nejsou všechny psychické rány účastníků zhojeny a otázkou zůstává, jestli se člověk s válkou dokáže někdy plně vyrovnat.

Překvapivě výborný film, za který Slovákům patří uznání. Nejvíce se mi líbila hutná a místy až temná atmosféra. Dokonce mi to občas připomnělo v některých aspektech severské filmy. Dalším velkým plusem byly dobře napsané a především skvěle obsazené a zahrané postavy. Tomáš Maštalír to zahrál parádně a vhodné bylo i doplnění neznámými ukrajinskými herci (alespoň pro mě). Velmi dobře bylo vystiženo i místo slovensko-ukrajinské hranice. No a naštěstí nic nepokazil ani příběh, i když originální pravda není. Proto dávám tentokrát zasloužené čtyři hvězdy.

Česko-vietnamská kriminálka tady myslím ještě nebyla, proto jsem se na ni těšil. Nakonec jsem byl potěšen tak na půl. Zápletka neuchvátí a tradiční je i rozdělení rolí, vyšetřovaný případ a postup policistů. Starší kolega zaučuje mladou sympatickou kolegyni, přijde těžší případ a taky cynický kolega, který sype z rukávu jednu rádoby vtipnou urážku (ve skutečnosti rasistickou) za druhou. Naštěstí Davidu Novotnému se to dá všechno uvěřit a na Ha Thanh Špetlíkovou se dobře dívá, sice jí k herecké vyzrálosti něco chybí, ale každý nějak začínal. Jednoznačným plusem je prostředí vietnamské komunity a samotná Sapa. Je škoda, že obojí tvůrci nevyužili ještě více. Miss Hanoi dokáže vybudovat i nějaké to napětí a mě film spolehlivě udržel v pozornosti až do konce, za to mu náleží tři hvězdy.

Nakonec jsem se odhodlal a podíval i na druhou část Nymfomanky, nutno dodat, že mi to odhodlávání trvalo téměř měsíc. Druhý díl byl zajímavější a rozhodně ve mně vzbudil více emocí. Občas byl nechutný, občas zdrcující, někdy napínavý a někdy přiměl více k zamyšlení. Kupodivu tentokrát utekly tři hodiny režisérské verze rychleji. Nicméně hodnocení zůstane i nyní tři hvězdy. Byly scény, u kterých jsem to chtěl vypnout (potrat, sadomaso) a naopak scény, u který jsem vše napjatě sledoval (terapie, vymáhání dluhů). Sexuální scény opět spíše nudily a rušily. Sumasumárum formálně výborná filmařina zpracovala vcelku nudné vyprávění jedné psychicky nevyrovnané nymfomanky a jednoho samotáře. Není to nic, co bych extra doporučil. Možná jen výběr pár scén, které mohou fungovat i bez dalších pěti hodin obou filmů.

Bohužel na mě moc nefungovalo spojení filozofující nymfomanky a jakéhosi renesančního samotáře, který dá ke každému životní příběhu historický rozbor. Sice jsem se dozvěděl pár zajímavých věcí, ale místy jsem se nudil. Viděl jsem režisérskou verzi - 145 minut a to bylo opravdu zbytečně moc. Řemeslná stránka je ale velmi dobrá a některé záběry jsou parádní. Teda především ty, kde nikdo není nahý. Stejně jako některé scény, ty nejsilnější z filmu jsou ty dialogové (například Uma Thurman - bravo). Naopak porno scény jsou nudné a slouží jen jako nutná výplň, přeci jen hlavní postava je nymfomanka a bylo by divné, kdyby ve filmu sex v různých podobách vidět nebyl. Samotná Joe mě časem svým sebeobviňováním začala štvát a Seligman jejím hájením vlastně taky. Nebýt zručné filmařiny, možná první část ani nedokoukám. Nechávám slabší tři hvězdy a váhám, jestli se vůbec pustit do druhé části.

Výborný thriller s jedním z nejpřekvapivějších a nejlepších závěrů v dějinách filmu obecně. Za jeho mimořádnou pointu, za mrazivou atmosféru, za úžasné herecké výkony (kdo by to do Bruce řekl) a vůbec za celou fungující magii filmu dávám prozatím čtyři hvězdy. Tu pátou si nechávám, až se na film podívám znovu a (pravděpodobně) docením jeho dokonalý scénář. Opakování odkládám už mnoho let, ale pořád se na něj těším.