Zagros

Henri Charriéri alias Motýlek mě uhranul už ve své autobiografické knize, kdy jsem vzhlížel k jeho nezdolnému charakteru a touze žít. Nikdy se nevzdal navzdory bezvýchodné situaci v doživotním vězení na Ďábelských ostrovech. Na filmové zpracování jsem byl zvědavý a mírně jsem se jej obával. Naštěstí se mé obavy nevyplnily a stejně jako kniha je i filmový Motýlek skvělý. Příběh je vyprávěn bez příkras a dramatizace je v únosné míře. Život už to sám napsal dostatečně dramaticky, tak není potřeba se to snažit ještě vylepšovat. Navíc dvojice Steve McQueen a Dustin Hoffman podala excelentní výkon.

Původně jsem měl u Temného území jen dvě hvězdy a sám sobě jsem se divil proč. Rozhodně je to v rámci žánru nadstandardní zábava. Steven Seagal je ve formě, záporáci jsou správně slizcí, akce je napínavá, děj sice moc nepřekvapí, ale dobře to odsýpá. Zkrátka jde o super akční zábavu minimálně na jeden večer, i když si dokážu vcelku dobře představit, že si Temné území někdy zopakuji. Na jedničku sice nemá, ale moc za ní nezaostává, slušné tři hvězdy.

Kdo by je neznal, Mach a Šebestová patří k našim nejoblíbenějším večerníčkům, u mě to ale neplatí. Ilustrace Adolfa Borna se mi nikdy moc nelíbily a tím pádem ani animace to s ním nevyhrála. Také ústřední dvojice mi sympatická nebyla a hlas Petra Nárožného tomu nepřidal. Sice ty příběhy znám, nápaditost a občas zábavnost se jim upřít nedá, ale nikdy k mým oblíbeným večerníčkům nepatřily. Na rozdíl od jiných večerníčků, se ani na opakování s dětmi netěším, slabé tři hvězdy.

Parodie –žánr, který mě až na pár výjimek nebere. Mars útočí! další výjimkou rozhodně nebude. Jako mladého mě to jednou pobavilo a po druhé už jsem neměl potřebu si to pustit. Pravda je, že některé vtipné scény, Nicholsona jako prezidenta a hlavy mimozemšťanů si pamatuji dodnes. Je to i vcelku hravé a rukopis Tima Burtona je znát, i když to je u mě možná jen další mínus, protože s ním jsem se ještě přes tři hvězdy nikdy nedostal a tady to nebudou ani ty tři.

Jednička se mi ještě vcelku líbila, i když jsem měl spousty výhrad, jako většinou u marvelovek. Asi to nemá cenu dokola psát. Charisma Roberta Downeyho Jr. dokáže občas zapracovat, ale bohužel jen občas a samotné to rozhodně neutáhne. Marvelovské univerzum zkrátka není nic pro mě. Přesto, že jsem mu dal šanci vícekrát, povětšinou mě zklamalo a do třetího dílu Iron mana už rozhodně nepůjdu. Pořád pro mě zůstává záhadou, že ta jednoduchá šablona zabalená do digitálního balastu stále funguje.

Eh.. Ben Stiller u mě ještě nikdy nepřelezl tři hvězdy a nestalo se ani tentokrát a vynikající herec Robert De Niro se na stará kolena víc a víc pitvoří. Zápletka je tak akorát pro hloupou americkou komedii… Sakra já nechci zobecňovat a psát komentáře jak nějaký rádoby intelektuál, ale byla to prostě kravina, u které jsem se zasmál jen minimálně. Většina „vtipných“ scén byla jak z nějakého sitcomu a tentokrát tomu ani představitelé stupidních postav moc nepomohli. Marně přemýšlím, za co jsem dal druhou hvězdu. Asi abych si horší hodnocení nechal pro pokračování, na které se stejně nebudu dívat… no už je to jedno.

Příběh je naivní a sám o sobě moc přesvědčit nedokáže. Naštěstí o ten tady ani nejde, slouží jen jako pozadí k neuvěřitelně trefné a na svou dobu velmi odvážné politické satiře. Nechci citovat jednu dobrou hlášku za druhou, musel bych asi přepisovat celé dialogy, protože ty jsou brilantní. Často jsem se divil, co si až tvůrci dovolili a jak se dokázali precizně trefovat do politického režimu a všech komunistických pohlavárů. Přeci jen si jednu větu nakonec neodpustím… „Nepotřebujeme strašidla, když máme národní výbor.“ Všem tvůrcům zpětně děkuji za výborný filmový zážitek a za tu odvahu jej stvořit.

Doplnil jsem si další snímek, kde se objevil Oldřich Nový v komediální roli a opět se u něj pobavil. Je ale pravda, že to nebylo na úrovni Kristiána, Valentina či Šlechetného milionáře. Především kvůli tomu, že zde nemá tolik prostoru a některé vedlejší postavy mě nezaujaly. Zejména hlavní záporák v podobě Waldemara Matušky mi neseděl a jeho zpěv do tohoto filmu se nehodil už vůbec. Musím se také přiznat, že mě detektivky moc neberou, a proto mi mohlo spoustu narážek uniknout. To ovšem nic nemění na faktu, že si Fantoma Morrisvillu už znovu asi nepustím a teď mu nechám tři hvězdy.

Další z řady amerických animáků, chtělo by se napsat. Naštěstí se Kubo hodně vymyká mainstreamu a to jen v dobrém. Jeho inspirace Japonskem se povedla velmi a to jak po vizuální stránce, tak po stránce příběhu. Hlavní hrdina v podobě malého chlapce Kuba působí uvěřitelně a sympaticky. Má své sny, bojí se o mámu, chce zažít dobrodružství, poznat svého tátu a především kolem sebe nehází jednu hlášku za druhou. Je to zkrátka malý kluk, který si mě od začátku získal. Líbilo se mi i vyznění snímku, kdy ukázal na důležitost vztahů mezi lidmi a především na hodnotu rodinných vazeb. Navíc to ukazuje naprosto přirozeně a ne pateticky. V něčem mi připomenul povedený snímek Coco. Tvůrcům patří díky za krásný filmový zážitek a čtyři hvězdy k tomu.

Po náročnějších filmech jsem chtěl na jeden večer nějakou oddechovka a tak jsem sáhl po poměrně neznámém animáku Kirikou. Animovaná pohádka je spíše pro dospělé, či alespoň větší děti. Přišlo mi, že ty nejmenší by se u ní mohly místy i bát. Přesto, že je hlavní hrdina čerstvě narozené mimino, tak se hned vydává po svých a s komentářem zachraňovat svoji domorodou vesnici. Jinak vcelku tradiční příběh má spoustu originálních prvků a rozhodně nenudí. Bohužel mi moc nesedla animace, což je u animovaného filmu velký problém a hodnocení jde tak dolů na tři hvězdy, jinak by pravděpodobně bylo i vyšší.